Který eschatologický systém je ten správný? Ohlasy na seminář v Brně
Je to již měsíc, co se v naší modlitebně konal seminář (nemám rád slovo konference) o eschatologii. Dostal jsem řadu reakcí. První byla od upřímně hledajících lidí, a ta druhá od těch, kteří stojí uprostřed pravdy a stěžovali si, jak jsem vůbec mohl nechat promluvit ty druhé heretiky. Obojí reakce ovšem byly psány velmi slušně a laskavě. Chtěl jsem zde zveřejnit dané kritické reakce, ale s ohledem na přednášející, kteří přijeli zcela zdarma, na vlastní náklady a ještě k tomu z velké dálky, za což jim patří můj nevýslovný dík, jsem tak nakonec neučinil. Rozhodl jsem se však odpovědět tímto článkem. Těm prvním odpovídám variantou piano (jedná se o zástupný dopis jednomu bratrovi), kde vysvětluji své motivy a postoje; a těm druhým variantou forte, kde volím jazyk jim blízký.
Varianta piano
Vážený bratře,
nejprve Vám děkuji za důvěru. Na film se snad někdy podívám, ale není pro mne vždy snadné si najít cca dvě hodiny času. Dneska jsme zase na skupince probírali eschatologii a přiznám se, že snad církev dnes nežije ničím jiným, než právě tímto. Já se ovšem nepovažuji za kdovíjakého znalce. Když se nad tím zamyslím, pak všechny pohledy na poslední dobu mají své klady a mezery a žádný z nich - podle mne - nelze beze zbytku nalézt v Písmu. Tím netvrdím, že jsou všechny stejně pravdivé.
Někdy mi přijde, že lidé chtějí být připraveni na tu nejposlednější dobu. Ovšem Ježíš nám sám řekl, že tu dobu nebude časově možné předpovědět právě proto, abychom se nemohli konkrétně připravit, ale abychom byli připraveni stále.
Když měl Ježíš přijít poprvé, celý Izrael se dohadoval, kdy a kdo to bude. Někteří zřejmě očekávali syna Davidova, jiní Syna člověka, další židovského krále a ještě jiní „toho“ proroka. Ježíš ale byl vším tímto. Nakonec jej zřejmě poznali jen tři lidé, Anna, Simeon a Natanel. Ne proto, že to jen správně vyčetli z proroctví, ale proto, že měli čisté srdce. A to je podle mne i jediná možná příprava. Posvěcený život, hledání Boha celým srdcem a konání jeho vůle. Věřím, že když toto budeme činit, určitě se nemineme cíle. Nevím sice, jaký je správný systém, ale určitě např. vím, že mám milovat svoji ženu a dodržovat pracovní dobu, být štědrý a nezanedbávat společná shromáždění. Je absolutní nesmysl tvrdit, že se musíme modlit těmi „správnými slovy“, jak tvrdí někteří rádoby učitelé. To hraničí s magií.
Eschatologii nepovažuji za podružnou, jinak bych ani nepořádal seminář v Brně. Ale jejím hlavním cílem pro mne bylo shromáždit křesťany všech možných pohledů, pomodlit se s nimi a ukázat, že nás spojuje stejný Duch a že věříme v jednoho Pána. Bylo mi úplně jasné, že se lidé neshodnou. Nejsme spaseni vírou v ten zaručeně správný teologický systém. Je mi líto těch, kteří si to myslí, ačkoliv to nepřiznají, a ještě jsou schopni se díky tomu oddělovat. Další se pak vezou na dočasné slávě youtuberských kazatelů, která je však dočasná. Pro některé skončí nejpozději v říjnu 2024.
Takže Vám určitě neodpovím na to, jak to bude (na to jsou zde odborníci na slovo vzatí), zda je film správný, nebo zda je některé schéma dobré nebo ne. Není to pro mne ani moc důležité. Věřím ovšem, že nás čeká těžká doba, a to velmi. Nevěřím, že zde ustavíme království, ani že před tím uletíme do nebe. Zda bude nebo nebude milénium, jak bude dlouhé atd., tím se nechám překvapit, i když nějakou svoji představu mám.
