Biblická Apologetika

Život a učení Reinharda Bonnkeho

Reinhard Bonnke byl evangelistou působícím především v Africe, který byl charismatickými křesťany označen za nejmocnějšího Božího muže na Zemi, kterému se připisuje obrácení více než 790 000 000 lidí včetně případu vzkříšení z mrtvých. Bonnke se v sedmdesátých letech rozešel s letniční církví a připojil se k hnutí Víry, jehož  doktríny sdílel a šířil. Přijal proroctví, že Písmo v jeho ústech je tak mocné, jako by mluvil sám Bůh, a  že došlo ke spasení Afriky. Uvěřil, že je povolán skrze ohnivé konference a filmy vyučovat všechny sbory světa. Při návštěvě ČSFR prohlásil, že dojde ke spasení Československa, později Polska a celé Evropy. Zemřel 7. 12. 2019 v době sílícího pronásledování afrických křesťanů a masové emigrace, kdy se více než polovina obyvatel Afriky hlásí k islámu, a všeobecného úpadku evropského křesťanství.

Život a dílo

Duchovní pozadí

Reinhard Willi Gottfried Bonnke se narodil 19. dubna 1940 v Královci. Jeho otec Herman byl důstojníkem Wehrmachtu, který se po válce rozhodl stát kazatelem. Uvedl, že ho v zajateckém táboře navštívil osobně Ježíš, který vstoupil dveřmi a řekl: „jsem rád, že jdeš“. Bonnkeho otec se k letničnímu hnutí dostal skrze německého reemigranta Luise Grafa (1861–1935)[1]. Ten byl spolupracovníkem kazatelky hnutí svatosti Marii Woodworth-Etterové (1844–1924), která rovněž mluvila s Kristem „tváří v tvář“ a ve vidění se dotýkala jeho „zohaveného těla“ na kříži. Proslula masovým fenoménem „padání pod mocí Ducha“, tranzy a katatonickými stavy, kdy strnule stála hodiny s rukama nad hlavou. Prorokovala o zkáze San Francisca v roce 1890, což vedlo k vystěhování tisíce lidí. Křest Duchem prožila mezi kvakery a kázala i mezi mormony[2]. Graf, který v roce 1880 odešel do USA, svůj domov nalezl mezi letničními a křest Duchem svatým obdržel na slavné letniční misii v Azusa Street. Jeho shromáždění byla plna zázraků. Uzdravil i Bonnkeho revmatického dědečka, kdy rozpoznal démonický původ jeho nemoci. Rovněž Bonnkeho otec byl Grafem uzdraven z tuberkulózy. Graf poté spáchal „morální přestupek“, který jeho službu diskvalifikoval[3].

Obrácení, křest Duchem a povolání do Afriky

V roce 1944  Reinhard Bonnke s matkou a pěti sourozenci uprchli před Rudou armádou a nakonec se usadili v Glückstadtu. V devíti letech se Bonnke obrátil a následně přijal povolání evangelisty v Africe. V roce 1951 prožil na základě služby finského kazatele Arthura Kukuly křest Duchem svatým, který se jakoby dotkl každé buňky v jeho těle a manifestoval se darem jazyků[4]. Ve čtrnácti letech tajně položil ruce na nemocnou ženu, oba prožili něco jako zásah „elektrickým proudem“, přičemž žena byla uzdravena. V sedmnácti letech uviděl Bonnke před očima mapu Afriky s vyznačeným městem Johanesburg. Tehdy potkal ženu, která měla vidění bílého chlapce, který mezi černochy lámal chléb a rozpoznala v něm Bonnkeho. Jako přípravu Bonnke absoloval misijní školu ve Walesu, kde byl ředitelem známý biblický učitel Samuel Rees Howells, pozdější misionář v Africe[5]. V roce 1962, při jedné cestě přes Londýn Bonnke navštívil evangelistu a zakladatele letniční kongregace Elim Foursquare Gospel Alliance (EFGA) George Jeffreyse (1889–1962). Jeffreys byl v té době již mimo službu. Jelikož propagoval teologii anglo-izraelismu, podle které jsou Britové potomky izraelských kmenů, které se navrátily z asyrského zajetí, EFGA se s ním v roce 1939 rozešla a Jeffreys založil vlastní církev[6]. Po rozhovoru o evangelizaci Jeffreys náhle padl na kolena, strhl Bonnkeho na zem a začal mu žehnat. Za měsíc po této zkušeniosti Jeffreys zemřel. Bonnke je přesvědčen, že od Jeffreyse obdržel pomazání jako Elizeus od Eliáše[7].

