Střípky ze života - homeopatie
Těsně po revoluci se začala na scéně české medicíny a farmacie objevovat alternativní medicína. Jelikož jsem byl zakládajícím členem homeopatické společnosti, který se z hlediska nově nabyté víry s homeopatií rozešel, měl jsem potřebu se nějak vymezit. Povzbudilo mě v tom samozřejmě i Rudkovo proroctví. Proto jsme se s Vláďou za celou věc modlili. Jednou, když za mnou přijel do Brna, jsme se rozhodli zakoupit nějakou homeopatickou literaturu, ze které by jasně vyplývalo její okultní pozadí. V knihkupectví Barvič/Novotný na České ulici jsme proto zakoupili základní Hahnemannovo dílo „Organon racionální léčby“ (jedná se o zakladatele homeopatie a jeho jakousi homeopatickou bibli). Zůstali jsme udiveni, jak zřetelně zde byl okultismus popisován a spojován s homeopatií. Uvědomovali jsme si však, že jako dva mladí farmaceuti nemáme velkou šanci nějak výrazně na danou věc poukázat tak, aby nás bral někdo vážně. Začali jsme se tedy modli, aby proti homeopatii mohla povstat širší skupina, kde by byl zastoupen klinik, fyzikální chemik a někdo, kdo by zpracoval okultní pozadí. Napsali jsme si to na papír, který jsme před sebe předložili a žádali Boha o spolupracovníky.
Někdy v té době napsal do Života víry článek o homeopatii hradecký pastor Křesťanských společenství Jiří Stonawski. Na jeho článek přišla záporná odpověď od nějakého ing. Šimana. Vláďa se tehdy rozhodl napsat na článek repliku, kterou Život víry s vděčností otiskl a Vláďa získal v redakci i docela respekt. Tuším, že se domluvil, že napíše ještě další článek. V té době vymýšlel všechny věci prakticky on sám a já jsem mu pomáhal. Jeho článek rozebíral homeopatii z okultního hlediska a čerpal zejména z knihy nestora české homeopatie Jiřího Čehovského „Homeopatie – víc než léčba“. Trochu jsem mu s článkem pomohl. Vzpomínám si, že jsem ani nechtěl být spoluautorem, ale trochu jsem mu záviděl. Když jsem jednou odjížděl z Prahy pantografem na Kolín, vím, že jsme se dohadovali o mém spoluautorství. Tenkrát jsem si řekl, že za článkem stojím, a pokud to bude k užitku a k Boží slávě, že ho rád podepíšu. Nejsem si však zcela jist tehdejší upřímnosti svých motivů se trochu nepřihřát v spoluautorské slávě. Článek vyšel jako příloha Života víry a později jsme sepsali ještě rozšířenou samostatnou verzi (kde jsem se již podílel více než v té pevní), a která byla vydána celkem dvakrát. V této publikaci bylo zdůrazněno, že v homeopatii se počítá s Kristovým vítězstvím nad temnotou v pekle jako obrazu, což samozřejmě činilo KMS problém. Nicméně článek po trvání autorů na původním znění ponechala v jeho podobě. Dost dlouho se jednalo o nejprodávanější publikaci KMS. Článek byl relativně charismaticky přímočarý, jednoznačně uvedl, že homeopatie má démonický původ a v původní verzi vedl čtenáře k likvidaci veškerých homeopatických léčiv. Později jsme konfrontační a hodnotící argumentaci opustili a věnovali jsme se převážně popisu a vnitřním rozporům, což jsme považovali za mnohem účinnější. Na článek pak vyšla replikav jednom homeopatickém časopise, kde autor s nadsázkou implikoval, že by se na našem místě obával, že za článek skončíme v pekle.
