Prohlášení biskupa Apoštolské církve in memoriam k Iniciativě smíření
V současné době se v Apoštolské církvi dílčí spory řeší mimo jiné odvoláním se na bývalého biskupa Rudolfa Bubika, který by prý jistě jednal v zájmu dané frakce. Nedokážu odhadnout, jak by Rudek jednal v dílčích záležitostech zvláště v době, kdy se otevřel Torontskému požehnání a řadu svých dřívějších postojů, například k církevním restitucím, změnil. Myslím však, že s velkou pravděpodobností dokážu odhadnout, jak by jednal ohledně „Iniciativy smíření“ v době, kdy mi udělil plnou moc zastupovat jej ve vztahu k ostatním církvím včetně římskokatolické církve. Proto si dovolím uvést text prohlášení, jak by Apoštolská církev zřejmě reagovala. Je mi ale zároveň jasné, že by takto zcela jistě nereagovala v době, kdy je vedena manažerským způsobem, a nevydala by prohlášení, které by ji mohlo mediálně poškodit nebo vystavit její představitele konfrontaci. To ale Rudkovi, pokud byl o něčem přesvědčen, nikdy nevadilo. Jak by tedy AC reagovala v letech 2003–2008?
Prohlášení biskupa Apoštolské církve k Iniciativě smíření
Jelikož se v současnosti množí dotazy, jaký je postoj Apoštolské církve k Iniciativě smíření, rozhodli jsme se vydat toto tiskové prohlášení.
Danou iniciativu považujeme za soukromou aktivitu jeho protagonistů a Apoštolská církev ji jako celek odmítá. Činí tak z následujících důvodů:
- Věříme, že každý křesťan musí žít v odpuštění a lásce ke všem lidem, jinak by se nemohl stát účastníkem Božího království. Pokud bychom zjistili, že někdo z našich členů upadl do neodpuštění, řešili bychom to soukromým pastoračním rozhovorem, nikoliv deklarací.
- Věříme, že Pán Ježíš nesl zástupně hřích celého světa, a k jeho dokonalému dílu smíření nechceme nic dodávat. Jsme toliko povolání jej zvěstovat všemu stvoření.
- Nevěříme, že vrazi a násilníci vejdou do Božího království, od jejich skutků se distancujeme, neztotožňujeme se s nimi, a proto se za ně ani neomlouváme. Svědčili bychom tím, že jsme synové těch, kdo zabíjeli proroky.
- Nevěříme konstrukci doktríny „zástupného vyznávání hříchů“ jako prostředku duchovního boje s démony ani evangelizace. K tomu nalézáme v Bibli zcela jiné prostředky.
- Rozdělení církve vidíme jako vynucený důsledek odmítnutí nápravy římskokatolické církve prostřednictvím reformace. Je to pak římskokatolická církev, kdo kánony Tridentu anatematizuje každého, kdo reformační nauky zastává a Apoštolská církev se za reformaci nehodlá nikomu omlouvat.
Jako východisko jakéhokoliv historického nedorozumění, předsudků nebo dezinterpretace chápeme co možná nejpravdivější a neobjektivnější vyučování historie. To by nemělo být zatíženo preferencí aktivistických historiků, kteří jsou zrovna mediálně v kurzu. To neplatí jen o minulosti, ale i o současnosti a budoucnosti.
Rudolf Bubik
biskup Apoštolské církve in memoriam