Naomi Baumslagová: Nacističtí lékaři, pokusy na lidech a tyfus - recenze
Nedávno se mi dostala do ruky kniha Vražedná medicína - Nacističtí lékaři, pokusy na lidech a tyfus, kterou napsala Naomi Baumslagová. Z anotace knihy se můžeme dočíst, že „nacističtí lékaři pohánění rasistickou ideologií používali nemoci jako formu biologického boje proti Židům, Slovanům a Romům. V knize je zdůrazněna důležitost kontroly odpovědnosti zdravotníků, výzkumných pracovníků a farmaceutických společností, aby se nemoci nemohly znovu stát biologickými zbraněmi použitelnými ve válce“.
Na dané knize mě zaujaly zejména dvě věci, a to, jak se epidemie skvrnitého tyfu stala záminkou ke genocidě Židů, a jak se celý kolos německého zdravotnictví, včetně špičkových univerzitních profesorů a státních úředníků, k této věci propůjčil.
Budování táborů pro Židy
Lidstvo s pandemiemi bojovalo odnepaměti, včetně karanténních a protiepidemických opatření, a po celou historii docházelo k jejich zneužití ve prospěch určité skupiny lidí. Ve 30. letech ovládl Německo nacismus a vlna antisemitismu. V té době docházelo i k šíření skvrnitého tyfu. Proto se začaly budovat detenčnít tábory. Varšavské židovské ghetto vzniklo právě jako místo karantény a dalo vznik dalším ghettům, a nakonec i koncentračním táborům.
Na počátku vše vypadalo jako boj s šířením infekce ve formě izolace infikovaných. Do hromadné karantény se pak preventivně dávali nejen nakažení, ale i zcela zdraví lidé, čímž se samozřejmě infekce rozšířila a spolehlivě zabila, zejména ve válečných letech, řadu internovaných. Na vězních, internovaných v těchto původně karanténních táborech, byly posléze testovány vakcíny proti infekčním chorobám.
Vše ovšem nezačalo zde dne na den. Nejprve byly v Německu zakázány návštěvy divadel a veřejných shromáždění, ale v rámci boje s nakažlivými chorobami bylo zavedeno i očkování proti tyfu, záškrtu a úplavici a muselo být vydáváno lékařské potvrzení, že například lidé z Polska nemají vši, což je zdroj nákazy. Vakcíny té doby ale nedokázaly zamezit přenosu onemocnění, jejich bezpečnost byla diskutabilní, a představovaly zřejmé riziko. Viníkem pandemie pak bylo obecně shledáno přelidnění a jako řešení byla vyhodnocena nutnost redukce populace. Na celém pozadí této hysterie však byla myšlenka „konečného řešení“ na urychlenou likvidaci Židů a nacistická ideologie nadlidí, kteří mají ovládnout svět. Z detenčních táborů se tak staly tábory vyhlazovací.
Ghetta pro Židy ovšem vznikala již ve 13. století např. v Maroku, v 16. století v Benátkách a Židé byli jako šiřitelé nákaz označování snad po celý středověk.
Vůči skvrnitému tyfu vznikla uměle živená hysterie, nicméně alespoň zčásti oprávněná. Smrtnost tyfu totiž činila 10–30 %. Bylo obecně známým faktem, že Rickettsia prowazekii, přenašeč skvrnitého tyfu, se rozmnožuje v zažívacím ústrojí vši šatní Pediculus humanus. Vedle karantény proto existovalo i odvšivení a jako vhodný insekticid byl navržen Cyklon B, což byl kyanovodík nasorbovaný na křemelinu (vyráběla jej německá firma IG Farben). Insekticid to byl téměř neúčinný, ovšem v pozdějších fázích se internovaným Židům pouštěl pod záminkou dezinfekce jako plyn přímo ze sprch.
Zneužití lékařské vědy
Lékařská věda, jíž nacističtí pohlaváři zhusta zneužívali, se stala plně podřízenou ideologii, jejíž sdílení bylo finančně i kariérně motivováno. Lékařské špičky, vystrašené epidemií a podporující eugeniku, došly k „vědeckým“ závěrům, že k nemoci (na kterou zahynuly jen v Rusku během 1. světové války 3 miliony lidí) jsou zvláště vnímaví Židé. Vše bylo nezvratně potvrzeno publikovanými čísly nakažených Židů z Varšavy, jejichž cílem bylo vyvolat paniku. Pozdější přezkumy prokázaly manipulaci se statistikou, přičemž neexistoval reálný podklad pro šíření epidemie ze strany Židů.
Když si pak lidé kladli otázku, jak se to vše mohlo stát pod patronací vysoce kvalifikovaných a světově proslulých lékařských autorit, odpověď byla jednoduchá. Lékaři byli jednak vysoce finančně motivování, případně prožívali strach o své zaměstnání či postavení, pokud by projevili otevřený nesouhlas. Ozvaly se ovšem i výjimky, ale ty byly – v lepším případě – striktně zbaveny svého vlivu a postavení. Nacistický pohlavár Martin Bormann konstatoval, že vůdce považoval za prvořadou očistu lékařské profese, protože jednou z povinností lékařů bylo zastávat vůdčí rolí v otázkách rasy. Ještě před válkou tak bylo členy nacistické strany 50 % všech lékařů v Německu a 60 % v Rakousku. Tito lékaři byli doslova paralyzováni strachem z infekčních nemocí a rasovou nečistotou jejich šiřitelů. Stali se tak obětí cílené propagandy a umělého zveličování. U mnohých šlo jistě o upřímnou víru, avšak zvrácenou, podmíněnou nejen strachem, ale hlavně snadnými penězi a bezpracnou kariérou.