Claudio Freidzon, dveře pro Argentinu?
Motto:
“Přijde den, kdy všichni křesťané budou mít vliv na svět
samotnou svou přítomností. Naše svědectví bude tak mocné, že jako
v případě apoštola Petra bude dokonce náš stín uzdravovat
nemocné.”
Claudio Freidzon, Duchu svatý, hladovím po tobě
“Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali
všickni učitelé? Zdali všickni divy činí? Zdali všickni mají dary
k uzdravování?”
První epištola Korintským, kapitola dvanáctá, verš dvacátý a
třicátý
Historická část
Období 1963 – 1978
Obrácení a sňatek
Claudio Freidzon se obrátil k Bohu jako devítiletý chlapec, poté co došlo k obrácení jeho matky. Hned při jeho první návštěvě sboru za ním přišel pastor, který mu řekl: “Budeš pastorem stejně jako já."1 Nedlouho po obrácení začíná Freidzon navštěvovat letniční seminář, kde se mu dostává biblických základů.
Během svých studentských let, kdy vedl v jeho místním společenství mládež, poznal na jednom táboře dívku, dceru italského křesťana, která se jmenovala Betty. Po krátké známosti nakonec uzavírají snoubenci sňatek. Dnes spolu mají manželé dceru a dva syny.
Období 1978 – 1985
Počátek služby
V roce 1978, kdy se dle Freidzonových slov „Argentina bránila evangeliu“2, snaží se Claudio získávat duše pro Krista, a proto se se svojí ženou pokouší pořádat pouliční evangelizace, promítat filmy, avšak po tříměsíčním nasazení jeho sbor čítá Freidzona, jeho ženu, tchána a tři babičky.
Po nějakém čase se Freidzonovi rozhodují k nákupu církevní budovy, ve které je obyvatelná pouze jedna místnost, sloužící zároveň jako modlitebna a obývací pokoj. Dům neměl ani koupelnu a po sedm let poskytoval pastorovi a jeho ženě pouze jakési provizorní bydlení.
Krize a nová naděje
Tato doba byla pro Claudia Freidzona natolik traumatizující, že se přestal zúčastňovat pastorských setkání a nakonec šel požádat superintendenta Assemblies of God o uvolnění ze služby. Než však stačil svoji žádost o suspendaci formulovat, udivil jej superintendent větou. “Claudio, musím ti něco říci. Bůh pro tebe má něco úžasného. Ty to nevidíš, ale Bůh si tě obrovsky použije."3 Dalšími slovy pak mladého pastora povzbuzoval v jeho započatém díle. Nakonec Freidzon, aniž by svému nadřízenému cokoliv naznačil, od své rezignace upustil.
Po této návštěvě si pastor uvědomil, že “svět nepotřebuje teologii. Svět potřebuje život."4
Podobné zkušenosti se Freidzonovi dostalo ještě jednou, a to při návštěvě bratra Nicanora, příbuzného jeho manželky Betty. Tento bratr vyvedl Claudia daleko od sboru a položil mu otázku. “Co vidíš, Claudio?" Odpověděl jsem: „Nic“ On řekl: „Musíš vidět to co já. Vidím tisíce duší!“ A tak jsem mu znovu řekl: „Nevidím nic.“ Podíval se mi do očí a trval na svém: „A přece ti říkám, Pán ti je dal.“5 Ačkoliv tato slova se pastorovi zdála velice vzdálená, přesto uposlechl, a ve víře svému sedmičlennému sboru řekl: “Sestry, budou nás v tomto sboru tisíce."6
Carlos Annacondia
V roce 1983, kdy Argentina prohrála ve, z její strany zjevně nespravedlivé válce s Velkou Británií o Falklandské souostroví, vypuklo v zemi probuzení, v jehož čele stál podnikatel Carlos Annacondia. Jeho služba byla natolik specifická, že jediným řešením pro jeho situaci bylo nebýt v žádné denominaci. Annacondiovy evangelizce se v pozdější době staly známými pro tzv. plombování zubů. Podle legendy se Annacondia na evangelizaci potkal s člověkem, který se setkal s “ďáblem v těle muže”, a který po tomto muži požadoval kriminální čin. Důkazem moci muži mělo být, že mu tento démonizovaný muž pouhým dotykem prstu zaplomboval zub černou hmotou. Tato skutečnost Annacondiu pobouřila, a proto se proti tomu začal modlit. Záhy se při jeho evangelizacích začaly dít zázraky, kdy lidé měli zaplombovány zuby zlatem, na kterých byl symbol kříže nebo holubice.7
V té době byl již Claudio Freidzon učitelem teologie na letničním semináři v Buenos Aires. Jednoho rána si povšiml, že jeho studenti při výuce pospávají. Když zjistil, že příčinou je skutečnost, že tito žáci celou noc sloužili na nedaleké evangelizační kampani v LaPlata, kde Annacondia pořádal svá tažení, rozhodl se shromáždění navštívit.
