Biblická Apologetika

Vidění o posledních věcech Čech z roku 1968

Mirek byl nadšený evangelík, který se obrátil na základě svědectví jednoho anglického misionáře v roce 1968 a navštěvoval evangelickou mládež, kde diskutovali o možnosti Božího zjevení i pro dnešní dobu. Po jedné skupince, pozdě večer, dne 21. 8. 1968, Mirka probudil velký hluk, ale protože byl unaven z dlouhé debaty, usnul. Ráno s hrůzou zjistil, že na území Československa vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Usilovně se ptal Boha, co to má znamenat o co bude dál s jeho životem. Ihned večer, po modlitbě, pocítil pokoj, který si vůbec nedokázal vysvětlit a ihned usnul. V noci měl zvláštní sen, který v podstatě celý týden pokračoval. Nikdy nic takového nezažil. Pochopil, že se jedná o obrazy budoucnosti, kterým vůbec nerozuměl, a pouze si je zaznamenal.

První dějství

• Viděl jsem obrovskou unavenou ženu, s mastnými vlasy, oblečenou do zelené vojenské uniformy, plné skvrn, která kráčela po dvou cestách, úzkou a širokou.
• V pozadí stál nějaký policista, který měl na uniformě pramen jejich vlasů, a snažil se ženu přesvědčit, aby šla jen po jedné, široké cestě.
• V dalším obraze jsem viděl tutéž ženu, čistě upravenou, oblečenou do středověkého ženského kroje, který se nosil v 15. století, a opírala se o cep.
• Žena stála pevně a odhodlaně a namísto policisty zde stál římskokatolický kněz, který se ženě dvořil.
• Tato žena se začala opíjet, válela se po zemi, mumlala nesrozumitelná slova, a nakonec vydávala zvuky nečistých zvířat.
• V dalším obraze měla žena již strhané vyzývavé rysy, byla silně nalíčená a postupně stále méně oblečená, a nakonec držela kněze za ruku, a ten se potutelně usmíval.
• V následném obraze už byli oba milenci a viděl jsem řadu dílčích obrazů:
  • viděl jsem, jak žena klečela před knězem a vyznávala mu své hříchy;
  • viděl jsem, jak kněz postavil té ženě sochu před radnicí, a ta socha se ženě podobala;
  • viděl jsem, jak se oba poté zasnoubili na místě sváru;
  • viděl jsem, jak měli monstrózní svatbu na Pražském hradě;
  • viděl jsem, jak se nakonec žena proměnila v jeptišku;
  • viděl jsem, jak podnikli svatební cestu do Říma, kde jim požehnal nový papež i nový náboženský vůdce.
• Pak jsem jen slyšel velký hluk, viděl jsem oheň a vše zmizelo.

Druhé dějství

• Viděl jsem rodinu. Otce, matku a dvě malé děti, ale nevypadali šťastně. Byli nuceni dělat to, čemu nevěřili.
• Viděl jsem stejnou rodinu. Byli dobře oblečení a vypadali šťastně. Jedno dítě ovšem mělo nějaké tiky, ale nikdo si toho nevšímal.
• V dalším obraze jsem viděl onoho otce a v pozadí stála jiná žena. Poté i za matkou stál jiný muž. Děti vypadaly nezúčastněně a každý hleděl na jinou stranu.
• Nakonec se otec přidal k ženě, která stála v pozadí a rovněž matka se přidala k muži v pozadí, a každý nový pár si vzal jedno dítě.
• V následném obraze jsem viděl to samé, ale za otcem stál muž a za matkou žena a celá situace se opakovala. Muži s muži a ženy s ženami tvořily nové páry.
• Předposlední obraz byl hrůzostrašný. Stále zde byly stejné skupiny lidí, ale všichni vypadali stejně. Nebyli to ani muži ani ženy a nešlo již rozlišit pohlaví. Nakonec se všichni promíchali a žili společně.
• V posledním obraze se ozval výbuch a všechno rázem ztichlo a všichni zmizeli.

