Diskuse o vytržení s Petrem Baumerem: Aneb, co tomu říkáte, pane profesore?
Ahoj Petře, v minulém čísle s Tebou Mike udělal rozhovor o válce v Izraeli. Tvůj příspěvek vyvolal velký rozruch. Dostali jsme řadu reakcí a posluchače také zajímá, proč odmítáš ideu vytržení před velkým soužením. Mám zde několik otázek, které se cyklicky opakují. Dovoluji si tě tedy oslovit přes Skype, udělat s tebou online rozhovor a děkuji ti, že sis našel čas.
Než mi ty otázky položíš, dovolím si doporučit několik dobrých publikací. Především knížku Craiga Keenera a Michaela Browna „Nemít strach z Antikrista“. Podotýkám, že nedoporučuji tyto autory, ale pouze jejich knihu. Dále lze online sledovat přednášky Johna Pipera nebo si koupit jeho knihu „Přijď, Pane Ježíši, meditace nad druhým příchodem Krista“, nebo Charlese Sproula, „Poslední dny podle Ježíše“, kde také občas dotyční polemizují s dispenzacionalismem. A opět, doporučuji jen toto téma, resp. tuto polemiku. V neposlední řadě považuji za vyvážené knížky Davida Pawsona, zejména jeho nejobsáhlejší, „Projdi se mnou Zjevení“, i když někdy zachází dál, než bych si dovolil třeba já.
Máš jinak něco proti těm autorům?
Vůbec nic. Naopak, vážím si každého z nich a všichni v mnohém přesahují mé znalosti. Někdy opravdu až razantně. Jen se např. s Brownem neshodnu v pohledu na Torontské požehnání, jelikož byl prominentním učitelem v Pensacole a dnes v podstatě popírá svoji úlohu v hnutí NAR. Keener zase věří, že zázraky v Lurdech činí Bůh, což je pro mne nepochopitelné, protože i katolíci je přičítají Marii. Piper a Sproul jsou noví kalvinisté, přičemž Sproul je preterista, a Powson třeba věří, že se Ježíš vrátí někdy na svátek Stánků a vypočetl jeho datum narození. Podotýkám ovšem, že všichni jsou skvělými teology a hlavně obdarovanými učiteli. V křesťanské etice se shodneme všichni, krom Keenera. Je to sice génius a vůbec nejúspěšnější charismatický teolog od dob Rodmana Williamse, uznávaný i mezi teology, které by mnozí halnlivě nazvali liberály, ale duchovně to neskousnu. Jako by existovali dva Keenerové. Jeden intelektuál „par excelence“ a druhý pragmatický charismatik. V knize „Neskutečná láska“ například popisuje, že ho Bůh vedl ke sňatku s rozvedenou křesťankou. Tyto charismatické zkušenosti nadřazuje nad biblickou doktrínu, ale přitom si ve své akademické práci dává pozor, aby tomu tak nebylo. To je mi osobně vzdáleno. Kolik jen lidí si pak řekne, když mohl Keener, tak já také. Ale stále platí Lukáš 16,18. Ale pokud by měl někdo zájem o ucelený systém, může si přečíst například vynikající knihu Craiga Bloomberga a Sunga Chunga, „Případ historického premilenialismu“, kde se mnoho autorů vyrovnává s dispenzacionalismem na opravdu vysoké úrovni. Myšlenkou celé argumentace je teze, že Bůh zachovává svůj věrný lid utrpením a zkouškami, ale neexistuje žádný důkaz, že by byl před takovými zkušenostmi uchráněn.
Pochopil jsem, že tedy nedoporučíš jen tak něco „en blok“. Ale dobře, začněme s otázkami. Jednou z námitek je, že nás Bůh neurčil svému soudu a že nás zachová v hodinu zkoušky. Proto prý budeme vytržení před příchodem jeho soudů.
Tak předně, máme zaslíbeno uniknout věčnému soudu, ale časné soudy se nás týkají. Církev není v dobrém stavu, podobně jako starověký Izrael před babylónským zajetím. I zde ovšem byla skupinka mladíků okolo Daniele, které Bůh zachoval, že se neklaněli soše krále. Podobně církev bude vystavena zkoušce, zda se pokloní soše Antikrista. V antice bylo něco podobného ohledně bohopocty císaři a mnoho křesťanů při těchto pronásledováních zahynulo. Zanikly celé křesťanské oblasti v severní Africe. Kladu si otázku, zda to nemůže souviset s tím, že právě zde se rozmohl arianismus, který zpochybňoval Kristovo božství. Escapistům, kteří se bojí soudu, bych sdělil. Pokud zachovali Boží slovo, Bůh je zachová. Pokud jsou nedostateční nebo hříšní, pak nás Bůh soudí proto, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem, po soudu posledním.
Další námitkou je, že Kristus přijde jako zloděj, neviditelně, a poté viditelně, jako král. Tedy pro církev a s církví.
Mohl bych dlouze dokazovat z Písma, že jde jen o konstrukci a dvojí pohled na jednu věc. Že ti, kteří Krista očekávají, překvapeni nebudou, ale ti, kdo jsou bláznivými pannami, budou překvapeni nemile. Ale zkusím poukázat na jednu věc. Dispenzacionalisté věří, že Kristův příchod jako zloděje v noci je neviditelné vytržení a viditelný příchod je pak v knize Zjevení, jelikož církev zde končí své angažmá. Těm doporučuji si přečíst, co opravdu kniha Zjevení píše o Kristově příchodu. V kapitole 16, verši 15, kde Ježíš oznamuje svůj příchod k soudu, se výslovně uvádí: „hle, přicházím jako zloděj“ Až po tomto viditelném příchodu následuje svatba Beránkova, a nikoliv v nějakém mezidobí v nebi, viz Zjevení 19,9.
Zajímavé, toho jsem si nikdy nevšiml. Další námitkou je, že v knize Zjevení se od 4. kapitoly již nemluví o církvi. To prý znamená, že církev již není na zemi.
Tomu se říká argument z mlčení, který předpokládá, že pokud se o něčem výslovně nemluví, pak to neexistuje. Tento argument většina teologů odmítá. Argument z mlčení se dá ovšem využít i proti dispenzacionalismu. Nemluví se přece ani o tom, že církev, tedy označená tímto slovem, je v nebi, i když nebe je v knize Zjevení otevřené. To by analogicky znamenalo, že žádná vytržená církev v nebi není. Není to tedy v existenci nebo neexistenci církve, ale v terminologii. Nevím, zda nyní budu úplně přesný, ale je velké množství epištol, kde se též o církvi nemluví. Autorem, kdo slovo církev především používá, je apoštol Pavel, a to zejména v listech křesťanům z pohanů. V hebrejštině totiž bylo trochu jiné pojmosloví. Proto, pokud vím, například obě Petrovy epištoly, první a druhý list Janův, list Judův, ale i druhý list Timoteovi rovněž slovo církev neobsahuje. Mluví se zde o svatých, vykoupených nebo vyvolených apod. a o těch se v knize Zjevení píše. Věříme, že knihu Zjevení napsal Jan, který napsal i Janovo evangelium a tři listy. Všimni si, že např. Jan nemluví o církvi ani v případě, kde by Pavel slovo církev zřejmě použil. Když píše o dětech vyvolené paní, exegeti se obvykle shodují, že mluví o církvi.
A co pasáž ze Jan 14,2, kde Ježíš říká, že v domě jeho Otce je mnoho příbytků a on odchází, aby nám připravil místo? Není to dočasné místo vytržené církve?
Výklad, že se jedná o nějaké dočasné příbytky v nebi, jen na sedm let, je dosti násilný. Říká se tomu eisegeze. Dosadím biblický verš do daného pretextu tak, aby zde vytvořil očekávaný kontext. Když se ale podíváme například na jiná místa v Písmu, tak Ježíš naše příbytky považuje za věčné, které tkví v budoucím a věčném Božím, resp. v nebeském království. V podobenství o nepoctivém správci nám Ježíš vzkazuje, že budeme přijati do „věčných příbytků“ (L 16,9). Celý kontext ani náznakem neukazuje, že by mělo jít o něco dočasného.
Dalším argumentem bývá Noe, který vstoupil do archy nebo Lot, který byl vyveden před zkázou Sodomy. Nejsou to předobrazy vytržení?
Naopak, Noe ani Lot nebyli vytrženi, přestože v SZ byla nanebevzetí známa, např. Henoch a Eliáš. Noe a Lot byli Bohem upozorněni a zabezpečeni v době soudu na zemi. Opakuji. Nebyli vytrženi! I v době Egyptských ran, které nápadně připomínají knihu Zjevení, Bůh dokázal ochránit svůj lid, jako Eliáše v době Jezábeliny genocidy proroků nebo chudáky v době Babylonské agrese a zajetí. A navíc, Henoch ani Eliáš, a snad posmrtně Bohem vzkříšený Mojžíš, nebyli vzati do nebe před pronásledováním, ale zdá se, že za odměnu. Bůh se v jejich životě naopak oslavoval tím, že Eliáše a Mojžíše dokázal ochránit v nebezpečí.
