Charles Fox Parham (1873 – 1929), otec pentekostalismu?
Zpracoval Aleš Franc, Brno, červen, 2002
Pokusím-li se stručně sepsat životopis Ch. F. Parhama, chci předeslat, že tak činím pouze na základě sekundárních a terciárních pramenů, neboť se mi nepodařilo nalézt žádnou primární, totiž autorovu autobiografickou literaturu, ani jeho věroučné spisy. Vycházím však ze vzájemně koherentních zdrojů, a to takových, které se doplňují, neodporují si, jen zvýrazňují, či naopak zamlčují, určité části Parhamova života i učení. Snad nejucelenější Parhamovu biografii “Fields White Unto Harvest” sepsal James R. Goff, Jr., člen letniční církve Pentecostal Holiness Church a učitel historie na Appalachian State University. Goff vidí Parhama jako kladnou postavu křesťanských dějin, nicméně se popisu Parhamových excesů nijak nevyhýbá. Naproti tomu zcela záporně Parhama hodnotí američtí fundamentalisté, pro které je Parham heretikem. Jejich čelný představitel David W. Cloud, jeden z plodných křesťanských publicistů a šéfredaktor časopisu fundamentalistických baptistů “O Timothy”, ve své publikaci “The Strange History of Pentecostalism” uvádí stejná fakta, a jako autoritu, od které čerpá, uvádí právě Goffa. Nutno podotknout, že Cloud sám v úvodu své publikace chválí staré letniční za oddělenost od světa, horlivost a fundamentalismus – tedy za to, co je jemu samotnému vytýkáno. Pokusme se proto nyní, pokud to bude možné, přidržet toho, co je o Parhamovi obecně známo.
Životopis
Charles Fox Parham se narodil v roce 1873 ve státě Iowa. Ve svém mládí se s rodiči přestěhoval do Topeky. Goff popisuje Parhama jako člověka, který byl silně ovlivněn pozadím své doby.(1) Kazatelem se stal již ve 14 letech v metodistické církvi a první mítink pořádal ve svých 19 letech.(2) Na jeho život měli vliv průkopníci jako Alexander Dowie, Frank W. Sandford, John Darby a Benjamin H. Irwin.(3) V začátcích své služby navštívil Dowieho město Zion, kde byl inspirován zejm. domy uzdravení, a tuto praxi v počátku převezl i do Topeky.(4) Parham krátce studoval na křesťanské škole Siloah, kterou založil Frank Sanford, učitel Keswického hnutí, a která byla součástí Fire-Baptized Holiness Movement. Během této doby, v roce 1900, Parham navštívil i řadu prestižních škol na východním pobřeží. Nechal se zde inspirovat Moodym a Gordonem.(5)
6. ledna roku 1900 se v tisku objevila zpráva, že v biblické škole Siloah se během modliteb projevilo mluvení v jiných jazycích. To bylo již půl roku před tím, než zde Parham nastoupil svá studia. Avšak sám Sanford, a někteří misionáři ze Siloah, svědčli, že se s Parhamem viděli v Siloah ještě před tím. S jazyky se pak Parham setkal poprvé v létě roku 1900.(5) V září stejného roku se však v Siloah musel narazit na něco, co jej popudilo. Někteří autoři uvádějí, že měl od útlého věku problémy přijmout církevní autority, a proto též opustil metodistickou církev.(2) Dle dochovaných záznamů kritizoval biblické školy hnutí svatosti za to, že stojí na naukách jednoho muže a mají sektářského ducha. Odchází proto zpět do Topeky, kde otevírá svoji biblickou školu Bethel. Ve skutečnosti se však původně jednalo o uzdravující dům po vzoru Dowieho. Najal si zde nedostavěný domek s názvem “Stone´s folly”, a pro ty, kdo byli ochotni vše opustit a nastěhovat se jen s nejnutnějšími věcmi, otevřel bezplatný seminář. Přihlásilo se mu celkem čtyřicet studentů.(6)
Stone´s folly
Mezi první studenty patřila Agnes Ozmanová (1870 – 1937). V prosinci Parham odjel ze školy, jelikož se účastnil velkých, probuzeneckých shromáždění, a svým studentům nařídil, aby z Písma vyhledali všechna místa, která souvisejí s křtem v Duchu svatém. Ti pak zjistili, že důkazem křtu bylo promluvení v neznámých jazycích. Osmnáctiletá Agnes pak prosila váhajícího Parhama, aby na ni vložil ruce a následně promluvila v neznámých jazycích.(7) Mnozí uvádějí, že Ozmanová mluvila i psala tři dny čínsky a hned poté česky. Během této své zkušenosti nepromluvila ani slovo anglicky.(8) Zkušenost Agnes Ozmanové je dnes považována za zrod letničního hnutí. Studenti z Bethel poté tvrdili, že rovněž obdrželi dar psát v jiných jazycích. Když však své spisy předložili znalcům, ukázalo se, že se jednalo o nesrozumitelné hieroglyfy.(1) Parham o těchto událostech podal zprávu a věřil, že křtem v Duchu svatém byla obnovena apoštolská víra.(9) Nakonec zde, mezi studenty, prožil křest Duchem svatým i on sám.