Misie v Africe

Po škole sloužil Bonnke nejprve se svým otcem. Pak se odstěhoval do městečka Flemsburgu na hranici s Dánskem, kde pořádal evangelizace, založil sbor a oženil se. Z touhy působit v Africe se novomanželé Bonnkeovi přihlásili do misie zaštítěné Svazem svobodných letničních církví (FFP) v Německu. Zde se dostal záhy do sporu, neboť na základě svého zjevení chtěl sloužit v Johanesburgu, zatímco FFP zde nepůsobila a chtěla jej vyslat do Zambie. Bonnke nesouhlasil a podle svých slov „střílel kolem sebe jako zběsilý“. V roce 1967 odjel do JAR, ale jen zkušebně na rok, kde sloužil pod dohledem Apostolic Faith Mission (AFM). I zde měl problémy se podřídit. Bonnke, placený stále ještě FFP, zatím neobdržel of AFM povolení kázat a měl být nejprve ordinován jako misionář AFM. To chápal jako omezování a rovněž odmítal apartheid, který AFM do roku 1996 respektovala. Po zkušební době Bonnke zahájil vlastní práci v Lesothu, kde založil padesátičlenný sbor a vydával časopis "AFM Press", což implikovalo oficiální orgán AFM a proto musel tento název změnit. Pod patronátem AFM později založil i korespondenční kurzy, biblickou školu a získal evangelizační stan[8].

Založení CfaN a rozchod s letničními

Jedné noci měl Bonnke sen, kdy spatřil mapu Afriky omývané krví Ježíše Krista a vyrozuměl, že Afrika bude spasena. Sen se mu pak v životě zdál opakovaně. V roce 1972  přišel s vizí evangelizačních kampaní od Kapského města po Káhiru a svoji misijní organizaci nazval Christ For all Nations (CFaN). Při modlitbě obdržel ujištění, že nikdy nebude mít nedostatek financí. V roce 1973 prožil při evangelizaci intenzivní zmocnění, že jeho překladatel padl k zemi. Bůh mu měl sdělit: „mé slovo ve tvých ústech je tak silné, jako mé slovo v mých ústech". Bonnke pak v této autoritě uzdravil slepou ženu a chromého chlapce. Bůh se měl poté Bonnkeho zeptat, zda chce milion dolarů. Ten však raději nárokoval milion lidí, kteří budou získáni pro Krista. Nakonec měl Bůh Bonnkemu pošeptat, že spolu "vyplení peklo a zalidní nebe". Nicméně plány rozšířit službu na celý kontinent, které byly logickým důsledkem aktualizovaných zjevení, byly ze strany FFP zamítnuty z hlediska finanční náročnosti. Bůh měl ale Bonnkemu sdělit, že pokud se podřídí, zřekne se ho. Předseda FFP Reinhold Ulonska odpověděl, že německé vedení nehodlá s Reinhardem Bonnkem zacházet jinak, než s ostatními misionáři a Bonnke raději opustil FFP i AFM. Na svoji žádost pak obdržel z Německa písemně ujištění, že se může zařídit podle vlastního uvážení. V roce 1974 se proto i  s rodinou přestěhoval do Witfieldu nedaleko Johannesburgu. Tento krok přivedl Bonnkeho do stavu tělesné i duchovní vyčerpanosti a bezradnosti, byly mu diagnostikovány žaludeční vředy a měl dojem, že k němu Bůh nemluví. Nakonec Bonnke obdržel v noci zjevení, aby odletěl do Gabarone a ráno, patrně bez lékařského vyšetření shledal, že jeho žaludek je uzdraven[9].

