Paul Cain, svědek k výstraze světa?
Motto:
“Nejenže nebudou mít nemoci, ale také nezemřou. Budou mít
nehynoucí těla, o kterých se mluví v patnácté kapitole
Korintským… Jestliže máte důvěrný vztah s Bohem, nemohou vás
zabít.”
Paul Cain, Joelova armáda
“Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé
půjdou stále dál ve své bezbožnosti a jejich učení se bude šířit jako
rakovina. K nim patří Hymenaios a Filétos, kteří zbloudili
z cesty pravdy, když říkají, že naše vzkříšení už nastalo; tak
podvracejí víru některých bratří.”
Druhý list Timoteovi, kapitola druhá, verš šestnáctý až
osmnáctý
Historická část
Období 1929 – 1947
Zázračné narození
Paul Cain se narodil v roce 1929 v Garland v Texasu v době, kdy jeho matce Anně bylo 44 let. Traduje se, že před Cainovým narozením měla Anna Cainová tuberkulózu v pokročilém stádiu, trpěla rakovinou obou prsů a dělohy a měla těžkou srdeční vadu. Na smrtelné posteli však prožila nadpřirozenou andělskou návštěvu. Anděl, který byl k jejímu lůžku poslán, jí sdělil: “Dcero, buď dobré mysli, nezemřeš a budeš žít. Plod tvého života je chlapec. Pojmenuješ ho Paul. Bude kázat evangelium podobně jako apoštol Pavel.”1
Anděl se pak ženy dotkl, ta byla okamžitě uzdravena a krátce na to porodila zdravého chlapce, který se stal duchovně obdarovaným mužem. David Pythes píše, že Cainova rodina byla obdařena zvláštními dary vidění, které se vyskytly i u Caina.
“Paulova matka, babička i prababička se narodily s darem vidění. Prababička měla občas vidění za denního světla a ptala se svých přátel, či příbuzných, zda mohou vidět totéž. Když odpověděli že ne, mohla na ně příležitostně vložit ruce a oni okamžitě uviděli stejnou vizi… Cain zdědil tento dar skrze generace… Mohl vidět, když osoba měla být uzdravena a rovněž věděl, když měl někdo zemřít."2
První andělské navštívení
Jako sedmileté dítě se Paul znovuzrodil a o rok později prožil andělské navštívení i on sám. Anděl mu sdělil podobnou věc, kterou sdělil matce před jeho narozením.
“Chci, abys zvěstoval evangelium, jako to činil Pavel. Otevři své rty a já je naplním. Budeš zvěstovat evangelium svazováním chorob a nemocí Božího lidu.” 3
Cain se prý anděla tak vylekal, že se před ním schoval. Jeho starší, kurážnější sestra, však s andělem mluvila o Paulově životě a jeho budoucím povolání dále.4
Když si baptistický kazatel dr. Parish povšiml Cainova pomazání, pozval jej do Dallasu, aby posloužil na tamním křesťanském shromáždění. Paul byl tedy ještě malý chlapec, nebyl ani ve věku “náctiletých”5, a proto, když se postavil za kazatelnu před obrovským shromážděním, nedostal ze sebe ani slovo. Místo toho se začal třást. V danou chvíli to však nevadilo. Lidé v jeho třesu rozpoznali nadpřirozené Boží působení, tlačili se dopředu a činili pokání.6
Období 1947 – 1963
Vlastní služba
V roce 1947, ve věku osmnácti let, když začalo “uzdravovací probuzení,” zahajuje Cain ve svém rodišti v Garlandu vlastní uzdravovací službu. Vedle Williama Branhama, Orala Robertse, O. L. Jaggerse, A. A. Allena, T. L. Osborna, Jacka Coeho a Franklina Halla, byl v té době nejmladším evangelistou s vlastní službou. Pořídil si stan pro 12 000 lidí a kázal až pro 40 000 shromážděných.7 Ačkoliv se v literatuře mapující “Healing Revival” jeho jméno vyskytuje sporadicky, Joyner dosvědčuje, že kromě Branhama nikdo v té době nepůsobil s větší mocí.8 Kansaský prorok Bob Jones z tohoto důvodu Cainovu službu nazval “Boží teror”9.
