Biblická apologetika

Imigrační islámská vlna jako soud nad západní civilizací? (1. část)

Hned v úvodu bych rád zdůraznil, že jsem stoupencem náboženského a politického utečenectví a emigrace. Ostatně, i naši křesťanští předkové emigrovali v 17. století před římskokatolickým útlakem a pronásledováním například do Německa. Byli však velkým požehnáním okolním zemím, stejně jako o století dříve francouzští hugenoti, kteří nalezli azyl například v Americe a v Africe a mnohem později arménští křesťané, kteří prchli před muslimskou genocidou do Ameriky. Zde ovšem jde o něco jiného, a to je masová imigrace ekonomických uprchlíků včetně následného šíření islámské monokultury, s čímž má Evropa více než tisíciletou zkušenost zejména na Balkáně.

Přestože imigrace je věc složitá a komplexní, jsem přesvědčen, že z Božího pohledu to až tak komplikované není. Vím, že Bůh je suverénní a že masová emigrace Arabů a Afričanů muslimského vyznání do Evropy je pevně pod jeho kontrolou. Ba dokonce, že k ní dal příkaz či ji dopustil On sám. A patrně je i k dobru církve, kterou možná nelze jinak reformovat. A ostatně, podobné mechanismy se v Písmu a v historii neobjevují poprvé. Věřím, že se tedy jedná o podobný soud nad Evropou, kterého jsme mohli být svědky v historii vícekrát, a je naznačen biblickým varováním církvím v oblasti dnešního Turecka, kterým Jan adresoval první tři kapitoly listu Zjevení. Dnes tam, stejně jako v oblasti původně křesťanské severní Afriky, stojí mešity. Záleží proto jen na úhlu pohledu a perspektivě, které zvolíme k nahlížení událostí, které dnes hýbou Evropou.

Písmo i historie nás však také učí, že soud začíná od domu Božího.

Když se podívám na současné křesťanské publicisty, kteří hojně o tomto fenoménu píší a diskutují, všímám si jedné věci. Snad nikdo zde nehledá biblické principy a duchovní souvislosti, téměř nikdo v tom nevidí Boží ruku a tito křesťanští publicisté snad až na výjimky píší politické komentáře a hledají politická řešení. Církve pak vydávají prohlášení. Řešení ovšem nemají resp. nemáme. Je jen jediný, kdo ale může spustit zvednutá stavidla, která On sám zvedl. Proč se ale neobrátit na Něho, kdo jediný může celou situaci proměnit a proč nehledat odpověď v Knize všech knih? Pro mne je zde důležitá pasáž, která říká:

Stalo-li se kdy něco zlého, aby Hospodin nepřikázal…? Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům.

Jenže je zde problém. Zástupy falešných proroků jako před vpádem kaldejských vojsk do Jeruzaléma říkají „pokoj, pokoj“ resp. „probuzení, probuzení“ a někteří, kteří tuto pomýlenost vidí, zase v proroky nevěří a pokud by k nim Bůh promluvil, zřejmě začnou zaklínat ďábla, aby umlkl.

Je ovšem třeba si všimnout, že velmi přesnou a podle mne i brilantní prorockou perspektivu naznačil Dan Drápal ve svém článku zveřejněném i v kalvinistickém Zápase o duši Tři domy s velkým časovým předstihem. Jeho komentáře jsou podle mne dodnes smysluplné, byť zřejmě vidím řešení problému a možná i jeho příčiny z jiného úhlu. Dalším podnětným pohledem, opět z jiného úhlu pohledu, je kázání luteránského faráře Michala Kluse, které může ledasco napovědět o našich vnitřních postojích, ovlivňujících naše názory na danou otázku.

