Duchovní manipulace
Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře. (2K 11,20)
Pastýři s dobrými úmysly
V současné době je na poli pastorální teologie mezi křesťany, zejména na Slovensku, ve zvýšené míře opět diskutované téma psychické manipulace v souvislosti se zneužíváním duchovní autority vedoucích některých církví a sborů. Jakoby, ať už vědomě, či implicitně, si někteří církevní pracovníci vytvářeli duchovní i psychickou závislost na své osobě.
Goodbye, pastore!
Představte si, že se v zaměstnání dostanete do sporu se svým představeným. Tento spor přeroste do té míry, že na dotyčného podáte stížnost a budete čekat, že se vše vyřeší. Záhy dostanete pozvánku na disciplinární komisi, kde se má vše řádně přešetřit. Jenže jaké bude vaše překvapení, když vejdete a zjistíte, že této komisi předsedá právě váš nadřízený, který bude ve vašem případě rozhodovat. Další šok vám zřejmě způsobí, když zjistíte, že nejste pozváni jako žalobce, ale jako obžalovaný. Pokud vím, je to něco dnes zcela nepředstavitelného.
Není to o lidech, ale o učení!
Všechna církevní společenství se skládají z úplně stejných lidí. Z omilostněných hříšníků. Jsou to lidé vyvolení z milosti, obmytí stejnou krví Pána Ježíše Krista, kteří přijali stejného Ducha svatého. Nejsem příliš nadšen, když proto někteří mluví o „lepších“ a „ještě lepších sborech“ nebo „nadprůměrných sborech“. V knize Zjevení jsou všechny sbory, i ty kárané, označeny jako zlatý svícen.
Tam, kde vize nahradila zákon
V zemi na středním východě jménem Krakózie došlo k politickému převratu. Vlády se ujala vojenská generalita, a aby zamezila dalšímu krveprolití, vyhlásila vyjímečný stav. Když po půl roce vyjímečný stav skončil, lidé už dávno ztratili ponětí co je to právo a spravedlnost. Báli se cokoliv si myslet nahlas a cokoliv projevovat. Občanské zákony si vykládal každý po svém a soudy byly zvyklé denně schvalovat tresty smrti.
Dopisy zdevastovanému křestanovi
Usoužen nadvládou nadmíru autoritativní skupiny, stižen mnoha ranami, stojí mladý Ken tváří v tvář mnohým otázkám. Co Ken prožívá, je příznačné pro mnohé, kteří v posledních deseti letech utrpěli četná zranění v různých křesťanských hnutích. V Listech devastovanému křesťanovi odhaluje autor různé praktiky, které uplatňují křesťanské skupiny, jež od svých členů vyžadují extrémní podřízenost a pasivitu.
Bůh se mne nezastal...
A tak, dostal-li ses do ďábelského soukolí, Bůh tě neopustil. Jen si zakusil to, co zakoušeli po celá staletí mnozí. Dnes není možné upalovat a tak ďábel volí jen jemu dostupné prostředky. Ty se ale směle postav před Boha a vše uvrhni na něho.
Polož se své autoritě na oltář!
Přesto bych se chtěl ještě jednou vrátit k příběhu Izáka a Abrahama a zdůraznit, proč to nemůže být obecný princip. Lidé, kteří touží, abychom se jim bezmezně vydali, abychom přijali jejich myšlení za své, abychom se ztotožnili s jejich vizí a odložili přitom rozum, svědomí a přesvědčení a víru často argumentují Davidovou oddaností Saulovi. David měl jedinečnou příležitost „položit se Saulovi na oltář“. Mohl se nechat připíchnout kopím ke stěně a být rázem v nebi.
Církev, sloup a opora pravdy
Může se ovšem stát, že se celá konkrétní církev octne mimo tuto pravdu, jako se to stalo církvi Laodikejské. I ona se domnívala, že má nejlepší a plné poznání. Ve skutečnosti právě ona přestala být tou oporou pravdy. Byla mrtvá a Kristus stál vně. Dovedu si živě představit nějakého proroka, který by ukazoval, že veškerá její domnělá požehnání jsou jen fanglemi a cingrlátky. Možná by právě jemu bylo řečeno: „my jsme církev a opora pravdy a kdo jsi ty?“ Možná by to řekli i samotnému Kristu, kterého by za dveřmi, na které klepe, nemuseli poznat.
Saul a David: poslušnost delegované autoritě
Jednou jsem slyšel pozoruhodné rčení, že každá cesta má dva příkopy: pokud vidíme jenom jeden příkop, znamená to obvykle, že v tom druhém se právě nacházíme. Jedním z učení, které dnes vězí ve škarpě nebo se dokonce dostalo za okraj silnice, je učení o „poslušnosti tzv. delegovaným autoritám.“
Nové hnutí: You Shloud Never Leave Church
Pokud někdo, kdo odešel ze sboru, například zemřel, je to jednoznačné potvrzení jeho nesprávné volby. Ostatně nejvíce psychických problémů mají právě z tohoto důvodu ex-Svědkové Jehovovi. Jak mocný nástroj potvrzení to pro jejich vedení! Člověk si pak velmi dobře rozmyslí, zda opustit shromáždění…