A co odstranění toho, kdo tomu brání? Což církev nebrání zjevení Antikrista a nemusí být nejprve odstraněna?
Určitě ne. Ten kdo tomu brání, je představen dvěma rody, mužským a středním. To poukazuje pravděpodobně na Ducha svatého. V knize Zjevení je například dáno andělům, aby bránili (zde je použito stejného slova) vát větrům ze čtyřech stran na zemi, dokud nebudou na čelech označeni boží služebníci. Tito služebníci pak nebudou vzati do nebe, ale budou chráněni právě před božími soudy zde, na zemi. Věřím, že přijde čas, kdy Duch svatý odstoupí, bude zarmoucen, což si vysvětluji dalšími místy Písma o vychladnutí lásky, falešných učeních, smilstvu, zradách apod. To vše v církvi. Navíc jsem se kdysi tomuto idiomu věnoval na základě řeckého textu Septuaginty, kde je stejné větné vazby mnohokrát použito k odstranění osoby ze středu shromáždění. Jinými slovy, domnívám se, že církev bude ve stavu, kdy jednoduše vytěsní Krista ze svých kostelů, modliteben a shromáždění a natolik zarmoutí Ducha svatého, že odstoupí a církev bude vydána soudu. Nebude se to ovšem týkat ostatku věrných křesťanů.
A myslíš, že se to dá nějak ještě dále, praktičtěji biblicky podložit?
Když se podíváme na list do Laodikeje, vidím, že církev je zde velmi sebevědomá, myslí si, že je vítězná, ale Kristus stojí vně a klepe na dveře. Copak Kristus není uprostřed nás? Něco podobného se stalo Izraeli před babylónským zajetím, kdy Bůh říká, zavrhli jste mne. Nemohu si pomoci, ale když vidím rozvody, ženy ve vedení, falešná proroctví, milování peněz, popírání snad všech přikázání, není to snad dnes podobné? Teologové dokáží odvysvětlit cokoliv a mám pocit, že ztrácíme moc Ducha a hrozí nám, že budeme vydáni soudu. Ti, kteří obelhávají sami sebe, že budou vytrženi, pak mohou být zděšeni, až zjistí, že nemají olej, až bude jasné, že Ježíš přichází. Domnívají se, že stačí být připraven na dobu, kdy Ježíš přijde, ale Ježíš právě tomu chce zabránit. Bude se nás ptát, jak jsme žili po celou dobu, kdy zde nebyl, a nejen, jak jsme žili poslední okamžik před jeho příchodem. Navíc je paradoxní, že ačkoliv dispenzacionalisté tvrdí, že datum vytržení nemůžeme znát, jsou to oni, kdo stále přicházejí s nějakými daty, kdy už to prý může nastat. I v tom vidím úskalí daného systému. Dispenzacionalisté tvrdí něco jiného, než pak skutečně žijí.
To zní zajímavě…
Navíc, když Pavel v prvním listu do Soluně psal o vytržení, někteří si mysleli, že to může přijít kdykoliv, a proto jim hned v dalším listu napsal, že se to nestane, dokud se neobjeví Antikrist a nedojde ke vzpouře proti Bohu. A to zřejmě i v církvi, což zarmoutí Ducha svatého a cesta Antikristu bude otevřena. Není pravda, že první list popisuje neviditelný a druhý viditelný příchod. V obou listech je použito stejného slova "parusie", což jest fyzická přítomnost.
Jak si tedy vysvětluješ vytržení církve do oblak a příchod církve s Kristem na zem. Nejde o dvě rozdílné věci?
Ano jde, ale není mezi nimi sedm let, ale jen okamžik.
Jak to myslíš?
Představa, že při návratu obklopíme fyzicky Krista na zemi je prakticky, k počtu křesťanů a omezenému prostoru, možná až nereálná. Ježíš se vrátí jako vítězný král, kterého přivítáme tím, že mu vyjdeme naproti do oblak, tedy do neomezeného prostoru, jelikož se sám vrátí na oblacích. Toto je typický úkaz hebrejské, ale nejen hebrejské kultury. Když se tatínek vracel ze zahraničí, obvykle jsme ho s maminkou a se sestrou šli přivítat na letiště. Hebrejština, ale i řečtina, má pro to speciální označení. Například, když se Saul, a později David, jako vítězný král, vracel do Jeruzaléma, vyšly jej vítat zpěvem ženy. I v Matoušovi je obraz žen s lampami, které jdou vítat navracejícího se ženicha. Stejně, i když tragicky, vítá vítězného Jiftácha jeho dcera. A když jel Pavel do Říma, přišli mu naproti židé až k Appiovu tržišti. I církev vyjde vítat svého vítězného krále a ženicha. Musí mu logicky vyjít naproti, ale do nebe. A protože se Ježíš vrátí na Olivovou horu, bude to i můj první, bezplatný let do Jeruzaléma. Poletím jako kdysi Filip do Azótu, kterého se zmocnil Duch a uchvátil jej. Zde je mimochodem použito stejného slova jak při popisu vytržení (harpazó). Možná to nyní bude jediný způsob, jak se podívám do Jeruzaléma…
Jeden posluchač na základě Mt 25 namítá, že pokud věřící budou vytrženi až při Kristově druhém příchodu, kdo by vešel do milénia v pozemských tělech, kdyby všichni věřící dostali těla oslavená? Jak by poté mohl probíhat soud ovcí a kozlů, když by už věřící byli vytrženi?
Soud mezi ovcemi a kozly vskutku možná proběhne mezi lidmi, kteří ještě nebyli vzkříšeni. Mt 25 proto bývá i některými premilénialisty ztotožněn se soudem národů v údolí Jóšafat před miléniem, jak je uváděno v knize proroka Jóele. Tato otázka je ovšem chybná i z pohledu dispenzacionalismu. Copak budou vytrženi všichni křesťané? A co zanechaní? Navíc v druhé větě zřejmě tazatel - v rozporu s první otázkou - předpokládá, že zanechaní křesťané budou ovcemi, ale tak to není. Pokud bych měl tedy argumentovat z premileniálního pohledu, který ne všichni zastávají, pak při druhém příchodu vstanou v novém těle jen věřící. Ostatní vzkříšeni nebudou, a před miléniem budou souzeni podle toho, jak se chovali ke křesťanům během doby soužení. Poté budou v jejich současných, pozemských tělech vpuštěni nebo nevpuštěni do milénia. Ale právě v pohledu na text Mt 25 existuje mnoho názorů a většinou bývá vykládán až jako klasický poslední soud z pohledu národů. Pohled na Mt 25 jako na pasáž, odehrávající se před miléniem, nás totiž staví před obtížnou exegezi. Jak vysvětlit Kristova slova „jděte ode mne do věčného ohně“, když teprve následuje milénium a věčný oheň je zjeven až po druhém vzkříšení po miléniu, kam jsou teprve lidé odesláni? Jak vidíš, není tak snadné tuto pasáž napasovat před milénium a už historický premilénialismus nebyl právě z podobných důvodů přijímán všemi. Například Nicejsko-cařihradské krédo obsahuje vyznání „a jeho království nebude konce“, v čemž mnozí spatřovali odmítání pozemského a dočasného Kristova tisíciletého kralování.
A co představa, že teorie dvojího příchodu umožňuje očekávat neočekávaný i očekávaný Kristův příchod?
To sice dává smysl, ale jen zdánlivě. Když Ježíš odcházel z Olivové hory, andělé řekli, že se stejně tak i navrátí. Doba ani lhůta tohoto návratu ovšem není známa ani andělům a Kristu při jeho pozemské pouti. Dispenzacionalisté budou ovšem tvrdit, že tomuto viditelnému příchodu musí předcházet neviditelné vytržení. To by znamenalo, že zanechaní křesťané, až část církve zmizí, budou vědět, že za sedm let se Ježíš viditelně vrátí na Olivovu horu. To jde přece přímo proti slovům těch andělů.
Ostatní dotazy obvykle opakují již řečené nebo se odvolávají na různá proroctví. Mám zde ale ještě další dotazy ohledně Ukrajiny, covidu a hlavně úlohy Izraele v budoucnu, které jsi minule naznačil.
Mohu se k tomu vyjádřit příště. Ale ještě bych doplnil, že Ježíš se ve své modlitbě nemodlil za to, abychom byli před soužením vzati do nebe, ale abychom obstáli a zachovali víru, protože svět k nám pojal nenávist.
Budeme se tedy těšit a spojíme se opět přes Skype.
Na slyšenou.
Peter Baumer, Ph.D., Th.D.
