Vytržení církve
Toto stanovisko je výsledkem činnosti komise ohledně tématu vytržení církve. Následující zpráva byla přijata Všeobecným presbyteriem dne 14. srpna 1979.
V sekci „Požehnaná naděje“ ve Vyjádření základních pravd Assemblies of God je uveden následující výrok:
„Vzkříšení zesnulých v Kristu, kteří se dočkají příchodu Páně, a jejich proměna spolu s živými je brzkou a požehnanou nadějí církve (1.Tesalonickým 4:16,17, Římanům 8:23, Titovi 2:13, 1. Korintským 15: 51,52)."
Ježíš učil, že se vrátí na zem a důsledně své učedníky varoval, aby na tuto událost byli neustále připraveni (Matouš 24:42–51; 25:1–13; Marek 13:37; Lukáš 12:37).
Ti porozuměli, že současný věk bude s jeho příchodem ukončen (Matouš 24:3). Jednou z pravd, o které před svou smrtí ubezpečil své následovníky, byla i jistota jeho návratu (J 14,2:3). Během jeho nanebevstoupení přišli mezi učedníky, kteří byli svědky této události, dva andělé, aby slib o Kristově návratu zopakovali. Prohlásili, že se Kristus navrátí tak, jak odešel (Sk 1:11). To znamená, že druhý příchod bude doslovný, fyzický a viditelný.
Na druhý příchod často odkazují novozákonní listy a téma blízkého návratu prostupuje všemi oddíly Písma, které se tím zabývají. Ačkoliv mezi prvním a druhým příchodem existuje jistý čas, učení o návratu Páně ve své podstatě zdůrazňuje, že se tak stane náhle a bez varování (Lukáš 19:11) a věřící proto mají být neustále připraveni (Filipanům 4:5, Židům 10:37, Jakub 5:8–9, Zjevení 22:10).
Věřící v raných dnech církve v tomto stavu očekávání žili. (1. Korintským 1:7, 1. Tesalonickým 1:9,10). Pavlovo „my“ v 1 Korintským 15:51 a 1. Tesalonickým 4:17 ukazuje, že i on si udržel naději na dožití se Ježíšova návratu.
Srovnání pasáží Písma, týkajících se druhého příchodu ukazuje, že některé mluví o viditelné události, kterou spatří celé lidstvo, a která zahrnuje soud nad hříšníky; jiné popisují příchod, který bude viditelný pouze pro věřící a jehož důsledkem bude jejich vyproštění ze země. To je pak mezi evangelikály známé jako vytržení.
Slovo „vytržení“ není v (anglické) Bibli obsaženo, zato je natolik zažité, že jedna z jeho definic je i uvedena i v Mezinárodním Websterově slovníku jako: „Kristovo vyzdvižení jeho pravé církve a jejích členů do ponebesí, kde se bude celé společenství těšit nebeské blaženosti se svým Pánem“. Slovo vytržení by dle 1. Tesalonickým 4:17 mohlo být přeloženo jako "vzetí“. Ježíš řekl, že jeho příchod bude mít za následek, že jeden člověk bude ze stejného místa vzat, zatímco druhý zanechán. To naznačuje náhlý odchod věřících ze země, kde byli zanecháni nevěřící, kteří budou čelit soužení (Matouš 24:36–42).
Ježíš mluvil o svém návratu jako o době, kdy budou národy země naříkat, až jej spatří přicházet (Matouš 24:30). Apoštol Pavel mluvil o návratu Pána jako o čase soudu a hněvu nad bezbožnými (2. Tesalonickým 1:7–10).
V 1. Tesalonickým 4:13–18 Pavel zvažoval jiný aspekt druhého příchodu. Tato krátká pasáž je nejvíce přesným a přímočarým učením o vytržení v celém Novém zákoně. Píše se zde pouze o živých a zesnulých věřících, ale neuvádí se, že v tomto okamžiku Krista spatří i bezbožní. Pavel popsal Ježíše, jak přichází z nebe, ale neuvedl nic o tom, že se jeho nohy dotknou země, jak se o jeho návratu píše jinde (Zachariáš 14:4). V tomto okamžiku se naplní 1. Jan 3:2, že budeme jako on.
Stejné řecké slovo pro „uchvácení“, použité v 1. Tesalonickým 4:17, je uvedené ve Skutcích 8:39 k popisu, že Filip byl po křtu etiopského dvořana „uchopen“. Druhý verš říká, že Duch Páně uchopil Filipa – což označuje i zdroj, kterým budou při vytržení vzati věřící ze země.
V 2. Tesalonickým 2:1 Pavel nazval vytržení „našim shromážděním okolo něho“. Řecké slovo pro „shromažďování“ je totožné se slovem „shromáždění“ v Židům 10:25, odkazujícímu na shromáždění křesťanů za účelem uctívání. Je to obraz svatých, shromažďujících se kolem Krista při příchodu pro ně.