Zjevení armády
Ve svých devatenácti letech prožil Cain další andělské navštívení. Posel se mu zjevil jako velký bojovník, třímal v ruce jasný zářící meč, kterým ukazoval na tabuli s nápisem “Joelova armáda ve výcviku.” Cain nevěděl co to znamená, a proto anděla požádal o vysvětlení. Ten ho vzal za ruku a provedl jej knihou proroka Joele. Cain později dosvědčil, že si při těchto navštíveních nebyl jistý, zda se jednalo o anděla, či Krista samotného.10
Toto zjevení mělo Cainovi ukázat, že Bůh chystá v budoucnu velkou ofenzívu, kdy vojáci “Nového Druhu” budou bojovat v poslední bitvě na sklonku dnů. Mnoho let toto zjevení v Cainovi hořelo, ale kdekoliv se o něm snažil kázat, byl odmítán. Své posluchače našel teprve v řadách Kansaských proroků, k nimž se později připojil11 a poté v Torontském sboru Vinice12. Toto vidění se Cainovi opakovalo během života nejméně stokrát.13
Nezdařený sňatek a celibát
V roce 1950 se Paul Cain rozhodl oženit, avšak jednoho večera, když se vracel svým Lincolnem, zjevil se mu na sedadle spolujezdce Kristus, aby mu sdělil, že žárlí na jeho snoubenku, a poté Cainovi sdělil, aby se zasvětil celibátu. Cain byl situací tak rozrušen, že projel křižovatku na červenou. Policista ze Santa Maria, který ho po přestupku zastavil, zbledl, když zjistil, že osoba, která vedle Caina na předním sedadle seděla, náhle zmizela.14
Když se později zjevil Cainovi Ježíš znovu, pak poté, co probrali několik jiných záležitostí, vycítil Cain příležitost znovu o svém manželství s Ježíšem mluvit. “Pane, co si o tom myslíš…? Nechceš abych byl ženatý?” Poté Pán na Paula shovívavě pohleděl a řekl. “Já jsem byl sám.” Pane, odvětil Cain: “Jestli nechceš, abych se oženil, chci opustit tuto myšlenku, ale musíš něco udělat s mými city.”15 Pán po těchto slovech vložil na Paula ruce a on ucítil oheň, který prošel celým jeho tělem. Od toho dne prý nepocítil žádnou sexuální žádost.16 Kansaský prorok a pozdější Cainův kolega Mike Bickle dosvědčuje, že Kristus změnil celý chemismus Cainova těla.17
Rozlet a pád
Cain se ve své službě neomezil jen na cestování po USA, ale navštívil i země Evropy. Tato doba je považována za naplnění příkazu, který William Branham dostal od anděla, aby přizval Caina k účasti na svých taženích.18 V rozletu, který Cainovi toto spojení přineslo, tak mohl např. v Německém Karlsruhe, klíčovém městě pro charismatické hnutí, kázat každý večer před 30 000 lidmi. Avšak právě při této službě, na vrcholu své kariéry, když cestoval po Skandinávii, byl obviněn, že se zapletl s nějakou ženou i přesto, že byl jeho chemismus nadpřirozeným dotykem Krista proměněn. Také John Wimber přiznává, že Cain byl nařčen, že byl “zapleten se ženou ve Skandivávii.”19
Rick Joyner tuto věc nijak nezdůrazňuje a Cainův odchod komentuje následovně: “Ale pak se vyskytly i problémy. Mnoho mužů a žen, uzdravujících v Ježíšově jménu se zakrátko začalo dostávat do extrémů, žárlivosti a sebepovyšování. Pán Paulovi ukázal, aby hnutí opustil a odešel do ústraní.”20 Cain tak v polovině šedesátých let skutečně odchází do ústraní. Obdržel však slib, že jeho matka nezemře “dokud nepotká lidi, kteří jsou připraveni na poslední ofenzívu”21, tedy v podstatě křesťany “Nového Druhu,” Joelovu armádu, která dobude svět pro Krista a i on sám dostal zaslíbení, že “jednou přijde den, kdy bude stát před novým druhem lidí”22 a bude povolán “zahájit službu poslední doby.”23 Cainova matka zemřela v dubnu 1990, ve věku 105 let.