Nový rozměr služby a spojení s hnutím Víry

V Gabarone prožil Bonnke vnuknutí, aby si pronajal stadion pro 10 000 lidí a modlil se za hromadný křest Duchem svatým. Po modlitbě projela stadionem vlna Ducha jako „úder tornáda“, která lidi srazila k zemi. Tato zkušenost se stala modelem jeho budoucí služby. Bonnke nabyl přesvědčení, že klíčem k evangelizaci světa je hromadné vylití Ducha svatého na „všeliké tělo“ dle proroka Jóele (Jl 3,1), a roku 1978 si pořídil „žlutý stan“ pro 10 000 lidí, což bylo v Africe „vynikající reklamou“. Na jednom z prvních shromáždění se však přihnala bouře, která vypadala, že stan zničí. Bonnke se proto rozhodl bojovat proti ďáblu a sdělil mu: „Ďáble, jestli zničíš tento stan, budu doufat, že nám Bůh pomůže postavit třikrát větší.“ Svědkové tvrdí, že přímo před jejich očima se mraky rozestoupily, aniž stanu jakkoli ublížily. Afričané pak věřili, že stan je neprostupným démonické moci. V té době Bonnke začal cestovat po světě, navštívil učitele hnutí Víry Yonggi Cho v Soulu a pořádal kampaně v Austrálii, Novém Zélandu a Finsku.

V roce 1984 měl Bonnke vizi ještě většího stanu a nechal vyrobit „modrý stan“ pro 34 000 lidí, který se dostal do Guinessovy knihy rekordů a byl výsledkem Bonnkeho učení, že co „co vidíte, to také dostanete“. Stan byl po jednom použití okamžitě zničen bouří. Opravu za 800 000 dolarů uhradil učitel hnutí Víry Kenneth Copeland, ke kterému jej přivedl misionář a ředitel školy Kennetha Hagina v Johanesburku, Ray McCauleye. Copeland se pak stal hlavním sponzorem Bonnkeho kampaní[10] a  Bonnkemu prorokoval, že spatři 1 000 000 spasených v jednom dni[11]. Bonnke se později spojil i s  Bennym Hinnem, se kterým uzdravoval skrze televizní obrazovku a kterého po jeho rozvodu v roce 2013 znovu oddával[12].

Od roku 1988 modrý stan již nedostačoval a Bonnke začal kázat pod širým nebem. V roce 1992  mluvil asi k 8 000 000 lidem a 2 000 000 z nich reagovali na výzvu spasení. Gordon Hisckson, britský charismatik, který byl v letech 1986 – 1990 ředitelem evangelizačních kampaní CfaN, uvedl, že shromáždění v Nairobi navštívil i křesťanský prezident Daniel Moi s členy vlády, z nichž někteří na kampani uvěřili. Bonnke zde obdržel proroctví, že Bůh prolomí železná vrata islámu a daruje křesťanům „poklady temnoty a skryté zásoby z úkrytů, převzácný muslimský lid“ a že v druhém nejlidnatějším městě „ďábel prohrál a Mombas je vaše“[13]. Díky evangelizacím se v následující dekádě Afrika měla stát z více než z padesáti procent křesťanským kontinentem a Bonnke prohlásil: „Teď už neříkám "Afrika bude spasena", říkám "Afrika je spasena"“[14].

Nové ústředí a konference ohně

Politické poměry v JAR vedly Bonnkeho k přemístění ústředí do Frankfurtu, kde CfaN za milion liber zakoupil kancelářský komplex. Bonnke zde začal skrze tzv. „ohnivé konference“ rozšiřovat své „pomazání“ na evangelisty celého světa. Součástí konferencí byly i evangelizace. První se konala v roce 1986  v Harare. I zde lidé začali plakat a padat na podlahu a Bonnke zde byl prohlášen za "v současnosti duchovně nejmocnějšího muže na zeměkouli". Bylo mu zaslíbeno, že bude stát před králi a vladaři, celé národy budou skrze jeho službu spaseny a  Bůh dále nebude jeho službu omezovat. Bonnke se rozhodl šířit své poselství prostřednictvím literatury, zejména knihy „Evangelizace ohněm“, která shrnuje jeho učení a má inspirovat k evangelizaci světa. Strategie křtu Duchem se nyní rozšířila do Evropy a později do celosvětové evangelizační kampaně. V Anglii, na Velikonoce roku 1994, rozeslal Bonnke do každé domácnosti evangelizační brožuru „Od mínusu k plusu“ a v roce 1995 rozeslal evangelizační brožury do mnoha domácností v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lichtenštejnsku, v roce 1996 v Hongkongu, v roce 1997 ve skandinávských zemích a v roce 1999 v USA a v Kanadě. Evangelizační kampaně mířily do Asie a největší úspěch slavil v Indii, kde byl v Bangalore nejvyšším duchovním vyzván, aby se každý rok vracel“[15].

