Benny Hinn, skutečný otec Torontského požehnání?
Motto:
„Co však je Duch svatý. Má také mysl, vůli a city? Má tělo?
Jistěže má. Toto je téma, o němž se většina kazatelů bojí
mluvit, ale já jsem se Duchem svatým osobně setkal.“
Benny Hinn, Dobré ráno, Duchu svatý
„Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se
mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na
mně."
Lukášovo evangelium, kapitola dvacátá čtvrtá, verš třicátý
devátý
Historická část
Období 1952 – 1973
Benny Hinn je znám jako evangelista s darem uzdravování a autor několika knih jako: „Good Morning Holy Spirit“ (Dobré ráno Duchu svatý), „This is your day for a miracle“ (Tvůj den pro zázrak), „The Blood, Rise and Be Healed“ (Krev, vzkříšení a buď uzdraven), „Lord I need a miracle“ (Pane, potřebuji zázrak), „Welcome Holy Spirit“ (Přijď, Duchu svatý) a „The Anointing“ (Pomazání).
Izrael a ranné dětství
Narodil se 3. prosince v 1952 v Izraeli. Jeho matka, členka řecko-pravoslavné církve se dle Hinnova svědectví před jeho narozením zavázala, že pokud porodí syna, odevzdá jej Bohu. Jedné noci pak měla sen, ve kterém držela v ruce šest růží. V té chvíli do jejího pokoje vstoupil Ježíš a jednu květinu si od ní vzal. Poté k ní přikročil drobný, štíhlý muž s černými dlouhými vlasy a zabalil jí do teplé látky. Následujícího dne se narodil Benny Hinn.
V dětství Hinn vyrůstal jako římský katolík praktikující pět hodin v týdnu. Dle jeho slov se katolictví stalo jeho mentalitou. Intenzívně se modlil Zdrávas Maria, Krédo, Modlitbu Páně a další předepsané modlitby. Údajně si také osvojil znalost hebrejštiny, ve které se později na katolické „Škole bratří“ učil Starý zákon. Ačkoliv se obrátil až v roce 1972, již jako jedenáctiletý školák měl několik vidění, ve kterých k němu Bůh mluvil a které dodnes považuje za relevantní.
„Viděl jsem Ježíše, jak vchází do mého pokoje. Měl na sobě šat bělejší než ta nejčistší bílá a přes něj sytě červený plášť. Viděl jsem jeho vlasy. Díval jsem se mu do očí. Viděl jsem rány po hřebech na jeho rukou. Viděl jsem ho do nejmenších podrobností. Rád bych znovu upozornil, že v té době jsem Ježíše ještě neznal… Než k tomu došlo, spal jsem. Najednou však mé tělo zachvátil pocit, který se nedá popsat jinak, než že jsem zelektrizován. Bylo mi, jako by mě někdo zapojil do zásuvky. Tělem mi začalo probíhat mravenčení jako miliony jehliček. A pak, zatímco jsem stále tvrdě spal, se přede mnou objevil Pán. Pohlédl přímo na mě svýma překrásnýma očima. Usmíval se a náruč měl doširoka otevřenou. Cítil jsem jeho přítomnost… neřekl mi ani slovo. Jen se na mě díval a pak zmizel… Otevřel jsem oči a díval se kolem sebe, avšak ta zvláštní energie mnou proudila dál. Nedokázal jsem se ani hnout. Byl jsem jako paralyzovaný. Nebyl jsem však bezmocný. Ten podivuhodný pocit mě naplnil – ale neovládal mě.“1
Emigrace do Toronta
Počátkem roku 1968, po šestidenní válce, se rodina Hinnových rozhodla emigrovat do Belgie, avšak po rozmluvě s kanadským velvyslancem se Hinnovi nakonec stěhují do Toronta, kde Benny nastupuje na střední školu. Seznamuje se zde s chlapcem, který mu svědčí o „znovuzrození“. V ničem mu však nepřipomíná řádové sestry a jeho učení i slovník jsou Bennymu cizí, a proto se chlapci vyhýbá. V Torontu má v roce 1972 Hinn další důležitý sen.
„Zdálo se mi, že jdu dolů po dlouhém, temném schodišti. Bylo tak příkré, že mi připadalo, že musím každou chvíli spadnout. A vedlo do hluboké, bezedné propasti. Byl jsem oblečen jako trestanec a připoután řetězem k vězni před sebou a za sebou. Na rukou i na nohou jsem měl okovy. A kam až jsem dohlédl, táhla se přede mnou i za mnou nekonečná řada zajatců. Pak jsem v tom strašidelném pološeru spoře osvětlené podzemní chodby spatřil, jak se kolem pohybují desítky drobných postaviček. Vypadaly jako čertíci s podivně tvarovanýma ušima. Do tváře jsem jim neviděl a ani jejich obrysy se nedaly zřetelně rozeznat. Bylo však zřejmé, že jsou to ony, kdo nás vleče po tom schodišti dolů jako stádo dobytčat – nebo ještě něco horšího. Náhle však, kde se vzal, tu se vzal, se v chodbě objevil Boží anděl. Jak nádherný to byl pohled! Ta nebeská bytost se vznášela přímo nade mnou, jen pár kroků ode mě. Nikdy v životě, dokonce ani ve snu, jsem neviděl nic podobného. Ten krásný, zářivý anděl v té ponuré černé díře! Když jsem se na něj podíval, anděl mi pokynul rukou, abych šel k němu. Pak mi pohlédl do očí a zavolal mě jménem. S očima upřenýma do jeho jsem vykročil k němu. V tu chvíli mi z rukou i z nohou spadla železa. Už jsem nebyl připoután ke svým spoluvězňům. Anděl mě rychle provedl jakýmisi otevřenými dveřmi, a sotva jsem vkročil do světla, vzal mě za ruku a postavil mě na ulici Dona Millse – právě na roh školy Georga Vaniera.“ 2
Obrácení
Krátce po tomto snu byl Hinn pozván na křesťanskou skupinku, kde se jeho spolužáci modlili v cizích, pro něho nesrozumitelných jazycích. Byl tím velmi zmaten, ale pocítil silnou touhu volat k Bohu. Vybavovala se mu stále věta, kterou mu křesťané říkali: „Ty se musíš setkat s Ježíšem“. To mu však připadalo falešné, vždyť Ježíše znal. Nepřipadal si ani hříšný, vždyť jako katolík své hříchy denně vyznával. Přesto cítil silnou duchovní atmosféru, na kterou reagoval tím, že bez své vůle zavolal zpět toho Ježíše, který se mu zjevil již v dětství.