Období 1988 – 1997
Samuel hledá Davida
Když uplynulo tichých dvacet pět let Cainova ústraní, nastal čas, aby se znovu zapsal do dějin křesťanství dvacátého století. Naplnila se tak vize o jeho povolání, kterou výstižně popsal prestižní kansaský prorok (nyní ředitel vydavatelství MorningStar Publications v Charlotě) Rick Joyner: “viděl jsem ve vidění, kdo to byl: prorok s tak silnou autoritou, jakou jsem nikdy před tím neviděl. Byl to ”Samuel,” vyslaný na počátku posledních dnů, aby pomazával a prorokoval.”24
Mike Bickle, pastor Kansaských proroků, popisuje toto období Cainovy služby slovy “Samuel hledá Davida.”25 Aby mohl Cain efektivněji zasáhnout v době vylití pozdního deště, začal hledat apoštolské přikrytí své prorocké služby. Proto odjel do Koreje, kde v Soulu navštívil letniční shromáždění pastora Yonggi Cho, aby Cho k této službě pomazal. Při setkání s ním mu však “Duch Páně řekl: ”Ne to není on.””26 Poté Cain odjel do USA, do Baton Rouge, aby se setkal s Jimmy Swaggartem, ale “Duch Páně řekl. ”To není on.””27 Poté Cain navštívil Jamese Robisona, Pata Robertsona, navštěvoval vedoucího za vedoucím v různých státech, ale Pán znovu a znovu říkal: “To není on! To není on!”27
Kansasští proroci
Sbor Kansaských proroků “The Kansas City Fellowship” (KCF) je dnes již legendou. Byl založen v roce 1982 Mikem Bicklem a jedná se o charismatické společenství s důrazem na prorockou službu, v jejichž řadách je silný důraz učení “obnovy.” Tato obnova je chápána jako poslední stupeň reformace, kdy má být církev sjednocena pod úřad novodobých apoštolů a proroků.28
Když se podíváme na protagonisty KCF, mohli bychom jejich seznam nazvat “Kdo je kdo v soudobém hnutí Pozdního deště.” Mezi proroky tou dobou zvláště vynikají Bob Jones a Rick Joyner, jejichž proroctví jako by byla vystřižena z Warnockova manuálu “The Feast Tabernacles.” Mezi dalšími jmény jsou zastoupeni např. Jack Deere, David Drilling nebo cestující prorok Jim Goll (od roku 1997 člen Church of Christ v Tennessee). Goll, častý mluvčí českých konferencí, sám doznává, že péče o Českou republiku mu byla udělena z nebeského pověření a že struktura regionálního uspořádání zdejších charismatiků je totožná s jeho domovským sborem.29 S prorockým hnutím “posledních dní” se ztotožňuje i pastor sboru v Cedar Rapids, Francis Frangipane, který věří, že se Česká republika celá obrátí ke Kristu.
Koncem osmdesátých let byla Kansaskému proroku Bobu Jonesovi ve vidění sděleno, že nastal čas návratu Paula Caina. Joyner o tom podává zprávu:
“Bob s velkou přesností předvídal události v životě jednotlivců – i ty s mezinárodním dopadem. Bylo mu dáno zjevení o znovuvystoupení Paula Caina, i když v době, kdy zjevení přijal, o tomto muži vůbec nic nevěděl. Se zájmem jsem naslouchal jeho vyprávění o tom, co se stane v příštím roce. Byl to Boží čas pro spojení těch, které si připravil.”30
Když měl Paul Cain navštívit KCF, neboť dostal přímý příkaz Boží, aby “uzdravil nákazu služebníků,” zeptal se Micka Bickleho, kdy mají setkání vedoucích a dal mu “znamení lásky.” Oznámil, že před jeho příjezdem napadne sníh a po jeho odjezdu na znamení odpuštění hříchů roztaje. A tak se také stalo. Ráno památného dne napadl sníh. Protože bylo 15 stupňů nad nulou, hned poté, co Cain zase odjel, sníh roztál.31
První shromáždění, v roce 1987, kde Cain vedoucím pracovníkům KCF sloužil, popisuje Rick Joyner. Můžeme zde vidět jistou analogii s obdarováním Williama Branhama.