Tato kampaň učinila na Freidzona takový dojem, že evangelistu vyhledal se slovy: “„Poslyšte, vy mě neznáte, ale máte ve svém životě něco úžasného, co já nemám – mocný oheň. Modlil byste se za mě?“ Vložil na mě ruce a požehnal mi."8 Od této chvíle se Freidzon, spolu s další skupinou pastorů, začal u Annacondii scházet k modlitbám za probuzení, což bylo součásti Annacondiovy vize, kdy “vyzval místní sbory ke sjednocení v modlitbě za probuzení.”9
Tato změna způsobila dle Freidzona „revoluci“ v jeho sboru a shromáždění byla plna „vroucnosti, evangelizačního nadšení a úžasných svědectví“.
Sám Annacondia je evangelistou a exorcistou, který je znám svým “pomazáním k boření démonických pevností, které zabraňují lidem, aby přišli ke Kristu.”10
Období 1985 – 1992
Nový začátek
Když uplynulo sedm “hubených let”, obdržel Freidzon, v roce 1985, vidění, kdy byl probuzen ze spánku a na zdi, před jeho očima, spatřil náměstí plné lidí, kteří chválí Boha. Toto náměstí však bylo shromaždištěm narkomanů a kriminálních živlů, a dokonce místní obyvatelé měli strach tudy procházet. Když se Freidzon dozvěděl o všech těchto okolnostech, začal mít strach. Při jednom setkání nově obrácených mladých lidí, jedna dívka pronesla poselství v jazycích, které sama vykládala. Znělo následovně. “Řekni pastorovi, že mu dám moc působit uzdravení, že budu s ním a mnozí budou zachráněni."11 Když bylo poselství Freidzonovi tlumočeno, posílilo to jeho důvěru v nastoupené cestě, a mezi Bohem a jím se odehrál následující rozhovor: “Pane, kdo bude kázat?” “Ty!” Odpověděl Bůh. “Dám ti dary a zázraky jako má Annacondia.””12
Když konečně, po velkých vnitřních bojích a sebezapření, začal na náměstí v Belgrana Freidzon kázat, jeho slova byla provázena velkou mocí a při této službě začali být lidé uzdravování. Došlo dokonce k zaplombování zubu, který potřeboval lékařské ošetření.
Freidzonova shromáždění začalo navštěvovat stále více lidí. Jednou dokonce přišla skupina psychologů, kteří shromáždění pozorovali, a poté chtěli vědět, jakou hypnotickou techniku Freidzon při svých shromážděních používá.
První zázraky
Zázraky plombování zubů na náměstí vzbudily pozornost i místní dentistky, která se rozhodla tato uzdravení prověřit z hlediska svého oboru. Když navštívila shromáždění se svou dcerou, byla svědkem následující události.
