Kdo jsou tradicionalističtí katolíci?
Tento článek si nečiní ambice být vědeckou studií ani podrobným popisem. Snaží se jen nastínit fenomén katolického tradicionalismu s jeho českým specifikem. Tradicionalistické katolíky není snadné popsat jako kompaktní a organizovanou skupinu, ale spíše jako hnutí, které má své typické představitele, resp. osoby, které jsou mediálně nepřehlédnutelné. Existují mezi nimi užší, volnější, výjimečně i parciálně antagonistické vztahy. Ne vše zde uvedené proto musí být nutně sdíleno všemi. Podstatné jsou ovšem hlavní rysy související s římskokatolickým vyznáním, které lze vysledovat v teologii a politické angažovanosti těchto osobností.
Představitelé
Na české mediální scéně lze mezi tradicionalistické katolíky zařadit například historika a předsedu Lipového kříže v ČR Petra Bahníka, publicistu Martina R. Čejku, publicistu a bývalého mluvčího prezidenta ČR Petra Hájka, filozofa Jiřího Hejlka, historika Radomíra Malého, publicistu Ignáce Pospíšila, politického analytika Michala Semína nebo historika Pavla Zahradníka. Tento výčet není úplný ani randomizovaný, ale pouze ilustrativní a mnohá jména zde jistě chybí. Přesto nás může překvapit periodicita relativně úzké skupiny protagonistů napříč řadou institucí.
Instituce
Mezi instituce založené nebo spravované katolickými tradicionalisty patří například Institut svatého Josefa, jehož cílem je hájení tradičních hodnot a dobrých mravů navzdory sekularizaci, revoluci a destruktivním snahám sil organizovaného naturalismu; obrana katolických pozic vůči synkretismu, ekumenismu; pomoc mužům v převzetí většího dílu zodpovědnosti za výchovu a vzdělávání dětí v rodině a posílení jejich zodpovědnosti ve společnosti ad. Předsedou institutu je Michal Semín a členem Petr Bahník. Semín původně působil v Občanském institutu, který do České republiky přinesl osvědčené hodnoty klasického liberalismu a anglosaského konzervatismu.
Dále sem patří například dvouměsíčník TeDeum, dotýkající se dění v křesťanském světě, katolické nauky, politiky, kultury, umění, výchovy apod. Šéfredaktorem je Martin R. Čejka a členy redakční rady Radomír Malý a Michal Semín.
Dalším časopisem je internetové periodikum Duše a hvězdy, zabývající se politikou, kulturou a náboženstvím z pohledu katolického tradicionalismu, nebo encyklopedie Katopedia, mapující osobnosti českého katolicismu a poměřující jejich pravověří tradicionalistickým pohledem. Obojí vydává Ignác Pospíšil a v časopise publikuje například Martin R. Čejka, Radomír Malý nebo Michal Semín.
Dalším počinem katolických tradicionalistů je seriál Petra Bahníka Utajené příběhy českých dějin, kde rovněž vystupuje Michal Semín, historik Petr Čornej nebo kardinál Dominik Duka, který ovšem podle Katopedie zastává k tradicionalismu nepřátelský postoj. Tento televizní seriál se snaží odhalit neznámé okolnosti, stojící v pozadí českých dějin, kdy se preferuje římský katolicismus před protestantismem.
V neposlední řadě má narůstající vliv internetový časopis Protiproud Petra Hájka, který se vedle témat, jako je kritika imigrace, islámu, LGBT komunity nebo EU, zabývá i alternativní medicínou s katolickým tradicionalismem, včetně důrazu na mariánská zjevení. Nyní se Petr Hájek snaží o sjednocení protivládní opozice. Vystupují a publikují zde lidé jako Petr Bahník, Martin R. Čejka, Michal Semín a někteří další.
V oblasti politiky a veřejného života se řada těchto protagonistů aktivizuje v občanském sdružení D.O.S.T., což je akronym slov důvěra, objektivita, svoboda a tradice, mezi jehož představitele patří Petr Bahník, Jiří Hejlek a Michal Semín.
