Mému fundamentalistickému bratru Johnovi MacArthurovi: Milost i Vám

Fundamentalistický pastor John MacArthur je obdarovaný kazatel, spisovatel a milovník Písma. Jeho rozhlasový pořad „Milost vám“ přivedl nespočet lidí k Písmu, a jeho magisterský program vyučuje stovky křesťanských služebníků. Je věrným kalvinistou, což nijak nesnižuje to, že je mým bratrem v Kristu.
Bohužel, MacArthur nemůže to samé říci o mně, což je smutné. Ve své nové knize „Cizí oheň“ prohlašuje zcela jasně, že každý, kdo sdílí jakoukoli formu charismatické nebo letniční teologie neoslavuje pravého Boha. Můj bratr v Kristu mne odepsal.
Ve strnulém světě Johna MacArthura každý, kdo by hledal modlitbu za uzdravení, potvrdil zázrak, obdržel modlitební jazyk, prorokoval, prožil, že k němu promluvil Bůh, emocionálně pocítil Boží přítomnost nebo spadl po modlitbě na zem, již vystoupil z mezí pravé víry.
MacArthur říká, že charismatici si myslí, že uctívají Boha, ale že ve skutečnosti jsme uctívali zlaté tele. „Každý den miliony charismatiků obětují chvály zjevně falešnému obrazu Ducha svatého“. Již z kraje své knihy MacArthur prohlašuje: „Žádné jiné hnutí nezpůsobilo více škody ve věci evangelia“. Nepopisuje přitom okrajové prvky našeho hnutí, on proklál původní zakladatele pentekostalismu a dokonce jde po baptistickém autorovi Henry Blackabym pro jeho učení, že Bůh může rozmlouvat s lidmi dodnes.
74 letý MacArthur naléhá na evangelikální křesťany, aby se zapojili do „kolektivní války“ k zastavení šíření charismatického hnutí, které popisuje jako „smrtící virus“, „deviantní mutaci pravdy“ a „trojského koně“, který infiltroval hlavní proud křesťanství. MacArthur píše, že „charismatická teologie uvrhla evangelikální církev do bahna omylů a živné půdy pro falešné učitele“. Nikdo, kdo je obeznámen s MacArthurem, není překvapen Cizím ohněm, jelikož jde o staronovou verzi jeho knihy z roku 1993 „Charismatický chaos“. Bohužel, někteří charismatici dali MacArthurovi spoustu nové munice k podpoře jeho věci, v níž jsme všichni bandou ubohých podvodníků a duchovních bambulů. Naše hnutí je nové a plné problémů, proto MacArthurovi nemusí připadat těžké najít příklady problematických učení. Ale namísto nabídky otcovské korekce, tasí svůj meč a seká.
Nejsem pětibodovým kalvinistou, ale učiním pět závěrů v reakci na MacArthurovu knihu:
1. Ne všichni charismatici a letniční přijali omyly nebo výstřelky. MacArthurovi lze dát za pravdu, když cituje charismatické vůdce, kteří přinesli zneužívání a omyly do našeho hnutí. Ale pak nás odepisuje širokým tahem štětce. Ve skutečnosti většina našeho hnutí není omylem, i když všichni víme o učení a praxi, které potřebují korekci. Existují miliony zdravých charismatických a letničních církví po celém světě, které získávají ztracené, vykazují misijní úsilí a pomáhají chudým. Charismatici a letniční pohánějí globální růst křesťanství – i přes naše nedostatky.
2. Musíme dát prostor Boží moci i v dnešní době. MacArthur věří v Boží zázraky – výkonná moc se ale zastavila kolem roku 100 n. l. Tvrdí, že uzdravení, jazyky, proroctví, vize a jiné nadpřirozené projevy popsané v Novém zákoně již dnes nefungují. MacArthura zvláště popudilo, že charismatici zdůrazňují mluvení v jazycích (které nazývá blábolením), a rovněž si stěžuje, že máme „zvrácenou posedlost fyzickým zdravím“ (jinými slovy, pokud onemocníte, přijměte to, neboť Bůh již neuzdravuje). Ale Nový zákon nám neříká, že v nebi stiskli vypínač moci Ducha. To je MacArthurův názor, nikoliv biblická nauka.
3. Církev potřebuje nový důraz na Ducha svatého. MacArthur říká, že charismatici jsou vinni z nezdravého zaměření na Ducha svatého. Tvrdí, že Duch poukazuje pouze na Ježíše, a že bychom neměli usilovat o sílu Ducha svatého nebo jeho přítomnost, protože on rád zůstává v pozadí. Moje otázka však zní: Pokud je to pravda, proč Ježíš učil tolik o Duchu svatém? A proč je práce Ducha tak jasně zdůrazněna v knize Skutků a v epištolách? Je pravdou, že Duch svatý chce všechny uvést k důvěře Ježíši, ale uděláme obrovskou chybu, když budeme opomíjet Ducha nebo omezovat jeho moc. Církev dnes potřebuje Boží moc jako nikdy předtím.