“Přišla jednou večer se svou dcerkou a byla připravena vyšetřit ústa všech, kdo svědčili o tom, že byli uzdraveni, přičemž doufala, že potom bude moci říct, že je to všechno podvod. A stala se úžasná věc. Zatímco jsme se modlili, její dcera začala křičet: „Mě to pálí, mě to pálí!“ a ukazovala si do pusy. Když se jí matka podívala do úst, zjistila, že její zuby byly zaplombovány platinou."14
Na těchto evangelizacích se za dvacet dnů obrátilo tisíc lidí, a tak vznikl sbor „Krále králů“ v Buenos Aires, který již v roce 1996 čítal na čtyři tisíce účastníků a tyto úspěšné evangelizace otevírají pastorovi cestu do médií, a ten v roce 1987 začíná s pravidelnými rozhlasovými pořady „Svět uvnitř světa“.
Období 1992 – 2000
První setkání s Benny Hinnem
Počátkem roku 1992, kdy byl Freidzon již úspěšným pastorem a uznávaným evangelistou, navštěvuje Argentinu jeho bývalý učitel a známý švýcarský letniční duchovní, a jeden z otců teologie „skupinkového sboru“ – obdoby učednického modelu, Werner Kniessel, který byl mnoho let misionářem v Argentině. Freidzon byl návštěvou bratra Kniessla nadšen, a proto mu obsáhle vykládal o službě, kterou nyní v Buenos Aires konal. Kniessel mu však položil otázku, která proměnila Freidzonův život. “Claudio, kolik času věnuješ naslouchání Duchu svatému?"15
Tato Kniesselova otázka způsobila, že si Freidzon, na doporučení svého kolegy Pedra Ibarry, místopředsedy Assemblies of God v Argentině, vzal knihu Bennyho Hinna „Dobré ráno Duchu svatý,“ která, kromě jiného, původně obsahovala učení o Kristově duchovní smrti v pekle, o satanské a boží přirozenosti člověka a vložení fyzického semene do těla Marie Duchem svatým.
Nakonec Freidzon neváhal, a se svojí ženou se vydal do USA Hinna osobně navštívit.
“Moje srdce se naplnilo potřebou jet do USA a říci tomuto bratrovi: “Chci, abys mě představil svému příteli svatému Duchu.” Vydal jsem se do Orlanda, abych se setkal s pastorem Benny Hinnem. “To je nemožné, odpověděli mi. “Pastor se celé dny modlí a já sám jej vidím pouze jednou za měsíc.” V neděli jsme šli společně s Betty do sboru. Bylo plno. Pastor se zeptal: “Kolik je zde lidí z různých částí světa?” Zvedli jsme ruce a řekli, že jsme z Argentiny. Podíval se na mne a řekl: “Argentinci, znám Vás více, než si myslíte.” A o něco později dodal: “Dám vám pomazání.” Vystoupili jsme na pódium. Stáli jsme s Betty v objetí. On na nás vložil ruce a v tom okamžiku jsem spadl (nikdy před tím se mi to nestalo), aniž jsem věděl, co se děje. Po shromáždění jsem se zeptal, zdali s ním mohu mluvit teď. Odpověděl mi, že ne. Zůstalo mnoho nezodpovězených otázek, avšak vrátili jsme se do Argentíny.”16
Tato tajemná zkušenost zasvěcení však přinesla okamžité ovoce. Pouhý pastorův pohled způsoboval, že lidé v jeho sboru padali na zem.
“Hned následující nedělní shromáždění přišlo úžasné pomazání. Vyzval jsem nové lidi, kteří ještě nebyli ve sboru, aby šli dopředu, a oni začali plakat. To bylo dílo Ducha svatého, které přineslo vyznání hříchů. Poté jsem pozval dopředu celý sbor a jenom jsem se na ně podíval, padali.”17
Druhé setkání s Benny Hinnem
Po čase Freidzon opět zatoužil podělit se se svými novými zážitky s Benny Hinnem, a tak se za ním do USA vypravil podruhé. Toto druhé klíčové setkání nebylo o nic méně vyjíměčné, než setkání první.
