Bethel - smerovanie, učenie a prax
Tento týden vyšla kniha Michala Foltína o hnutí Bethel v Reddingu, které učí prakticky všechna učení Hnutí víry, a které se stalo Mekkou současného charismatického hnutí. Uvádím zde předmluvu, o kterou jsem byl požádán.
Hnutí víry je mezi letničními chápáno jako negativní jev a až na výjimky se od něho klasičtí letniční „de iure“ distancují. „De facto“ jej ovšem mnohdy tajně obdivují, napodobují a inkorporují. Často jsem si kladl otázku, proč tomu tak je, když se od jejich teologie tolik liší? Je to zřejmě způsobeno zdánlivou vnější podobností víry v duchovní dary a praxi křtu v Duchu svatém. Stoupenec Hnutí víry zde ovšem nemusí následovat suverénního Boha, a jako letniční čekat, zda uzdraví či nikoliv, zda aktuálně naplní domnělé potřeby nebo zda okamžitě vysvobodí z momentálního soužení nebo pronásledování. Stoupenec Hnutí víry jednoduše ví jak na Boha, jak skrze správně zvládnuté techniky docílit toho, po čem jeho božské srdce touží. A to může imponovat! Není se co divit, že v tomto hnutí – jak si všímá autor i mnozí další – máme velkého a mocného Člověka, který jen správnou vírou aktualizuje vše, co podle něho již Kristus vydobyl na kříži, a Jeho samotného k tomu vlastně již nepotřebuje.
V charismatickém hnutí je tomu jinak. I zde slyšíme ojedinělé dílčí protesty, ale při bližším ohledání vidíme v jádru stejnou teologii, možná s rozdílnou intenzitou důrazů. Charismatik proto často není s to odlišit Hnutí víry od své konfese. Výmluvným příkladem je, že překladatelem knih Billa Johnsona v ČR je bývalý vlivný charismatický apoštol, který sám formálně Hnutí víry odmítá, ale nuance Johnsonovy shody s tímto hnutím je již zřejmě za hranicí jeho rozlišovacích schopností. Snad je to i tím, že současným důrazem Hnutí víry je sekulární politika, její penetrace křesťany, a cílem je nastolení Božího království lidským přičiněním. To je pro současné charismatiky, kteří pozvolna opouštějí důrazy na uzdravení a prosperitu, a hledají naplnění svého „pomazání“ v politice, neodolatelný étos. Michal Foltín však ve své knížce jasně Hnutí víry akcentuje a rozlišuje. Ačkoliv, stejně jako já, není profesionální teolog ani duchovní, chopil se tohoto úkolu svědomitě a systematicky. Z vlastní zkušenosti předpokládám na jeho knihu trojí reakci:
1) předmětem kritiky se stane autor, a nikoliv hnutí Bethel, přičemž bude obviněn z nelásky, vytrhávání citací z kontextu a pomluv; 2) v dalším případě může být jeho kniha ignorována; 3) v tom nejlepším případě se kniha stane východiskem pro biblickou reflexi daného hnutí.
Možná nastanou všechny varianty podle toho, k jakým kruhům se kniha zrovna dostane. Ať už ale bude výsledek jeho snahy jakýkoliv, přeji knize širokou publicitu a diskusi. Samotná kniha jistě není a ani nemůže být dokonalá, stejně jako každé lidské dílo. Kéž ale vede její čtenáře k samostatnému přemýšlení a biblickému rozlišování, kterého je mezi současnými křesťany, obávám se, stále méně. Dnešní křesťané jsou totiž v letničních kruzích nezřídka vedeni k tomu přijímat a konzumovat to, co jim jejich vedoucí předloží, a kritické myšlení bývá považováno za nevěru nebo dokonce vzpouru. A v tom zřejmě leží i hlavní důvod, proč jsou falešná učení mezi nimi tak snadno přijímána.
Knihu ve slovenštině (česká verze se připravuje) je možné zakoupit ve vydavatelství a knihkupectví www.Danielknihy.cz