Narodil se 21. 9. 1986 v Drážďanech, ale záhy se s rodiči a sestrou přestěhovali do Austrálie, kam otec, lékař, odešel na stáž, a kde již i s rodinou zůstal. Ačkoliv rodina pochází z Presbyteriánské církve, Petr při studiu na gymnáziu obdržel křest Duchem svatým a připojil se k letničním. Později vystudoval filozofii na státní univerzitě v Sydney, obor filozofie křesťanské antiky, a následně religionistiku na Obelin College v USA. Doktorát získal z historické teologie a následně z křesťanské etiky na Vanguard univerzitě v Pasadeně. Pracuje jako mimořádný profesor historické teologie na Vanguard univerzitě v Melbourne. Je ženatý a s manželkou Stelou, která vystudovala farmacii v Hradci Králové a pracuje jako vakcinoložka, mají dvě dcery.
Ahoj Petře, v minulém čísle s Tebou Mike udělal rozhovor o válce v Izraeli. Tvůj příspěvek vyvolal velký rozruch. Dostali jsme řadu reakcí a posluchače také zajímá, proč odmítáš ideu vytržení před velkým soužením. Mám zde několik otázek, které se cyklicky opakují. Dovoluji si tě tedy oslovit přes Skype, udělat s tebou online rozhovor a děkuji ti, že sis našel čas.
Než mi ty otázky položíš, dovolím si doporučit několik dobrých publikací. Především knížku Craiga Keenera a Michaela Browna „Nemít strach z Antikrista“. Podotýkám, že nedoporučuji tyto autory, ale pouze jejich knihu. Dále lze online sledovat přednášky Johna Pipera nebo si koupit jeho knihu „Přijď, Pane Ježíši, meditace nad druhým příchodem Krista“, nebo Charlese Sproula, „Poslední dny podle Ježíše“, kde také občas dotyční polemizují s dispenzacionalismem. A opět, doporučuji jen toto téma, resp. tuto polemiku. V neposlední řadě považuji za vyvážené knížky Davida Pawsona, zejména jeho nejobsáhlejší, „Projdi se mnou Zjevení“, i když někdy zachází dál, než bych si dovolil třeba já.
Máš jinak něco proti těm autorům?
Vůbec nic. Naopak, vážím si každého z nich a všichni v mnohém přesahují mé znalosti. Někdy opravdu až razantně. Jen se např. s Brownem neshodnu v pohledu na Torontské požehnání, jelikož byl prominentním učitelem v Pensacole a dnes v podstatě popírá svoji úlohu v hnutí NAR. Keener zase věří, že zázraky v Lurdech činí Bůh, což je pro mne nepochopitelné, protože i katolíci je přičítají Marii. Piper a Sproul jsou noví kalvinisté, přičemž Sproul je preterista, a Powson třeba věří, že se Ježíš vrátí někdy na svátek Stánků a vypočetl jeho datum narození. Podotýkám ovšem, že všichni jsou skvělými teology a hlavně obdarovanými učiteli. V křesťanské etice se shodneme všichni, krom Keenera. Je to sice génius a vůbec nejúspěšnější charismatický teolog od dob Rodmana Williamse, uznávaný i mezi teology, které by mnozí halnlivě nazvyly liberály, ale duchovně to neskousnu. Jako by existovali dva Keenerové. Jeden intelektuál „par excelence“ a druhý pragmatický charismatik. V knize „Neskutečná láska“ například popisuje, že ho Bůh vedl ke sňatku s rozvedenou křesťankou. Tyto charismatické zkušenosti nadřazuje nad biblickou doktrínu, ale přitom si ve své akademické práci dává pozor, aby tomu tak nebylo. To je mi osobně vzdáleno. Kolik jen lidí si pak řekne, když mohl Keener, tak já také. Ale stále platí Lukáš 16,18. Ale pokud by měl někdo zájem o ucelený systém, může si přečíst například vynikající knihu Craiga Bloomberga a Sunga Chunga, „Případ historického premilenialismu“, kde se mnoho autorů vyrovnává s dispenzacionalismem na opravdu vysoké úrovni. Myšlenkou celé argumentace je teze, že Bůh zachovává svůj věrný lid utrpením a zkouškami, ale neexistuje žádný důkaz, že by byl před takovými zkušenostmi uchráněn.
Pochopil jsem, že tedy nedoporučíš jen tak něco „en blok“. Ale dobře, začněme s otázkami. Jednou z námitek je, že nás Bůh neurčil svému soudu a že nás zachová v hodinu zkoušky. Proto prý budeme vytržení před příchodem jeho soudů.
Tak předně, máme zaslíbeno uniknout věčnému soudu, ale časné soudy se nás týkají. Církev není v dobrém stavu, podobně jako starověký Izrael před babylónským zajetím. I zde ovšem byla skupinka mladíků okolo Daniele, které Bůh zachoval, že se neklaněli soše krále. Podobně církev bude vystavena zkoušce, zda se pokloní soše Antikrista. V antice bylo něco podobného ohledně bohopocty císaři a mnoho křesťanů při těchto pronásledováních zahynulo. Zanikly celé křesťanské oblasti v severní Africe. Kladu si otázku, zda to nemůže souviset s tím, že právě zde se rozmohl arianismus, který zpochybňoval Kristovo božství. Escapistům, kteří se bojí soudu, bych sdělil. Pokud zachovali Boží slovo, Bůh je zachová. Pokud jsou nedostateční nebo hříšní, pak nás Bůh soudí proto, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem, po soudu posledním.
Další námitkou je, že Kristus přijde jako zloděj, neviditelně, a poté viditelně, jako král. Tedy pro církev a s církví.
Mohl bych dlouze dokazovat z Písma, že jde jen o konstrukci a dvojí pohled na jednu věc. Že ti, kteří Krista očekávají, překvapeni nebudou, ale ti, kdo jsou bláznivými pannami, budou překvapeni nemile. Ale zkusím poukázat na jednu věc. Dispenzacionalisté věří, že Kristův příchod jako zloděje v noci je neviditelné vytržení a viditelný příchod je pak v knize Zjevení, jelikož církev zde končí své angažmá. Těm doporučuji si přečíst, co opravdu kniha Zjevení píše o Kristově příchodu. V kapitole 16, 15, kde Ježíš oznamuje svůj příchod k soudu, se výslovně uvádí: „hle, přicházím jako zloděj“ Až po tomto viditelném příchodu následuje svatba Beránkova, a nikoliv v nějakém mezidobí v nebi, viz Zjevení 19,9.
Zajímavé, toho jsem si nikdy nevšiml. Další námitkou je, že v knize Zjevení se od 4. kapitoly již nemluví o církvi. To prý znamená, že církev již není na zemi.
Tomu se říká argument z mlčení, který předpokládá, že pokud se o něčem výslovně nemluví, pak to neexistuje. Tento argument většina teologů odmítá. Argument z mlčení se dá ovšem využít i proti dispenzacionalismu. Nemluví se přece ani o tom, že církev, tedy označená tímto slovem, je v nebi, i když nebe je v knize Zjevení otevřené. To by analogicky znamenalo, že žádná vytržená církev v nebi není. Není to tedy v existenci nebo neexistenci církve, ale v terminologii. Nevím, zda nyní budu úplně přesný, ale je velké množství epištol, kde se též o církvi nemluví. Autorem, kdo slovo církev především používá, je apoštol Pavel, a to zejména v listech křesťanům z pohanů. V hebrejštině totiž bylo trochu jiné pojmosloví. Proto, pokud vím, například obě Petrovy epištoly, první a druhý list Janův, list Judův, ale i druhý list Timoteovi rovněž slovo církev neobsahuje. Mluví se zde o svatých, vykoupených nebo vyvolených apod. a o těch se v knize Zjevení píše. Věříme, že knihu Zjevení napsal Jan, který napsal i Janovo evangelium a tři listy. Všimni si, že např. Jan nemluví o církvi ani v případě, kde by Pavel slovo církev zřejmě použil. Když píše o dětech vyvolené paní, exegeti se obvykle shodují, že mluví o církvi.
Dalším argumentem bývá Noe, který vstoupil do archy nebo Lot, který byl vyveden před zkázou Sodomy. Nejsou to předobrazy vytržení?
Naopak, Noe ani Lot nebyli vytrženi, přestože v SZ byla nanebevzetí známa, např. Henoch a Eliáš. Noe a Lot byli Bohem upozorněni a zabezpečeni v době soudu na zemi. Opakuji. Nebyli vytrženi! I v době Egyptských ran, které nápadně připomínají knihu Zjevení, Bůh dokázal ochránit svůj lid, jako Eliáše v době Jezábeliny genocidy proroků nebo chudáky v době Babylonské agrese a zajetí. A navíc, Henoch ani Eliáš, a snad posmrtně Bohem vzkříšený Mojžíš, nebyli vzati do nebe před pronásledováním, ale zdá se, že za odměnu. Bůh se v jejich životě naopak oslavoval tím, že Eliáše a Mojžíše dokázal ochránit v nebezpečí.
