Jak nevést dialog
Předmluva
Tento článek by mohl pomoci těm, kteří se setkali s jednáním, které jim mohlo způsobit zmatek. Někdy člověk, v upřímné snaze pomoci, narazí na jednání, které jej nejen odradí, ale jehož cílem je pouze odvést od problému a vypůsobit v člověku pocit viny. Ironicky načrtnutý způsob jednání by mohl pomoci k reflexi způsobů jednání těm, kteří se s ním ve svém duchovním životě setkali.
Několik „dobrých rad“
Už se vám někdy stalo, že jste v diskusi o věroučných tématech náhle neměli co odpovědět? Ten, kdo zastával jiný názor, uměl trefně použít biblické verše, vyznal se v učení a v historii, působil jistě a ještě k tomu se choval korektně? Vám se do mysli drala zlost a nemohli jste v tu chvíli najít způsob, jak se s tím vypořádat. Možná při tom byl ještě někdo jiný, před kým jste nechtěli ztratit tvář a vaši autoritu. Pokud to znáte nebo se do podobné situace dostanete, nabízím vám několik dobrých rad, jak se zachovat.
1. Nazvi kritiku neláskou.
2. Nazvi kritiku odsuzováním těch, jejichž ideje jsou kritizovány a zacituj verše o „nesouzení“.
3. Označ takové počínání jako rozbíjení jednoty.
4. Použij verše, které mluví o hříchu, nikoliv o učení, nejlépe Mt 18,15nn, a řekni, že kritika musí být nejprve mezi čtyřma očima, pak se svědkem a nakonec před církví (rozuměj církví kritizovaného autora), neboť ta ho jistě podrží. Tím se vyhneš obsahu kritiky a postavíš ji do nelegitimní role.
5. Napadni motivy kritika (vnitřní zranění, léčení komplexů, exhibicionismus…)
6. Napadni osobu kritika silnými, expresivními výrazy (lhář, falešný bratr, trouba, drbna, rozumbrada…)
7. Zpochybni jeho kvalifikaci (nevzdělaný, intelektuálský, konzervativní, liberál, fundamentalista, radikál, starý, mladý… vždy dle potřeby)
8. Zeptej se kritika, zda kritizovanou věc sám dělá, a pakliže ne, zpochybni jeho kvalifikaci ke kritice. Např.: kolikrát jste již pořádal daný kurz, který kritizujete?, kolikrát jste se již smál z Ducha, že to kritizujete…?
9. Otevřeně a komplexně zpochybni vše jako celek a nazvi to spekulací, chimérou, spikleneckou teorií atd.
10. Podsuň kritikovi to, co nikdy neřekl a okázale to vyvrať.
11. Pokud najdeš v kritice jakoukoliv marginální nepřesnost, okamžitě ji nafoukni, dokola ji opakuj, např. „Jestliže pan xy je schopen takovéhoto prohlášení, jak by bylo možné, aby měl pravdu v tomto….“ (čím více ironie, tím lépe. Uvědom si přitom, že každý chybujeme a že chybu najdeš vždy. Čiň to však opatrně, abys ostatní na kritiku neupozornil. Nikdy totiž nesmí dojít k diskusi o skutečné podstatě věci!)
12. Pokud chybu nenajdeš, označ kritiku rovnou za lež a snaž se vzbudit dojem, že máš protiargumenty, které jsou nad slunce jasné, a proto je ani nemá cenu předložit.
13. Označ všechna fakta za vytrhaná z kontextu.
14. Jestliže kritika obsahuje citáty konkrétních lidí, nazvi to jejich urážkou a podsouvání jim zlých motivů.
15. Jestliže kritika neobsahuje citáty konkrétních lidí, řekni, že je bez důkazů a že by je kritika musela obsahovat. Pakliže se v ní později objeví, postupuj podle bodu 14.
16. Pakliže se dostaneš do úzkých, uznej nějakou marginální věc a okázale a opakovaně z ní čiň pokání, aniž by ses dotkl samotného principu kritiky.
17. Jestliže ani to není možné, řekni, že kritizovaná věc je z Boha a veškerou odpovědnost přenes na něho a řekni, že kritik kritizuje Boha, příp. se rouhá Duchu svatému.
18. Napadni už samu skutečnost, že si někdo kritiku může přečíst (např. nevěřící) neboť dané učení se může jen veřejně šířit, ale nikdy ne veřejně kritizovat.
19. Řekni, že největší odborník je ten, kdo danou věc provozuje a dovolej se jeho svědectví (adventismu adventista, liberalismu liberál, evangelikalismu evangelikál, charismatismu chharismatik…). Ten kritiku samozřejmě -jako největší odborník na dané téma – odmítne a vše bude vypadat velmi kvalifikovaně.
V dané situaci je vždy dobré jednotlivé body kombinovat, tak dosáhnete synergismu a budete působit alespoň na čas věrohodně.