Varianta forte
Před třicet lety se církví prohnala vlna Torontského požehnání. Lidé bezvládně leželi na zemi, škubali sebou nebo vydávali zvuky různých, obvykle „nečistých“ zvířat. Přesně to prý prožili učedníci v den letnic. Vše bylo prodchnuto směsicí falešných učení, falešných proroctví a falešných zázraků. Tato nesvatá vlna nadchla charismatiky, později letniční a skrze aktivity, jako jsou Kurzy Alfa, nakonec infiltrovala prakticky celý evangelismus s výjimkou novokalvinistů, do jejichž náruče později vehnala spoustu biblických křesťanů. Na Toronto a jeho deriváty byl možný pouze jeden, jediný, souhlasný postoj, na němž bylo třeba se sjednotit. Tvrdilo se, že Bůh chce spasit všechny, protože je miluje, ale podmínkou je se sjednotit a přijmout nové zmocnění duchem z Toronta. Zastávat alternativy bylo nemožné, jelikož by se jednalo o zarmucování, ne-li přímo rouhání Duchu svatému. Vlna zaslibovala probuzení a obrácení ČR, později celé Evropy a nakonec snad celého světa k Bohu. Na neduhy církve zde byla ordinována zmocněnost torontským duchem a zážitky s ním. Nic pozitivního se samozřejmě nestalo, krom rozčarování jedinců a v důsledku rozbitých sborů. Většina protagonistů již zemřela nebo se zde projevily mravnostní delikty.
Po další dekádě, logicky a s podobnou razancí, nastoupila idea novokalvinismu, která přešla do opačného extrému. Žádné probuzení, žádná proroctví, žádná uzdravení, žádný Bůh milující hříšníky a žádná jednota. Bůh vše rozhodl předem a každého, kdo to vidí jinak, je třeba nejprve poučit a pokud se nepřidá, je třeba se od něho, jako od bezbožníka, oddělit. Bůh přece hříšníky z duše nenávidí a už se těší, jak je všechny pro svoji slávu uvrhne do pekla. Rozhodl o tom totiž předem, a kdo by to popřel, je pelagián a římský katolík. V nebi navíc vypnuli Boží moc, a ta je k dispozici jen k četbě Písma. Proto jsme odkázání jen na výkladová kázání. Církev zasáhla i vlna asi nejakcentovanějšího, nekompromisního a separatistického macarthurianismu, jejíž stoupenci stáli uprostřed pravdy, kterou měli zprostředkovat odpadlým církvím. Žádné alternativy, žádný kompromis.
Jenže další dekáda je pryč a i nový kalvinismus nic podstatného nepřinesl a zůstaly za ním rozdělené církve. Sám má možná nesmiřitelné tábory, a to umírněné amilénialisty a razantní macarthuriánské dispenzacionalisty. Zdá se, že spása církve už není ani v přijetí torontského ducha, ani v přijetí inspirovaného pětibodového kalvínského systému. Jenže zde nastal nečekaný průnik. Někteří charismatici i macarthuriáni jsou dispenzacionality. A proto spása již není nahlížena v přijetí novokalvinismu, ale v připravenosti na nebeskou evakuaci, ke které dojde nejpozději zítra. Nastává tak zřejmě další vlna: Všeho nechte a soustřeďte se na evakuaci. I když i zde je rozdíl. Novokalvinista je k evakuaci predestinován a nemůže ji minout, ale arminián se musí dostatečně těšit a každý den ji již od časného rána vyhlížet a modlit se „marantha“. Pokud ne, jednoho dne se probudí, a zjistí, že zůstal zanechán a jeho bratři odletěli.
Objevil se ovšem další nepřítel, a to jsou arminiánští a novokalvínští postmilénialisté, kteří mají zase jistý průnik s charismatickými dominionisty, kteří se rozhodli „měnit společnost“ k obrazu svému. Ti očekávají Boží království na zemi. Obdrží vládu nad národy, stanou se součástí vlád, podnikových rad a přijde ráj na zemi. A tak zatímco jedni čekají na evakuaci, druzí si vyhrnují rukávy k ovládnutí společnosti.
Co to všechno znamená? Obávám se, že jediné. Pavel sdělil křesťanům, že se Kristus nevrátí, dokud se neobjeví Antikrist. Ti, kteří očekávají evakuaci, vymysleli konstrukci, která tvrdí pravý opak a dokonce tomu i věří. Ti druzí dokonce v Antikrista zřejmě vůbec nevěří, a buď jej umístili do minulosti: poslední hodina již nastala a synem zatracení byl proto císař Nero, a nyní máme před sebou další dlouhá tisíciletí; nebo je Antikrist jakási symbolická, kolektivní postava. A tak zatímco jedni odlétají do nebe, ti druzí je drží za nohy s tím, že utíkají před svojí zodpovědností ovládnout zemi. Obojí vůbec nepočítají s tím, že když Pavel mluvil o příchodu syna zatracení před příchodem Krista, myslel to smrtelně vážně. A on opravdu přijde. Až k tomu dojde, ani jedna skupina ho (zprvu) asi nepozná. Jedni budou zřejmě marně zkoumat evakuační manuály poslední doby, a ti druzí se k němu možná připojí, aby konečně vybudovali Boží království na zemi. To totiž bude i jeho cílem. Možná pak společně zahájí boj proti těm, kteří jej budou odmítat následovat.