Studenti z Bethel
Se svými studenty se nakonec rozhodl odejít do Kanady, kde by své učení a zkušenost rozšířili mezi tamními křesťany. Avšak již v Kansas City narazili na tuhý odpor místního duchovenstva a malá skupina misionářů se rozpadla. Parhamovi došly peníze, a proto se vrátil do Topeky. Avšak i zde narazil na odpor a budovu školy byl nucen předat vlastníkovi.(6) Traduje se, že Parham, na základě snu varoval majitele budovy, že pokud jej vyžene, jeho budova shoří a skutečně po jeho odchodu zachvátil dům požár.(4) Z učitele Parhama se tak stal potulný kazatel. V roce 1903 navštívil lázně El Dorado Springs v Missouri, kde pořádal modlitební shromáždění pro nemocné pacienty. Zde jistá Marie Arthurová prožila uzdravení z částečné slepoty, a po svém návratu do Galena, Kansas, učinila Parhamovi velkou reklamu. Nakonec pozvala i jeho samotného a ten zde, v polním stanu, pořádal shromáždění, jejichž průměrná návštěvnost činila několik set až tisíc lidí. V zimě zde pak proměnil starý obchod v letniční kostel.(4,6) Již po třech měsících noviny psaly o tisících uzdravených a osmi stovkách obrácených. Parham se zde však také stal terčem útoků novinářů a teologů. Jeho učení o křtu v Duchu svatém, jako normativní zkušenosti pro každého křesťana, však dalo povstat letničnímu hnutí, které již nešlo nikým zastavit.
V roce 1905 odchází do Houstonu, kde zakládá novou biblickou školu. Ta se pak stala dalším důležitým mezníkem v historii letničního hnutí. Navštívil ji budoucí velikán, afroamerický černoch William Seymour. Americké zákony však v té době přikazovaly rasovou segregaci, a proto poslouchal Seymour Parhamovo vyučování otevřenými dveřmi.(4) V roce 1906 cítil Seymour povolání odjet jako misionář do Los Angeles a ostatní studenti se mu proto složili na cestovné. V roce 1906, na slavné ulici Azusa 312, Seymour začíná svá pravidelná shromáždění. Parham, který neměl rád fanatismus, přijel v té době navštívit jeho shromáždění a jeho průběhem byl šokován. Kritizoval zde mísení ras a nakonec se postavil za kazatelnu a prohlásil, že Bohu je špatně od žaludku.(2) Liardon uvádí, že zde rozeznával i zřetelné působení okultních sil. Nakonec si odvedl skupinu lidí a mimo budovu v Azusa 312 z nich vyháněl démony. Seymour však jeho kritiku odmítl.(4)
V Texasu, roku 1907, byl Parham uvězněn za sexuální zneužití chlapce. Goff poukazuje, že se však mohlo jednat o vykonstruované obvinění, které mohl zinscenovat protiletniční Dowieho následovník Wilbur Voliva, který jako jediný svědek proti Parhamovi vypovídal.(1) Po Dowieho smrti (1907) se totiž Parham skrze F. F. Boswortha snažil nastolit řád v Zion City Church, avšak výsledky byly jen částečné.(10) Parhamovi letniční i neletniční kritici, zejm. W. Faye Carothers, této epizody využili, aby jeho službu zdiskreditovali. Tuto epizodu však ani Cloud ani ve své kritice nezmiňuje.
