O zakládání sborů
Předně bych chtěl říci, že je mojí velkou touhou, aby lidé poznávali Krista. Aby se v naší zemi ještě mnozí obrátili a byli spaseni. Pokud by tomu tak nebylo, nesdílel bych se s lidmi s evangeliem. Považují za důležité pořádat evangelizace, jak osobní tak hromadné. Přesto mi přitom nejde především o růst ani o násobení počtu sborů. Chtěl bych, aby lidé byli spaseni, což samozřejmě druhotně k růstu vede. Nestává se nám ale růst jakousi modlou, která je důležitější než spasený člověk?
Když se podíváme do sdělovacích prostředků, zdá se, že všeobecným motivem všeho je růst. Lidé touží, aby jim rostly platy, aby rostl počet studentů na školách, přibývalo obchodů a dálnic. Politici touží po růstu preferencí. Otázkou však je, dá se růst donekonečna? A je skutečně cílem veškerenstva růst? Budeme šťastnější, zdravější a spokojenější, když vše kolem poroste? Zdá se mi, že příroda je o něco moudřejší. Nevidím kolem sebe stromy, které by rostly do nebe, že by se množily druhy zvířat nebo populace rostlin na určitém území. Každá populace má stádium růstu a dospělosti. Proč jen člověk touží mít stále více a více?
Růstovému tlaku podléhá i církev. Nedávno jsem si přečetl heslo na jedněch stránkách, že „co je zdravé, to roste“, čímž byl míněn počet sborů a potažmo počet křesťanů. Prý to tak Bůh chce. Tak předně. Církev je tělo. Pokud mi začne v těle ve věku mé dospělosti růst nějaký orgán nebo se zvětšovat má délka nebo hmotnost, rozhodně to není projevem zdraví. Je samozřejmé, že pokud neporoste malé dítě, pak nebude asi vše v pořádku. Pokud však začnu přibírat na váze stejnou rychlostí já, nebude to jen rozvojem mého zdraví. Pokud by byla pravda, že počet křesťanů se bude neustále zvětšovat, pak se nakonec všichni lidé na zemi stanou křesťany. Bible přestane mít pravdu, když bude mluvit o církvi jako o soli, a Ježíš se zjevně zmýlil, když řekl, že mnozí vcházejí širokou branou do záhuby.
Ať se nám to líbí nebo ne, nakonec vstoupí jen omezený „plný počet pohanů“. Těch, kteří byli Bohem předzvěděni, vyvoleni, ospravedlněni a vykoupeni. Jsem z celého srdce přesvědčen, že Bůh chce, aby uvěřili všichni a byli spaseni. Stejně tak ovšem Bůh chtěl, aby Židé přijali Ježíše jako Mesiáše. To, že Bůh ví něco předem, ještě neznamená, že je to jeho vůlí. Vždyť Bůh nemá zalíbení ve smrti hříšníka. Buďme tedy biblickými realisty, nikoliv utopickými blouznivci.
Co to tedy pro nás znamená? Nenechme se mýlit, že svojí snahou můžeme někoho přivést ke Kristu. Nikdo nemůže přijít k Bohu, pokud mu to není dáno od nebeského Otce. Není třeba podlehnout strachu, že neseme odpovědnost za to, že kolem nás nejsou jenom křesťané. Odpovědnost být svědky samozřejmě máme, a jsme to koneckonců my, koho Bůh pověřil hlásat zvěst smíření. Pokud církev koná, jak má, Pán sám přidává své děti tam, kde má záruku, že o ně bude postaráno. Ale jen blázen by si myslel, že je to výsledkem jeho snahy. Když se podíváme do historie církve, vždy byli lidé, sbory a hnutí, kam Pán přidával. Ovšem i stádo ovcí není zdravé tím, že je velké. Antická stáda ovcí měla tak okolo 50 – 200 kusů. Není pro sbor zdravé, když jeho pastýř nezná své ovce jménem a musí vytvářet různé skupinkové modely. Pán přidává tam, kde vidí proměněný charakter a poslušnost, nikoliv horečnatou aktivitu.
Počet lidí vyvolených ke spáse je znám jen Bohu. Bible nás ovšem nenechává na pochybách, že to bude menšina společnosti. Středověká církev se domnívala, že tím, že pokřtí všechny obyvatele, stanou se tito její součástí. Tak se zrodila organizace, kterou později reformátoři identifikovali s Nevěstkou, o které se píše v Bibli jako o té, ke které se přidá většina obyvatel země. Pamatuje, že žádný strom neroste do nebe, a pokud v dospělém těle, tedy zdravé a plnohodnotné církvi v zemi, kde všichni slyšeli evangelium (nebo kde se v církvi rozšířil blud), stále něco mohutně roste, může to být i maligní tkáň.
Osobně si myslím, že za tím vším stojí nebiblická představa jakéhosi celosvětového probuzení poslední doby, které se stále nekoná, a kterému se proto mnozí snaží všemožně pomoct.