A co odstranění toho, kdo tomu brání? Což církev nebrání zjevení Antikrista a nemusí být nejprve odstraněna?
Určitě ne. Ten kdo tomu brání, je představen dvěma rody, mužským a středním. To poukazuje pravděpodobně na Ducha svatého. V knize Zjevení je například dáno andělům, aby bránili (zde je použito stejného slova) vát větrům ze čtyřech stran na zemi, dokud nebudou na čelech označeni boží služebníci. Tito služebníci pak nebudou vzati do nebe, ale budou chráněni právě před božími soudy zde, na zemi. Věřím, že přijde čas, kdy Duch svatý odstoupí, bude zarmoucen, což si vysvětluji dalšími místy Písma o vychladnutí lásky, falešných učeních, smilstvu, zradách apod. To vše v církvi. Navíc jsem se kdysi tomuto idiomu věnoval na základě řeckého textu Septuaginty, kde je stejné větné vazby mnohokrát použito k odstranění osoby ze středu shromáždění. Jinými slovy, domnívám se, že církev bude ve stavu, kdy jednoduše vytěsní Krista ze svých kostelů, modliteben a shromáždění a natolik zarmoutí Ducha svatého, že odstoupí a církev bude vydána soudu. Nebude se to ovšem týkat ostatku věrných křesťanů.
A myslíš, že se to dá nějak ještě dále, praktičtěji biblicky podložit?
Když se podíváme na list do Laodikeje, vidím, že církev je zde velmi sebevědomá, myslí si, že je vítězná, ale Kristus stojí vně a klepe na dveře. Copak Kristus není uprostřed nás? Něco podobného se stalo Izraeli před babylónským zajetím, kdy Bůh říká, zavrhli jste mne. Nemohu si pomoci, ale když vidím rozvody, ženy ve vedení, falešná proroctví, milování peněz, popírání snad všech přikázání, není to snad dnes podobné? Teologové dokáží odvysvětlit cokoliv a mám pocit, že ztrácíme moc Ducha a hrozí nám, že budeme vydáni soudu. Ti, kteří obelhávají sami sebe, že budou vytrženi, pak mohou být zděšeni, až zjistí, že nemají olej, až bude jasné, že Ježíš přichází. Domnívají se, že stačí být připraven na dobu, kdy Ježíš přijde, ale Ježíš právě tomu chce zabránit. Bude se nás ptát, jak jsme žili po celou dobu, kdy zde nebyl, a nejen, jak jsme žili poslední okamžik před jeho příchodem. Navíc je paradoxní, že ačkoliv dispenzacionalisté tvrdí, že datum vytržení nemůžeme znát, jsou to oni, kdo stále přicházejí s nějakými daty, kdy už to prý může nastat. I v tom vidím úskalí daného systému. Dispenzacionalisté tvrdí něco jiného, než pak skutečně žijí.
To zní zajímavě…
Navíc, když Pavel v prvním listu do Soluně psal o vytržení, někteří si mysleli, že to může přijít kdykoliv, a proto jim hned v dalším listu napsal, že se to nestane, dokud se neobjeví Antikrist a nedojde ke vzpouře proti Bohu. A to zřejmě i v církvi, což zarmoutí Ducha svatého a cesta Antikristu bude otevřena. Není pravda, že první list popisuje neviditelný a druhý viditelný příchod. V obou listech je použito stejného slova "parusie", což jest fyzická přítomnost.
Jak si tedy vysvětluješ vytržení církve do oblak a příchod církve s Kristem na zem. Nejde o dvě rozdílné věci?
Ano jde, ale není mezi nimi sedm let, ale jen okamžik.
Jak to myslíš?
Představa, že při návratu obklopíme fyzicky Krista na zemi je prakticky, k počtu křesťanů a omezenému prostoru, možná až nereálná. Ježíš se vrátí jako vítězný král, kterého přivítáme tím, že mu vyjdeme naproti do oblak, tedy do neomezeného prostoru, jelikož se sám vrátí na oblacích. Toto je typický úkaz hebrejské, ale nejen hebrejské kultury. Když se tatínek vracel ze zahraničí, obvykle jsme ho s maminkou a se sestrou šli přivítat na letiště. Hebrejština, ale i řečtina, má pro to speciální označení. Například, když se Saul, a později David, jako vítězný král, vracel do Jeruzaléma, vyšly jej vítat zpěvem ženy. I v Matoušovi je obraz žen s lampami, které jdou vítat navracejícího se ženicha. Stejně, i když tragicky, vítá vítězného Jiftácha jeho dcera. A když jel Pavel do Říma, přišli mu naproti židé až k Appiovu tržišti. I církev vyjde vítat svého vítězného krále a ženicha. Musí mu logicky vyjít naproti, ale do nebe. A protože se Ježíš vrátí na Olivovou horu, bude to i můj první, bezplatný let do Jeruzaléma. Poletím jako kdysi Filip do Azótu, kterého se zmocnil Duch a uchvátil jej. Zde je mimochodem použito stejného slova jak při popisu vytržení (harpazó). Možná to nyní bude jediný způsob, jak se podívám do Jeruzaléma…
Jeden posluchač na základě Mt 25 namítá, že pokud věřící budou vytrženi až při Kristově druhém příchodu, kdo by vešel do milénia v pozemských tělech, kdyby všichni věřící dostali těla oslavená? Jak by poté mohl probíhat soud ovcí a kozlů, když by už věřící byli vytrženi?
Soud mezi ovcemi a kozly vskutku proběhne mezi lidmi, kteří ještě nebyli vzkříšeni. Mt 25 proto bývá i některými premilénialisty ztotožněn se soudem národů v údolí Jóšafat před miléniem, jak je uváděno v knize proroka Jóele. Tato otázka je ovšem chybná i z pohledu dispenzacionalismu. Copak budou vytrženi všichni křesťané? A co zanechaní? Navíc v druhé větě zřejmě tazatel předpokládá, že zanechaní křesťané budou ovcemi, ale tak to není. Pokud bych měl tedy argumentovat z premileniálního pohledu, který ne všichni zastávají, pak při prvním příchodu vstanou v novém těle jen věřící. Ostatní vzkříšeni nebudou, a před miléniem budou souzeni podle toho, jak se chovali ke křesťanům během doby soužení. Poté budou v jejich současných, pozemských tělech vpuštěni nebo nevpuštěni do milénia. Ale právě v pohledu na text Mt 25 existuje mnoho názorů a většinou bývá vykládán až jako klasický poslední soud z pohledu národů. Pohled na Mt 25 jako na pasáž, odehrávající se před miléniem, nás totiž staví před obtížnou exegezi. Jak vysvětlit Kristova slova „jděte ode mne do věčného ohně“, když teprve následuje milénium a věčný oheň je zjeven až po druhém vzkříšení po miléniu, kam jsou teprve lidé odesláni. Jak vidíš, není tak snadné tuto pasáž napasovat před milénium a už historický premilénialismus nebyl právě z podobných důvodů přijímán všemi. Například Nicejsko-cařihradské krédo obsahuje vyznání „a jeho království nebude konce“, v čemž mnozí spatřovali odmítání pozemského a dočasného Kristova tisíciletého kralování.
A co představa, že teorie dvojího vytržení umožňuje očekávat neočekávaný i očekávaný Kristův příchod?
To sice dává smysl, ale jen zdánlivě. Když Ježíš odcházel z Olivové hory, andělé řekli, že se stejně tak i navrátí. Doba ani lhůta tohoto návratu ovšem není známa ani andělům a Kristu při jeho pozemské pouti. Dispenzacionalisté budou ovšem tvrdit, že tomuto viditelnému příchodu musí předcházet neviditelné vytržení. To by znamenalo, že zanechaní křesťané, až část církev zmizí, budou vědět, že za sedm let se Ježíš viditelně vrátí na Olivovu horu. To jde přece přímo proti slovům těch andělů.
Ostatní dotazy obvykle opakují již řečené nebo se odvolávají na různá proroctví. Mám zde ale ještě další dotazy ohledně Ukrajiny, covidu a hlavně úlohy Izraele v budoucnu, které jsi minule naznačil.
Mohu se k tomu vyjádřit příště. Ale ještě bych doplnil, že Ježíš se ve své modlitbě nemodlil za to, abychom byli před soužením vzati do nebe, ale abychom obstáli a zachovali víru, protože svět k nám pojal nenávist.
Budeme se tedy těšit a spojíme se opět přes Skype.
Na slyšenou.
Peter Baumer, Ph.D., Th.D.