„V tu chvíli jsem však zavřel oči a vyslovil čtyři slova, která navždy změnila můj život. „Pane Ježíši, vrať se“, řekl jsem nahlas. Nevěděl jsem, proč to vlastně říkám, ale víc jsem nedokázal. Opakoval jsem ta slova znovu a znovu: „Pane Ježíši, vrať se. Pane Ježíši, vrať se.“ Myslel jsem si snad, že odešel z mého domu či z mého života? Nevěděl jsem. Ale jakmile jsem tu větu vyslovil, cosi jsem pocítil – vrátil se mi onen zážitek z doby, kdy mi bylo jedenáct let. Mravenčení nebylo tak silné, ale cítil jsem energii téže intenzity. Projelo to mnou od hlavy až k patě. Co jsem však v tu chvíli vnímal nejživěji, bylo, že mě tato vlna energie očišťuje – v jediném okamžiku, z hloubi duše až na povrch. Cítil jsem se naprosto čistý, bez hříchu. “ 3
Tak vlastně Hinn prožil velmi neortodoxní konverzi. Jeho setkání s Ježíšem neznamenalo obrat od hříchu ke spravedlnosti nebo od tmy ke světlu, nedošlo k pokání či vyznání vin. Jednalo se pouze o zpřítomnění zkušenosti z dětství, která byla doprovázena stejnou emoční aktivitou a stejnou vizí a která mu zprostředkovala pocit bezhříšnosti a utvrdila jej v pravdivosti jeho víry.
„V tu chvíli jsem nechápal, co se vlastně stalo, ale Ježíš se pro mě stal stejně skutečný jako podlaha, na níž jsem stál. Až na ona čtyři slova jsem se ani nemodlil. Ale nade vší pochybnost jsem věděl, že se onoho únorového rána stalo cosi neobyčejného… Kdykoli jsem zavřel oči, viděl jsem Ježíše znovu. A když jsem je otevřel, byl tu také. Obraz jeho tváře jsem měl neustále před sebou.“ 4
Po této zkušenosti se Hinn modlil, aby tento Ježíš vešel do jeho srdce a záhy se připojil k charizmatickému hnutí „Jesus Movement“, jehož skupina se scházela v katedrále sv. Pavla v centru Toronta. Zde učinil i veřejné pokání s vyznáním hříchů. Od této chvíle mívá Hinn vidění, kdy vidí sám sebe, jak je ostříhán a v obleku káže zástupům lidí.
Období 1973 – 1983
Setkání s „Kathryn“
Osobní víra však mladému Bennymu činí doma velké potíže. Je kárán z porušení tradice a z hanobení dobrého jména rodu. Jde to až tak daleko, že jej otec objednává k psychiatrovi. V roce 1973 si Hinna všiml mladý metodistický kazatel Jim Poynter, který jej pozval na cestu do Pittsburgu, aby navštívili shromáždění Kathryn Kuhlmanové. Když spolu čekali v mrazivém ránu před kostelem na shromáždění, nepochopitelně se –jako ostatně vždy, jednalo-li se o neobyčejnou duchovní zkušenost- Benny roztřásl po celém těle. Následná bohoslužba pak navždy udala směr Hinnovy služby.
„Jakmile se však začalo zpívat, zjistil jsem, že dělám něco nečekaného. Vyskočil jsem na nohy. Zvedl jsem ruce k nebi a po tvářích mi tekly slzy… Bylo to, jako by ze mne vytryskl gejzír. Nikdy před tím jsem se tak snadno nerozplakal. Extáze je slabé slovo!“ 5
Poté Hinn ucítil po těle přecházející vánek.
„Zvedl jsem hlavu a spatřil jsem, jak Kathryn skryla obličej v dlaních a dala se do pláče. Vzlykala a vzlykala tak hlasitě, až se ostatní ustrnuli. Hudba přestala hrát, pořadatelé zůstali stát na místě… Trvalo to asi dvě minuty. Pak zvedla hlavu… v té chvíli na ní byla náhle znát smělost, jakou jsem ještě u nikoho neviděl. Napřáhla prst před sebe a to gesto bylo plné nesmírné moci a citu – až bolesti. Kdyby tam byl stál sám ďábel, byla by ho lehkým dotykem odhodila stranou. Byla to neuvěřitelně silná chvíle. „Prosím vás,“ řekla s bolestnou naléhavostí v hlase, „prosím vás nezarmucujte Ducha svatého.“ 6
Hinn byl těmito slovy velmi zasažen a ke konci shromáždění uviděl kolem Kuhlmanové jemnou mlhu, skrze kterou zářila její tvář jako světlo. Když dorazil domů, cítil se nesmírně unaven, avšak měl intenzívní pocit, že ho někdo tahá z postele na kolena a on tušil, že je to Duch svatý. Poprvé v životě se proto Ducha – ačkoliv pochyboval zda je správné – rozhodl oslovit. Ihned dostal –jako ostatně téměř vždy při podobných zkušenostech- elektrickou ránu a jeho tělo se rozechvělo stejně, jako když čekal v Pittsburgu před kostelem.
Nový druh modlitby
Ráno, hned poté co se probudil, opět Ducha svatého oslovil: „Dobré ráno Duchu svatý“. Po dalším oslovení Ducha se opakovaly i pocity. Od té doby Hinn modlitbu k Duchu svatému považuje za důležitější než modlitbu v jazycích: „Jakmile jsem řekl „Dobré ráno, Duchu svatý“, viděl jsem, že je v pokoji se mnou… To, o čem hovořím, je něco víc než mluvení jazyky. Ano, i já jsem mluvil nebeskou řečí, avšak toto bylo něco daleko krásnějšího.“7 Hinn se proto k Duchu svatému začal modlit i před každým čtením Bible, a ta pro něho získala zcela nový rozměr.