Politická korektnost a její kořeny

V tomto článku bych se chtěl krátce zaměřit na určité politické souvislosti a učinit jakýsi zevrubný občanský pohled. Nebudu zde činit obsáhlý politický rozbor, jen si dovolím poznamenat jistou noticku. Bydlím kousek od bývalého vojenského cvičiště, kde se měl svého času prohánět v tanku i zločinec, terorista a antisemita, plukovník Muammar Kaddáfí. Byl to ale i soudruh z Libyjské arabské lidové socialistické Džamáhíríje, založené na tzv. islámském socialismu. Kaddáfí měl velký zájem o náš Semtex a Libye se dostala na seznam zemí podporujících terorismus. Nicméně tento soudruh byl i nositel řádu Bílého lva, kterým ho ověnčil jiný soudruh, prezident ČSSR, dr. Gustav Husák. O Kaddáfím tak bylo radno mluvit jen v dobrém, neřkuli v superlativech. Naše země má tak s politickou korektností své mnohaleté zkušenosti, které však sahají mnohem dále. Například nacisté ústy českých politických komentátorů nikdy neprohrávali, ale jen „takticky ustupovali“, soudruh ředitel býval „společensky unaven“ a jezuité prý „budovali národní památky“.

V osmdesátých letech jsem bydlel na internátu a později na kolejích. V obou případech jsem bydlel s muslimy ze zemí z oblastí, odkud k nám dnes proudí uprchlíci. Šlo v podstatě o cvičení komunistických agentů s velmi pochybnou minulostí, ale v té době se tomu říkalo „internacionální bratrská pomoc spřáteleným zemím“. Často spolu sami diskutovali, až bylo třeba vytírat krev a volat záchrannou službu. Tito studenti byli vybaveni tuzexovými poukázkami, tudíž peněz měli relativní nadbytek, do školy se jim moc nechtělo a soužití s nimi bylo velice obtížné. Jejich solvence měla za následek, že některé mé spolužačky se pak staly doslova profesionálními prostitutkami. Poeticky se mezi sebou oslovovaly „Arabelo“ a jejich kupní síla byla nesrovnatelná se solvencí jejich vrstevnic. Podotýkám, že se jednalo o roky 1982 – 1990 a studoval jsem v Brně a později v Hradci Králové.

Na kolejích Univerzity Karlovy v Hradci Králové měli někteří zahraniční studenti pocit, že pokoje patří jim a někdy měli i snahu si z českých studentů udělat sluhy. Vzpomínám si, jak na chmelové brigádě jeden rozhořčený zahraniční student hodil rukavice pod nohy překvapeného mistra se slovy, že daný mistr by měl pracovat v továrně jeho otce a on by mu měl říkat, co má dělat, ne naopak. Kdyby to udělal český student, nevím, zda by mohl pokračovat ve studiu. Zahraniční studenti ovšem měli privilegia a dokonce se divím, že vůbec na danou brigádu – pro nás povinnou – jeli.

Co však bylo nejvíce frustrující, že v případě střetů nebylo možné si stěžovat, protože za těmito studenty stáli politicky mocní muži. Vzpomínám na zástupkyni ředitele střední školy, pro kterou tito studenti kupovali drahé dary a která byla jejich patronem. Stížnost proti nim znamenala automaticky obvinění z rasismu. Když jsem si jednou na kolejích stěžoval na fyzické napadení od spolubydlícího studenta ze Súdánu – dovolil jsem si totiž na svém pracovním stolku vylepit „Kolejní řád“, resp. tu část, která se vztahovala k nočnímu klidu po 22 hodině – byl jsem z koleje vyloučen. Naštěstí ne ze školy a ubytování jsem dostal na koleji jiné. Takové věci ale vyvolávaly pocit bezmoci a často i nenávisti mezi našimi studenty. Ubytování s těmito cizinci bylo – ačkoliv proto nemám důkazy – udělováno našim studentům možná i za trest. Tito studenti jako muslimové tíhli k levici a obvykle milovali Jásira Arafata, miláčka komunistických proponentů. Znali bojová umění a byli i dobře vycvičení v boji se střelnými zbraněmi.