Duchovní orientace
Věroučně se tradicionalisté hlásí k pojetí katolicismu před II. Vatikánským koncilem a zastávají tradiční formu bohoslužby, kdy je například kněz otočen čelem k oltáři a zády k osazenstvu kostela, bohoslužba je pronášena v latině (tridentský ritus), odmítá se přijímání hostie na ruku apod. Tradicionalisté obdivně hledí k Tridentskému koncilu, který odsoudil reformaci, a proto neuznávají ani legitimitu protestantských církví. Jan Hus je často považován za extrémistu a heretika a Martin Luther za cizoložníka a rouhače. V Bahníkově seriálu se například uvádějí krvácející hostie ve formě eucharistických zázraků jako důkazy autenticity Kristovy reálné přítomnosti v hostii a zřejmě i nadbytečnosti podobojí. Zároveň je zde snaha doložit okultní vlivy v husitském hnutí, přičemž např. Jan Žižka, vedoucí osvobozeneckého boje proti křižákům, je přirovnán ke Stalinovi.
Tradicionalisté nevidí v pobělohorské porobě českého národa dobu temna, zpochybňují závažnost čarodějnických procesů a nijak si zřejmě nepřipouštějí nebo marginalizují publicisticky, někdy žel až okázale nebo účelově, dokumentovanou zvrácenost středověkého papežství, která k vzestupu reformace vedla.
Tradicionalisté se silně vyhrazují proti současnému papeži a jeho progresivismu, projevujícím se v uctívání cizích bohů nebo v žehnání homosexuálním párům. Obviňují jej z protestantizace (sic!) římského katolicismu a vedou se debaty o tom, zda je František právoplatným papežem, přičemž se hledají cesty, jak vzdorovat jeho novátorským snahám.
Jsou horlivými Mariánskými ctiteli a dávají důraz na nejrůznější mariánská zjevení. Zastávají přesvědčení, že třetí fatimské orákulum Panny Marie skrývá nezveřejněné poselství o třetí světové válce, odpadnutí církve a přicházejícím kataklysmatu, po kterém dojde k obnově odpadlé římskokatolické církve. Věří totiž, že Vatikán infiltrovali zednáři s cílem jej zlikvidovat, a zednářský úspěch se odráží v odpadlictví nejvyššího římskokatolického kléru. Počátek tohoto odpadlictví má spočívat v církevní reformaci a kulminuje příklonem římskokatolické církve k protestantismu, což se projevilo na II. Vatikánském koncilu. Náprava je nahlížena v obnově tradičního středověkého katolicismu. Jisté naděje tradicionalistům dodal papež Benedikt XVI., ve kterém mnozí viděli obránce před koncilních pořádků.
Vedle snahy o odhalování konspirací zde lze pozorovat i jistou koketérii s ezoterikou. Sám Hájek se nebrání označení konspirační teoretik a připouští, že astronauti USA nestanuli na Měsíci, Američané si sami zlikvidovali Dvojčata a nezpochybňuje ani teorii o placaté Zemi. Je zároveň horlivým stoupencem alternativní medicíny, zejména homeopatie. Krom toho bojuje proti tradičnímu očkování, zatímco zpochybňuje vliv kouření na vývoj nádorových onemocnění. Na Protiproudu vystupují vedle římskokatolických kněží i politici od Tomia Okamury až po Ladislava Vrabela, stejně jako lidé z řad zdravotníků, kteří se dokázali postavit nezákonnostem doby covidu.
Politika
Tradicionalisté hájí konzervativní etické principy, ke kterým se církev hlásila až do doby příchodu humanismu. Odmítají levicový progresivismus, projevující se například v akceptaci hodnot hnutí LGBTQ+, tlumení průmyslu vlivem emisních povolenek a oslabování národní suverenity členských států EU ve prospěch jejich často nevolených orgánů. Patří mezi přední kritiky globalismu a jeho stěžejních pilířů, jako jsou orgány EU, Ekonomické fórum v Davosu a jejich iniciativy Green Deal, Great Reset, včetně snahy o proočkovanost světa genovými vakcínami, na což někdy nahlíží jako na předem dané spiknutí nevolených elit s cílem redukovat světovou populaci. Z rozhovorů s některými konzervativními římskokatolickými osobnostmi, jako je Michal Semín, vyplývá, že svět se schyluje k apokalypse, což je chápáno jako naplnění třetího fatimského zjevení Panny Marie.