V roce 1908 odjíždí Parham do Izraele, aby našel schránu smlouvy. V tisku oznámil, že je mu známa její lokalita, a že její nalezení uzavře dílčí biblickou etapu. Když shromáždil finanční prostředky, odjel do New Yorku, aby se na cestu připravil. Avšak krátce nato oznámil, že po příjezdu do New Yorku byl okraden a na cestu se nikdy nevydal.(8)
Učení
Parhamův vliv na letniční teologii je dnes minimální. Byl to však on, kdo poprvé vyslovil doktrínu, že mluvení jazyky je důkazem křtu v Duchu svatém.(9) Toto učení dodnes odlišuje klasické letniční denominace od charismatických církví. Parham, podobně jako někteří první letniční, také věřil, že tyto cizí jazyky (xenoglossae) jsou dodnes existujícími lidskými jazyky, a ti, kdo jsou bez učení obdarováni jimi mluvit, se mají stát misionáři v zemích, kde se přirozeně těmito jazyky mluví. V této své teorii byl posílen, když někteří jazykoví znalci byli na jeho shromážděních svědky toho, kdy v jazycích modlící se křesťany slyšeli ve srozumitelné řeči.(3)
Dále byl přesvědčen, že v Duchu svatém pokřtění věřící jsou zvláštní třídou křesťanstva, která zevangelizuje svět, a poté bude vládnout s Kristem v tisíciletém království. Jen oni totiž budou vytrženi do nebe. S různými obměnami této doktríny se můžeme setkat i v raném letničním hnutí.(9) V extrémním chiliasmu té doby nakonec Parham a jeho následníci údajně očekávali v roce 1925 Kristův příchod.(2)
Ačkoliv Parham, stejně jako mnozí první letniční, prohlašoval, že dar uzdravování zcela nahradí lékařskou péči a své následovníky vedl k vysazení léků a odmítnutí lékařské péče, jeho kritikové poukazují na skutečnost, že jeho syn zemřel v 17 letech a druhý ve 37 letech. Časopis “Historie křesťanství” z roku 1998 přináší fotografii Parhama a jeho sedmi následovníků z roku 1906, jak drží vlajku s nápisem “Apoštolská jednota”. Ostatní drží vlajky s nápisy: Pravda, Víra, Život, Vítězství a Zdraví.(8)
Pneumatologie ovšem není jedinou zvláštností Parhamovy teologie. Parham sám se přiklonil k Sanfordově Anglo-Izraelské teorii, která hlásala, že Britové a Anglo – Sasští Američané jsou potomky ztracených Izraelských kmenů.
Zastával i originální antropologii. Adam podle něho nebyl jediným člověkem, kterého Bůh stvořil. Důkazním místem v Písmu mu byla skutečnost, že Kain si vzal ženu, o jejíž zplození Bible explicitně nevypovídá. Tito lidé žili vně zahrady Eden a neměli duši.(8) Tento druh lidí pak zcela vyhynul během potopy.
Poměrně dobře zaznamenanou skutečností je, že Parham odmítal učení o věčném trestu a přiklonil se – podobně jako Sanford, adventisté nebo J. Stott – k učení o anihilaci.(3)
Závěr
Mnozí si všímají, že letniční hnutí se na Parhama často explicitně neodkazuje jako na svého zakladatele. Jeho přínos zde spočívá v definici "jiného jazyka" jako evidence "křtu Duchem svatým", což klasiční letniční adoptovali jako svoji stěžejní doktrínu. Dnes je i pozitivně - zřejmě i z kruhů příznivců feministické teologie - nahlíženo, že první, kdo promluvil v jiných jazycích na důkaz křtu Duchem svatým, byla žena. Stejně tak je Seymour, Parhamův žák, uznáván jako bojovník proti rasové segregaci, s čímž ovšem Parham ve své době nesouhlasil. Někteří letniční v pohledu na svoji historii připouštějí, že jejich hnutí má poněkud neortodoxní a antiintelektuální kořeny, což se dále projevilo v jeho dalším směřování, včetně neustálých sklonů k herezím.
Zdroje
-
GOFF J. R., Fields White Unto Harvest: Charles F. Parharn and the Missionary Origins of Pentecostalism, Fayetteville, Arkansas: University of Arkansas, 1988
-
Hebrew Roots, The Four Waves P & Their Roots, Sins of ”the father”Charles F. Parham, http://www.SeekGod.ca/fatherparham.htm
-
HUGHES P. A., Pneumaticos Publication, Book Review, Paraclete 24, léto,1990, str. 31-32
-
LIARDON R., Boží generálové, Voda života, audiokazeta, nedatováno
-
NIENKIRCHEN Ch. W., A. B. Simpson and the Pentecostal Movement, Wipf and Stock Publishers, 1992
-
SHERILL J. L., Oni hovoria inými jazykmi, samizdat, nedatováno
-
ZOPFY J., …na všeliké tělo, Křesťanský život, Albrechtice, 1997
-
CLOUD D., The Strange History of Pentecostalism, 1998, http://www.wayoflife.org
-
HORTON S., Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice, 2001
-
BURGESS S., McGEE G. B., Dictionary of Pentecostal and Charismatic Movement, Grand Rapids, Michigan, Zondervan Publishing House, 1988