“Zavolal jsem do USA a zeptal jsem se jednoho spolupracovníka: “Mohu mluvit s pastorem? Chci mu říci, co se děje v Argentině.” “Jestli máš chuť cestovat do Atlanty (Georgia), pastor tam bude po dobu jedné evangelizační kampaně. Rychle jsem odcestoval. V Atlantě mi slíbili rozhovor s pastorem Hinnem. Šel jsem na evangelizaci v očekávání našeho večerního setkání, avšak pastor náhle v určitém okamžiku shromáždění přerušil a řekl: “je zde pastor, který přijel z Argentiny. Ať přijde sem.” V sále bylo 18 000 lidí Vystoupil jsem na pódium. Dal mi mikrofon a řekl, ať mluvím. Ještě než jsem skončil, pastor přijal pomazání a řekl: “Duch svatý mi říká, že Ti dá tu samou službu, kterou jsem přijal já.” V tu chvíli na mne spolu se spolupracovníky vložil ruce a modlil se za mne. Padl jsem na kolena. Bylo to něco fantastického. Několik dní jsem nemohl spát. Po shromáždění mne pastor znovu zavolal a řekl mi: “Svatý Duch mi řekl, že si tě použije jako prostředek, aby otřásl zemí, a v těchto dnech budeš pořádat velké kampaně, jichž se zúčastní tisíce lidí, ve kterých vzplane oheň Ducha svatého.”18
Benny Hinn o této zkušenosti píše v předmluvě Freidzonovy knihy „Duchu svatý, hladovím po tobě.“
“Od prvního okamžiku, kdy jsem se setkal s Claudiem Freidzonem, jsem věděl, že jsem potkal muže, který hladoví po Bohu. Poprvé mě navštívil v Orlando několik měsíců poté, co byla do španělštiny přeložena má kniha Dobré ráno Duchu svatý. Tehdy mi oznámili, že na sborovém shromáždění je kazatel z Argentiny a že požádal, abych se s ním modlil. Během nedělního večerního shromáždění jsem na něho vložil své ruce a modlil jsem se, aby na jeho životě a službě spočinulo pomazání Ducha svatého a aby Bůh skrze něho dělal v Argentině velké činy. V následujících měsících jsem začal od svých přátel ve službě slýchat zprávy o tom, jak Bůh používá Claudia v Argentině na velikých shromážděních. Když zvěstoval poselství o proměňující moci Ducha svatého, zaplavilo zemi probuzení. To, co začalo jako osobní dílo Ducha svatého v Claudiově životě, nyní působilo na jiné."19
Od této chvíle má Freidzon pocit, že s ním chodí duchovní průvodce. Jeho prožitky jsou nyní velmi podobné Hinnovým.
“Bylo to součástí plánu shůry, Bůh měl nové období pro můj život a moji službu…Pamatuji si na jeden večer, kdy jsem byl na cestě, která souvisela s mou službou. Když jsem vstoupil do hotelového pokoje, kde jsem přespával, cítil jsem, jakoby doslova „někdo“ vstoupil se mnou.”20
Vrchol obnovy
Rok 1992, tedy rok návštěvy u Bennyho Hinna je považován za přelomový rok v historii argentinské církve. Freidzon dosvědčuje “…v Argentině dělíme historii Božího jednání na určitá období – víme například, že bylo před rokem 1992 a po roce 1992.”21 Tehdy také vrcholí Freidzonova služba. Freidzon už neslouží jen v Buenos Aires, ale je použit “jako nástroj obnovy duchovního života církve zprvu v Argentině, posléze pak v zemích Latinské Ameriky a nakonec i ve světě.”22
Do Freidzonova sboru přicházejí “tisíce a tisíce tisíců”23 ze všech koutů světa a proto je každé úterý třeba najmout stadion “Obras Sanitarias” s kapacitou okolo 6 000 míst a nakonec stadion “Velez Sarfield”, na kterém se v dubnu sešlo najednou 65 000 lidí.