Nadpřirozené vzetí zbožných ze země není v Písmu neznámé. Zásadní událostí v životě Enocha po letech chození s Bohem bylo jeho zázračné zmizení ze země (Genesis 5:21–24). Autor listu Židům nazval tento prožitek přenesením, obcházejícím smrt (Židům 11:5).
Aspekt náhlého vzetí věřícího ze světa, aniž by prožil smrt, byl zahrnut i v Eliášově vzetí, ačkoli se zde některé atributy lišily od toho Enochova (2 Královská 2:1–13).
Stejnou událostí jako 1. Tesalonickým 4:13–18 se zabývá i první list Korintským 15:51–54. Pavel zde mluvil o proměně, ke které jak u živých, tak u zesnulých věřících při vytržení dojde (1 Korintským 15:51). Nazval to tajemstvím, dosud nepoznanou pravdou, kterou mu zjevil svatý Duch. Ve Filipských 3:21 Pavel spojil Pánův příchod s časem proměny „našeho poníženého těla“, což je dalším odkazem na vytržení.
Pasáže, týkající se vytržení, popisují příchod Pána pro svůj lid. Části, které odkazují na viditelné zjevení Krista, popisují příchod Pána se svými svatými. Koloským 3:4 mluví o tom, že se věřící objeví s Kristem při jeho příchodu. Rovněž Juda 14 předvídá Pánův návrat s jeho lidem k vykonání soudu, což odkazuje na mnohé další pasáže ve vztahu k jeho viditelnému příchodu.
Jelikož si Písmo neodporuje, jeví se jako rozumné konstatovat, že pasáže popisující Kristův příchod pro svaté a se svatými naznačují dvě fáze jeho příchodu. Jsme přesvědčeni, že je pravdivé a správně předpokládat, že období mezi těmito dvěma příchody je i okamžikem, kdy svět zažije Velké soužení, zahrnující panování Antikrista a vylití Božího hněvu na bezbožné (Daniel 12:1, 2, 10–13, Matouš 24:15–31, 2. Tesalonickým 2:1–12).
Ačkoli Boží lid může před příchodem Páně přestát mnohé těžké zkoušky, církev bude vytržena před obdobím nazvaným Velké soužení.
Pavel v 2. Tesalonickým 2 uvedl, že jisté věci se musí uskutečnit předtím, než může nastat Den Hospodinův (jehož součástí je i Velké soužení) a objeví se muž nazvaný člověk hříchu (Antikrist). Jde o tajemství nepravosti, které působí od doby Pavla, ale je omezeno mocí Ducha, který pracuje skrze pravou církev. Pouze, když je tato církev vzata ze země vytržením, může se tento člověk veřejně projevit.
V 1. Tesalonickým 5, po pasáži o vytržení v kapitole 4, učil Pavel o Dni Páně a upozornil na zkázu, kterou přinese bezbožnému (viz 2, 3). Následně ihned ujistil křesťany, že ti, kteří zůstávají v Kristu, jím nebudou zaskočeni (verš 4).
Zatímco stále mluvil o Dni Páně, uvedl: „Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (v. 9). Zdá se být jasné, že měl na mysli osvobození věřících od soudů ve Dni Páně, včetně Velkého soužení.
Křesťanům je v Novém Zákoně opakovaně řečeno, aby měli na zřeteli příchod Páně. Nikdy nejsou učeni, aby vyhlíželi Velké soužení nebo zjevení Antikrista. Očekávání, že se tyto věci musí stát před vytržením, narušuje učení o nečekaném příchodu, čehož je Nový zákon plný.
Věřícím je řečeno, aby očekávali „jeho Syna z nebe“, nikoliv Velké soužení (1. Tesalonickým 1:10). Když jsou známky konce věku zjevné, musí vyhlížet a zvedat hlavu v očekávání jejich vykoupení, nikoliv Velkého soužení (Lukáš 21:28).
Známky příchodu Páně se naplní před jeho viditelným příchodem, ale před vytržením se naplnit nemusí. Každé učení o tom, že se jisté události musí udát před vytržením, je mimo harmonii s učením o nečekaném příchodu. V souladu s jednáním Boha s jeho lidem ve Starém zákoně je možné věřit, že církev bude před Velkým soužením vzata ze světa. Bůh neposlal potopu, dokud Noe a jeho rodina nebyli bezpečně v arše. Sodomu nezničil, dokud nevyšel Lot. Záchrana před Velkým soužením je podpořena vahou Písma. Kdekoli se v Novém zákoně vyskytuje učení o druhém příchodu, tam je zdůrazněna jeho nečekanost. Vkládání dalších událostí před vytržení toto učení ohrožuje.
Zatímco se křesťané těší na příchod Pána, je dobré si připomenout Pavlova slova Titovi: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.“ (Tit 2:11–14).
Toto stanovisko je uvedeno pouze pro informaci a není sdíleno autorem těchto stránek.