Československo

Bonnke v 90. letech navštívil i Československo. V roce 1990 kázal společně s Ray McCouleym v Bratislavě a v roce 1991 v Ostravě. Na obou akcích se podílela řada církví a televize z nich vysílala hodinové přenosy. V Bratislavě kázal o kříži a zabýval se cestou spásy, zatímco ostravské kázání bylo podle Života víry odlišné. Po McCouleyho výzvě lidé padali na zem, což bylo pro české křesťany prakticky neznámým jevem[16]. V Ostravě již některé církve nespolupracovaly a teolog Církve bratrské Ľudovít Fazekaš napsal, že se Bonnke dostal pod vliv evangelia prosperity Kennetha Hagina[17], což charismatici považovali za lež[18]. V roce 1997 se Bonnke zúčastnil evropské letniční konference ve Frýdku-Místku, kde zaslíbil, že celá Česká republika i Polsko budou spaseny a ospravedlňoval své „křičení do mikrofonu“[19]. V roce 2002 se jako hlavní řečník účastnil charismatické konference v Praze a v roce 2011 byl hlavní upoutávkou na „Konferencích ohně“ v Brně a následně v Bratislavě, na které se ovšem z důvodu propuknutí zhoubné nemoci nedostavil. O brněnské konferenci se referovalo jako o „nejnavštívenější“ křesťanské akci tohoto typu v historii české země. Zúčastnilo se jí asi 7 000 křesťanů a Život víry v přejném článku uvedl, že někteří lidé nevydrželi zdlouhavé představování Daniela Kolendy a odešli před začátkem evangelizace. Konferenci pořádaly pouze charismatické sbory[20]. Naposledy Bonnke zavítal do České republiky v roce 2017 podpořit evangelistu Benna Fitgeralda, jehož akce "Awakening Europe" měla zahájit probuzení v Evropě[21].

Návrat do Afriky

Po politickém uvolnění v roce 1999 se Bonnke vrátil do Afriky. V Benin City navštívilo během šesti dnů jeho shromáždění 2 000 000 lidí. Na dalších třech kampaních se mělo obrátit 4 000 000 lidí. Na konci dubna 2000 Bonnke kázal 210 000 lidem v Chartúmu a během týdne se dle statistik obrátilo více než 130 000 převážně muslimů. Pobočky CfaN po celém světě obdržely e-maily od Usámy bin Ládina, že Bonnke bude zabit. Následně na shromáždění v Lagosu přišlo 1 600 000 lidí a v letech 2000 - 2009 navštívilo Bonnkeho 67 kampaní v Nigerii 78 000 000 lidí. 52 000 0000 z nich odevzdalo kartičku rozhodnutí[22].

V roce 2001 došlo k události, kdy afrického pastora Daniela Ekechukwu, který byl prohlášen za mrtvého, přinesli v rakvi na Bonnkeho evangelizaci, ze které tento pastor vstal. Ekechukwu vyprávěl, že se pro své neodpuštění po hádce s manželkou dostal do pekla, kde spatřil nápis „vítejte v branách pekla“ a viděl bývalé kanibaly „kteří pojídali svoje vlastní tělo, které vzápětí vyzvraceli, zvratky se po chvíli samy od sebe vznesly zpět na jejich tělo a znovu se proměnily v dorostlé maso, které znovu pojídali“. Ekechukwu byl poté navrácen do života s tím, že nyní byla vyslyšena žádost boháče z Lukášova evangelia, který v pekle žádal, aby mohl být vzkříšen Lazar a varovat jeho živé příbuzné (Lk16:27–30). Ekechukwo vzkříšení má sloužit jako poslední varování pro tuto generaci[23]. 

Full Flame

Bonnke došel k přesvědčení, že mu Duch svatý sdělil, aby konference ohně probíhaly „v každičkém sboru na světě“ a že tak má učinit „prostřednictvím filmu“. Tak vznikla profesionálně v Barrandovských ateliérech vyrobená osmidílná filmová série Full Flame z různých částí světa, která slouží „k účelu inspirovat Ježíšovy učedníky ke službě evangelizace a učinit je být co nejefektivnějšími“. Tato série obsahuje základní Bonnkeho učení. Na výrobě se podílel i Londýnský filharmonický orchestr[24].