Zákon nerozlišuje

Poté jsem se stal křesťanem a po revoluci se začal setkávat i s jinými zahraničními studenty ze stejných zemí, jako byli moji dřívější spolubydlící. Tito již nebyli zváni díky budování komunistického internacionalismu, za studium si platili, byli spořádaní a chovali se zjevně odlišně. Tehdy jsem naznal, že lidé všech národností jsou sice hříšníky, ale jsou schopni dodržovat společenské konvence země, v níž studují. Vždyť i Boží zákon platí pro všechny stejně. Tím ovšem nechci říci, že Bůh nezohledňuje naše možnosti a dispozice. Jsem si vědom, že někomu projde, co by jinému neprošlo a naopak. V principu ale Boží zákon hřích postihuje bez výjimky. Liší se někdy jen výše trestu, což je ale stejné i u spravedlivého světského soudu, který posuzuje i dosavadní bezúhonnost nebo mentální a psychické dispozice, což je věcí soudce. Každý tudíž občas potřebujeme individuální přístup a i určité kultury potřebují specifické, nicméně spravedlivé přístupy, aby mohly docílit – v tomto případě – stejného studijního výsledku jako ostatní.

Uviděl jsem tedy, že mezi lidmi existují rozdíly způsobené kulturou a náboženstvím, ale pokud se měří všem stejným metrem, právo je vynucováno a jeho nedodržení sankcionováno, problémy obvykle do značné míry mizí. Stejně tak žádná menšina ani většina nemá u Boha privilegia a Bůh soudí každého spravedlivě, podle jeho skutků.

Já jsem ovšem dostal v Kristu milost a na věc jsem se začal dívat i jinak. Spatřoval jsem v lidech spíše oběti hříchu, než viníky. Byl jsem pak velmi mile překvapen, když jsem na různých křesťanských setkáních poznal například africké křesťany. Ano, byli jiní, ale srdeční, přátelští a byl to obrovský kontrast s těmi dřívějšími studenty, se kterými jsem měl za socialismu osobní zkušenost. Troufnu si říci, že afričtí křesťané jsou často mnohem zbožnější než ti evropští. Shledal jsem jen jednu jejich společnou vadu, a to byla nedochvilnost. Téměř nikdy a nikam nepřicházeli včas. A tak jsem uviděl, že Kristus proměňuje srdce nezávisle na rasové, národní či státní příslušnosti a že Duch svatý nás všechny spojuje a dává nám novou identitu.

Dnes vidím zcela jinak i muslimy. Jsou podle Písma otroky falešného boha, stejně jako jsou ateisté otroky materialismu, a potřebují prožít Boží lásku a skrze koho jiného by ji měli zažít, než skrze křesťany? Viděl jsem, že Bůh tedy proměňuje nejen druhé lidi, ale i můj pohled. Zjistil jsem, že jsem úplně stejným hříšníkem jako tehdejší zahraniční studenti, budoucí agenti revoluce. Jen pocházím z jiné kultury, která vyznává jiné hodnoty. Ale v srdci zůstávám stejně převrácený jako kterýkoliv člověk, který nezná Krista, jen jsem se nechal obmýt jeho krví od svých vin. Mám však Ducha Kristova, který mi dává – pokud se jím nechám vést – sílu hřích překonávat, což muslimové, a nejen oni, samozřejmě nemají.

Abych byl ale spravedlivý, na svých zahraničních cestách jsem pak poznal i velmi srdečné muslimy. Například ve Francii jsem s jedním imigrantem, doktorem farmacie, pracoval na jisté technologii a náš vztah byl natolik korektní, že dokonce požádal vedení firmy, zda bych u nich mohl být zaměstnán. Přeci jen mám ale raději Českou republiku a zdvořile jsem to odmítl. Oba jsme ale věděli, že bez práce nejsou koláče a že kdo nechce pracovat, ať nejí.

