Úvahy
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. (2Tm 4,2)
Boží milost

Náhle je nám vykreslen člověk, který nemá sílu do rybníka včas vstoupit. Je vždy někým předběhnut. Vidí, že všem zdatnějším a hbitějším než on se dostává Boží pomoci a tak dotyčný sice dychtí a touží po uzdravení, ale nikdy se mu nepovede do rybníka včas vstoupit. Možná i ty jsi někým, kdo není dost hbitý, vždycky tě někdo předběhne, někdo komu ty věci fungují, kdo se dostane do rybníka dříve. Možná jsi už viděl desítky těch, kterým bylo pomoženo, kteří měli „velkou víru“ a ty jsi stále bez pomoci.
Homílie

Tyto úvahy byly v původní formě zveřejněny jako úvodníky nebo články ve Sborových listech sboru Apoštolské církve v Brně v letech 1997 – 2003. Věnují se různým tématům z oblasti života křesťana a jeho společenství. Celkem se jedná o několik článků s různými názvy, které se snaží postihnout jednotlivá témata.
Co může učinit nepatrný rozdíl

Obávám se, že i v duchovním životě existují někdy jen nepatrné rozdíly, které, když je přehlédneme, mohou vyznít podobně. Když si jich nevšimneme, možná jen něco mineme, možná něco důležitého. Možná to půjde snadno napravit, ale také se může stát, že budeme tak zabráni do něčeho jiného, že jednou s hrůzou zjistíme…
Rady kazatelům: jak odnaučit lidi padat

Kazatel si je postavil před kazatelnu tak, aby stáli zády ke schodišti a hrozilo, že kdyby někdo spadnul, skutálí se několik metrů po schodech dolu. Když byli ti, kdo přišli, takto rozestavěni, přikročil ke každému z nich, vložil jim ruku na hlavu a řekl: “halelujah”…
Hledáš smysl svého soužení?

Proto vytrvejme v každé životní situaci, v každé nemoci a v každé tragédii a mějme na paměti, že Pán Bůh není jen vzdáleným pozorovatelem, ale možná právě tehdy dochází k tomu, co Pán Ježíš řekl Petrovi, a to, že si satan vyprosil, aby nás mohl tříbit.
Úloha citů v životě věřícího člověka

V závěru je dobré uvést, že city jsou nedílnou, ba nutnou součástí života člověka. Člověk, který neprožívá své city, není si jich dostatečně vědom, či citově strádá, strádá komplexně jako lidská bytost. Bible se popisu citů věnuje v široké škále…
Co je vlastně evangelium?

Žijeme v době, kdy nejedna církev intenzivně vyhlíží příchod probuzení. S tím je spojen veliký důraz na evangelizaci. Objevují se různé nové a moderní způsoby evangelizace, které mají nově a lépe oslovit lidi, a jsou nadšeně propagovány. Hlavní náplní mnoha shromáždění je burcování k evangelizaci. Někdy to až působí dojmem, jako by byli křesťané odhodláni udělat prakticky cokoli, aby alespoň někdo do církve přibyl. To je klima, ve kterém je snadné evangelium trochu „přizpůsobit“, jen aby to přineslo úspěch. Proto se chci krátce zamyslet nad skutečnou podstatou evangelia a toho, komu je určeno.
Pas mé bránky

Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“
Tíží tě svědomí?

A jak jsem tak ve svém nitru bojoval, vypořádal jsem se s tím myšlenkou, že církve není dokonalá a proto bych asi neměl trvat na „ideálech“, měl bych se přizpůsobit situaci a podřídit autoritě. Mé svědomí to ovšem odmítalo přijmout a tak jsem je jednoduše začal ignorovat.
Rozpadá se tvé manželství?

Jak demotivující je dnes, že nám chybí příklady lidí, kteří obstáli. Jejichž rodiny by fungovaly, kteří by vytrvali a došli. Kteří si nezadali s falešným učením, nelikvidovali své oponenty, neudělali vzpouru, když jim jejich autority „zatopily“. Kteří neodešli a raději trpěli křivdu, kdo mají věřící rodiny a věřící děti. Kdo když káží, tak mají plné modlitebny protože jejich slova mají moc, a ne proto, že našli techniku, jak lidi donutit, aby přišli.