Kritika
Skutečnost, že na Freidzonových shromážděních “…lidé během jeho bohoslužeb začali ”padat pod mocí” nebo se nekontrolovaně smáli. Někteří lidé museli být ze shromáždění, vyneseni, tak byli přemoženi Duchem…”24 a rovněž Freidzonovo přátelství s kontroverzním kazatelem hnutí Víry Benny Hinnem zapříčinily, že se v Argentině zvedla vlna odporu.
Freidzonovo spojení s hnutím Víry však neskončilo. Např. jeho mise do Evropy začínala právě skrze sbory hnutí Víry v Berlíně a v Budapešti. Sám Freidzon se však těmto spojením vždy bránil, neuvědomoval si je. Ostatně Hinnova kniha Freidzona nadchla ještě dříve než ji vůbec četl a již tehdy toužil prožít to, co prožil její autor. “Sotva jsem uslyšel název té knihy, pomyslel jsem si: “To je přesně to, co chci. Věděl jsem, že autor zná Ducha svatého tak, jak jej chci poznat i já.”25 Nelze mu proto zazlívat, že ignoruje zjevné hereze v knize obsažené, jemu o učení přeci nejde – svět nepotřebuje teologii. Freidzon žízní po zkušenostech, a těch se mu hojně dostává.
Freidzon proto kritiku ze spojení s hnutím Víry komentuje slovy: “Tam, kde je Boží pohyb, je vždycky kritika”, říká Freidzon a dodává, že nikdy neučil podle doktríny “Slova a víry” (tzv. hnutí víry), ani nebyl zastáncem takzvaného evangelia prosperity. “Moje poselství je jednoduché – zdůrazňuji přítomnost Ducha svatého.”26
Nový hlad
Po této zkušenosti Freidzon svědčí, že na jeho jazyk byla vysypána solnička, což způsobilo jeho intenzívní hlad po Duchu svatém. Časopis pro zahraniční misii Assemblies of God „Mountain Movers“ zveřejnil článek Brada Waltze, který popisoval Freidzovova shromáždění.
“Když se Claudio vrátil do svého sboru, provázela ho při shromážděních neobvyklá přítomnost Ducha svatého. Když shromáždění začalo chválit Boha, vypadali někteří „jako by byli opilí“ a nemohli se udržet na nohou – nebo padli pod Boží mocí. Každé shromáždění trvalo šest nebo sedm hodin. Venku ve frontách až za roh čekaly stovky lidí, aby se dostaly dovnitř.. Boží přítomnost sestupuje, když se ponoříme do uctívání."27
Freidzon toto období nazývá jako „období obnovy“.
Zasvěcení prostřednictvím Hinna nepůsobilo jen na Freidzona a jeho okolí, ale změnilo i statut jeho služby. “Bůh mi říkal, že mě ustanovuje jako „dveře“ pro Argentinu.„29 A vskutku, manifestace, o kterých záhy věděl svět, způsobily pro věřící v Jižní Americe stejným způsobem jako např. Toronto, či Pensacola v Americe severní. Dle očitých svědků Freidzonova služba přiváděla do sborů “podnikatele, odborníky, poslance a vedoucí sdělovacích prostředků.“30
“Krátce poté – ne více než o dva měsíce později – se do mého sboru začaly hrnout zástupy z celé země."31
Obnova se šíří
Hned několik dní po Freidzonově obnovující zkušenosti se v jeho sboru “Krále králů” koná výroční zasedání národní výkonný výbor Assemblies of God. Pedro Ibarra, jeho místopředseda AoG, o tomto setkání napsal.