Narodil se 21. 9. 1986 v Drážďanech, ale záhy se s rodiči a sestrou přestěhovali do Austrálie, kde otec, lékař, odešel na stáž a kde již i s rodinou zůstal. Ačkoliv rodina pochází z Presbyteriánské církve, Petr při studiu na gymnáziu obdržel křest Duchem svatým a připojil se k letničním. Později vystudoval filozofii na státní univerzitě v Sydney, obor filozofie křesťanské antiky, a následně religionistiku na Obelin College v USA. Doktorát získal z historické teologie a následně z křesťanské etiky na Vanguard univerzitě v Pasadeně. Pracuje jako mimořádný profesor historické teologie na Vanguard univerzitě v Melbourne. Je ženatý a s manželkou Stelou, která vystudovala farmacii v Hradci Králové a pracuje jako vakcinoložka, mají dvě dcery.
Ahoj Petře, v minulém čísle s Tebou Mike udělal rozhovor o válce v Izraeli. Tvůj příspěvek vyvolal velký rozruch. Dostali jsme řadu reakcí a posluchače také zajímá, proč odmítáš ideu vytržení před velkým soužením. Mám zde několik otázek, které se cyklicky opakují. Dovoluji si tě tedy oslovit přes Skype, udělat s tebou online rozhovor a děkuji ti, že sis našel čas.
Než mi ty otázky položíš, dovolím si doporučit několik dobrých publikací. Především knížku Craiga Keenera a Michaela Browna „Nemít strach z Antikrista“. Podotýkám, že nedoporučuji tyto autory, ale pouze jejich knihu. Dále lze online sledovat přednášky Johna Pipera nebo si koupit jeho knihu „Přijď, Pane Ježíši, meditace nad druhým příchodem Krista“, nebo Charlese Sproula, „Poslední dny podle Ježíše“, kde také občas dotyční polemizují s dispenzacionalismem. A opět, doporučuji jen toto téma, resp. tuto polemiku. V neposlední řadě považuji za vyvážené knížky Davida Pawsona, zejména jeho nejobsáhlejší, „Projdi se mnou Zjevení“, i když někdy zachází dál, než bych si dovolil třeba já.
Máš jinak něco proti těm autorům?
Vůbec nic. Naopak, vážím si každého z nich a všichni v mnohém přesahují mé znalosti. Někdy opravdu až razantně. Jen se např. s Brownem neshodnu v pohledu na Torontské požehnání, jelikož byl prominentním učitelem v Pensacole a dnes v podstatě popírá svoji úlohu v hnutí NAR. Keener zase věří, že zázraky v Lurdech činí Bůh, což je pro mne nepochopitelné, protože i katolíci je přičítají Marii. Piper a Sproul jsou noví kalvinisté, přičemž Sproul je preterista, a Powson třeba věří, že se Ježíš vrátí někdy na svátek Stánků a vypočetl jeho datum narození. Podotýkám ovšem, že všichni jsou skvělými teology a hlavně obdarovanými učiteli. V křesťanské etice se shodneme všichni, krom Keenera. Je to sice génius a vůbec nejúspěšnější charismatický teolog od dob Rodmana Williamse, uznávaný i mezi teology, které by mnozí halnlivě nazvyly liberály, ale duchovně to neskousnu. Jako by existovali dva Keenerové. Jeden intelektuál „par excelence“ a druhý pragmatický charismatik. V knize „Neskutečná láska“ například popisuje, že ho Bůh vedl ke sňatku s rozvedenou křesťankou. Tyto charismatické zkušenosti nadřazuje nad biblickou doktrínu, ale přitom si ve své akademické práci dává pozor, aby tomu tak nebylo. To je mi osobně vzdáleno. Kolik jen lidí si pak řekne, když mohl Keener, tak já také. Ale stále platí Lukáš 16,18. Ale pokud by měl někdo zájem o ucelený systém, může si přečíst například vynikající knihu Craiga Bloomberga a Sunga Chunga, „Případ historického premilenialismu“, kde se mnoho autorů vyrovnává s dispenzacionalismem na opravdu vysoké úrovni. Myšlenkou celé argumentace je teze, že Bůh zachovává svůj věrný lid utrpením a zkouškami, ale neexistuje žádný důkaz, že by byl před takovými zkušenostmi uchráněn.
Pochopil jsem, že tedy nedoporučíš jen tak něco „en blok“. Ale dobře, začněme s otázkami. Jednou z námitek je, že nás Bůh neurčil svému soudu a že nás zachová v hodinu zkoušky. Proto prý budeme vytržení před příchodem jeho soudů.
Tak předně, máme zaslíbeno uniknout věčnému soudu, ale časné soudy se nás týkají. Církev není v dobrém stavu, podobně jako starověký Izrael před babylónským zajetím. I zde ovšem byla skupinka mladíků okolo Daniele, které Bůh zachoval, že se neklaněli soše krále. Podobně církev bude vystavena zkoušce, zda se pokloní soše Antikrista. V antice bylo něco podobného ohledně bohopocty císaři a mnoho křesťanů při těchto pronásledováních zahynulo. Zanikly celé křesťanské oblasti v severní Africe. Kladu si otázku, zda to nemůže souviset s tím, že právě zde se rozmohl arianismus, který zpochybňoval Kristovo božství. Escapistům, kteří se bojí soudu, bych sdělil. Pokud zachovali Boží slovo, Bůh je zachová. Pokud jsou nedostateční nebo hříšní, pak nás Bůh soudí proto, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem, po soudu posledním.
Další námitkou je, že Kristus přijde jako zloděj, neviditelně, a poté viditelně, jako král. Tedy pro církev a s církví.
Mohl bych dlouze dokazovat z Písma, že jde jen o konstrukci a dvojí pohled na jednu věc. Že ti, kteří Krista očekávají, překvapeni nebudou, ale ti, kdo jsou bláznivými pannami, budou překvapeni nemile. Ale zkusím poukázat na jednu věc. Dispenzacionalisté věří, že Kristův příchod jako zloděje v noci je neviditelné vytržení a viditelný příchod je pak v knize Zjevení, jelikož církev zde končí své angažmá. Těm doporučuji si přečíst, co opravdu kniha Zjevení píše o Kristově příchodu. V kapitole 16, 15, kde Ježíš oznamuje svůj příchod k soudu, se výslovně uvádí: „hle, přicházím jako zloděj“ Až po tomto viditelném příchodu následuje svatba Beránkova, a nikoliv v nějakém mezidobí v nebi, viz Zjevení 19,9.
Zajímavé, toho jsem si nikdy nevšiml. Další námitkou je, že v knize Zjevení se od 4. kapitoly již nemluví o církvi. To prý znamená, že církev již není na zemi.
Tomu se říká argument z mlčení, který předpokládá, že pokud se o něčem výslovně nemluví, pak to neexistuje. Tento argument většina teologů odmítá. Argument z mlčení se dá ovšem využít i proti dispenzacionalismu. Nemluví se přece ani o tom, že církev, tedy označená tímto slovem, je v nebi, i když nebe je v knize Zjevení otevřené. To by analogicky znamenalo, že žádná vytržená církev v nebi není. Není to tedy v existenci nebo neexistenci církve, ale v terminologii. Nevím, zda nyní budu úplně přesný, ale je velké množství epištol, kde se též o církvi nemluví. Autorem, kdo slovo církev především používá, je apoštol Pavel, a to zejména v listech křesťanům z pohanů. V hebrejštině totiž bylo trochu jiné pojmosloví. Proto, pokud vím, například obě Petrovy epištoly, první a druhý list Janův, list Judův, ale i druhý list Timoteovi rovněž slovo církev neobsahuje. Mluví se zde o svatých, vykoupených nebo vyvolených apod. a o těch se v knize Zjevení píše. Věříme, že knihu Zjevení napsal Jan, který napsal i Janovo evangelium a tři listy. Všimni si, že např. Jan nemluví o církvi ani v případě, kde by Pavel slovo církev zřejmě použil. Když píše o dětech vyvolené paní, exegeti se obvykle shodují, že mluví o církvi.
Dalším argumentem bývá Noe, který vstoupil do archy nebo Lot, který byl vyveden před zkázou Sodomy. Nejsou to předobrazy vytržení?
Naopak, Noe ani Lot nebyli vytrženi, přestože v SZ byla nanebevzetí známa, např. Henoch a Eliáš. Noe a Lot byli Bohem upozorněni a zabezpečeni v době soudu na zemi. Opakuji. Nebyli vytrženi! I v době Egyptských ran, které nápadně připomínají knihu Zjevení, Bůh dokázal ochránit svůj lid, jako Eliáše v době Jezábeliny genocidy proroků nebo chudáky v době Babylonské agrese a zajetí. A navíc, Henoch ani Eliáš, a snad posmrtně Bohem vzkříšený Mojžíš, nebyli vzati do nebe před pronásledováním, ale zdá se, že za odměnu. Bůh se v jejich životě naopak oslavoval tím, že Eliáše a Mojžíše dokázal ochránit v nebezpečí.
A co odstranění toho, kdo tomu brání? Což církev nebrání zjevení Antikrista a nemusí být nejprve odstraněna?
