Biblická Apologetika

Náboženské pozadí Rusko-Ukrajinského konfliktu z české perspektivy. 3. díl

Propaganda nebo vojenské zpravodajství?

Než budeme pokračovat ve snaze popsat tisícileté zápolení východu a západu na pozadí vlivu římského katolicismu a ortodoxie, pomyslně vrcholící v konfliktu na Ukrajině, připomeňme si několik událostí.

V roce 2014 schválil Evropský parlament (EP) asociační dohodu Ukrajiny s EU, která je pokračovatelkou ideje Panevropy, usilující po začlenění bývalých habsburských držav[1]. Součástí byla i prohloubená a komplexní dohoda o volném obchodu (DCFTA). Polský diplomat a člen EP a činovník Evropské lidové strany Jacek Saryusz-Wolski  tehdy naznačil, že „dohoda není konečným cílem vztahů mezi EU a Ukrajinou“ a byla od začátku chápána jako vymezení se vlivu Ruska v dané oblasti[2]. Ukrajina se tak de facto měla orientovat „buď“ na západ „nebo“ na východ. Nově zvolený prezident Janukovyč ovšem dohodu odmítl podepsat, což vyvolalo otevřeně deklarované "zklamání" představitelů EU a český eurokomisař Štefan Füle po ukončení návštěvy Ukrajiny vydal prohlášení, že Brusel je integraci Ukrajiny „nezvratně oddán“[3].

Tlak z EU byl podporován i misemi kulturních a politických aktivistů do Kyjeva, a na Ukrajině vzniklo protestní hnutí známé pod názvem Majdan, které bylo později nazváno Euromajdan[4]. Vše vyvrcholilo svržením prezidenta Viktora Janukovyče, který uprchl do Ruska, a střelbou ze strany některých demonstrantů i ukrajinských ozbrojených složek. Na Krymu bylo vyhlášeno referendum, a Krym, osídlen především Rusy, byl po jeho jednoznačném výsledku připojen k Rusku, ke kterému v minulosti patřil. To opět umožnilo historické zachování ruské černomořské námořní flotily v dané oblasti. Ve východní části Ukrajiny (Donbas) začaly ozbrojené boje mezi separatisty a UA (ukrajinská armáda). Podrobný průběh událostí není předmětem tohoto pojednání. Názorový průnik demonstruje například následující video:

Zdálo se, že vše ukončí Minská dohoda z 5. září 2014, uzavřená mezi separatistickými republikami (Doněck a Luhansk), Ruskem a Ukrajinou. Dohoda byla připravována trilaterální kontaktní skupinou, tvořenou diplomaty z Ukrajiny, Ruska a OBSE. Angela Merkelová  později potvrdila pouze účelovost Minských dohod s tím, že svým postojem poskytla Kyjevu čas, aby se mohl lépe připravit na obranu proti ruské armádě[5]. Nicméně již v roce 2015 Sněmovna reprezentantů USA schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakázala americkým instruktorům výcvik příslušníků neonacistického ukrajinského dobrovolnického praporu Azov, který se stal součástí UA, a zablokovala dodávky mobilních protiletadlových raket na Ukrajinu[6]. Západ zřejmě v podpoře Ukrajiny poněkud ochladl ve chvíli, kdy se začaly objevovat zprávy o projevech demonstrací neonacistů v Kyjevě[7].

Málokdo si ovšem v té době kladl otázku, kde se na Ukrajině bere neonacismus v takové míře, že to uzná i Kongres USA. Snad nikdo se v té době otevřeně nezabýval geopolitickými a náboženskými otázkami. Když v únoru 2022 vstoupila RA na území Ukrajiny, přes ujišťování o opaku, byla z popudu české vlády dokonce vypnuta řada alternativních médií a po ruských občanech, včetně studentů, pobývajících na území ČR, byla snaha požadovat odsouzení Putinova režimu. Na některých školách byly zpřísněny požadavky přijímání studentů z Ruska a Běloruska[8]. Na budovu ministerstva vnitra byla posléze umístěna vlajka zobrazující ruského prezidenta v pytli na mrtvoly. Málokdo ovšem tušil, že po intervenci proběhla v Turecku mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, po nichž mělo dojít ke stažení RA z území Ukrajiny mimo jiné výměnou za příslib denacifikace a neutrality Ukrajiny[9]. Jednání zřejmě ztroskotala i na základě návštěvy britského premiéra Borise Johnsona, kdy Ukrajina byla povzbuzena dále bojovat s přispěním dodávky zbraní ze západu[10].

