Duchovní manipulace
Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře. (2K 11,20)
Učení, ve kterých jsem chyboval!
Tento článek si po mně vyžádala řada přátel poté, co jsem s nimi rozebíral různá křesťanská témata. Dříve jsem býval rozčarován skutečností, že řada představitelů církví a sborů v minulosti zastávala učení, která později opustila, aniž by je veřejně odvolala. Nechci nyní tato učení rozebírat a mám pro tyto představitele pochopení. Možná si sami nejsou jisti, možná nechtějí dělat zmatek a možná to ani nepovažují za podstatné.
Pár otázek k zamyšlení
Jlikož bývá pojetí autority v mnoha církevních společenstvích zdrojem napětí a kontroverzí, pokusil jsem se – po delším zamyšlení nad danou problematikou – formulovat několik základních otázek, které by snad mohly být nápomocné k úvahám nad danou problematikou.
Co je to manipulace?
S manipulací se proto setkáme nejčastěji tam, kde si lidé nárokují vládu nad celou oblastí lidského života jiného člověka, včetně jeho soukromí, přičemž si uvědomují, že nemají žádné zákonné prostředky, aby toho mohli docílit. Dalo by se ve zkratce říci, že princip manipulace odráží okřídlené světské přísloví, že „účel světí prostředky.“ Pokud má tedy křesťan nějaký bohulibý cíl, může k jeho dosažení používat i nečestných prostředků jako je lež, nátlak, vyvolávání pocitu viny, vydírání nebo zastrašování…
Být disidentem v církvi?
Disident si musí být samozřejmě vědom, že je omylným člověkem, že sám potřebuje korekci a že je součástí konkrétního společenství. Musí být v rámci něho vykazatelný a sám se řídit principy, na které poukazuje. Disident nikdy nesmí bojovat proti lidem, nesmí se nechat vyprovokovat vstoupit do osobní roviny. Nesmí odplácet stejnou mincí, ale musí přemáhat zlo dobrem. Měl by být vždy slušný, stručný a vyvarovat se prudkosti nebo neférového jednání. Nesmí mít žádný skrytý hřích a jeho morální profil musí být nenapadnutelný. V každém případě musí vést pravidelný modlitební život a věnovat se četbě a studiu Písma, jinak neobstojí.
Je možné odejít ze společenství?
Pokaždé, když se řeší otázka zásadního charakteru, lidé mají tendenci zastávat extrémní názory. První z nich by se dal charakterizovat: církev je především neviditelná, a proto je možné zakládat společenství zcela v souladu se svobodnou vůlí nebo participovat v té církvi, která je nám nejbližší a nejvíce nám vyhovuje.
Zotavení z duchovního zneužívání
Nedávno jsem četla dvě knihy detailně popisující závadné jednání v různých církvích a společenstvích (v této souvislosti, používám označení náboženské systémy) a jeho dopadu na členy těchto sborů. Churches That Abuse autor Ron Enroth, a Damaged Disciples od autorů Rona Vicki Burkových. Obě knihy, vydány nakladatelstvím Zondervan, vypráví příběhy, kterým někteří křesťané budou jen těžko věřit.