Silnou duchovní přítomnost okolo Hinna dosvědčovali i jiní. Mnohokrát se prý stalo, že Hinna přišel navštívit někdo z jeho známých a v jeho přítomnosti se silně rozplakal. Jindy Benny potkal svoji matku, která myla schody a jeho duchovní přítomnost ji odhodila dozadu a přitiskla ke zdi. Hinn svědčí, že lidé v jeho přítomnosti mnohdy netušili, co se s nimi děje. On se proto modlil: „To, co chci, je přesně to, co mám teď“, říkal jsem Pánu. „Ať je to, co je, hlavně ať to neskončí.“8
Povolání do služby
Později Hinn prožil další dva sny. V jednom viděl člověka, jehož nohy se nedotýkaly země. Byl celý v plamenech a pohyboval ústy, jako by skřípěl zuby. V tu chvíli k Hinnovi promluvil hlas: „Kaž evangelium“. Ve druhém snu viděl anděla, který otevřel dveře, za nimiž se rozprostírala pekelná propast. Lidé padali do ohně a Hinn opět uslyšel hlas, který mu pravil, že pokud nebude kázat, bude zodpovědný za každého, koho v tom snu viděl. On však dle svého svědectví trpěl koktavostí, a proto se na Boha obrátil o pomoc. Nedlouho poté byl postaven za kazatelnu, a když promluvil, své koktavosti byl rázem zbaven.
V roce 1975 se na pokyn Ducha svatého začínají konat pravidelná shromáždění v Torontu a zprávy o zázracích, které se zde dějí, vycházejí v torontském tisku. O shromáždění se začíná zajímat i televizní stanice CBC a Global TV. V roce 1979 se Hinn na další pokyn Ducha žení, a jelikož Duch svatý chce, aby začal s mezinárodní službou, v témže roce opouští Toronto a chystá se založit sbor.
Období 1983 – 1992
Světový rozmach a hnutí Víry
V roce 1983 je tento sbor („Orlando Christian Centrum“, jenž má 12 000 členů) založen a prostřednictvím televizního programu TBN (Trinity Broadcast Network) zasahuje křesťany celého světa. Hinn v té době proto sám sebe považuje za Boží kanál, skrze který se má požehnání šířit.
Nyní poslouchá kázání K. Hagina a K. Copellanda a prostřednictvím „Mezinárodní konvence sborů a organizací Víry“ (Convention of Faith Churches and Ministries) je ordinován na denominačního služebníka Víry. 9
Na doktrínách této organizace pozvolna staví i svoji službu. Věří, že on sám je vtělením Boha a že každé znovuzrození je tudíž Boží inkarnací a sám sebe proto nazývá malým Mesiášem.10 Řekl doslova: „jsem Benny Jehova.“11 Proto také jeho slova mají tvořivou moc. V souladu s učením svých literárních otců věří, že Kristus – k tomu, aby člověka vykoupil- přijal satanovu přirozenost12 a člověka zachránil až svojí duchovní smrtí v pekle.13 Avšak po přemožení ďábla, kterým byl v pekle mučen, byl Ježíš ze své duchovní smrti také v pekle znovuzrozen a vzkříšen.14 Protože chudoba a nemoc jsou ďáblovou zbraní, která byla Kristem zlomena, má znovuzrozený člověk, následník Kristův, proto nárok na absolutní zdraví15 a bohatství.16
Manifestace
Hinnovo pomazání bylo tak mocné, že 31. prosince 1989 vyřkl několik zásadních proroctví, na jejichž obsah se poté dodatečně ptal. Svůj stav pak rozpoznal jako opilost Duchem svatým a po opilosti obvykle následuje ztráta paměti.17 Podobný stav ostatně mnohokrát prožil i jeho nový literární duchovní otec K. Hagin, jenž uvedl:
„Jednou večer jsem sám sebe překvapil (neustále sám sebe překvapuji tím, co říkám ze svého ducha.) Prohlásil jsem: Této noci budeme pořádat seminář o víře a campmeeting v budově. Bůh řekl, že s tím máme začít. Když jsem to vyslovil, ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z mých úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého…. Někdy vyslovím něco v Duchu Božím a moje žena Ken nebo Lynette mi to později opakují. Obvykle se ohradím: To jsem neřekl, vím to dobře…. a když si pak přehrávám pásek, zjistím, že to tak skutečně bylo!“18
Kontroverze
V roce 1990 vydává Hinn svůj bestseller „Dobré ráno Duchu svatý“, který obsahuje téměř celou doktrínu hnutí Víry. Vydáním této knihy se Hinn okamžitě stává terčem kritiky mnoha amerických apologetických služeb. Po doktrinální stránce jej napadá prezident CRI Hank Hanegraaff, který krom spekulací o Kristově satanské přirozenosti kritizuje i Hinnovu víru, že existuje devět božských osob, neboť každá z osob Trojice má dle Hinna ducha, duši a tělo. Toto učení Hinn rozvíjel i při svých kázáních.19 Po stránce historické Hinnovu knihu kritizoval ředitel PFO Kurt Goedelman. Jednalo se o to, že PFO podnikla vyšetřovací cestu do Izraele a zpochybnila Hinnova tvrzení o tom, že byl Izraelitou, že jeho otec byl starostou v Jaffě a že Hinn jako dítě trpěl koktavostí.20 Tato tvrzení se však Hinn v rozhovoru pro časopis Charisma pokusil vysvětlit, či je popřel.