Je tedy třeba tedy oddělovat člověka, který je stvořen k obrazu Božímu, je hoden lidské důstojnosti a je roven všem ostatním lidským bytostem nezávisle na rase, od jeho ideologie, kultury a náboženství. Všichni jsme lidé stvořeni k Božímu obrazu. Všichni jsme zároveň hříšníky, hodni soudu. Máme ale rozdílné zázemí a náboženství. Islám je náboženství z pohledu Písma falešné a z historické zkušenosti vede k násilí. O lidech v zemích s náboženskou tradicí, ať dobrou či špatnou, může platit slovo:

Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje: Jsou spravedliví, které jako by poznamenalo dílo svévolníků, a jsou svévolníci, které jako by poznamenalo dílo spravedlivých. Řekl jsem si, že i to je pomíjivost.

Podstata člověka je tedy stejná, ale kulturní a náboženský vliv, který je dědictvím respektovaných osobností daného národa, jej může ovlivnit buď dobře nebo špatně. Jiný odkaz si můžeme vzít z Mohameda nebo tureckého sultána a jiný od Krista nebo Jana Husa. Pozor ale na první polovinu verše, která ukazuje, že i Boží dítě může být ovlivněno dědictvím svévolníků, odmítajících Boží řád například v oblasti lidské sexuality a rodiny. Podobně může Charles Darwin ve svém pohledu na počátek lidského rodu ovlivnit křesťana více než Mojžíš a apoštol Pavel.

Dvojí metr

Pokud ale dnes někdo tvrdí, že některým nepřizpůsobivým menšinám, které zde žijí, je třeba udělovat privilegia, je jim třeba udělovat nové byty, když ty předchozí zničí nebo bez problémů dostanou všechny dávky jen proto, že umí být agresivní a nahlas křičet, je podle mne rasistou. Dělá totiž z těchto lidí méněcenné bytosti, které podle něho asi nejsou sto dodržovat zákony a společná pravidla. Tak tomu ovšem není.

Protože považuji Darwinovu teorii za ateistickou filozofii resp. ideologii a ne primárně za vědeckou premisu, jsem přesvědčen, že lidstvo povstalo z jednoho rodičovského páru před tisíci lety v Edenu. To mne zavazuje nedělat mezi lidmi rozdíly, nikomu nestranit, protože to nedělá ani můj nebeský Otec a nečinil tak ani Pán Ježíš. Pokud však někdo tvrdí, že vývoj lidstva spočívá v tom, že silnější zvítězí nad slabším a že evoluční proces dále pokračuje, a pokud dále věří, že jednotlivé rasy jsou důsledkem této makroevoluce, pak je to jen krůček k rasismu. Ostatně sociální darwinismus byl podhoubím vzniku nacismu a fašismu.

Kristus se nikoho neptal po rase ani národnosti, ale po víře. Nezastíral, že byl však poslán nejprve ke svému národu, protože byl v té době omezen tělem. Po svém vzkříšení však zaslíbil svoji duchovní přítomnost všem svým následovníkům, které zároveň poslal do celého světa. Být v Kristu pak překonává národnost, státnost i některé sociální rozdílnosti pohlaví. Bůh opravdu nikomu nestranní. Dodnes však trvá na víře v Něho, nikoliv v multikulturní panteon, ke kterému tolik inklinovali tehdejší Izraelci, což bývalo předzvěstí soudu ve formě invazí pohanských národů. Dnes je mnohem více než jindy třeba zdůraznit, že za člověka zemřel v Kristu jen On, ne Mohamed.

Nejvíce nepřizpůsobivým menšinám škodí ti, kteří si z nich dělají dojnou krávu skrze různé dotace a jsou placeni za „antidiskriminační“ výmysly. Jednak implicitně zastávají otevřený rasismus tím, že tak popírají schopnost svobodných lidských bytostí dodržovat zákony, a jednak ostrakizují ty, kteří chtějí pravdivě informovat a popisují viditelnou skutečnost. O některých věcech se pak nesmí psát a některé otázky není radno pokládat. Obranné reakce veřejnosti, citlivé na tyto mediální manipulace, pak probouzejí ty nejnižší lidské pudy, jako je rasismus a allofobie (spíše než xenofobie, která v biologii je jevem fyziologickým). Čím víc komunisté podporovali zahraniční studenty, čím víc měli výhod u zkoušek a čím více se přikrývaly jejich prohřešky, tím více je čeští studenti – s prominutím – nenáviděli.