“Byl [Cain] velmi klidný, až nesmělý, určoval lidi a skrze zjevené oznamoval jejich jména a skutečnosti z jejich života. Pak se něco stalo, přišlo pomazání, jaké dosud neviděli, 60–90 sekund proudilo takovou silou, že na všechny padla Boží bázeň. Mike říkal, že si často kladl otázku, jak vlastně Pán přivede církev do takového stavu, aby naplnila cíle poslední doby. Po této minutě v Olathe pochopil, že pokud chce, může nás mít připravené během 10 minut. Někteří z účastníků řekli, že takové pomazání by dalších 60 sekund už nevydrželi.”32
Nakonec se vřítili do sálu hasiči, kteří hledali oheň. Cainovo pomazání vypálilo pojistky a spustilo alarm na požární stanici.33
Vinice
V roce 1988, když Cain cestoval do Koreje a Singapuru, aby nalezl apoštola, přijal pozvání i od Johna Wimbera. V době, kdy si Wimber telefonicky ověřoval, zda Paul do jeho společenství přijede, dostal od proroka ujištění, že “otřese věcmi ve Vinici,” k čemuž později skutečně došlo. Jako prorocké slovo dal Cain Wimberovi místo z Jeremjáše 3,38: “Očistím je ode všech jejich nepravostí, jimiž proti mně hřešili, a odpustím jim všechny nepravosti, jimiž proti mně hřešili a jimiž se mi vzepřeli.” Znamením potvrzujícím pravdivost slova mělo být zemětřesení, ke kterému před Cainovým příjezdem dojde.
K Wimberovu nemalému zděšení skutečně, dne 3. prosince 1988, v Jižní Kalifornii k zemětřesení došlo. Dle svědků bylo doprovázeno hrozným a děsivým zvukem, zdi a postele se třásly a lidé byli vystrašeni k smrti. “Co je to za zvláštního muže?” podivil se Wimber. “Bůh jeho příjezd oznamuje zemětřesením!”34
Wimber tehdy překvapeně telefonoval Bicklemu, zda znamení se sněhem je skutečně pravdivé. Rick Joyner popisuje Wimberův úžas následovně:
“Krátce poté volal Mikovi John Wimber: ”Je ta událost se sněhem pravdivá?, ptal se. ”Ano,” ujistil ho Mike. ”Člověče,” vydechl John, ”ty jsi dostal sníh a my zemětřesení. Ptal jsem se Paula, zda k nám přijede. Řekl, že ano, ale že otřese věcmi ve Vinici. Jako znamení má být v den jeho příjezdu zemětřesení. Paul už je skoro tady a ono opravdu bylo. Co mám dělat? Mám už jen hodinu čas?”35
Wimber dosvědčil, že v zemětřesení viděl Boží soud, který dolehl na Vinici skrze nemorálnost jejích služebníků.36
Nalezení Davida
Cain byl při příjezdu do Vinice velice překvapen, neboť poznal, že ve Wimberovi vidí “vyvoleného” a že Pán neřekl znovu “ne.” Proto vyřkl památné proroctví: “Našel jsem vůdce, který, dříve než zemře, uvede nové Boží hnutí, novou vlnu, a ne jen několik shromáždění… přes všechny vaše chyby, Bůh stále činí divy a zázraky.”37 Dnes je již John Wimber po smrti. Přesto novou vlnu, která vzešla z Toronta, oblétla svět, a kterou lze za naplnění proroctví považovat zahlédl. Nicméně torontský sbor z Vinice v roce 1996 vyloučil.
Cainova služba ve Vinici byla opět mocná. Když sloužil jejím služebníkům, jeho slova poznání přicházela s takovou mocí, že v budově opět, jako téměř při všech jeho prorockých shromážděních, vyhořela elektroinstalace a elektronika videokamer, a udály se další podobné destruktivní zázraky tohoto typu. Po tomto očištění byl sbor Vinice připraven ke konání svého díla.