Později se Vláďa setkal na Státním ústavu pro kontrolu léčiv, kde v té době pracoval, s profesorem Heřtem, který zrovna hledal tým pro svoji novou kritickou knihu o homeopatii. Obsazení bylo téměř hvězdné. Editorem byl profesor Heřt, vynikající rétor a vědec, ale i nesmlouvavý propagátor evoluční teorie, a vedle něho například populární lékař Jan Hnízdil, pozdější europoslanec Ivan David a další. Kniha byla uvedena tiskovou konferencí na Akademii věd, kterou uvedl její tehdejší předseda Rudolf Zahradník. Autorský tým se, spolu s bývalou ministryní zdravotnictví, Miladou Emerovou, utkal v pořadu Aréna s Dr. Rýcem, předsedou Českomoravské homeopatické společnosti v České televizi. Vím, že o tom málokdo věděl, a že někteří moji kolegové byli překvapeni, když mě v poledne viděli na obědě a večer v televizi. Nějaký člověk mě pak dokonce poznal v tramvaji. Zajímavé bylo, že Dr. Rýc přišel, pokud si správně vzpomínám, zrovna z Pražského hradu, kde byl v té době na neoficiální návštěvě bývalý francouzský prezident. Prezident Havel, stejně jako jeho druhá žena, byl velkým stoupencem homeopatie. Z celé rozpravy si vzpomínám jen na to, že jsem se celou dobu hlásil do diskuse a redaktor mi neudělil slovo. Učinil tak jen jednou na konci a vyplísnil mě, že jsem se nehlásil. Přečetl jsem jednu peprnou citaci z homeopatické učebnice, která docela rozťala atmosféru, ale to bylo vše. Dr. Rýc dostal více hlasů než my a zvítězil. Řekl, že krom magistra France nikdo z dotyčných neví, co vlastně homeopatie je. A měl vlastně pravdu. Ostatní skeptici v tomto pořadu byli ateisté. Po skončení pořadu jsem za Dr. Rýcem přišel a krátce jsem mu řekl evangelium. Zamyslel se a řekl zcela klidně, že možná mám pravdu. Přes veškeré neshody to byl (a jistě je) bystrý, sečtělý a inteligentní člověk. Po několika letech pak vešel v širší známost jako kontroverzní tajemník paní prezidentové, čímž zřejmě ztratil podporu veřejnosti.
Za mnohem podstatnější však považuji něco, co jsme se dozvěděli až později. Mezi tehdejším generálním ředitelem brněnské Lachemy a jednou (raději nejmenovanou) francouzskou homeopatickou firmou byla domluvena spolupráce. Lachema začne v licenci vyrábět její přípravek a zdravotní pojišťovna, která měla v čele spřízněného člověka, ve spolupráci se SÚKL, jehož ředitel byl rovněž homeopatii nakloněn, prosadí jeho hrazení. Tak bude vytvořen precedent k hrazení homeopatik ze zdravotního pojištění. Plán to byl jistě geniální. Jenže! Ta francouzská firma, jejíž ředitel byl farmaceut, měla jednu podmínku. Člověkem, který měl zavádění výroby z české strany realizovat, měl být rovněž farmaceut. Lachema Brno měla v té době mezi svými zaměstnanci jediného farmaceuta, a tím jsem byl já.
Nyní si dovolím trochu narušit chronologii celého příběhu a vrátit se minimálně o rok zpět. Jednoho dne jsem se dozvěděl, že nový generální ředitel Lachemy se začíná zajímat o homeopatii. Jako nadšený křesťan jsem nelenil a napsal jsem své svědectví, ve kterém jsem jej před homeopatií a jejími duchovními vlivy varoval. Netušil jsem, že dopis řediteli vůbec nedošel. Byl údajně stopen jeho sekretářkou a stal se firemním oběživem, které pobavilo mnohé kolegy. To jsem ovšem netušil.