Po revoluci, když „pozitivní diskriminace“ zahraničních studentů skončila, mohl jsem vidět, že každá lidská bytost, je-li k tomu vedena a nucena, se dokáže podřídit společným pravidlům. I když samozřejmě, člověk zůstává hříšníkem. Když dnes slyším, že je třeba zamlčovat některá fakta ohledně menšin a uprchlíků ohledně kriminality s tím spojené, uvědomuji si, že to bude jen eskalovat skutečný rasismus.

Rasismus a konspirační teorie

Písmo nás vede k tomu, abychom nazývali věci pravými jmény. Je třeba mít na paměti, že Ježíš svého času přirovnal Syrofeničany k psům a Pavel uznal, že Kréťané jsou lháři, lenivá břicha a zlá zvířata. Židé, kteří volali po ukřižování Krista a pronásledovali první křesťany, byli z Janova pera nazváni synagogou satanovou. Ježíš, Pavel ani Jan tak nečinili bezdůvodně, na základě národnosti nebo státnosti (Pavel sám citoval krétského křesťana a Jan byl Židem), ale na základě skutků. Dnes je možné „ad libitum“ kritizovat Rusy, stejně jako je možné nestoudně nadávat na svého prezidenta, ale kolem menšin je třeba chodit po špičkách. Podobně bylo možné bombardovat pravoslavné Srby, zatímco muslimských Albánců, pro něž pracovala teroristická UCK, která zahájila masakry vlastního etnika, bylo třeba se vojensky zastat a udělit Kosovu velkorysou autonomii. Moje otázka zní, proč tedy dnes utíkají, když dosáhli svého?

Protože nejsem rasista, nesouhlasím tedy s filtrováním informací novináři, politiky a levicovými aktivisty, kteří zdaleka nejsou nestrannými a kdovíproč z principu preferují nepřizpůsobivou menšinu před většinou, přistěhovalce před domácími a jiná náboženství před křesťanstvím. Zdůrazňuji však, že většina nemusí být v právu, domácí mohou být zlí a křesťané mohou dělat hrozné věci. V takových případech – a nejen v nich – je třeba postupovat podle práva. Mluvím zde o principu jako takovém. Díky filtraci a cenzuře pak existují různé „nezávislé servery“ (jiné jsou naopak velmi prospěšné) a skutečně nebezpečné skupiny, kam patří podle mne i jistá politická strana, jejíž velice inteligentní předseda a schopný novinář (bývalý člen hnutí, zastávajícího křesťanský sionismus) dovede pregnantně formulovat danou problematiku, nicméně, stejně jako kdysi NSDAP v Německu, za vším nalézá sionistické spiknutí. Jiní zde vidí spiknutí amerických bankéřů a jdou dokonce tak daleko, že obviňují USA z toho, že zničily 11. září 2001 budovy WTC. Prim zde hraje jinak velmi zajímavý a často neotřelý myslitel a bývalý tajemník bývalého prezidenta, který ovšem k podobným spekulacím naštěstí nikdy nedošel a zachoval si, stejně jako současný prezident, zdravý odstup a racionální přístup.

Zákon setby a žně

Divím se však, že si doposavad ohledně pádu WTC nikdo nevšiml jiné souvislosti. Byly to USA, kdo porušily Chartu OSN a zahájily bombardování Jugoslávie a podporovaly síly, které byly financovány – podle mnohých zdrojů – narkomafií. Pokud si dobře vzpomínám, byly ve zprávách České televize záběry, které ukazovaly odzbrojení jugoslávské armády vojáky NATO, zatímco na pozadí stáli příslušníci UCK se samopaly. Což to není podpora extrémních a radikálních muslimských teroristů? Dva roky poté byly brutálně zničeny budovy WTC v New Yorku a za viníka byl označen Taliban. Existují studie, které poukazují, že heroin, distribuovaný v Evropě, pochází balkánskou cestou z afgánského opia, o které pečuje Taliban, zatímco UCK, tehdejší pragmatický spojenec NATO a USA, profitovala z jeho pašování a distribuce. Nezlobte se, ale není toto zákon setby a žně?