Určitě ne. Ten kdo tomu brání, je představen dvěma rody, mužským a středním. To poukazuje pravděpodobně na Ducha svatého. V knize Zjevení je například dáno andělům, aby bránili (zde je použito stejného slova) vát větrům ze čtyřech stran na zemi, dokud nebudou na čelech označeni boží služebníci. Tito služebníci pak nebudou vzati do nebe, ale budou chráněni právě před božími soudy zde, na zemi. Věřím, že přijde čas, kdy Duch svatý odstoupí, bude zarmoucen, což si vysvětluji dalšími místy Písma o vychladnutí lásky, falešných učeních, smilstvu, zradách apod. To vše v církvi. Navíc jsem se kdysi tomuto idiomu věnoval na základě řeckého textu Septuaginty, kde je stejné větné vazby mnohokrát použito k odstranění osoby ze středu shromáždění. Jinými slovy, domnívám se, že církev bude ve stavu, kdy jednoduše vytěsní Krista ze svých kostelů, modliteben a shromáždění a natolik zarmoutí Ducha svatého, že odstoupí a církev bude vydána soudu. Nebude se to ovšem týkat ostatku věrných křesťanů.
A myslíš, že se to dá nějak ještě dále, praktičtěji biblicky podložit?
Když se podíváme na list do Laodikeje, vidím, že církev je zde velmi sebevědomá, myslí si, že je vítězná, ale Kristus stojí vně a klepe na dveře. Copak Kristus není uprostřed nás? Něco podobného se stalo Izraeli před babylónským zajetím, kdy Bůh říká, zavrhli jste mne. Nemohu si pomoci, ale když vidím rozvody, ženy ve vedení, falešná proroctví, milování peněz, popírání snad všech přikázání, není to snad dnes podobné? Teologové dokáží odvysvětlit cokoliv a mám pocit, že ztrácíme moc Ducha a hrozí nám, že budeme vydáni soudu. Ti, kteří obelhávají sami sebe, že budou vytrženi, pak mohou být zděšeni, až zjistí, že nemají olej, až bude jasné, že Ježíš přichází. Domnívají se, že stačí být připraven na dobu, kdy Ježíš přijde, ale Ježíš právě tomu chce zabránit. Bude se nás ptát, jak jsme žili po celou dobu, kdy zde nebyl, a nejen, jak jsme žili poslední okamžik před jeho příchodem. Navíc je paradoxní, že ačkoliv dispenzacionalisté tvrdí, že datum vytržení nemůžeme znát, jsou to oni, kdo stále přicházejí s nějakými daty, kdy už to prý může nastat. I v tom vidím úskalí daného systému. Dispenzacionalisté tvrdí něco jiného, než pak skutečně žijí.
To zní zajímavě…
Navíc, když Pavel v prvním listu do Soluně psal o vytržení, někteří si mysleli, že to může přijít kdykoliv, a proto jim hned v dalším listu napsal, že se to nestane, dokud se neobjeví Antikrist a nedojde ke vzpouře proti Bohu. A to zřejmě i v církvi, což zarmoutí Ducha svatého a cesta Antikristu bude otevřena. Není pravda, že první list popisuje neviditelný a druhý viditelný příchod. V obou listech je použito stejného slova "parusie", což jest fyzická přítomnost.
Jak si tedy vysvětluješ vytržení církve do oblak a příchod církve s Kristem na zem. Nejde o dvě rozdílné věci?
Ano jde, ale není mezi nimi sedm let, ale jen okamžik.
Jak to myslíš?
Představa, že při návratu obklopíme fyzicky Krista na zemi je prakticky, k počtu křesťanů a omezenému prostoru, možná až nereálná. Ježíš se vrátí jako vítězný král, kterého přivítáme tím, že mu vyjdeme naproti do oblak, tedy do neomezeného prostoru, jelikož se sám vrátí na oblacích. Toto je typický úkaz hebrejské, ale nejen hebrejské kultury. Když se tatínek vracel ze zahraničí, obvykle jsme ho s maminkou a se sestrou šli přivítat na letiště. Hebrejština, ale i řečtina, má pro to speciální označení. Například, když se Saul, a později David, jako vítězný král, vracel do Jeruzaléma, vyšly jej vítat zpěvem ženy. I v Matoušovi je obraz žen s lampami, které jdou vítat navracejícího se ženicha. Stejně, i když tragicky, vítá vítězného Jiftácha jeho dcera. A když jel Pavel do Říma, přišli mu naproti židé až k Appiovu tržišti. I církev vyjde vítat svého vítězného krále a ženicha. Musí mu logicky vyjít naproti, ale do nebe. A protože se Ježíš vrátí na Olivovou horu, bude to i můj první, bezplatný let do Jeruzaléma. Poletím jako kdysi Filip do Azótu, kterého se zmocnil Duch a uchvátil jej. Zde je mimochodem použito stejného slova jak při popisu vytržení (harpazó). Možná to nyní bude jediný způsob, jak se podívám do Jeruzaléma…
Jeden posluchač na základě Mt 25 namítá, že pokud věřící budou vytrženi až při Kristově druhém příchodu, kdo by vešel do milénia v pozemských tělech, kdyby všichni věřící dostali těla oslavená? Jak by poté mohl probíhat soud ovcí a kozlů, když by už věřící byli vytrženi?
Soud mezi ovcemi a kozly vskutku proběhne mezi lidmi, kteří ještě nebyli vzkříšeni. Mt 25 proto bývá i některými premilénialisty ztotožněn se soudem národů v údolí Jóšafat před miléniem, jak je uváděno v knize proroka Jóele. Tato otázka je ovšem chybná i z pohledu dispenzacionalismu. Copak budou vytrženi všichni křesťané? A co zanechaní? Navíc v druhé větě zřejmě tazatel předpokládá, že zanechaní křesťané budou ovcemi, ale tak to není. Pokud bych měl tedy argumentovat z premileniálního pohledu, který ne všichni zastávají, pak při prvním příchodu vstanou v novém těle jen věřící. Ostatní vzkříšeni nebudou, a před miléniem budou souzeni podle toho, jak se chovali ke křesťanům během doby soužení. Poté budou v jejich současných, pozemských tělech vpuštěni nebo nevpuštěni do milénia. Ale právě v pohledu na text Mt 25 existuje mnoho názorů a většinou bývá vykládán až jako klasický poslední soud z pohledu národů. Pohled na Mt 25 jako na pasáž, odehrávající se před miléniem, nás totiž staví před obtížnou exegezi. Jak vysvětlit Kristova slova „jděte ode mne do věčného ohně“, když teprve následuje milénium a věčný oheň je zjeven až po druhém vzkříšení po miléniu, kam jsou teprve lidé odesláni. Jak vidíš, není tak snadné tuto pasáž napasovat před milénium a už historický premilénialismus nebyl právě z podobných důvodů přijímán všemi. Například Nicejsko-cařihradské krédo obsahuje vyznání „a jeho království nebude konce“, v čemž mnozí spatřovali odmítání pozemského a dočasného Kristova tisíciletého kralování.
A co představa, že teorie dvojího vytržení umožňuje očekávat neočekávaný i očekávaný Kristův příchod?
To sice dává smysl, ale jen zdánlivě. Když Ježíš odcházel z Olivové hory, andělé řekli, že se stejně tak i navrátí. Doba ani lhůta tohoto návratu ovšem není známa ani andělům a Kristu při jeho pozemské pouti. Dispenzacionalisté budou ovšem tvrdit, že tomuto viditelnému příchodu musí předcházet neviditelné vytržení. To by znamenalo, že zanechaní křesťané, až část církev zmizí, budou vědět, že za sedm let se Ježíš viditelně vrátí na Olivovu horu. To jde přece přímo proti slovům těch andělů.
Ostatní dotazy obvykle opakují již řečené nebo se odvolávají na různá proroctví. Mám zde ale ještě další dotazy ohledně Ukrajiny, covidu a hlavně úlohy Izraele v budoucnu, které jsi minule naznačil.
Mohu se k tomu vyjádřit příště. Ale ještě bych doplnil, že Ježíš se ve své modlitbě nemodlil za to, abychom byli před soužením vzati do nebe, ale abychom obstáli a zachovali víru, protože svět k nám pojal nenávist.
Budeme se tedy těšit a spojíme se opět přes Skype.
Na slyšenou.
Peter Baumer, Ph.D., Th.D.
Narodil se 21. 9. 1986 v Drážďanech, ale záhy se s rodiči a sestrou přestěhovali do Austrálie, kde otec, lékař, odešel na stáž a kde již i s rodinou zůstal. Ačkoliv rodina pochází z Presbyteriánské církve, Petr při studiu na gymnáziu obdržel křest Duchem svatým a připojil se k letničním. Později vystudoval filozofii na státní univerzitě v Sydney, obor filozofie křesťanské antiky, a následně religionistiku na Obelin College v USA. Doktorát získal z historické teologie a následně z křesťanské etiky na Vanguard univerzitě v Pasadeně. Pracuje jako mimořádný profesor historické teologie na Vanguard univerzitě v Melbourne. Je ženatý a s manželkou Stelou, která vystudovala farmacii v Hradci Králové a pracuje jako vakcinoložka, mají dvě dcery.