Nedělo se nic, ale jednoho dne, tuším počátkem roku 1996, si mě onen generální ředitel zavolal. Zajímal se o to, zda jsem farmaceut. Když se o tom ujistil, začal mi viditelně lichotit. Prý mám z akademického prostředí ty nejlepší reference (což jsem zcela jistě mít nemohl, a to ani kladné ani záporné, byl jsem začátečník.) Zeptal se mě na můj plat, a když jsem mu jej sdělil, namítl mi, jak za takovou almužnu vůbec mohu pracovat. Zeptal se mě dále, zda mám osobní počítač (byl v té době jeden na celém oddělení). No, a nakonec se zajímal, co soudím o homeopatii. Myslel jsem, že naráží na můj dopis, ale překvapeně mi odpověděl, že žádný dopis nedostal. Podotýkám, že tento ředitel byl velmi inteligentní pragmatik a záhy mě prohlédl. Když jsem mu začal popisovat rizika homeopatie, zeptal se mě narovinu, zda jsem křesťan. Když jsem odpověděl kladně, řekl mi, že pro mě je tedy homeopatie čarodějnictvím. Když jsem řekl, že ano, rozhovor skončil. Nemusím podotýkat, že ani vyšší plat ani počítač se nekonaly. Jenže uběhl půl roku a dostal jsem telefonát, že se mám dostavit do ředitelny. Byl čas prázdnin a byl jsem ten den úplnou náhodou jediným pracovníkem odboru léčiv, který byl v tu chvíli v budově. Netušil jsem tehdy, že francouzská firma na spolupráci s farmaceutem zřejmě trvá. Přišel jsem tedy za ředitelem, a ten mi s koženým výrazem ve tváři položil jedinou otázku. „Byl byste schopen pro nás vyvinout homeopatický lék“? Myslel jsem zpočátku, že snad žertuje. Když jsem ovšem záhy zjistil, že to myslí vážně, chtělo se mi doslova vykřiknout: „Ne“! Jenže v to chvíli jako by mě někdo důrazně zarazil. Někdo, kdo mě celou tu dobu provázel a koho jsme ani já ani ředitel neviděli. Ze srdce věřím, že to byl Ježíš. Řekl mi jediné. „Nebudeš lhát, když řekneš, že ano“. Uvědomil jsem si, že naředit vodu umí opravdu každý a homeopatické technologické postupy jsem přirozeně velmi dobře znal. Napsal jsem o nich článek do studentského časopisu. Tím, že řeknu, že schopen jsem, se přeci k ničemu nezavazuji, ale pouze pravdivě odpovím. „Ano“, řekl jsem místo původně zamýšlené záporné odpovědi. Výraz ředitelova obličeje se změnil a viditelně si oddychl. Nevím, jak si mohl myslet, že jsem změnil názor, ale tuším, že právě tehdy mě zasvětil do celé strategii s pojišťovnou i se SÚKLem. Sdělil mi, že do Lachemy má přijet jednatel dané firmy, jeden český vědec, který se mnou vše domluví.
A nyní, přes veškerou svoji pozdější kritiku, musím být ze srdce vděčný KMS, jmenovitě bratru Tomáši Dittrichovi, který organizoval celostátní modlitební řetěz za tuto věc. Bez těchto modliteb nevím, jak by to vše skončilo, ale ve hře byla, jak jsem později zjistil, i moje výpověď.
V den, když do Lachemy přijel onen vědec (jehož jméno přirozeně nechci uvádět) jsem za sebou měl tisíce modlících se křesťanů. Naše setkání bylo velmi zvláštní. Tento muž mi předal velké množství homeopatické literatury a nadšeně mi vyprávěl o jejich úspěších. Tiše jsem ho vyslechl. Když skončil dlouhý úvod, řekl jsem větu, kterou si dodnes přesně pamatuji: „pane doktore, spolehněte se, že udělám z mé strany naprosto vše, abyste si zde ani neškrtli“. Jaké však bylo mé udivení, když se neurazil. Jakoby s tím snad i počítal. Přičítám to modlitbám mnohých. Zdálo se mi, že se dokonce zlomil a začal mi popisovat rodinnou tragédii v jeho životě a to, jak mu právě homeopatie ve všem pomohla. Byl si velmi dobře vědom její duchovní podstaty, na kterou vlastně, jak jsem pochopil, nějak i vnitřně spoléhal. Apeloval ne mě jen, abych si dobře přečetl jím danou literaturu a abych ji četl opakovaně, že pochopím. Netušil, že jsem již pochopil. Tuto literaturu, kterou mám dodnes ve své knihovně, nám později velmi posloužila k sepsání povícero publikací varujících před homeopatií.