Po dva roky pak česká média informovala, že ruský prezident zaručeně trpí rakovinou[11], Parkinsonovou chorobou[12] a nejrůznějšími psychickými chorobami[13] apod. a zbývá mu zřejmě už jen několik týdnů života. Uvádělo se, že UA poráží RA (ruská armáda), piloti v soubojích sestřelují desítky ruských letounů, zřejmě v klasických manévrových soubojích[14], takřka každý měsíc bylo uváděno, že RA docházejí rakety[15] a čipy[16] a ruská ekonomika se hroutí pod mezinárodními sankcemi[17]. A přesto země s na smrt nemocným prezidentem, prakticky bez raket, elektronických čipů a se zničenou ekonomikou, ohrožuje celou Evropu a podle expertů hrozí zabráním dalších zemí[18]. Proto bude, podle francouzského prezidenta Macrona, k porážce Ruska potřeba vyslání vojáků ze zemí EU[19].

Role římského biskupa

Po těchto slovech dochází k nečekané věci. Mezi novináři hlavního proudu a zejména mezi progresivistickými politiky respektovaná a často citovaná osobnost, římský biskup Mario Bergoglio, podporující evropské hodnoty jako je gender, řízená migrace, boj s klimatem nebo náboženský synkretismus, vyzývá ukrajinského prezidenta, aby měl odvahu vzdát se a vyvěsit bílou vlajku[20]. Jeho slova mají ohromující dosah. Pro mnohé je to šok a diví se, jak se může vítězící UA vzdát ekonomicky rozloženému, zdevastovanému a špatně vyzbrojenému režimu, v jehož čele stojí psychická a fyzická troska, čelící vzrůstajícímu domácímu odporu? Kdo ovšem trochu sleduje biskupa Bergoglia, nemusí být silou a politickým dosahem jeho výroku překvapen. Papež totiž není jen duchovním, ale především nejvyšším představitelem státu Vatikán. Tedy politikem, uplatňujícím svoji duchovní moc nad více než miliardou římských katolíků[21].

Vraťme se proto do roku 2015, kdy na svatopetrském náměstí tento římský biskup vypouští dvě holubice za mírové řešení situace na Ukrajině. Následuje něco, co přebírají všechny mezinárodní tiskové agentury a co plní titulní stránky deníků. Jedna holubice je záhy atakována rackem a druhá vránou. Holubice sice přežívají, ale končí zraněné a vyděšené[22]. Bylo to nějaké znamení, ptají se lidé po celém světě? Chce snad Bůh tímto zvláštním symbolem – skrze svého údajného náměstka - ukázat světu, co Ukrajinu čeká? A dá se tomu nějak porozumět?

Duchovní přesah

Milovníci konspiračních teorií věří, že svět ovládá hrstka elitářů, kteří si rozdělili sféry vlivu a stojí za světovými událostmi. Ostatně, podobné věci odkrývá i Bible. Ovšem ta zároveň poukazuje, že vše je plně v ruce a pod kontrolou svrchovaného Boha. Když si chtěla elitářská královna Jezabel podmanit intrikami judské království, zřejmě podnítila svého manžela, krále Achaba, aby v boji s Aramejci o Rámot v Gileádu vylákal do války a nechal padnout judského krále Jóšafata v jeho „uniformě“. Kromě proroka Mikajáše nikdo netušil, že vše zrežíroval sám Hospodin, který podnítil nečistého ducha, aby skrze propagandu falešných proroků (vykonávajících v té době roli médií) slibujících Achabovi vítězství, ukončil ve válce život nikoliv naivního Jóšafata, ale Achaba. Ten se tak chytil do vlastní pasti a sám padl v bitvě, kde měl padnout Jóšafat. Proto okázale nekriticky hlásaná vítězství a mediální propaganda často mohou předznamenávat opak, než hlásají.

Existuje zde nějaké poučení? Nerozhodl se zde Hospodin, skrze hlas propagandy ústředních médií, jen vlákat do vysilujícího boje jeho přikázáním odporující Evropu? Zdá se, že země EU zde vyprazdňují svá skladiště zbraní, sankcemi devastují samy sebe, zbavují se závislosti na ruském plynu a ropě, ale hledají zdroje v islámských diktaturách. Navíc přitom zavádějí cenzurní móresy proti vlastnímu obyvatelstvu. Rusko se mezitím spojuje s těmi nejtvrdšími diktátorskými režimy, jako je Severní Korea nebo Čína, která svojí levnou výrobou drží v hrsti západní světové výrobce a ještě pro ně pořádá školení v Green Dealu, zatímco těmito progresivistickými výdobytky okázale pohrdá. Jakoby přitom všem Evropa zároveň zapomněla, že muslimský sultán v minulosti dvakrát zaklepal na brány Vídně. Evropa mu nyní dobrovolně postupuje svá území skrze řízenou migraci, činí se dobrovolně závislou na jeho zdrojích a její členské státy vyprazdňují svůj zbrojní arzenál ke zničení na Ukrajině.

Co by tedy mohl znamenat onen symbol, kterého se jistě musel polekat i sám papež? Věřím, že pokud se skutečně jedná o poselství, mohlo by se jednat o následující vysvětlení.