Zajímavý byl i postoj Protiproudu během pandemie Covid-19. Zatímco ještě na jaře 2020 Hájek nabádal občany k zachovávání protipandemických opatření, které vlády ruší během letního rozvolnění s cílem šíření nemoci a zřejmě i redukce počtu obyvatel, později se stal jejich striktním odpůrcem.
Za ideál politického uspořádání bývá mezi tradicionalisty považována Svatá říše římská, která nesla katolický ráz. Někteří jsou proto monarchisty, obvykle s podporou návratu starých šlechtických rodů do vedoucích struktur společnosti. Například Čejka se výslovně hlásí k monarchismu, a taktéž Hájek by si dovedl takové uspořádání představit. Malý ve Svaté říši římské vidí vzor národnostní svobody, kterým se EU neřídí, a odmítá parlamentarismus na principech americké demokracie, vycházející z myšlenek protestantismu. Jako ideálního panovníka vidí španělského katolického generála a monarchistu Francisca Franca nebo císaře Karla Habsburského, který se netajil tím, že chce Rakousko vrátit k jeho katolickým principům.
Podpora monarchismu bývá vlastní i římským katolíkům na zcela opačné straně spektra, jako je duchovní českého undergroundu Ladislav Heryán, případně je s monarchismem spojován i Petr Fiala, stoupenec ideje Panevropy sdílené Ottou Habsburským. Fiala byl již v únoru 2022 vyzván monarchisty k vývozu zbraní na Ukrajinu, přičemž Habsburkové vidí v západní části Ukrajiny součást své bývalé monarchie, jejíž obnovu vidí v EU. V souladu s tímto očekáváním je zajímavé si uvědomit, že například Habsburkové jsou nadále vychováváni k tomu, aby byli schopni se ujmout vůdčí role v politickém uspořádání, a za tímto účelem existuje i v ČR řada iniciativ.
Závěr
Pro konzervativního evangelikálního křesťana je jistě řada prorodinných nebo politických postojů katolických tradicionalistů přijatelná a sympatická. Je ovšem třeba se zamyslet, jakou léčbu a uspořádání společnosti tito lidé nabízejí. Vezmeme-li v potaz, že dotyční obvykle vidí jako počátek úpadku západní civilizace reformaci, Jan Hus je pro ně negativní osobou českých dějin a jako ideální uspořádání nahlížejí období Svaté římské říše a Habsburské monarchie, je nasnadě, jak by společnost zřejmě vypadala, pokud by se jejich vize naplnila. Vždyť jejich četné mediální pořady rehabilitují dobu temna a vzhlíží k jezuitům a k vládě starých šlechtických katolických rodů jako k ideálu.
Podobně lze souhlasit s mnohým z toho, co na adresu současné vlády prohlašuje komunistická předačka Kateřina Konečná. Ovšem pokud by komunisté vyhráli volby, dočkali bychom se zřejmě takové společnosti, ke které komunismus spolehlivě vede v zemích, kde zvítězí. Komunisté zde k vládě využívají principů třídního boje a třídní nenávisti s diktaturou proletariátu s uzákoněnou vedoucí úlohou své strany.
Vzhledem k narůstající nespokojenosti obyvatel nejen Česka, ale i Evropy, s šířením progresivismu a se zkarikovanou a zdegenerovanou formou parlamentní demokracie, může se tradicionalistům podařit vskutku mnohé, včetně sjednocení opozice a nabídky překonaných forem vlády. Pro biblické křesťany je však mnohem důležitější společný nebeský Přítel, než společný nepřítel, kterým byl dříve komunismus a nyní progresivismus. Nestačí jen historii znát, ale dokázat se z ní i poučit v pohledu do budoucnosti.