“Jaký úžasný den. Nikdy na to nezapomenu… Jak se shromáždění vyvíjelo, pomazaná atmosféra stoupala a vrchol (který dovršil můj úžas stejně jako zmatení) byl, když jsem sledoval pastora Freidzona sloužit. Bez rozdílu postavení nebo hierarchie byli všichni kazatelé zlomeni, vyjadřovali svůj hlad po Bohu, a přijímali mocnou přítomnost Ducha svatého. Někteří plakali, někteří se smáli a jiní padali, jakoby omdleli. Všichni to byli dobře známí a zkušení muži…Od toho dne vidím sbory a stadiony plné zástupů, které jsou přitahovány Bohem, a to všechno v naší zemi i zahraničí. Služba pastorů, kteří se vracejí z Argentiny je úplně obnovena a prostřednictvím nich jsou obnoveny také jejich sbory."32
Ve sborech, kam se pastoři, zasaženi novou mocí, vrátili, se situace začala opakovat. Stejně jako v Torontu a Pensacole, manifestace se začaly vyskytovat i po shlédnutí videosnímků z probuzeneckých shromáždění. Po promítnutí záznamů celé sbory „padly na zem“, jinde shromáždění „explodovalo“ a v podstatě všichni svědčí o prožitcích lásky, kterou do té doby ještě nepoznali.
Pokud bychom chtěli načrtnout nějaké schéma, jak se lidé ke své zkušenosti dostávají, pak by mohlo být následující. Dotyčný je nejprve nedůvěřivý, nakonec se nesměle pokusí otevřít atmosféře, prožije manifestaci, která jej promění, pocítí úžasnou lásku a svou zkušenost nese dál. Život dotyčného je však od této chvíle jiný.
Zajímavým a opět společným rysem je, že tyto zkušenosti nejsou zpravidla způsobeny slovem, nýbrž atmosférou uctívání.
Torontské požehnání
V listopadu 1993 přijíždí do Freidzonova sboru John a Carol Arnottovi, kteří byli též zasvěceni Bennym Hinnem a nyní touží po stejné zkušenosti, kterou prožil Freidzon. Nyní se spolu s C. P. Wagnerem a Cindy Jacobs účastní třetího Mezinárodního institutu žně evangelia. Jak zaznamenává Riss “všichni byli po dobu konference kompletně opilí v Duchu.”33 Tato zkušenost pak měla dohru v Kanadském Torontu.
“V září 1992 se John a Carol zúčastnili tažení Bennyho Hinna v Torontu. Na těchto shromážděních John přijal vizi pro získání celého Toronta pro Krista. Přijal až nadpřirozenou víru v to, že Bůh je mocen dělat veliké věci v jeho městě. Již několik let před tím začali pořádat různé evangelizace a pracovali ve městě pomocí evangelizace službou. V této práci pokračovali i nadále – ještě s větším nasazením. Co však bylo pro Johna velice zdrcující, byl fakt, že nebyly vidět žádné výsledky. V jeho sboru bylo jen několik desítek lidí. V listopadu 1993 John navštívil sbor Claudio Freidzona v Argentině. Byl velice zdeprimován a znechucen neúspěchem ve svém vlastním městě. Toužil po tom, aby Bůh začal něco dělat. Když se Claudio za Johna modlil, několikrát spadl pod Boží mocí na zem a Claudio se ho ptal: “Chceš to?” On odpověděl: “Ano, skutečně to potřebuji.” Tehdy mu Claudio řekl: “Tak to uchop!” John spadl opět.”34
Přesná rekonstrukce toronské iniciace je však nemožná, neboť “obrovská vlna Ducha svatého, která smetla na zem celý sbor” způsobila, že “málokdo si pamatuje, co se na tomto shromáždění všechno událo.”35
Klíč je v uctívání
Pastor Freidzon o své službě sám vydává svědectví: “mým cílem je poslouchat příkaz, který mi Pán dal: vést duše do přítomnosti Krista v uctívání.„36 Chvály zde proto hrají velkou úlohu. Freidzonova několikahodinová shromáždění, během kterých shromážděné vyzývá k otevření se novým zkušenostem, případně manifestuje různými úkony ďáblovu porážku. Při jedné z řady návštěv v České republice, aby dosáhl potřebné atmosféry, dokonce odmítl místní hudební skupinu a posloužil si audiokazetou z jemu vyhovující produkce. Jindy pastor s radostí a úsměvem vzkládal na shromážděné ruce, na některé opakovaně, a jásal, když upadli do bezvědomí na záda (Příbram). Na shromáždění v Příbrami během jeho služby ležel na zemi člověk, který se vždy po několika minutách probral, aby povstal, avšak pastor jej vždy mávnutím ruky uložil do "duchovní opilosti“. Za zvuku hudební skupiny z berlínského sboru hnutí Víry nakonec uspal i bubeníka.