Ahoj Petře, v minulém čísle s Tebou Mike udělal rozhovor o válce v Izraeli. Tvůj příspěvek vyvolal velký rozruch. Dostali jsme řadu reakcí a posluchače také zajímá, proč odmítáš ideu vytržení před velkým soužením. Mám zde několik otázek, které se cyklicky opakují. Dovoluji si tě tedy oslovit přes Skype, udělat s tebou online rozhovor a děkuji ti, že sis našel čas.
Než mi ty otázky položíš, dovolím si doporučit několik dobrých publikací. Především knížku Craiga Keenera a Michaela Browna „Nemít strach z Antikrista“. Podotýkám, že nedoporučuji tyto autory, ale pouze jejich knihu. Dále lze online sledovat přednášky Johna Pipera nebo si koupit jeho knihu „Přijď, Pane Ježíši, meditace nad druhým příchodem Krista“, nebo Charlese Sproula, „Poslední dny podle Ježíše“, kde také občas dotyční polemizují s dispenzacionalismem. A opět, doporučuji jen toto téma, resp. tuto polemiku. V neposlední řadě považuji za vyvážené knížky Davida Pawsona, zejména jeho nejobsáhlejší, „Projdi se mnou Zjevení“, i když někdy zachází dál, než bych si dovolil třeba já.
Máš jinak něco proti těm autorům?
Vůbec nic. Naopak, vážím si každého z nich a všichni v mnohém přesahují mé znalosti. Někdy opravdu až razantně. Jen se např. s Brownem neshodnu v pohledu na Torontské požehnání, jelikož byl prominentním učitelem v Pensacole a dnes v podstatě popírá svoji úlohu v hnutí NAR. Keener zase věří, že zázraky v Lurdech činí Bůh, což je pro mne nepochopitelné, protože i katolíci je přičítají Marii. Piper a Sproul jsou noví kalvinisté, přičemž Sproul je preterista, a Powson třeba věří, že se Ježíš vrátí někdy na svátek Stánků a vypočetl jeho datum narození. Podotýkám ovšem, že všichni jsou skvělými teology a hlavně obdarovanými učiteli. V křesťanské etice se shodneme všichni, krom Keenera. Je to sice génius a vůbec nejúspěšnější charismatický teolog od dob Rodmana Williamse, uznávaný i mezi teology, které by mnozí halnlivě nazvyly liberály, ale duchovně to neskousnu. Jako by existovali dva Keenerové. Jeden intelektuál „par excelence“ a druhý pragmatický charismatik. V knize „Neskutečná láska“ například popisuje, že ho Bůh vedl ke sňatku s rozvedenou křesťankou. Tyto charismatické zkušenosti nadřazuje nad biblickou doktrínu, ale přitom si ve své akademické práci dává pozor, aby tomu tak nebylo. To je mi osobně vzdáleno. Kolik jen lidí si pak řekne, když mohl Keener, tak já také. Ale stále platí Lukáš 16,18. Ale pokud by měl někdo zájem o ucelený systém, může si přečíst například vynikající knihu Craiga Bloomberga a Sunga Chunga, „Případ historického premilenialismu“, kde se mnoho autorů vyrovnává s dispenzacionalismem na opravdu vysoké úrovni. Myšlenkou celé argumentace je teze, že Bůh zachovává svůj věrný lid utrpením a zkouškami, ale neexistuje žádný důkaz, že by byl před takovými zkušenostmi uchráněn.
Pochopil jsem, že tedy nedoporučíš jen tak něco „en blok“. Ale dobře, začněme s otázkami. Jednou z námitek je, že nás Bůh neurčil svému soudu a že nás zachová v hodinu zkoušky. Proto prý budeme vytržení před příchodem jeho soudů.
Tak předně, máme zaslíbeno uniknout věčnému soudu, ale časné soudy se nás týkají. Církev není v dobrém stavu, podobně jako starověký Izrael před babylónským zajetím. I zde ovšem byla skupinka mladíků okolo Daniele, které Bůh zachoval, že se neklaněli soše krále. Podobně církev bude vystavena zkoušce, zda se pokloní soše Antikrista. V antice bylo něco podobného ohledně bohopocty císaři a mnoho křesťanů při těchto pronásledováních zahynulo. Zanikly celé křesťanské oblasti v severní Africe. Kladu si otázku, zda to nemůže souviset s tím, že právě zde se rozmohl arianismus, který zpochybňoval Kristovo božství. Escapistům, kteří se bojí soudu, bych sdělil. Pokud zachovali Boží slovo, Bůh je zachová. Pokud jsou nedostateční nebo hříšní, pak nás Bůh soudí proto, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem, po soudu posledním.
Další námitkou je, že Kristus přijde jako zloděj, neviditelně, a poté viditelně, jako král. Tedy pro církev a s církví.
Mohl bych dlouze dokazovat z Písma, že jde jen o konstrukci a dvojí pohled na jednu věc. Že ti, kteří Krista očekávají, překvapeni nebudou, ale ti, kdo jsou bláznivými pannami, budou překvapeni nemile. Ale zkusím poukázat na jednu věc. Dispenzacionalisté věří, že Kristův příchod jako zloděje v noci je neviditelné vytržení a viditelný příchod je pak v knize Zjevení, jelikož církev zde končí své angažmá. Těm doporučuji si přečíst, co opravdu kniha Zjevení píše o Kristově příchodu. V kapitole 16, 15, kde Ježíš oznamuje svůj příchod k soudu, se výslovně uvádí: „hle, přicházím jako zloděj“ Až po tomto viditelném příchodu následuje svatba Beránkova, a nikoliv v nějakém mezidobí v nebi, viz Zjevení 19,9.
Zajímavé, toho jsem si nikdy nevšiml. Další námitkou je, že v knize Zjevení se od 4. kapitoly již nemluví o církvi. To prý znamená, že církev již není na zemi.
Tomu se říká argument z mlčení, který předpokládá, že pokud se o něčem výslovně nemluví, pak to neexistuje. Tento argument většina teologů odmítá. Argument z mlčení se dá ovšem využít i proti dispenzacionalismu. Nemluví se přece ani o tom, že církev, tedy označená tímto slovem, je v nebi, i když nebe je v knize Zjevení otevřené. To by analogicky znamenalo, že žádná vytržená církev v nebi není. Není to tedy v existenci nebo neexistenci církve, ale v terminologii. Nevím, zda nyní budu úplně přesný, ale je velké množství epištol, kde se též o církvi nemluví. Autorem, kdo slovo církev především používá, je apoštol Pavel, a to zejména v listech křesťanům z pohanů. V hebrejštině totiž bylo trochu jiné pojmosloví. Proto, pokud vím, například obě Petrovy epištoly, první a druhý list Janův, list Judův, ale i druhý list Timoteovi rovněž slovo církev neobsahuje. Mluví se zde o svatých, vykoupených nebo vyvolených apod. a o těch se v knize Zjevení píše. Věříme, že knihu Zjevení napsal Jan, který napsal i Janovo evangelium a tři listy. Všimni si, že např. Jan nemluví o církvi ani v případě, kde by Pavel slovo církev zřejmě použil. Když píše o dětech vyvolené paní, exegeti se obvykle shodují, že mluví o církvi.
Dalším argumentem bývá Noe, který vstoupil do archy nebo Lot, který byl vyveden před zkázou Sodomy. Nejsou to předobrazy vytržení?
Naopak, Noe ani Lot nebyli vytrženi, přestože v SZ byla nanebevzetí známa, např. Henoch a Eliáš. Noe a Lot byli Bohem upozorněni a zabezpečeni v době soudu na zemi. Opakuji. Nebyli vytrženi! I v době Egyptských ran, které nápadně připomínají knihu Zjevení, Bůh dokázal ochránit svůj lid, jako Eliáše v době Jezábeliny genocidy proroků nebo chudáky v době Babylonské agrese a zajetí. A navíc, Henoch ani Eliáš, a snad posmrtně Bohem vzkříšený Mojžíš, nebyli vzati do nebe před pronásledováním, ale zdá se, že za odměnu. Bůh se v jejich životě naopak oslavoval tím, že Eliáše a Mojžíše dokázal ochránit v nebezpečí.
A co odstranění toho, kdo tomu brání? Což církev nebrání zjevení Antikrista a nemusí být nejprve odstraněna?