Závěr služby

Bonnke v roce 2010 předal vedení CfaN Danielu Kolendovi, se kterým se seznámil během probuzení v Pensacole, kde se manifestovalo Torontské požehnání, kterého byl velkým stoupencem[25]. V roce 2017 se na posledním turné rozloučil s Afrikou. Zemřel doma, dne 7. 12. 2019, během recidivy rakoviny prostaty na komorbiditu fraktury stehenní kosti ve svých 79 letech. Zanechal manželku, tři dospělé děti a osm vnoučat. Uvádí se, že jeho služba vedla k obrácení 79 000 000 lidí. Někteří Bonnkeho považují za nejmocnějšího Božího muže, případně nejefektivnějšího evangelistu všech dob[26].

Věrouka

Učení o člověku

Podle Bonnkeho duch člověka, který v ráji propadl hříchu, zemřel, dostal se pod moc ďábla a člověk „přemýšlí jako satan“. Jakmile se obrátí, je očištěn, "mrtvý duch" je vzkříšen, člověk získává „Boží přirozenost“, stává se inkarnací Ducha svatého, "novou lidskou rasou" a přemýšlí jako Bůh[27]. Zároveň se stává součástí „týmu Otce, Syna a Ducha“ a Ježíšovým partnerem ke spáse světa[28]. Status „partnerství“ mu dává autonomii a činí Boha na člověku závislým. Bůh nemůže pokaždé dělat, co chce a kdy chce; musí čekat, až věřící porozumí; nemůže se dočkat, až lidé začnou jednat; je potěšen, když se může zapojit do díla; uskutečňuje lidské snahy a jedná podle míry nastavené člověkem. Skrze víru má člověk „všemohoucího Boha ve svých rukou“[29]. Bonnkemu jeho pomazání dokonce zaslibuje neomylnost výkladu Bible. Zdá se mu, že zpoza tištěných řádků na něho hledí Ježíšovy oči a pokaždé, když ho sledují, se Ježíšův obličej stává jasnější a Bonnke nemůže „nesprávně vyložit oddíly, které ho oslovily“[30]. Bonnke již nepotřebuje prosit o Boží přítomnost, nehledá Boha. Spoléhá na jeho zaslíbení, jelikož se stal jeho chrámem[31].

Učení o Božím království

Bonnke zastává charismatickou nauku tzv. „Království nyní“, podle níž Adam původně panoval nad Zemí, avšak předal ji svojí neposlušností satanu, který je nyní jejím legálním vlastníkem[32]. Satana posléze Kristus porazil na kříži a obsadil peklo, kde mu rozdrtil hlavu. Protože je satan přemožen a věřící nad ním dostali vládu, je třeba, aby se jí chopili, na ďábla zaútočili, a převzali od něho svět nazpět. Tehdy na světě nastane dalekosáhlé probuzení, celé národy se obrátí ke Kristu, převezmou vládu nad zemí, uplatní Adamova ztracená práva a umožní Kristu jeho velkolepý návrat na zemi, kde bude se slávou přijat[33]. Tak získají křesťané svět zpět pro Boha a církev položí nepřátele k jeho nohám. Osud světa je v rukou křesťanů, kteří mají vyjít a obsadit zemi. Skrze církev tak bude skoncováno se zlem, jelikož s Kristem přišlo království a křesťané jsou v moci Ducha „teď pány“[34].