Kritice neušla ani Hinnova praxe. Hinn při bohoslužbách háže kabát, do kterého kumuluje svoji duchovní moc, fouká na lidi pomazání a nejen na ně; duchovní moc přenáší i skrze reproduktory foukáním do mikrofonu. Vzkládání Hinnových rukou na členy sboru působí jejich bezvědomí a následný pád naznak.Údiv vyvolalo i zveřejnění způsobu, kterým Hinn získával své požehnání skrze mrtvolu nezávislé letniční kazatelky Aimee McPherson, která zřejmě zemřela na předávkování barbituráty.21
„Jedna z nejsilnějších zkušeností, kterou jsem měl před několika lety, byla návštěva hrobu Aimee v Kalifornii. Ve čtvrtek jsem byl na TBN a v pátek jsem šel navštívit hrob Kathryn Kuhlmanové. Leží nedaleko Aimeeho hrobu na hřbitově ve Forest Lawn. Již jsem zde jednou byl, a tak často rád vzdávám úctu této velké Boží ženě, která se dotkla mého života. Ten hrob, kde leží, je uzavřen, obestavěn dokola zdí. Nemůžete tam vstoupit bez klíče a já jsem jeden z velmi mála lidí, kteří tam vstoupit mohou. Avšak nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem viděl hrob Aimee. Bylo to neuvěřitelně dramatické. Ona byla taková dáma, že její hrob je obklopen sedm stop vysokými anděly, dokola se zlatým řetězem. Jak neuvěřitelné to je, že by mohl zemřít někdo, kdo má sklánějící se anděly nad svým hrobem. Ucítil jsem na tomto místě úžasné pomazání. Skutečně, slyšel jsem to, při návštěvě hrobu jsem se chvěl. Celý jsem se třásl. Boží moc mne celého zaplavila. Věřím, že to pomazání setrvává na těle Aimee. Vím, může to pro vás být šokující… To je neuvěřitelné. A Kathrynin hrob? To je udivující. Slyšel jsem o lidech, kteří byli uzdraveni, když tento hrob navštívili. Byli zcela uzdraveni Boží mocí. Říkáte, „Jak bláznivé jsou to věci“. Bratře, zde jsou věci, kterým nikdy neporozumíme. Slyšíte to všichni?“22
Období 1992 – 1996
Torontské požehnání
V této době Bennyho pomazání rozžehlo plamen celosvětového probuzení. Jeho prostřednictvím přijímají požehnání tři klíčoví muži „třetí vlny Ducha svatého,“ a to: Rodney Howard Brown, Claudio Freidzon a John Arnott. Čtvrtým mužem, kterému se požehnání dostalo zprostředkovaně skrze Johna Arnotta a jím požehnané muže, je John Kilpatrick.
Prvním z této čtveřice je Rodney Howard Brown, bývalý lektor Haginovy Rhema Church v Johanesburgu, který má s projevy objevujícími se ve třetí vlně zkušenosti nejdéle, a který sám sebe nazývá „barmanem“ Ducha svatého (Holly Spirit bartender). Manifestace opilosti a svatého smíchu na svých shromážděních zakoušel již od roku 1979. V roce 1991 byl však do této služby v širším měřítku ordinován Benny Hinnem, který k němu promlouvá: „Rodney, Bůh Ti pro to dal velké pomazání. Nechť je svatý smích zasáhne v Ježíšově mocném jménu… již to přichází… uvolni to v lidech, Rodney!“ [A Rodney odpověděl:] „Buďte naplněni právě teď. Ve jménu Ježíš, přikazuji vám, smějte se teď. Uvolňuji radost Pána teď. Ve jménu Ježíš, nechť bublina z vašeho břicha vyletí teď ve jménu Ježíš. Pán činí každého opilcem Ducha svatého. Ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš… Dvojitou porci! “ 23
Velké spojení
V roce 1992 se Hinnovo pomazání začíná raketově šířit i po Jižní Americe. Došlo k tomu poté, co si argentinský pastor AoG Claudio Freidzon přečetl Hinnovu knihu „Dobré ráno Duchu svatý“, která v něm vypůsobila obrovskou touhu poznat toho Ducha, kterého zde Hinn popisuje, a proto přijíždí do USA osobně. Po Hinnově modlitbě klesá Freidzon k zemi a po jeho návratu prožívá sbor v Buenos Aires duchovní revoluci. Lidé propadají záchvatům svatého smíchu, padají v bezvědomí na zem a chovají se jako opilí. Nedlouho po této zkušenosti Freidzon píše: „Bůh mi říkal, že mě ustanovuje jako „dveře“ pro Argentinu… Krátce poté –ne více než o dva měsíce později- se do mého sboru začaly hrnout zástupy z celé země.“24
A nebyl to jen Freidzon, kdo Hinna žádá o požehnání; třetím velikánem obnovy je sám John Arnott, pastor Torontské Vinice a otec tzv. Torontského požehnání. Arnott vysvětluje, že pravděpodobně nechal Hinna se za sebe modlit nejméně padesátkrát, avšak když požehnání přijal a padl na zem, nebyl si jistý, zda šlo o Boží moc nebo zda ho Hinn srazil k zemi nebo zda ho stáhl „chytač“ stojící za ním.25 Větší užitek však měla Arnottova žena Carol, která se dostala do stavu „opilosti Duchem.“26 Skutečné pomazání z Ducha, v jehož moci Hinn slouží, John Arnott přijal až zprostředkovaně, když se koncem roku 1993 se svojí ženou vypravil do Argentiny na shromáždění Claudio Freidzona. Ordinace byla velmi jednoduchá. „Chcete to?“ zeptal se Freidzon. „Ano, jistě.“ odpověděli. „Přijměte“ řekl opět Freidzon. Následkem této iniciace bylo dle Risse Arnottovo rozhodnutí uspořádat sérii měsíčních uzdravujících shromáždění, která Arnott naplánoval v Torontu počínaje 30. lednem 1994, které však začaly již dvacátého, pozváním R. H. Brownem požehnaného Randy Clarka, a vyústily v devadesátidenní řetězec slavného Torontského požehnání.27
Pročítáme-li pozorně svědectví mužů, kteří si Hinnem a jím pomazanými muži nechali sloužit, můžeme vidět určitý vzorec chování. Nejprve jsou nejistí a skeptičtí. Avšak mají nějaké nevyřešené osobní problémy. Arnott je „na suchu“ a hledá uzdravení, Freidzon je napomenut a rozčarován po návštěvě svého duchovního otce, Kilpatrick je unaven a zdeptán spory se členy svého sboru, Hill je znechucen spory mezi křesťany atd. Jako akt své pokory většinou jdou za pomazaným mužem a nechají na sebe vložit ruce, poté zpravidla padají v krátkém bezvědomí na zem a z podlahy vstávají jako zcela proměnění. Požehnání pak nesou zpět do svých komunit a někdy i celých provincií či národů.