Určitě ne. Ten kdo tomu brání, je představen dvěma rody, mužským a středním. To poukazuje pravděpodobně na Ducha svatého. V knize Zjevení je například dáno andělům, aby bránili (zde je použito stejného slova) vát větrům ze čtyřech stran na zemi, dokud nebudou na čelech označeni boží služebníci. Tito služebníci pak nebudou vzati do nebe, ale budou chráněni právě před božími soudy zde, na zemi. Věřím, že přijde čas, kdy Duch svatý odstoupí, bude zarmoucen, což si vysvětluji dalšími místy Písma o vychladnutí lásky, falešných učeních, smilstvu, zradách apod. To vše v církvi. Navíc jsem se kdysi tomuto idiomu věnoval na základě řeckého textu Septuaginty, kde je stejné větné vazby mnohokrát použito k odstranění osoby ze středu shromáždění. Jinými slovy, domnívám se, že církev bude ve stavu, kdy jednoduše vytěsní Krista ze svých kostelů, modliteben a shromáždění a natolik zarmoutí Ducha svatého, že odstoupí a církev bude vydána soudu. Nebude se to ovšem týkat ostatku věrných křesťanů.
A myslíš, že se to dá nějak ještě dále, praktičtěji biblicky podložit?
Když se podíváme na list do Laodikeje, vidím, že církev je zde velmi sebevědomá, myslí si, že je vítězná, ale Kristus stojí vně a klepe na dveře. Copak Kristus není uprostřed nás? Něco podobného se stalo Izraeli před babylónským zajetím, kdy Bůh říká, zavrhli jste mne. Nemohu si pomoci, ale když vidím rozvody, ženy ve vedení, falešná proroctví, milování peněz, popírání snad všech přikázání, není to snad dnes podobné? Teologové dokáží odvysvětlit cokoliv a mám pocit, že ztrácíme moc Ducha a hrozí nám, že budeme vydáni soudu. Ti, kteří obelhávají sami sebe, že budou vytrženi, pak mohou být zděšeni, až zjistí, že nemají olej, až bude jasné, že Ježíš přichází. Domnívají se, že stačí být připraven na dobu, kdy Ježíš přijde, ale Ježíš právě tomu chce zabránit. Bude se nás ptát, jak jsme žili po celou dobu, kdy zde nebyl, a nejen, jak jsme žili poslední okamžik před jeho příchodem. Navíc je paradoxní, že ačkoliv dispenzacionalisté tvrdí, že datum vytržení nemůžeme znát, jsou to oni, kdo stále přicházejí s nějakými daty, kdy už to prý může nastat. I v tom vidím úskalí daného systému. Dispenzacionalisté tvrdí něco jiného, než pak skutečně žijí.
To zní zajímavě…
Navíc, když Pavel v prvním listu do Soluně psal o vytržení, někteří si mysleli, že to může přijít kdykoliv, a proto jim hned v dalším listu napsal, že se to nestane, dokud se neobjeví Antikrist a nedojde ke vzpouře proti Bohu. A to zřejmě i v církvi, což zarmoutí Ducha svatého a cesta Antikristu bude otevřena. Není pravda, že první list popisuje neviditelný a druhý viditelný příchod. V obou listech je použito stejného slova "parusie", což jest fyzická přítomnost.
Jak si tedy vysvětluješ vytržení církve do oblak a příchod církve s Kristem na zem. Nejde o dvě rozdílné věci?
Ano jde, ale není mezi nimi sedm let, ale jen okamžik.
Jak to myslíš?
Představa, že při návratu obklopíme fyzicky Krista na zemi je prakticky, k počtu křesťanů a omezenému prostoru, možná až nereálná. Ježíš se vrátí jako vítězný král, kterého přivítáme tím, že mu vyjdeme naproti do oblak, tedy do neomezeného prostoru, jelikož se sám vrátí na oblacích. Toto je typický úkaz hebrejské, ale nejen hebrejské kultury. Když se tatínek vracel ze zahraničí, obvykle jsme ho s maminkou a se sestrou šli přivítat na letiště. Hebrejština, ale i řečtina, má pro to speciální označení. Například, když se Saul, a později David, jako vítězný král, vracel do Jeruzaléma, vyšly jej vítat zpěvem ženy. I v Matoušovi je obraz žen s lampami, které jdou vítat navracejícího se ženicha. Stejně, i když tragicky, vítá vítězného Jiftácha jeho dcera. A když jel Pavel do Říma, přišli mu naproti židé až k Appiovu tržišti. I církev vyjde vítat svého vítězného krále a ženicha. Musí mu logicky vyjít naproti, ale do nebe. A protože se Ježíš vrátí na Olivovou horu, bude to i můj první, bezplatný let do Jeruzaléma. Poletím jako kdysi Filip do Azótu, kterého se zmocnil Duch a uchvátil jej. Zde je mimochodem použito stejného slova jak při popisu vytržení (harpazó). Možná to nyní bude jediný způsob, jak se podívám do Jeruzaléma…
Jeden posluchač na základě Mt 25 namítá, že pokud věřící budou vytrženi až při Kristově druhém příchodu, kdo by vešel do milénia v pozemských tělech, kdyby všichni věřící dostali těla oslavená? Jak by poté mohl probíhat soud ovcí a kozlů, když by už věřící byli vytrženi?
Soud mezi ovcemi a kozly vskutku proběhne mezi lidmi, kteří ještě nebyli vzkříšeni. Mt 25 proto bývá i některými premilénialisty ztotožněn se soudem národů v údolí Jóšafat před miléniem, jak je uváděno v knize proroka Jóele. Tato otázka je ovšem chybná i z pohledu dispenzacionalismu. Copak budou vytrženi všichni křesťané? A co zanechaní? Navíc v druhé větě zřejmě tazatel předpokládá, že zanechaní křesťané budou ovcemi, ale tak to není. Pokud bych měl tedy argumentovat z premileniálního pohledu, který ne všichni zastávají, pak při prvním příchodu vstanou v novém těle jen věřící. Ostatní vzkříšeni nebudou, a před miléniem budou souzeni podle toho, jak se chovali ke křesťanům během doby soužení. Poté budou v jejich současných, pozemských tělech vpuštěni nebo nevpuštěni do milénia. Ale právě v pohledu na text Mt 25 existuje mnoho názorů a většinou bývá vykládán až jako klasický poslední soud z pohledu národů. Pohled na Mt 25 jako na pasáž, odehrávající se před miléniem, nás totiž staví před obtížnou exegezi. Jak vysvětlit Kristova slova „jděte ode mne do věčného ohně“, když teprve následuje milénium a věčný oheň je zjeven až po druhém vzkříšení po miléniu, kam jsou teprve lidé odesláni. Jak vidíš, není tak snadné tuto pasáž napasovat před milénium a už historický premilénialismus nebyl právě z podobných důvodů přijímán všemi. Například Nicejsko-cařihradské krédo obsahuje vyznání „a jeho království nebude konce“, v čemž mnozí spatřovali odmítání pozemského a dočasného Kristova tisíciletého kralování.
A co představa, že teorie dvojího vytržení umožňuje očekávat neočekávaný i očekávaný Kristův příchod?
To sice dává smysl, ale jen zdánlivě. Když Ježíš odcházel z Olivové hory, andělé řekli, že se stejně tak i navrátí. Doba ani lhůta tohoto návratu ovšem není známa ani andělům a Kristu při jeho pozemské pouti. Dispenzacionalisté budou ovšem tvrdit, že tomuto viditelnému příchodu musí předcházet neviditelné vytržení. To by znamenalo, že zanechaní křesťané, až část církev zmizí, budou vědět, že za sedm let se Ježíš viditelně vrátí na Olivovu horu. To jde přece přímo proti slovům těch andělů.
Ostatní dotazy obvykle opakují již řečené nebo se odvolávají na různá proroctví. Mám zde ale ještě další dotazy ohledně Ukrajiny, covidu a hlavně úlohy Izraele v budoucnu, které jsi minule naznačil.
Mohu se k tomu vyjádřit příště. Ale ještě bych doplnil, že Ježíš se ve své modlitbě nemodlil za to, abychom byli před soužením vzati do nebe, ale abychom obstáli a zachovali víru, protože svět k nám pojal nenávist.
Budeme se tedy těšit a spojíme se opět přes Skype.
Na slyšenou.
Peter Baumer, Ph.D., Th.D.
Narodil se 21. 9. 1986 v Drážďanech, ale záhy se s rodiči a sestrou přestěhovali do Austrálie, kde otec, lékař, odešel na stáž a kde již i s rodinou zůstal. Ačkoliv rodina pochází z Presbyteriánské církve, Petr při studiu na gymnáziu obdržel křest Duchem svatým a připojil se k letničním. Později vystudoval filozofii na státní univerzitě v Sydney, obor filozofie křesťanské antiky, a následně religionistiku na Obelin College v USA. Doktorát získal z historické teologie a následně z křesťanské etiky na Vanguard univerzitě v Pasadeně. Pracuje jako mimořádný profesor historické teologie na Vanguard univerzitě v Melbourne. Je ženatý a s manželkou Stelou, která vystudovala farmacii v Hradci Králové a pracuje jako vakcinoložka, mají dvě dcery.