Třetí dějství

• Viděl jsem znuděné, dlouhovlasé a apatické lidi, holdující alkoholu a poslouchající nějakou kakofonickou hudbu.
• Náhle z nich byli mladí a svobodní lidé v průvodu, kteří se radují, nesou svíčky a cinkají rolničkami. Objímali se, volali nějaká hesla a zvedali ruce a zazpívají starý tradicionál černých otroků.
• Spatřil jsem dále tyto mladé lidi zcela nově oblečené a bylo vidět, že se jim dobře daří. Tvářili se spokojeně, někteří měli obleky, jiní volná trička a shlukovali se do různých skupinek. Občas mezi nimi byl někdo úplně nešťastný, bledý a špinavý.
• Pak jsem viděl autobus plný těchto lidí. Vypadali zaujatě. Každý držel v ruce nějaké malé lesklé prkénko, ze kterého vedly drátky do uší, a neustále hleděli na prkénko a naslouchal skrze drátky jeho hlasu. Vůbec jsem tomu nerozuměl. Lidé dělali jen to, co se dozvěděli z prkénka, které pak nosili všude s sebou, dokonce chodili po ulicích a stále hleděli na prkénko a naslouchali jeho hlasu. Přestali se spolu bavit a všechen čas věnovali prkénku. Náhle se tvář lidí proměnila, a viděl jsem několik rychlých obrazů, jejichž smysl mi zůstal zastřen:
  • viděl jsem, jak prkénko začalo mluvit o moru a lidé umírali ze strachu;
  • viděl jsem, jak prkénko přikázalo, a lidé začali nosit jakési masky přes ústa a nos, které jim bránily mluvit a dýchat. Bez masek však nemohli kupovat ani prodávat;
  • viděl jsem, jak prkénko opět přikázalo a lidé stáli dlouhé fronty na nějaká potvrzení, bez kterých nebylo možné kupovat ani prodávat;
  • viděl jsem, jak po dalším příkazu prkénko vyzvalo, že je třeba do těla přijmout nějaké nové informace, což jsem nepochopil, a bez kterých nebylo opět možné kupovat ani prodávat;
  • viděl jsem, jak obrovské množství lidí zemřelo, z čehož byli obviněni ti, kteří informace odmítali, ostatní je nenáviděli a odváželi je do nějakých táborů;
  • viděl jsem, jak ti, kdo přijali informace, pak byli na ruce nebo na čele označeni nějakým kódem, aby mohli znovu začít kupovat a prodávat.
• Poté jsem viděl plné stadiony označených lidí, kteří před někým poklekali. To se rozšířilo i na veškeré sportovní a kulturní akce, školy a univerzity, kde se před každou akcí a přednáškou poklekalo. Kdo nepoklekal, i když byl označen, již nesměl kupovat ani prodávat, a nakonec byl odvezen do tábora.
• Poté jsem slyšel nějaký hrozný hluk, plameny a celý obraz zmizel.
• Nebylo mi přitom jasné proč a před kým tito lidé poklekají ani jsem neviděl, co se děje s lidmi v táborech.

Čtvrté dějství

• Viděl jsem krajinu zamořenou chemikáliemi. Vody byly plné mrtvých ryb, lidé se zde nemohli koupat a viděl jsem zcela odumřelé lesy na horách. Všude v krajině byly skládky odpadu.
• Náhle se příroda začala zotavovat, do řek se vrátily ryby, lidé se v nich začali koupat, v lesech byly vysazeny nové stromy a skládky odpadu zmizely.
• Následně jsem viděl kaskádu přírodních katastrof, ze kterých byli obviněni lidé:
  • viděl jsem obrovské plochy země pod vodou díky obrovským záplavám;
  • viděl jsem, že díky suchu a škůdcům zmizely celé lesy, místo kterých zbyly suché stromy, zejména smrky a borovice;
  • viděl, jsem, jak území devastují silné větry, které vynášejí do vzduchu auta i domy;
  • viděl jsem spoustu nevysvětlitelných požárů lesů, budov i celých městských čtvrtí;
  • viděl jsem pustošící zemětřesení, která bořila celé vesnice a města a zahynula spousta lidí.
• Následně jsem viděl skupiny lidí, kteří netečně na vše hleděli a tvrdili, že to tak bylo vždy a snažili se hlavně zabránit tomu, že za tím stojí Bůh a bylo dokonce trestáno mluvit o božích soudech.