Učení o Trojici

Duch svatý je podle Bonnkeho tvůrcem všeho, přišel na svět po poradě Trojice a jedná na Kristova vyřčená slova. Kde ale není přítomný Ježíš v podobě Božího slova, Duch svatý nic nevykoná, protože vždy jedná pouze na Synovo slovo. Proto když Ježíš ležel v hrobě, „Duch se nikde neukázal“. Syn sám je Otcovým vykonavatelem a Duch je vykonavatelem Syna. Protože dnes Krista zastupuje na zemi církev, je Duch svatý závislý na církvi, resp. na tom, jak bude církev kázat Boží slovo, a to záleží na jejím poznání[35]. Církev ovšem od apoštolských dob ztratila správné učení o křtu v Duchu svatém, jeho moci a darech, a proto musel Duch svatý zůstat ve skrytu. Teprve s příchodem letničního hnutí, které jeho úlohu pochopilo a začalo o ní správně kázat, byl Duch znovu objeven a nyní se ukázal světu. Jeho jednání vyústí v dalekosáhlé probuzení poslední doby, kdy budou celé národy získány z moci pekla pro Krista. Věřící jsou k tomuto úkolu zmocňování skrze křest Duchem svatým, který je součástí evangelizace, a který je přijímán až milionem lidí najednou. Tento křest je i součástí Bonnkeho evangelizací a je vyučován na konferencích ohně. Toto mohutné vylití „Ducha na všeliké tělo“ nakonec zlomí satanovi páteř[36].

Učení o církvi

Bonnke učí, že církev je tím, kým byl Ježíš, když chodil po zemi a „Duchem naplněná církev zastupuje Duchem naplněného Ježíše. Čím byl Kristus ve svém lidském těle, tím je nyní církev“. První církev již během jedné generace ztratila, podle Bonnkeho, jak zkušenost s Duchem, tak i „biblické charismatické učení.“ Od té doby naopak pronásledovala skupiny, které kladly na Ducha svatého důraz, jako byli montanisté. Duch svatý pak po dvě tisíciletí působil pouze „ve stínu a utajení“. Zlom nastal až s příchodem letničního a charismatického hnutí, které přineslo probuzení nejprve do církví, obzvláště do římskokatolické, kde bylo velmi viditelné mezi katolickými vůdci. Dnes je již „celý křesťanský svět občerstvován“. Letniční probuzení pak vede ke změně způsobu evangelizace a následnému mohutnému celosvětovému probuzení, které trvá do dnešních dnů[37]. Toto probuzení se uskutečňuje skrze válku se satanem. Jelikož i dnes „v některých oblastech vládne ďábel, jehož nikdo nevyzval na souboj,“ věřící by se proto měli začít hlásit o svá práva a zabrat to, co jim náleží. Ďábel je zde chápan jako ten, kdo vládne peklu, z něhož je třeba lidi osvobodit[38]. Ostatně jedním ze dvou známých hesel Bonnkeho, vedle „Afrika bude spasena“, je i heslo „vyplenit peklo a zalidnit nebe“[39].

Učení o víře

Jako klíč k plnému životu v nové přirozenosti Bonnke uvádí víru: „Jsme to, čemu věříme. Veškerá aktivita je určována vírou.“ Jestliže člověk trpí nedostatkem víry, vyčerpá se dynamika i samotného Boha. „Boží moc je tak velká, jak je velká a silná víra v Boží slovo. Ježíš proto může být jedině tím, čím křesťané káží, že je a čeká na to, až řeknou kým on je“. Bonnke proto křesťany nabádá: „Kažte ho jako Spasitele a bude zachraňovat. Pokud nebudete, nezachrání. Kažte ho jako Uzdravovatele a bude uzdravovat. Jestli nebudete, pak neuzdraví“. Víra člověka  pak umožní Bohu jednat, neboť Bůh vždy jedná podle míry, kterou křesťan nastaví a „jejich míra“ je i „jeho míra“[40]. Skrze víru pak křesťané uplatňují autoritu nad ďáblem a otřásají peklem[41].

Učení o uzdravení

Nemoc je ďábelské dílo, které zlomyslně kazí Boží stvoření. Lidské nemoci Boha trápí a jsou neslučitelné s jeho vůlí. Proto hraje v jeho spasitelském díle fyzické uzdravení klíčovou roli. Bůh chce uzdravit všechny, kteří po uzdravení touží. Uzdravování ve službě Ježíše Krista je součástí díla spásy a uzdravení je „vesmírný zákon“ spočívající ve smluvním zaslíbení, jímž „chce požehnat celý svět“. Jestliže věřící žije bez zázraků, nachází se mimo Boží plán a nežije s Bohem, neboť není možné „žít s Bohem aniž bychom zakoušeli zázraky“ každý den v roce[42]. K manifestaci zázraku uzdravení je třeba splnit tři podmínky. První podmínka je splněna „vesmírným zákonem“ zaslíbení, druhou je víra a třetí poslušnost. Pokud člověk uzdraven není, jedná se o nedostatek modlitby a víry, neboť Boží vůlí je vždy uzdravit[43].