Pokání
Přes tyto úspěchy však pod tíhou rostoucí kritiky začíná být Hinn nervózní a proto z jeho úst můžeme na adresu svých oponentů slyšet: „…budete pykat a vaše děti také. Slyšte to ze rtů Božího služebníka. Jste v nebezpečí. Čiňte pokání! Nebo Bůh vztáhne svoji rukou. Nesahejte na jeho pomazaného!“28
Avšak zásahem některých křesťanů, kteří se Hinnovi snažili pomoci, došlo u Hinna ke zlomu. A tak 16. srpna 1993 vyšel v Christianity Today článek pojednávající o tom, že Benny Hinn zřejmě reagoval na výtky Hanka Hanegraaffa a evangelisty Jamese Robisona a veřejně odvolal doktríny hnutí Víry jako: pozitivní vyznávání, prosperitu a božské zdraví. Je zde citován Robison, který popisuje, jak kontaktoval Hinna poté co si přečetl Hanegraaffovu knihu „Křesťanství v krizi“ s tím, že nechtěl vidět, jak Hinn zabíjí své nevinné ovce. Sdělil mu, že jej Bůh nepomazal k tomu, aby učil bludy a hrál extravagantní divadlo, kdy sráží lidi na zem, metá svůj kabát a fouká pomazání. Sdělil mu, že pokud v tom bude pokračovat, jeho služba do tří let zanikne.
Hinn – na rozdíl od ostatních vůdců jako Jim Bakker, Jimmy Swaggart a Larry Lea, které Robison rovněž kontaktoval – učinil veřejné pokání. Předstoupil před svůj sedmitisícový sbor a prohlásil: „hnutí Víry… to je víra, víra, víra a žádný Ježíš. Musíme mít víru v Ježíše, původce i dokonavatele naší víry… Přestaňme hledat víru a začněme hledat Pána. Poselství hnutí Víry je poselstvím New Age, které nefunguje. Přestávám kázat uzdravení a začínám kázat Ježíše.“29
Letniční spojení
Krátce po svém pokání pocítil Hinn potřebu dozoru nad svojí duchovní službou a dokonce v televizní diskusi, kde se setkal s americkými fundamentalisty, několikrát litoval svých chyb. Nakonec poskytl rozhovor pro časopis Charisma, kde řekl, že lituje svých výroků proti kritikům, avšak, že v kritice Božích služebníků zacházejí daleko a riskují Boží soud. Odvolal své učení o Božském zdraví, prosperitě a zjeveném poznání, omluvil se, že vyučoval, že každá z osob trojice má ducha, duši a tělo. Na otázku: „Někteří lidé mají problémy s tvým stylem služby – když „foukáš pomazání“, házíš kabát na lidi a máváš rukama nad zástupem…“ však odpověděl jen nepřímo: „Takové věci se někdy kazateli vymknou z ruky. Lidé pak zaměří pozornost více na něho než na Ježíše.“30
Součástí pokání bylo, že Hinn vymazal některé ze svých magnetofonových nahrávek a učinil reedici své knihy „Dobré ráno Duchu svatý“. Podle vydavatele Thomase Nelsona však nešlo o změnu teologie, nýbrž o její pročištění.31
Hinnovo pokání vyvrcholilo jeho vstupem do největší světové letniční kongregace Assemblies of God. Tento vstup však nebyl nikterak snadný a neobešel bez značné publicity sdělovacích prostředků. Hinnovo přihlášení do AoG bylo zveřejněno 15. června prostřednictvím pastora Dana Betzera, který uvedl, že na neveřejném zasedání AoG v Peninsular na Floridě Hinn prohlásil, že jeho teologie je prachbídná. Betzer řekl, že evangelista odpověděl brilantě na teologické dotazy a hovořil o Hinnově úmyslu převést jeho 7-tisícový sbor Orlando Christian centrum do AoG. Hinnovo přihlášení bylo schváleno drtivou většinou zúčastněných, což bylo velmi neobvyklou věcí, neboť přihlášku do denominace obvykle schvaloval senior oblasti, nikoliv celá rada. Avšak Hinnovo přijetí vzbudilo znepokojení u množství služebníků AoG, zejména z řad teologů. Proto se touto otázkou zabývala rada starších ještě jednou, a to 26. – 27. července. Právě 27. však proběhlo v televizi pokračování pořadu z roku 1993, který zkoumal Hinnovu službu, a ve které se uvádělo, že Hinn nedržel slib nekázat o penězích, porušil slib, že uzdravení na jeho shromážděních budou lékařsky doložena a porušil slib nefoukat na lidi „pomazání“ za účelem srazit je k zemi mocí Ducha. Podle Betzera totiž Hinn vyznal, že jej Bůh soudil za foukání na lidi z důvodu, že se jedná o teatrální vystupování, které nemá biblický podklad. Následující den mluvčí vedení AoG řekl, že žádost o akreditaci byla Hinnovi odložena.32
Letniční pohoršení
Ani po schválení žádosti o přijetí do AoG ruch okolo excentrického kazatele neustal. Hinnem pořádaná shromáždění popisuje např. jeden pastor AoG v dopise superintendentovi Thomasu Traskovi. Dopis je psán ve velmi zdvořilém, ale přes to naléhavém, až zoufalém duchu. Čtyřicetiletý pastor, který v té době stál již dvacet let ve službě, prosil Boha, aby mohl přijmout požehnání skrze Bennyho Hinna, a proto se 16. července 1995 rozhodl navštívit jeho shromáždění. Nejprve popisuje nádhernou atmosféru chval Hinnova týmu, avšak poté je znepokojen způsobem, jakým je vykonávána sbírka. Hinn stanovil finanční mez a později sdělil, že pokud lidé nedali Bohu peníze, Bůh si je v příštím roce vybere nazpět např. skrze jejich finanční krizi. Nejznepokojivější chvílí pro pastora však byla až samotná služba, která trvala asi hodinu.