Páté dějství

• Viděl jsem říši, která sdružovala lidi za ostnatým drátem a lidé nemohli volně cestovat.
• Náhle ostnatý drát praskl, zdálo se, že zmizely hranice, a lidé mohli volně cestovat a postupně se začala utvářet další říše, která časem rovněž bránila lidem cestovat.
• Do zemí Evropy a USA přijelo spoustu cizinců jiného vyznání, lidé se začali mezi sebou mísit, ale nepřilnuli k sobě a začaly vznikat rozmíšky a ozbrojená povstání. Viděl jsem zapálená auta a vyrabované obchody a spoustu zabitých.
• Viděl jsem židy, jak odcházejí ze zemí Evropy do Izraele.
• V těchto zemích se pak začaly budovat chrámy pro všechna monoteistická vyznání.
• Náhle povstal muž, jehož představitelé těchto náboženství rozpoznali jako zachránce před válkou:
  • byl to onen nový náboženský vůdce, který spolu s papežem požehnal ženu a kněze; 
  • nyní nabídl mír na blízkém východě;
  • v nově vybudovaném společném chrámu na Chrámové hoře přivolal oheň z nebe na obětní oltář;
  • uzavřel světový mír; 
  • začal být respektován světovými náboženskými vůdci, včetně představitelů církví, a nakonec i politiky.
• Tím nastal pokoj v jednotlivých zemích a politici mu odevzdávali státní suverenitu, aby zachovali mír a uklidnili enklávy cizinců ve svých zemích, které jej rovněž respektovaly.
• Lidé, kteří jej nepřijali, byli odvezeni do táborů, které jsem spatřil již v předchozích obrazech.
• Poté jsem viděl ekonomický kolaps, politické a náboženské nepokoje, které vyvrcholily válkou.
• Nakonec jsem slyšel řadu výbuchů, spatřil jsem oheň a náhle všechno utichlo ve tmě.

Šesté dějství

• Viděl jsem ženu oblečenou do bílého, svatebního roucha, které mělo spoustu skvrn.
• Dále jsem viděl tuto ženu klečet na kolenou až její roucho zbělelo.
• Tato žena toužila ukázat svoji krásu a začala se obnažovat.
• Těsně před tím, než začala být vidět její nahota, odvlekli jí do vězení, kde ji přikovali ke zdi.
• Žena začala plakat, vzdychat a modlit se a její roucho jí opět začalo zakrývat.
• V tom nastalo zemětřesení, její pouta spadla a celý dům, kde byla uvězněna, zmizel v troskách.
• Ženě byla dána velká křídla a odletěla na svatbu, za svým ženichem, který přicházel v oblacích.

Sedmé dějství

• Viděl jsem první skupinu tvořenou velkou ženou provdanou za kněze, a všichni byli seřazeni za vůdcem, který usedl v chrámu, jak stojí ve zcela zpustošené krajině.
• Naproti nim stála druhá skupina tvořená ženou osvobozenou ze žaláře, vedle ní lidé ubití v táborech a všichni stáli okolo ženicha.
• Pak první skupina úplně zmizela a zůstala jen druhá skupina.
• Říše zcela zanikly, žena se provdala za ženicha a země byla úplně obnovena.

Rád bych jen sdělil pro ty, kteří často věří různým zjevením, že postava zmíněná jako adresát toho snu, je zcela fiktivní, a pokud vám dané věci něco připomínají, jde o podobnost čistě náhodnou.