Kritické zhodnocení

Televize HBO natočila o Bonnkeho službě dokument, kde zpochybnila jeho zázraky a úspěch přisoudila jeho specifickému projevu. I přejný redaktor Života víry zaznamenal, že po kázání v Praze jej Bonnkeho hlas „vylekal“, protože byl vlivem křiku do mikrofonu „vyšeptaný“[44]. Bonnke totiž ke svému projevu potřebuje zástupy, ke kterým specificky a hlavně hlasitě promlouvá. V osobním rozhovoru je však nejistý a přiznává, že „na pódiu je mnohem smělejší“[45]. Jeho projev je pro nativní Afričany strhující, jelikož animismus má strach z prokletí, nečistých duchů a šamanů, proti nimž Bonnke nabízí ochranu a moc nad ďáblem. Fascinuje je příběh, jak se šamani snažili Bonnkeho proklít. Najali si k tomu čarodějnici, které zaplatili první třídu v letadle aby mohla přiletět, a kterou hlasité zvolání „haleluja“ na Bonnkeho shromáždění zparalyzovalo. Mnozí proto hledají ochranou a žehnající Boží moc, přičemž se snaží dostat co nejblíže k Bonnkemu a tlačí se, aby se byť jen dotkli jeho Mercedesu[46]. To přináší davovou hysterii, která již stála řadu životů. V Beninu bylo v roce 2002 ušlapáno 15 lidí a v Lagosu zemřelo 16 lidí, což není plný výčet katastrof[47].

Bonnkemu je vyčítáno i spojení s hnutím Víry. Někteří letniční vedoucí se odmítli zúčastnit konference ve Frýdku-Místku a na konferenci Apoštolské církve o hnutí Víry v roce 1994 byl Bonnke označen za jeho stoupence. Někteří poukazují na jeho rozsáhlý majetek, kritizují zveličování počtu obrácených, jelikož lidé odevzdávají kartičky rozhodnutí opakovaně. Zpochybnili i vzkříšení Ekechukwa s tím, že není biblické, aby byla boháčova žádost o vzkříšení Lazara vyslyšena, jelikož je zde uvedeno, že pokud lidé odmítají svědectví Písma, neuvěří ani svědectví vzkříšeného. Boháč navíc nežádal o svůj návrat na zemi, ale o návrat Lazarův. Existuje i  článek zpochybňující věrohodnost vzkříšení na základě časových nesrovnalostí, stejně jako bizarnost pekelných obrazů[48]. Vize tmavého pekla s ohněm a donekonečna se v cyklu obnovujícími poškozenými tkáněmi odpovídá spíše představám pekla v islámu [49].

Dnes je rovněž zjevné, že Afrika není spasena ve smyslu christianizace. Stává se rozvrácenou, 52 % Afričanů jsou muslimové a každým rokem odchází statisíce migrantů. Nigérie, kde Bonnke působil, čelí genocidě křesťanů. Kolenda připouští, že zatímco křesťané v Evropě jsou přesvědčeni, že nejvíce zázraků se děje v Africe, Afričané jsou, zřejmě vlivem reklamy, naopak přesvědčeni, že k nejvíce zázrakům dochází v Americe[50].

Klasické letniční církve, za jejichž příslušníka bývá Bonnke často mylně označován, se od učení hnutí Víry distancují. Odmítají učení, že křesťan má „boží přirozenost“, stejně jako ideu, že by křesťané měli již na zemi ustanovit Boží království, k čemuž dojde až při Kristově návratu. Popírají učení, že by křest Duchem bylo možné chápat jako obrácení celých národů, což odporuje praxi „následné zkušenosti“ v čemž vidí analogii antického institutu biřmování, které je vysluhováno již znovuzrozeným. Nesouhlasí s triumfalismem poslední doby, kterou chápou jako dobu odpadnutí a pronásledování. V neposlední řadě odmítají nahlížet na víru jako na prostředek, kterým je Bůh omezen a skrze který je Bohem možné manipulovat. Zásadně pak popírají, že by Kristus přemohl ďábla v pekle, jelikož jeho porážku zajistil již kříž[51].

Literatura