V této době si začaly podivných souvislostí okolo Cainovy služby všímat i novináři, a tak v “Los Angeles Times” vyšel článek pod názvem “Otázka víry.” Když Cain plánoval návštěvu sboru Vinice v Anheimu, dostal otázku, jaké bude znamení potvrzující jeho službu. Cain odvětil, že v den jeho příjezdu to bude místní zemětřesení a po jeho odjezdu velké zemětřesení někde ve světě. Rick Joyner k tomu poznamenává, že skutečně v den návštěvy Caina, tj. 3. prosince, nastalo velké zemětřesení v Pasadeně a čtyři dny po jeho odjezdu byly zaznamenány otřesy v Arměnii.38 Albert Dager však uvádí, že první otřesy v Arménii proběhly ještě v průběhu Cainovy návštěvy.39
Velké sloučení
A tak se stalo, že se Jonesovo proroctví o velkém spojení naplnilo. Skutečně došlo ke spojení KCF, Caina a Vinice do jednoho celku, které bylo plně uskutečněno v roce 1990, včleněním KCF do denominace Vinice. Avšak nebylo to spojení dlouhotrvající. V KCF se po krátké době objevila sexuální nečistota, Wimber těžce onemocněl, Vinice se rozštěpila, ale proměna charismatického hnutí z tohoto dočasného spojení byla nezanedbatelná a trvá do dnešních dnů.
Jakmile byla Cainova prorocká služba apoštolsky přikryta, mohlo tak, ve spojení s dalšími kansaskými proroky, zvláště pak Bobem Jonesem a Rickem Joynerem, dojít k jejímu celosvětovému rozšíření. Cain už v ní nebyl omezen jenom na křesťany, ale mohl oslovit prezidenta Bushe, Clintona, navštívit Saddáma Hussaina i evropské politiky.
Proroctví o Billu Clintonovi
Po připojení k Vinici se totiž Cainovi otevírá prorocký vhled i do sekulární oblasti, což nezůstalo bez povšimnutí i časopisu Charisma.
“2. listopadu 1992 měl Paul Cain prorocký sen. Viděl v něm: – Billa Clintona jako prezidenta USA, – tučné titulky pěti předních amerických novin, – důvody pro Clintonovu volbu. 3. listopadu odpoledne vypsal Paul Cain podrobnosti a poslal je Rickovi Joynerovi. Ještě téhož dne odpoledne zvítězil Clinton v prezidentských volbách. 4. listopadu se objevily titulky tak, jak je Cain den předem písemně sdílel. Během dalších dní dostal Paul Cain další zjevení, týkající se vlády USA a církve v Severní Americe. Dvacet čtyři duchovních vedoucích – částečně s mezinárodním profilem – tyto výpovědi zkušovali na modlitbách a vzájemně rozvažovali.”40
Toto proroctví bylo diskutováno 24 duchovními vůdci, kteří k němu zaujali stanovisko, rozšířeno Rickem Joynerem v “Morning Star Prophetic Bulletin” a v jeho kázání ze dne 7. února 1993.
“Před několika měsíci jsem se setkal s Billem Clintonem,” referuje pastor Rick Joyner. Tu mu Pán ukázal, že tento muž má morální problémy, ale dříve se již ”setkal s Bohem.” Otevřeně řečeno, neměl jsem pochopení pro jeho politické názory.” Ale Pán ukázal, že Clintonův váhavý postoj v rozhodováních, která jsou vymáhána zejm. náboženskými konzervativci, má svůj důvod v tom, že dovede naslouchat a je natolik pokorný, že vyslechne a zváží i protichůdné názory, aby pak učinil podle možnosti to, co je správné a spravedlivé. Podivuhodné na snu Paula Caina bylo, že viděl jak Duch Boží spočinul na Billu Clintonovi a změnil ho v úplně jiného muže, tak jako kdysi ve starém Izraeli Saula (1 Sm 10). Clinton se má stát nejlepším prezidentem po Eizenhowerovi! Bude srovnáván s Johnem F. Kennedym, protože se zastane menšin a utlačovaných. Zprostředkuje Americe novou vizi. Spočine na něm Boží pomazání, aby přivedl svůj lid k větší jednotě (např. etnické, ekonomické). Po dobu úřadu Johna F. Kennedyho vyvstaly silné rasové a sociální konflikty. Něco podobného nastane i za Clintonovy vlády.”41
Samotným obsahem proroctví je silná kritika toho, když se křesťané sjednocují na základě učení a když v církvi doktríny hrají prioritu. Je zde kritizováno, když křesťané dávají přednost společenství s křesťany ze svých církví, před křesťany s učením odlišným. Tato “troufalost” je posuzována jako duchovní homosexualita.
