Kdo bude vyvolen?
Kaz 9:3-4 „Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým. Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“
Kazatel nám ve svém jinak poněkud skeptickém duchu ukazuje, že zlé lidské srdce není sto konat Boží vůli ani se rozhodnout Bohu sloužit. Bez nadpřirozeného Božího zásahu, zázraku vyvolení, člověk zůstane ve svém hříchu. Kdo ale může být vyvolen? Kazatel dává naději všem živým. Dnes, kdy Pán Ježíš položil svůj život a vzal na sebe Adamův hřích, je to ještě jasnější. Každý člověk, syn Adamův, se může stát tím, koho Pán před všemi věky zapsal do knihy života. Přesto jen málo bude těch, kteří vejdou těsnou branou. Ukazuje nám Písmo, jak tedy vstoupit v Kristu mezi vyvolené a stát se dědicem daru života? Ačkoliv lidé Boha nehledají, mohou ho nalézt. Mluví o tom Pavel ve Skutcích a v epištole Římanům:
Sk 17:26-27 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.
Ř 1:20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
V obou případech se mluví o Bohem daném a stvořeném řádu, jak společenském, tak přírodním, který nutí člověka přemýšlet o podstatě věcí. To je sice základ, dostupný každému člověku, ale k poznání Boha je třeba jeho výsostný zásah skrze vyvolení před stvořením světa. Jak ale k takovému vyvolení dochází a na základě čeho si Bůh volí? Co je k tomu z lidského hlediska třeba? Určité věci zůstanou Božím tajemstvím, ale několik příkladů je možné si uvést.
Opovržení od světa
1 K 1:26 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
Jelikož svět leží ve zlém a hledá světskou moudrost a často se i nespravedlivě obohacuje, rozhodl se Bůh vyvolit nemoudré a chudáky. Nejde o synonymum pro hlupáky, ale o lidi, kteří nemají ostré lokty, jsou chudí duchem, jsou odstrkovaní a často nějak hendikepovaní. Jednoduše vyvolil „nemocné“, protože zdraví lékaře nepotřebují. Ty poté vyzbrojuje svým Duchem a činí z nich mocné, spoléhající se na něho. Svou slávu totiž nikomu nedá.
Upřímnost a nevědomost
1 Tim 1:12 Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě, ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám.
Další věcí je upřímnost. Je mnoho lidí, kteří páchají zlo nevědomě. Jiní naopak zcela vědomě a s vypočítavostí. Takovým upřímným antikristem byl Pavel před svým obrácením. Zatímco farizeové byli svědky například vzkříšení Lazara a Ježíšových zázraků a velmi dobře věděli, že Bůh je s ním, Pavel potíral církev jako kacířství. A jak sám ukazuje, tato upřímnost, kdy nevěděl, co činí, byla důvodem, proč jej Bůh vyvolil.
Touha po Bohu
Sk 10:3-4 Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: "Kornélie!" Pohlédl na něj a pln bázně řekl: "Co si přeješ, Pane?" Anděl odpověděl: "Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe.“
Dalším atributem je touha po Bohu. I když se Kornélius snažil Bohu zalíbit svými skutky, nebylo mu to nic platné. Proto se Bůh rozhodl mu skrze apoštola Petra zvěstovat evangelium. Neznamená to ovšem, že by jeho oběti byly marné. Bůh hledí k srdci a ocenil skutečnost, že se Kornélius snaží Bohu zalíbit.
Samozřejmě, že ve všech těchto příbězích musíme počítat s prací Ježíšova Ducha, který po svém vzkříšení přitahuje všechny k sobě a chce, aby všichni lidé byli spaseni. Nicméně záleží na tom, jak se člověk k této výzvě postaví, zda ji příjme. A tak, jak říká Kazatel, všichni živí mají šanci. Kdo je ustrkován mocnými, srážen nespravedlností a je slabý, kdo byť činí zlo, jedná upřímně, a kdo reaguje na všeobecné výzvy, jako je řád přírody a společnosti, je horkým kandidátem vyvolení. Evangelium je totiž zvěstováno těm, kdo mají uši k slyšení, resp. chtějí slyšet. Bůh nikomu nestraní a nikoho ke vstupu do Božího království nenutí.