„Nedostává se mi slov to výstižně popsat… velmi hlasitá hudba, řev šílícího davu, zesílený křik br. Hinna a svíjející se těla okolo pódia… TOUCCHHH! křičel znovu a znovu do mikrofonu, zatímco svými pažemi porážel skupiny i jednotlivce. Někdy vedl služebníky svého týmu, aby sražené zvedali a on to, se svým TOUCCHHH!, s nimi mohl činit podruhé a dokonce i potřetí. Nebyl jsem s to zjistit, co se zde v drahém jménu Ježíš očekává. Nebyla zde žádná touha po obrácení, novém posvěcení nebo uzdravení. Zdálo se mi to nakonec více méně jako posedlost těch, kdo hledali požehnání. Před několika lety jsem shlédl videokazetu „Bohové New Age“, kde v jedné části byla nafilmována velká skupina lidí, shromážděná u svého guru na farmě v Oregonu, a která se nacházela v takzvaném duchovním šílenství. Tato scéna se mi na Hinnově shromáždění bezprostředně vybavila. Prosím, odpusťte mi, jestliže píši jako příliš rozrušený. Když jsem se přiblížil a viděl, co se děje, udělalo se mi nevolno. Třásl jsem se, ale ne pod Boží mocí. Třásl jsem se pod náporem mocných citů, jak děsu, tak zuřivosti z nestydaté manipulace lidí, která se děla, zatímco muži, kterým jsem důvěřoval, to sledovali a dokonce se místy účastnili. I nyní, když píši tato slova, slzy mne přímo bodají do očí. Je toto nový směr našeho velkého a báječného společenství? Je Benny Hinn nový příklad věcí, které jsou v naší službě vyžadovány?“33
Autor dopisu pak vidí jako důležitost skutečnou plnost Ducha svatého v službě pastorů AoG, patrně jako hráz proti tomu, co viděl.
Období 1996 – 1999
Opět na vlastních nohou
Když byl Hinn konečně přijat, ani tehdy problémy neskončily a nakonec Hinn v říjnu 1996 na své členství v AoG rezignoval. Okolo důvodu jeho rezignace panují dodnes dohady.34 Sám Hinn údajně jako důvod své rezignace uvedl, že v AoG neměl dostatečný prostor pro to, aby mohl být veden Duchem svatým.35 Oficiální stanovisko ohledně Hinnova odchodu však vydáno nebylo. Dle pramenů PFO Hinn uvedl, že k rezignaci byl donucen vedením denominace ve Spriengfildu, avšak představitelé denominace toto jeho tvrzení popřeli.36
V té době musel Hinn opět čelil tlaku na všech frontách. Dokonce si najal právníka, který měl na základě Hinnem předložených důkazů zastavit vydání knihy „The Confusing World of Benny Hinn“ (Matoucí svět Bennyho Hinna), kterou se chystala publikovat společnost PFO (Personal Freedom Outreach). Ředitel této křesťanské apologetické služby Kurt Goedelman sdělil, že se s Hinnem snaží spojit již šest let, avšak on to stále odmítal.
Jakkoliv byl Benny Hinn v té době již opět považován za kazatele na pomezí křesťanství, naprostý údiv vyvolala jeho prohlášení o Torontském požehnání, které kupodivu kritizoval, a které bylo v řadách charismatiků téměř bezvýhradně přijímáno a k jemuž šíření bezpochyby nemalou měrou přispěl.
„…Mnohé z toho, co zde lidé označují za Ducha, je čisté tělo. Není to z Ducha, protože to není zaměřeno na Krista. Jsou to výhradně emoce. Část z toho, co se dnes děje, tam kde jsou projevy, že lidé štěkají, vydávají zvířecí zvuky, mohu vám říci, že to není Duch svatý. Je to čistě démonické. Svatý duch neštěká. Jen ďábel štěká. Jestliže někdo štěká v mém shromáždění, vyženu z něho ďábla… Jestliže činíte takové nesmysly, vraťte se k Bibli. Neodvažujte se experimentovat s něčím, co je nebiblické a kontrolujte, zda je v tom Bůh. Moji bratři, jestliže to není v Písmu, on v tom není.“37
Hinnovi kritici však soudí, že se nejedná o skutečný Hinnův postoj, neboť manifestace, které zde kritizuje, se na jeho shromážděních objevují také, ale že jde o kritiku sboru AoG v Pensacole, který patří do denominace, kterou Hinn opustil.38
Zahraniční skandál
Další pohromou byla pro Hinna jeho evangelizační kampaň z 9. až 10. listopadu 1996 v Římě, které se účastnilo pět tisíc evangelikálních věřících. Od tohoto setkání se však veřejně distancovali věřící z italských AoG a celá akce zůstala na bedrech pastorů nezávislých skupin. Záhy však byli i oni šokováni, když Hinn první večer ani jednou neotevřel Bibli, aby kázal. Druhého dne byli někteří opět překvapeni tím, že se Hinn „dvořil“ katolické církvi a mluvil o svých setkáních s papežem. Jeho prokatolická mise byla přerušena až tehdy, když tlumočnice odmítla Hinna překládat a hudební skupina odmítla po následné výzvě hrát. Nezávislí pastoři poté podepsali společné prohlášení, v němž se od služby B. Hinna v Itálii distancovali.39
V roce 1997, na národní konferenci AoG v Adelaide, Benny Hinn znovu velebil papeže a hovořil o jeho setkávání s kardinálem Sin z Philippines a jejich soukromé dohodě, že Sin bude Hinna podporovat, když on bude na oplátku povzbuzovat římské katolíky, aby setrvali v katolické víře.40
Pomazání zůstává
Hinn si však přes všechny peripetie své pomazání udržel. Zrovna tak, jak popisuje ve své autobiografii, v dětství pro něho nečinilo problém i s otevřenýma očima Pána neustále fyzicky vidět, i dnes jsou jeho zážitky podobné, ne-li hlubší:
„Znám ty momenty pomazání a je pro mne opravdu těžké to popsat. Znám chvíle, kdy nejen Boží přítomnost prožívám, ale dokonce i cítím. Právě zde jsem ji cítil, dnes ráno. A jiní kolem mne cítili vůni kadidla. V Detroitu, Michiganu, ó jak velká tam byla Boží přítomnost. Celá stavba se plnila mlhou a my jsme se začali nadechovat a cíli jsme to, kadidlo, přítomnost Pána… Viděl jsem Boží přítomnost. Nejen, že jsem ji prožíval, nejen že jsem ji cítil. Viděl jsem to na vlastní oči.“41
Hinnova častá vidění jsou zjevně mnohem hlubší a konkrétnější než zjevení biblických proroků. Již v mládí viděl sám sebe kázat a nyní v dospělosti vidí své stáří, svoji rodinu, dozvídá se dobu své smrti, setkává se s prorokem Eliášem a od Pána přijímá naprosto jasné a konkrétní pokyny. Je vidět, že ani jeho četné skandály mu nic neubraly na rozměru jeho duchovního života.