“Homosexualita je hřích, který je nutno brát vážně. Přesto Bůh miluje homosexuály, a to mnohem víc, než je milujeme my! Ovšem Pán by chtěl nejdřív osvobodit nás od ”duchovní homosexuality,” pěstování duchovních vztahů jen s těmi, kteří jsou s námi ”duchovně stejného pohlaví.””42
Prezident, jemuž bylo proroctví adresováno, údajně prorocký dopis četl znovu a znovu a při tom plakal. Leč, svým pozdějším chováním učinil z Caina i Joynera falešné proroky a 24 vůdců, kteří proroctví rozsuzovali, postavil do špatného světla, neboť se dle proroctví nezachoval.
Až na sám konec světa
Také prorok KCF, Jim Goll, který mimo jiné zmiňoval možnost, že si Bůh v ČR založí biblickou školu Word of Faith Kennetha Hagina,43 odpovídá na dotaz Života víry, kde popisuje nenápadnou Cainovu činnost.
ŽV: “Slyšeli jsme, že se bratr z Vašeho sboru, prorok Paul Cain, chystal navštívit prezidenta Clintona, papeže a Václava Havla.
Jim: Myslím, že se Paul Cain s Havlem nesetkal, ale věřím, že má břemeno pro střední Evropu – že mu střední Evropa leží na srdci. Bůh je ten, kdo mluví k lidem, postaveným v autoritě, stejně jako k nám. Je pravda, že v nedávných měsících Bůh dovolil Paulu Cainovi mluvit s několika národními a mezinárodními vládními vedoucími. Setkal se s prezidentem Bushem a nedávno také s nastupujícím prezidentem Clintonem. Mluvil s některými vládními osobnostmi v Evropě… Bůh Paulovi Cainovi nyní dává určitá slova k některým vůdčím osobnostem. Paul Cain je velmi jemný a duchovní muž a nepřeje si, aby lidé nějak pozdvihovali jeho jméno…”44
Tato skromnost Cainovi nejenže umožnila přečkat bez povšimnutí bouřlivý konec Healing revival, kdy jednotliví představitelé skončili např. pro trestný čin ve vězení, ale nyní, téměř nepovšimnut, objíždí světově exponované politiky a udílí jim svá proroctví. V tomto duchu mohl navštívit i “babylonského krále” Saddáma Hussaina.
Služba Svatému stolci a Saddam Hussain
Pro své zásluhy byli nakonec Paul Cain spolu s Rickem Joynerem pasováni na Maltské rytíře. Jedná se ve skutečnosti o katolický řád (Catholic order with a military persona), který je definován následovně: “Účelem řádu je podpora uctívání Boha skrze posvěcení jeho členů, službou pro víru a Svatému Stolci a pomoci bližnímu v souladu s jejich sekulární tradicí.”45
Rick Joyner uvedl, že členové tohoto řádu zorganizovali setkání mezi Paulem Cainem a Saddamem Hussainem a poznamenává, že Saddam Hussain a ostatní iráčtí vůdci uznali, že Paul Cain je skutečný prorok.46 Tato Hussainova aktivita ostatně nemůže nikoho překvapit. Jeho touha po poznání budoucnosti je celosvětově známá. Když měla např. vypuknout válka v Perském zálivu, nechal si diktátor přivést africké šamany a jasnovidce, aby mu předpověděli její konec.