Symbol racka a vrány

Ukrajina byla vždy rozdělená mezi východ a západ a v historii málokdy tvořila územní celek. Ta západní se nacházela pod vlivem západu, obvykle skrze Polsko a později např. země Rakouska-Uherska, a východní spadala pod vliv Ruska. V historii se samozřejmě územní podíly i hranice mnohokrát měnily, ale tato orientace tu byla prakticky vždy. Navíc racek býval součástí polské heraldiky a na území Ukrajiny přilétá ze západní oblasti. Vrána, havran nebo krkavec, což je typicky východní pták, přilétá na území Ukrajiny často i z východu.

Mohu-li být osobní, pak když jsem před deseti lety viděl tuto symboliku, napadlo mne, že na Ukrajině vypukne konflikt a Ukrajina bude (opět) rozdělena mez východ a západ. Ostatně následující mapa je ukázkou rozdělení volebních preferencí mezi příznivci proruského prezidenta Viktora Janukovyče (červená část) a bývalé proevropské premiérky Julie Tymošenkové (modrá část). Mohla by proto být i jistou předzvěstí vyřešení válečného konfliktu navrhovaného papežem. Toto rozdělení odpovídá i geografickému rozložení obyvatel podle frekvence ruštiny a ukrajinštiny a zřejmě i příklonu k náboženské orientaci. Takové vítězství ovšem bude stát jednotlivé státy EU opravdu mnoho sil, zatímco myšlenka EU jako taková posílí. Vždyť i celá idea EU vychází z oslabení státnosti svých účastníků.

Kdo tím ale může získat? Není bez zajímavosti, že úřad papeže je velmi kontroverzně přijímán v ruské pravoslavné církvi, ačkoliv se papež, resp. římský biskup, cítí být povolán hlavou veškerého křesťanstva. Přesvědčil se o tom v roce 2001 i Jan Pavel II., který byl vřele přijat věřícími na Ukrajině, zatímco moskevský patriarcha mu vzkázal, že v Moskvě je pro jeho snahu zastupovat celé křesťanstvo personou „non grata“[23]. Ortodoxní církve navíc mají svůj boj s latiníky ve svých genech a vlivná ruská pravoslavná církev dodnes tvoří největší překážku k dosažení plné jednoty. Když v roce 2000 biskup Apoštolské církve odmítl církevní restituce vyplácením podílu římskokatolické církvi, našel podporu zejména mezi pravoslavnými, stejně jako husity a starokatolíky, což bylo vykládáno tím, že dané církve mají čerstvou zkušenost s římskokatolickou dominancí, od níž se oddělily[24].

Nemohou být tedy slova o ukrajinské kapitulaci z úst římského biskupa Bergoglia i poselstvím ruskému patriarchovi Kirillovi?  Navíc bez záštity moskevského patriarchy by dnes byla vojenská celonárodní podpora ruského prezidenta, dokonce před jeho volbou, nepředstavitelná.  Nemůže současný konflikt a budoucí diplomatické rozdělení Ukrajiny, kde habsburská monarchie obdrží svá historická území prostřednictvím EU s oslabenou roli národních států, být ústupkem Rusku s nabídkou anexe Donbasu výměnou za území Haliče a Bukoviny? Nezapomínejme ani na skutečnost, že řeckokatolická církev, uznávající papeže za svoji hlavu, vznikla s přispěním jezuitů právě brestlitevskou unií v roce 1596 z pravoslavné církve na daném území. I současný, v historii první jezuitský papež, zde může být věrný historické misi svého řádu a pokračovat v plnění cílů své církve vzhledem k dosažení plné jednoty křesťanstva. Zdá se, že má Rusku co nabídnout.

Role islámu

A podobně, jako historický zápas západu a východu musel počítat s vlivem muslimů, dnes tito tvoří podstatnou část a někdy i většinu v evropských městech, jako je Londýn, Paříž nebo Berlín. Jednání Kremlu s Hamásem, pokud by překročilo jen dosavadní vyjednávání o propuštění ruských rukojmích[25], mohou hrozit mobilizací mohutných imigrantských enkláv v EU k podpoře Ruska, pokud by z jeho strany došlo k podpoře protiizraelských postojů. Události z protiizraelských demonstrací z tohoto roku v těchto metropolích dokazují jasnou protiizraelskou orientaci těchto migrantských enkláv[26]. Biblická metamorfóza Ruska v nepřítele z nejzazšího severu, tolik přetřásaná křesťanskými dispenzacionalisty, tak může nabýt zcela nových kontur, stejně jako tomu bylo v období studené války. Rovněž tradiční ruský antisemitismus může být snadno vzkříšen a spolu s podporou Turecka (Osmanské říše) katapultovat římského biskupa do role světového mírotvorce, uzavírajícího mír nejen na Ukrajině (jak se sám nabízí), ale v budoucnu i mezi Izraelci a Palestinci s ruským i americkým respektem. Podobný scénář ovšem již nabývá zřetelných eschatologických spekulací.

Literatura

[1] Stoleté výročí 1918–2018 očima Habsburků. Video natočené s podporou Panevropské unie - https://www.youtube.com/watch?v=5Vx-bd7tKtI&t=7s