I dnes Hinn, stejně jako v dětství, je v kterémkoliv čase schopen svýma otevřenýma očima vnímat realitu duchovního světa a sledovat vzhled a oblečení Boha, kterému dal svůj život.
„Je pro mne více reálný než mé vlastní děti. Znáte něco podobného? Je pro mne těžké vám to vysvětlit, ale pokusím se o to. Kdykoliv k němu mluvím, tak ho vidím. Mohu vám říci, co má na sobě. Jakou barvu nosí. Tolikrát jsem to již viděl… nejčastěji v modrém, nádherném, nejčastěji v hedvábí podobném oblečení. A pod ním má bílý oděv. Bílo šarlatový oděv.“ 42
Setkání třetího druhu
A nejen to, v těchto viděních se přímo dozvídá, jak je s ním jeho Pán spokojen a jak hodnotí jeho službu:
„Často, když ho vidím, poznám, zda je mnou potěšen nebo zarmoucen. Někdy jej vídám s úsměvem a jindy s velmi vážným pohledem. Někdy to nemohu rozeznat, protože má kolem tváře něco jako mlhu.“43
Díky své důvěrné známosti může Hinn téměř bez omezení nahlížet do své budoucnosti:
„Podívejte, pokládám Mu i otázky, které si patrně většina lidí nedovolí položit. Například se zeptám: Pane, ukaž mi budoucnost. Okamžitě mám vidění. Vidím sám sebe jako starce s šedými vlasy v tmavém obleku s pruhy a mé dívky… třicetileté, třicet let staré s krásnými kadeřavými vlasy… Zeptal jsem se „Pane, jak dlouho budu živ“. On odpověděl "Šedesát devět. Pokud o sebe budeš pečovat, sedmdesát tři.“ 44
Pro proroka Hinnova formátu jsou možná i jiná, než jen božská návštívení.
„Stalo se to nedávno. Nemluvím o dávných věcech. Byl vysoký asi šest stop dva. Stařec. Měl vous. Jakoby bílý Norvellesův plášť. Jeho bílý vous se leskl. Měl poněkud tenkou tvář. Avšak jinak byl velmi tučný! Oči, modrý krystal. Měl bílý oděv, bělejší, než by kdy mohla být má košile. Hlavu měl pokrytou šálou. Vypadal jako kněz. Každá jeho část se leskla jako krystal. Promluvil jsem a zeptal se, Pane, kdo je tento muž, kterého vidím? Vím, můžete si myslet, že jsem se zbláznil, ale Pán mi odpověděl; to je prorok Eliáš. Nikdy jsem neslyšel, že by mi to Pán řekl, ale víte, kdy se to stalo? Stalo se to před tím, než se pomazání v mém životě zdvojnásobilo. Pomazání v mé službě bylo doslova dvojnásobné. Nikdy jsem se o tom nesdílel, měl jsem strach, že si lidé budou myslet, že jsem přišel o rozum.“ 45
Další události na sebe nenechaly dlouho čekat a život evangelisty se, jako již mnohokráte před tím, opět doširoka otevřel duchovnímu světu. Už neviděl jen nezemřelé biblické bytosti, ale vstoupil do modlitebního obecenství i s duchy zemřelých. Není zde už jen pouhé dvojnásobné požehnání, ale i zcela nový rozměr služby.
„Nedovedl jsem pochopit, proč mi to Pán dovolil vidět. Už jsem neviděl jen anděly, ale i svaté. Mohu mluvit? Mohlo by vás to šokovat ještě víc. Pán mi dal vidění Kathryn Kuhlmanové sedící s něčím, co vypadalo jako skupina lidí… a každý z nich vypadal, že mě chce přinutit abych se modlil. Vím, já vím, že to zní bláznivě, ale je to pravda… Modlil jsem se nejméně hodiny. Přinejmenším padesát až sedmdesát z těch sedících ve skupině mi říkali: „Modli se! Žádej Pána, ať ti dá službu uzdravování, která se dotkne celého světa“. Náhle jsem slyšel hlas Kathryn a najednou zde stála, jako jasný krystal. Se svým širokým a krásným úsměvem řekla: "Žádej! Čekáme zde na tvé prosby. Budeme se s tebou za tvé žádosti modlit!“ A vidění zmizelo.“ 46
Pevně na Písmu
Avšak Hinn není někým, kdo by bezděčně naletěl a věřil kdejakému vidění, a proto jako pravý protestant rozsoudil zjevení na základě Písma. Vždyť i Pán mluvil před svým ukřižováním s Eliášem. Jak je vidět, Hinnovy konzultace s papežem i kardinálem nesou své ovoce, vždyť, dle jeho slov, věří, že duše zemřelých svatých se za nás přimlouvají v nebi a nejen to, dokonce nás nutí se modlit. Jindy bere obrovské pomazání z těla mrtvého, jako kdysi voják, jenž se dotkl Elizeových kostí a jako katoličtí kněží z pozůstatků svatých čerpá Boží moc. A tak pravost katolického učení o přímluvě mrtvých, kterou protestanté mnohdy tak krkolomně vyvracejí nebo doktrína zvláštní moci ostatků svatých, se nyní Hinnovi potvrzuje v praxi. A není jistě náhoda, že se mu zjevuje právě K. Kuhlmanová, vždyť i ona sama získala od papeže vysoké ocenění a dle svého vyjádření našla s papežem jednotu“.47
Rovněž praxe potvrdila úspěšnost Hinnovy misie, vždyť je to mimo jiné on, skrze jehož požehnání se John Arnott stává jedním z otců torontského požehnání a také on, skrze jehož pomazání se Claudio Freidzon stává, dle svých vlastních slov, „dveřmi pro Argentinu“.