Předvoj Torontského požehnání
Přijetí Kansaských proroků do Vinice změnilo tvář celého hnutí. Služba Paula Caina učinila na Johna Wimbera takový dojem, že v 1989 o Cainovi prohlásil. “Je souběžně spojen s dvěma dimenzemi. Nejen, že vás vidí a mluví s vámi, ale konstantně naslouchá Bohu. Je to kontinuální tok… informací přicházejících k němu o různých věcech.”47 Wimber dále praví, že Cain díky této schopnosti může “být ve stejném čase v jedné místnosti a naslouchat konverzaci lidí na jiném místě.”48 Pro tyto schopnosti je Cain na dekadické prorocké stupnici svými ctiteli ceněn “deset na škále deset.”49
Pastor Tom Stipe z Crossroad Church v Denveru, který byl v době vystoupení Kansaských proroků součástí Vinice, vzpomíná na situaci z počátku devadesátých let. Několik vůdců bylo pozváno na úzké shromáždění, kde jim byli představeni proroci. Bylo jim řečeno, že jeden prorok byl povolán Bohem, aby vyhledal apoštolskou službu, skrze kterou by ve vztahu k službě prorocké připravil základ pro novou vlnu pomazání poslední doby. “Tito proroci nás začali informovat, že v těchto posledních dnech Bůh začal obnovovat úřad pěti služebností, apoštolů, proroků, pastýřů, učitelů a evangelistů v církvi.”50 K této službě byla vybrána právě Vinice.
Stipe popisuje svůj počáteční skepticismus, který se však rozplynul ve chvíli, kdy proroci zcela přesně začali odhalovat skryté věci z jejich životů. A nejen to. “Mnozí z nás obdrželi… osobní proroctví předpovídající budoucí role, pozice a úspěch v novém Božím hnutí [pokračuje dále Stipe].”51 Když vedoucí odjeli do svých sborů, dostávali od proroků telefonická proroctví a záhy to již nebyli proroci, kdo by telefonovali pastýřům, nýbrž pastýři telefonicky řešili své problémy a žádali od proroků inspirované rady.
Brzy se i ve sborech začaly objevovat dary proroctví, a tito obdarovaní lidé se stali jakýmisi stínovými vůdci, kteří skrze udílení osobních proroctví stáli mezi vedením sboru a jeho členy. Zanedlouho měl každý člen svůj notes, kde měl zapsaná proroctví, která obdržel. Mnozí od proroků, popisuje dále Stipe, přijali vizi velké služby, a když tato služba nerostla, docházelo k tlaku na starší, kteří nebyli toto obdarováni “schopni rozeznat” a uvést v praxi. Někteří lidé díky tomu začali žít v jiné dimenzi, v “zemi svého pomazání.”52 Lidem se při tom neustále slibovala obnova, která má v budoucnu nastat.
Avšak někteří pastoři začali být netrpěliví, měli starost, a tak na regionálních úrovních začali své obavy sdílet. Stipe, který byl součástí vedení, říká, že základní filosofií jejich hnutí proti rozsuzování nových věcí bylo úsloví. “Nestříhej keř, dokud nedostal příležitost vyrůst´” což znamená “Počkej a dívej se, co z toho bude.”53
V denominaci začal rozvoj zaslíbené služby, mezi něž patřila zejm. služba “hudební” a služba “uzdravování,” která se nebývale rozrostla. Mnozí začali pořádat semináře s touto tematikou a vyvíjely se nové metody uzdravování. Jednou z nich bylo hledání “horkého místa” na těle, či “záchvěvy na těle” toho, kdo se modlil za uzdravení, což bylo součástí výcviku. (Zde je evidentní podobnost s Branhamovým způsobem uzdravování).
“Někteří začali napodobovat chvění a mihotání očí (eye fluttering syndrom), aby předvedli znamení Ducha svatého, přicházejícího na ně. Doufali, že tým služebníků rozpozná Boží znamení, přižene s k nim, zvedne ruce a bude se modlit ”Víc, Pane!” Smích, třes a trhání očima vždy zajistilo, že člen sboru přitáhl pozornost vedoucích a jejich spoluslužebníků.”54
Stipe začal rozpoznávat, že zde něco nesedí, ale snažil se přicházející manifestace ospravedlnit četbou nejrůznější probuzenecké literatury a studiem historie probuzení, až se nakonec obrátil k Bibli. Sám zaznamenal, že tyto manifestace se objevují po imperativní modlitbě k Duchu svatému. Začal proto kázat Bibli jednoduchým způsobem a novou praxi odvrhl. Nakonec Vinici i s celým sborem opustil.