4. Existuje rozdíl mezi biblickým napomenutím a souzením. Každý, kdo čte tento sloupec, ví, že mluvím pravidelně o potřeštěné praxi v našem hnutí – od učení prosperity, přes spiritismus až k cizoložným pastorům, kteří tvrdí, že jim Bůh řekl, aby se rozvedli se svojí manželkou, aby si mohli vzít další. Věřím, že se musíme zabývat hříchem v našem táboře. Ale je rozdíl mezi konfrontací konkrétních hříchů a zatracením celého hnutí do pekla. Kniha Johna MacArthura překročila tuto mez.
5. V každém případě bychom měli MacArthura milovat. Cizí oheň uvádí řadu způsobů, jak charismatici zneužívají nebo urážejí Ducha svatého z MacArthurova pohledu. Ale zapomíná zmínit, že jedním z důležitých úloh Ducha svatého je sjednotit a spojit křesťanskou komunitu v hlubokém společenství. Nový zákon nás nutí „zachovat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje“ (Ef 4:3, NASB), a my též tvrdíme, že láska je součástí ovoce Ducha svatého. Ale Cizí oheň nebyl napsán srdcem lásky.
Přesto není třeba vrátit MacArthurovi úder. Je to náš bratr, protože jsme všichni uvěřili a uctíváme stejného Spasitele. To nejlepší, co můžeme udělat v reakci na tuto mimořádně nevlídnou knihu, je milovat svého bratra i přes jeho nešťastnou zaujatost proti nám.
J. Lee Grady
Rád bych k tomuto Gradyho článku, který považuji za užitečné zveřejnit, dodal i video MacArthura, kde se obrací k tradičním letničním. Není zde slova odsouzení. Naopak, podporuje je, aby sami vystoupili proti moderním charismatickým bludům a oddělili se od nich, a vyjadřuje zde touhu po jednotě (zřejmě v této věci).
Osobní poznámka:
Při pohledu na internet můžeme vidět snad tisíce záběrů a pořadů, kde se kroutí těla v hrozných polohách, lidé létají vzduchem, metají kozelce, vydávají zvířecí zvuky. Bohužel, nejde o okrajový jev – alespoň historicky – v našich hnutích. Nebezpečná učení o rodových prokletích devastují psychiku mladých křesťanů, učení o vydanosti pastorům ničí Kristovu svobodu a nikdy nekončící falešná proroctví o přicházejícím probuzení devalvují prorocké charisma. Jiná učení zbožšťují člověka a polidšťují Boha. Mám proto pochopení pro J. MacArthura i když s ním v mnohém nesouhlasím. Co jiného je odporování Duchu než připisovat mu takovéto projevy, bludy a vůdcovské vize. Osobně mi působí hlubokou bolest v srdci, když čtu dopisy lidí, kteří byli podvedeni. Někdy opravdu nevím, co odpovědět. Nejde však o genom pentekostalismu a jakákoliv generalizace je podle mne nebezpečná a zcestná.
Co rovněž odmítám, jsou učení a pozice cessationismu, ze kterých MacArthur vychází. Jsou – podlé mého soudu – často historickou minoritou a nesdílím, že byla v církvi sdílena po celá staletí (rozhodně ne v celé církvi). Navíc, neexistuje na světě žádná věc, která se nedá zneužít. Nedivím se však, že jako lidé reagujeme na extrém extrémem. Na extatické křesťanství proto – podle mne – není lékem chladný fundamentalismus, úzkoprsé ovládání svých emocí, ale vyvážený pohled. Nezajímá mne ani pravý ani levý příkop, chci jít prostředkem. MacArthurův postoj, myslím, může charismánii nahrávat. Pokud někdo z tábora fundamentalistů zjistí, že i dnes Bůh mluví nebo že si Bůh (jaká hrůza!) dovolí někoho – i přes MacArthurova varování – uzdravit, vrhne ho to do tábora druhého extrému, protože odvrhne i mnoho dobrého, co fundamentalismus vidí jednoznačně správně. Lidé vždy tíhnou k tomu řešit extrém extrémem.
Jsem ale přesvědčen, že bychom v mnohém měli fundamentalistům velmi dobře naslouchat a mnoho z toho, na co MacArthur poukazuje, je žel pravda.
Celou konferenci můžete shlédnout zde
A.F.
Nabízím zde:
Odpověď z letniční perspektivy na cessationismus
Způsob, jak je možné se postavit k podvedeným lidem
Postoj současného superintendanta Assemblies of God k charismatickým extravagancím
Postoj zesnulého letničního kazatele Davida Wilkersona
A zde je další pohled od MacArthura