Ale to ještě nebyl konec. Pana ředitele jsem potkal později na nějaké firemní oslavě. Byl kupodivu přátelský, i když si musel být fiaska vědom. Vyprávěl zde o jistých etických záležitostech, které ani nemohu popisovat. Zeptal se mě, co si o tom myslím. Podíval jsem se na něho a před několiak svěsky jsem mu tehdy řekl. „Pane řediteli, jste gauner a chuligán a za věci, kterými se zde chlubíte, byste se měl stydět!“ „Ale já mám i dobré skutky“, reagoval viditelně nedotčen. Byl to na jedné straně velkorysý ředitel, který mou přímou invektivu ustál z grácií. „I kdybyste měl sebevíc dobrých skutků, ty vás do nebe nedostanou…“ Odvětil jsem a rozhovor skonči. Kolega mi pak sdělil, že po mém odchodu z místnosti sdělil, že se mě tento ředitel rozhodl propustit. Ostatně nedivím se mu, považoval mé jednání za podraz, a ještě k tomu se k němu nějaký magistr (on měl vysokou vědeckou hodnost) choval, jistě dle jeho pohledu, arogantně. Dnes bych již takto nejednal. Ne snad, že bych to považoval za chybu, ale jednal bych mnohem diplomatičtěji. Než však ředitel stačil svoji pohrůžku uskutečnit, přišla do firmy hospodářská kriminálka, zapečetila jeho kancelář, a tak jsem neskončil já, ale pan ředitel. Já jsem zůstal na místě. Znovu opakuji, stálo za mnou tisíce křesťanů se svými modlitbami!
Poté to šlo s homeopatií z kopce. Nastoupil nový ředitel SÚKLu a nakonec i zdravotní pojišťovny a ani jeden nebyl homeopatii otevřen. Posléze byli homeopati vyloučení i z České lékařské komory a záhy došlo k rozkolu i mezi nimi samotnými.
S panem doktorem, který zastupoval homeopatickou firmu, jsem se pak setkal ještě dvakrát. Poprvé to bylo na přednášce o alternativní medicíně na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, kde mj. přednášel Vláďa a pan profesor Heřt. Celé to působilo jako scéna z apokalypsy. Na přednášku se sjeli přírodní léčitelé i stoupenci homeopatie. Celá narvaná posluchárna byla plná dusivé a nepřátelské atmosféry a esoterici vykřikovali jeden přes druhého. Seděl jsem mezi nimi a v jednom vstupu jsem se přednášejících zastal. Tehdy povstal onen doktor a řekl památnou větu: „tolik jsme do tohoto člověka investovali a takhle to dopadlo!“ Podruhé jsem pana doktora potkal po rozkolu mezi homeopaty na farmaceutické výstavě, ovšem již si nepamatuji jaké. Byl viditelně přátelštější a sdělil mi, že chápe, že jsme se museli vůči tehdejšímu vedení homeopatické společnosti vymezit.
Toto svědectví není úplné a mnoho věcí vynechává. Co však považuji za zcela stěžejní, že jsme v této době nevedli své takřka boje osamoceně, jako o pár let později. Stál za mnou sbor, má církev a mnoho sborů sjednocených v KMS. Jsem si velmi dobře vědom, že tam, kde je Boží lid spojen, je možné vést vítězné bitvy. Kde se ovšem dostane falešné učení, jiný duch a následně i rozdělení, je církev slabá a často bývá jako zkažená sůl vyhozena na chodník, aby po ní lidé šlapali. Každý z nás sám o sobě se sice může úspěšně vzepřít ďáblu, ale výsledný rozsah bývá odlišný.