Této zkušenosti se lidé nezmocňují skrze nějaké „dlouhé modlitby“ nebo vytrvalé „zvěstování slova“. Dotyčný, který se stane takto duchovně občerstven, není na vrcholu nějakého hledání, naopak Alespoň představitelé těchto obnov mnohdy uvádějí, že byli zpočátku nedůvěřiví, podezíraví nebo zklamaní, avšak náhle prožili duchovní zápal, a aniž by přesně dokázali popsat, co se s nimi dělo, v nemálo případech ztrácejí vědomí nebo ztratí absolutně sebeovládání. Iniciační fází je zde momentální citový prožitek, často završený vzkládáním rukou.
Jsou opilí
Z těchto důvodů pastor Freidzon zúčastněné vyzývá, aby na svůj šat upevnili cedulky s jejich jménem a bydlištěm, neboť předpokládá, že duch, v jehož moci slouží, povede shromážděné ke ztrátě sebeovládání, duchovní opilosti, a v důsledku toho k nemožnosti se vyjádřit ani přesně určit místo své lokalizace.37
Obnova se však šíří nejen v církvi, ale i mezi nevěřícími.
“Jeden skromný dělník měl takový vliv na své spolupracovníky proto, že jeho život byl naplněn Duchem. Jednou ho zavolal majitel továrny a zeptal se ho: „To jste vy, kdo je všechny nechává ve sklepě jako opilé.”“38
Jindy je místem manifestací škola, kde se pár křesťanů, zasažených obnovou modlí a ostatní spolužáci, dokonce i v jiném podlaží, padají k zemi a nikdo, včetně učitelů netuší, co se vlastně děje.39
Obnova v Evropě
Takto se moc, ve které slouží Benny Hinn, rozšířila po celé Argentině, z ní dále na jihoamerický kontinent a dále i do Evropy. Česká republika mohla pastora Freidzona přivítat celkem čtyřikrát, a to vždy s cílem, aby přivezl argentinské probuzení i sem. Od roku 1993 byl Freidzon v kontaktu s berlínskými křesťany40 a při jeho návštěvě v Gemainde auf dem Weg v roce 1995, přijel v doprovodu německé chválící skupiny do Příbrami. Dále následoval Havířov, Břeclav a Zlín. Tato jeho návštěva byla v naší zemi poslední. Dnes k nám z Argentiny a jiných zemí Jižní Ameriky přijíždějí služebníci, kteří byli Freidzonem, skrze vkládání rukou a manifestace požehnáni, či jeho službou minimálně ovlivněni. Jejich návštěvy budou probíhat do té doby, než se i u nás zapálí oheň probuzení.
Argentina dnes
Obnova údajně sjednotila všechny protestantské denominace v zemi. Vždyť skrze službu pastora Freidzona se v zemi spojilo na čtyři tisíce pastorů.41
Emilo Monti v “Ecumenical News International” uvádí, že “obnova, která vstoupila do našich církvi po celé zemi, nám pomáhá překonat staré denominační bariéry a předsudky.”42