Pohled zpět
Zůstaňme však ještě chvíli u Hinnových zjevení. Jeho kontakty se zesnulou K. Kuhlmanovou nejsou zdaleka ojedinělé. Již za svého života vlévala duchovní moc do Hinnova života a nejinak je tomu i po její smrti. Při jednom ze svých kázání dokonce Hinn detailně popsal povolání do své služby právě prostřednictvím její smrti, a tak je Kathryn dodnes Hinnovým duchovním průvodcem.
„Dámy a pánové, právě se vám chystám něco říci. Pán mi dal vidění, je to již, má ty dobroto, téměř rok. A mohu vám říci, rozumím tomu, že přišel čas, kdy se naplní. V noci jsem měl vidění. Viděl jsem sám sebe vcházet do místnosti… Viděl jsem sám sebe vcházet do místnosti, kde stála Kathryn Kuhlmanová… ten den, když zemřela, to ráno, co zemřela, měl jsem sen, kdy jsem viděl truhlu s bílým šatem. Když jsem se vzbudil, v to ráno, věděl jsem, že zemřela a v to samé ráno to bylo ve zprávách. Je to již mnoho let. A nyní stojí v tom pokoji a mluví ke mně, samozřejmě, byl to sen, ale ve skutečnosti vidění. Mnohdy jsou sny nočními viděními a Bible o nich tak mluví. Kdy – když vám to Bůh dá způsobem, jakým se to stalo mně. Když jsem byl malý chlapec, viděl jsem Pána ve snu. To bylo opravdu tak skutečné, to bylo skutečné vidění, protože když se On zjevil, mé tělo se zelektrizovalo jako kdyby mnou procházela elektřina, a když jsem se vzbudil, ta elektřina byla stále ještě v mém těle… Stejně jako v tomto vidění, ve kterém jsem viděl slečnu Kuhlmanovou. A ona mi řekla: „Následuj mne.“ To bylo vše co řekla. Šel jsem za ní do druhé místnosti. V této druhé místnosti stál Pán. Podíval se na mě a řekl: „Následuj mne“. A já jsem ho následoval do třetího pokoje. V tom pokoji seděl muž, stále si vzpomínám na jeho tvář. Ten muž seděl v kolečkovém křesle, v hrdle měl velkou díru a jeho jícen pokračoval trubicí. Byl na tom křesle totálně zmrzačen a i ve spodní části těla měl trubky. Byl zmrzačen, naprosto ochrnut. Pán na něho položil své ruce a trubky hned zmizely, otvor se uzavřel, muž byl zcela uzdraven a vstal ze svého vozíčku. To byl kreativní zázrak. Já jsem v této vizi stál a díval se na Pána. Jakmile byl muž uzdraven, Pán na mne pohleděl pronikavým zrakem. Nikdy nezapomenu, co vám nyní řeknu. Pohlédl na mne pronikavýma očima a řekl. Dělej to ty! A sen – vidění skončilo… Když jsem se vzbudil, když jsem vstal, když jsem procitl z vize, třásl jsem se a potil se od hlavy až k patě. Vím přesně co ta vize znamenala. Byla to Kathryn Kuhlmanová kdo mne vzala a představila mne Svatému Duchu. To je význam té první místnosti, kdy mi řekla „Následuj mne“. Ale když Kathryn byla pryč, stál tam Ježíš. Kathryn udělala svoji práci a zmizela. Pán řekl, "Následuj mě do třetí místnosti. A tam byl tento muž. Já věřím, že mám vejít do toho třetího pokoje. Říkám vám, já to cítím. Dává to smysl. Já věřím, že ten pokoj představuje třetí dimenzi, dimenzi Ducha. Věřím, že jsem byl po sedm let zatím jen ve druhé místnosti. Co je úžasné, co je úžasné, že Bůh pracuje nebo pracoval v mém životě v sedmiletých cyklech. Nyní jsem v sedmém roce a začíná osmý rok služby těchto tažení. Začali jsme v březnu 1990. Nyní je co? 97. A právě teď cítím další platformu, další rozměr, další úroveň opravdu přichází“.48
Hinn věří, že to nebude jen on sám, komu tyto zážitky poslouží.
„Dámy a pánové, tam je cesta jak vědět více, než o Bohu víme. A jaký je důvod, proč vám to všechno říkám? Pán mi před několika dny řekl: „Máte vstoupit do nové úrovně.“ Připravte se! Již cítím hřmění v nebesích. Někdo má ke mně mluvit znovu. Něco se má znovu stát. Nevím, co to je. Jsem vzrušen a cítím motýly v břiše. Nedávno jsem dostal tři proroctví; lidé, kteří znají Boží hlas, mi řekli: „Vcházíš do nového dědictví Ducha“. Nevím, co to je, kdy to bude, ale přijde to. A dnes večer mi Pán pokládá na srdce, abych se za vás modlil, abyste mohli jít v novém dědictví Ducha Svatého."49
V současné době Benny Hinn prodal své ústředí v Orlando a jeho církev splynula s jinou kongregací. Nyní v Dallasu hodlá zbudovat uzdravující centrum v ceně 30 milionů dolarů, kde by věřící mohli přijímat uzdravení během 24-hodinové služby. Práce začne v lednu 2 000 50.