Kontroverze v hnutí
V roce 1991 dochází mezi Cainem, Jonesem a Wimberem k prvním neshodám. Wimber zcela veřejně káznil Boba Jonese, bývalého námořního poddůstojníka, kterého by dle Joynera “každé dítě… milovalo a chtělo by ho mít za dědečka.”55 Nyní však je viděn v jiném světle. Důvodem kázně byla “manipulace lidí pro svou osobní žádost, sexuální nečistota, vzpoura vůči pastorské autoritě, očerňování vedoucích a podněcování hořkosti v těle Kristově.”56
Po těchto událostech, dle Ulonski, nakonec “Wimberův špičkový prorok Paul Cain pálí mosty k Wimberovi a Vinici a odchází do Skandinávie.”57 Poté, v roce 1996, i celé KCF opouští Vinici.
Toronto blessing – prorok ve Vinici
Torontské požehnání, vrchol Wimberovy “třetí vlny Ducha svatého”, nalilo opět proroku Paulu Cainovi novou naději do žil. Paul Crouch, velký stoupenec probuzení poslední doby plynoucí z nedoktrinální jednoty katolíků a protestantů, osobní přítel Bennyho Hinna a zároveň majitel největší křesťanské televizní společnosti na světě, prohlásil:
“Skrze Ducha svatého Paul Cain viděl zemětřesoucí vylití probuzení, jaké svět ještě nikdy neviděl!… Prorok Paul Cain viděl v Duchu, že obnova posledních dnů bude tak silná, že nemocnice budou doslova prázdné, a to, že lidé budou na veřejných místech klečet a přijímat Krista se stane samozřejmostí! To bylo Cainovo proroctví pro probuzení pro rok 1994.”58
Americký prorok probuzení a koordinátor prorocké služby Bill Somers nakonec zveřejnil i Cainovo proroctví posledních dnů, kde přiznává:
“Před asi 30 lety Pán dal Paulovi vizi, která se Paulovi vracela více než stokrát a nyní se opět objevila v těchto dnech. Je to vize posledních dnů, kde se sportovní stadiony po celých Spojených státech plní tisíci lidí. V tomto vidění byli lidé uzdravováni a zázraky se dály ve jménu Ježíše tisícům. Lidé se obraceli ke Kristu v masách a celý národ byl v probuzení.”59
V proroctví je dále uvedeno, že v televizním zpravodajství se bude mluvit o zázracích a vzkříšeních a na světské zprávy nebude vůbec prostor. Nikdo nebude vědět, kdo jsou mužové, kteří na stadionech slouží. Paul je označil jako muže “bez tváře.” (Podobně označil redaktor Života víry i proroka Jima Golla).60 Cain o těchto mužích uvedl, že byli tři dny a tři noci bez vody jídla a neměnili si oděv, což jim umožňovala nadpřirozená síla. Dále prohlásil, že jde o Joelovu armádu, “nový druh” křesťanů.61
Když Paul Cain navštívil probuzení v Torontské Vinici – bezesporu ovoce své služby – o Pozdním dešti již mluvil zcela otevřeně. Jeho přednáška měla název “Pozdní déšť.”
“Mé téma je o pozdním vylití v posledních dnech. Protože jste spojováni a identifikováni s něčím, co se zdá, že lidé v jistých evangelikálních kruzích příliš neuznávají, dlouho jsem se zdráhal říci něco o Pozdním dešti. Byl jsem opatrný a mnoho jsem o tom nemluvil. Ale už je mi jedno, co si ještě myslí. Věřím, že nám začíná pozdní déšť a těším se na to.”62
Nakonec před 3 000 posluchači učinil své celoživotní vyznání.
“Déšť, pro který jsem žil po celý svůj život, může přijít v čase mého života a já jsem proto velmi vzrušen. Řeknu vám, jsem v tyto dny velmi rozrušen, protože se dějí znamení a vzduch je nabitý chvalami, které vystupují k nebi a formují mraky, které nyní vidíte… Brzy uvidíme den Boží moci a lidé nebudou přicházet z brané povinnosti. Budou s radostí dobrovolníky v Boží armádě. Vidíte, že nastal čas, když jsem již necítil nutnost předčasně mluvit o Gedeonově nebo Joelově armádě, či o armádě posledních dní – armádě Boží. Armáda přichází a chystám se říci, že až se v armádě objeví boží moc, nikdo nebude povoláván, ale každý bude chtít být v této hodině moci dobrovolně.”63