David Pawson: Porozumění druhému příchodu - recenze
V těchto dnech vyšla kniha Davida Pawsona Porozumění druhému příchodu. O osobě autora jsem se podrobněji zmínil již dříve, když jsem se stručně snažil postihnout jeho život a službu. Případného čtenáře proto odkazuji na článek Kdo byl David Pawson?. Autor ve své knize uvádí, že na omezeném počtu stran (celkem 69) není možné vyjádřit komplexnější pohled na druhý Kristův příchod, ale pouze naznačit některé jeho aspekty. Zaměřuje se proto především na význam Kristova návratu. Koho by zajímal podrobnější pohled, toho odkazuje na svoji knihu When Jesus Returns.
Ve své reflexi bych rád uvedl, jak jsem knihu pochopil a co může nabídnout českému čtenáři.
Knížku je podle mě třeba chápat v historickém kontextu vývoje teologických systémů. Zejména od 19. století se eschatologie dostává do samotného středu evangelikalismu. Její snahou je zde z politických posunů a například ze změn v přírodě odhadnout čas, kdy se Ježíš vrátí. Křesťané tak chtějí být na jeho příchod připraveni. Pawson se tomuto pojetí vymezuje prakticky už v úvodu s tím, že cílem Ježíšových podobenství o jeho návratu není poskytnout svým následovníkům přesné informace o době druhého příchodu, ale přimět je, aby po celý svůj život žili tak, aby mohli obstát před Synem člověka, až se vrátí. Jinými slovy, mnozí křesťané chtějí duchovně „zasprintovat“ těsně před druhým příchodem Krista, aby v daný čas mohli být přijati do jeho království. Pawson jim tento pohled rozbíjí tvrzením, že Ježíš se nebude ptát, jak žili těsně před jeho příchodem, ale na to, jak žili po celou dobu jeho fyzické nepřítomnosti. Ti, kteří nějakým způsobem hledají více informací k dataci Kristova návratu, budou možná knihou zklamáni.
Na druhé straně autor se nezdráhá prozkoumat načasování z hlediska znamení, která Ježíš své církvi předem oznámil. Činí tak především na základě tzv. malé apokalypsy, popsané v synoptických evangeliích, nejobsáhleji zaznamenané v Matoušově 24. kapitole. Pawson se netají tím, že věří ve velké soužení a pronásledování křesťanů, na které je třeba se připravit nikoliv děláním si zásob nebo stavěním úkrytů, ale znalostí Písma, posvěceným životem a ve víře. Zároveň uvádí, že ne všechna znamení Kristova příchodu se již naplnila. Například právě ono celosvětové pronásledování, "ohavnost na místě svatém" dle proroka Daniele, na které odkazuje Ježíš, nebo zatmění Slunce, Měsíce a hvězd.
Autorův přístup je přesvědčivý v tom, že k popisu přistupuje přímočaře a vykládá to, co je zde napsáno. Ježíš podle něho dal svým učedníkům znamení svého příchodu v církvi, společnosti a přírodě, aby nebyli zmateni výhní zkoušky, mohli vejít do Božího království a neodpadnout v době posledního, tří a půl letého velkého soužení. Jeho výklad malé apokalypsy je tak jednoduchý a nekomplikovaný, že mě doslova udivil. Uvědomil jsem si ovšem, že může být hlavními proudy evangelikalismu odmítnut. Proč?
V evangelikálním hnutí má eschatologie specificky podmíněné postavení. Jednotlivé křesťanské proudy ji totiž zasazují do svých teologických systémů a vidí ji optikou svého předporozumění. Ne tak činí Pawson. Ten zde nevystupuje jako systematický, ale spíše jako biblický teolog, který Bibli vykládá primárně dle bezprostředního kontextu, nikoliv dle teologického sytému. Když tedy varuje křesťany, že je třeba brát Ježíšova varování o možnosti odpadnout v době soužení vážně, jedna část křesťanů z řad reformovaných jej může odmítnout pro svůj teologický systém s předporozuměním, že již nemohou odpadnout a ztratit svoji spásu. Druzí, dispenzacionalisté, naopak věří, že historicky se naplňující znamení v církvi, společnosti a přírodě nejsou dána církvi, jelikož se Ježíš může vrátit kdykoliv, ale spíše budou hledět na nově vzniklý stát Izrael s tím, že se fíkovník již zelená a vytržení (únik před velkým soužením) je za dveřmi. Pawson zde dokazuje, že fíkovníkem není míněn Izrael, jelikož Lukáš mluví obecně o stromech, ale jde o obraz naplňování Ježíšem popsaných znamení.
Pawson je přitom křesťanským sionistou, který věří v obnovu Izraele posledních dní; je v podstatě historickým premilénialistou, odmítajícím ovšem fascinaci Izraelem a rozdělováním Božího lidu na církev a Izrael. Co Ježíš sdělil apoštolům, tedy Židům, platí stejně tak pro církev a platí to i pro budoucí obnovený Izrael, protože Bůh v Kristu zbořil zeď mezi židy a pohany. Pawson podle mě uvažuje stejně, jako apoštol Pavel, který po letnicích odmítal rozdělovat židy a pohany, zakládal společné církve a viděl i jejich stejný úděl na věčnosti. Pakliže se v budoucnu Izrael obrátí, bude to stejným způsobem, jako se obrátili židovští apoštolé nebo pohané v Kornéliově domě. Pawson proto nevěří moderním důrazům, že by křesťané neměli Židy evangelizovat, jelikož Písmo vybízí jít ke všem národům. Jako protestant zároveň věří ve spasení z milosti skrze víru, ale nesdílí předporozumění, které by jej nutilo zlomit hrot naléhavosti biblického textu v možnosti odpadnutí, ani, aby štěpil jeho kontinuitu a poskládal ji do nového celku ve prospěch předpokládaných dvou příchodů.
Kniha je proto spíše určena těm, kteří upřednostňují bezprostřednost biblického textu před jeho uspořádáním do předem daného konstruktu.
Knihu je možné objednat v nakladatelství Danielknihy.cz za cenu 159 Kč. Zároveň bude kniha představena a bude možné ji zakoupit na semináři Druhý příchod Pána Ježíše Krista – přehled eschatologických systémů dne s 28. 10. 2023 v Brně.
Disputace Davida Pawsona a Dereka Walkera o doktríně "vytržení"