Na útoku proti Srbsku se významně podílely i německé letouny, které od 2. světové války nesměly být nasazeny k bojové akci. Útočily na Srby, aby pomohly Kosovským Albáncům. Zničena byla budova vlády, porodnice a čínské velvyslanectví a další civilní budovy, zatímco vojenská infrastruktura prý zůstala téměř nedotčena. Jen za první dva měsíce tohoto roku bylo v Německu podáno 18 tisíc žádostí o azyl právě Kosovskými Albánci. A nezdá se, že by se Německo radovalo. Pokud ovšem Německo tolik propaguje výhody imigrace, proč touží po přerozdělení imigrantů? Nebo se chce rozdělit o požehnání?

Někdy poněkud populističtí, zvláště levicoví čeští politici tvrdí, že jsme se nijak nepodíleli na věcech, které způsobují imigraci. Dovolím si připomenout, že jsme jako ČR měli jedinečnou příležitost vetovat rozhodnutí NATO k bombardování Jugoslávie v roce 1999. Ano, byli jsme členy jen krátce, ale narazili jsme na něco jiného, a to je totální neznalost a neobeznámenost českých politiků a novinářů s danou problematikou. Někteří pak tvrdili, že kdyby měli více informací, jednali by jinak. Správné informace tedy znamenají lidské životy, a proto nesmí být filtrovány a účelně upravovány. Cenzor a účelový ideolog tak může být horší než nájemný vrah.

Několik paradoxů

Na závěr bych se rád zamyslel nad několika paradoxy. Lidé, kteří otevřeně zastávají teorie pozitivní diskriminace a masovou imigraci snad v jakékoliv její podobě (a nyní bych opět zdůraznil, že vše má v rukou zcela suverénní Bůh), často zároveň zastávají – i když ne všichni a automaticky a vždy – i několik zcela anti-křesťanských ideologií. Patří sem multikulturalismus v tom podle mne nejhorším slova smyslu, homosexualismus a dnes již celé LBGT hnutí, genderismus a humanrightismus, opět v tom nejhorším slova smyslu. Dále stoupenci imigrace obvykle zastávají tzv. „mezináboženský dialog“, který ovšem s dialogem nemá mnoho společného. Někteří jeho proponenti se sice označují za křesťany, avšak nemohu se ubránit dojmu vlivu jistého ducha synkretismu, když třeba se svými studenty křesťanské fakulty dovádí při uctívaní Kršny, což se dostalo i na Youtube (čas 1:24 – 1:42 a 20:05 – 2:09). Pokud chci vést dialog jako křesťan, měl bych i věřit jako křesťan a být i loajální k tradici například církve, k níž se hlásím. Nebo je více bohů či se snad Hospodin manifestoval v hinduismu, případně zaměstnání vyvazuje z toho stranit se modloslužby?

Nyní ale musím zdůraznit, že sám obdivuji soužití různých kultur v USA v jejich původní podobě, vzniklém z imigrantů po osídlování kontinentu, a jsem zastáncem lidských práv v jejich původním konzervativním pojetí, jak byla koncipována v zemích s jistou křesťanskou tradicí. Ta hájila svobody člověka, nikoliv jeho hříchy.

Ale zkusme se zamyslet, jak vidí tyto západní „výdobytky“ muslimové, kteří sem přicházejí a jejichž imigrační vlny na západě také vytvářejí ghetta a no-go zóny. Chci zdůraznit, že negeneralizuji! Budou muslimští imigranti – právě ti, kteří tyto zóny zakládají a možná k tomu byli vedeni neodpovědnou imigrační politikou – akceptovat feminismus? Vždyť svědectví ženy před soudem má v islámu nižší právní váhu než svědectví muže, jak nám vysvětlil pan Abbas. Muslim také může mít například až čtyři manželky, ale žena jen jednoho muže. Budou muslimové akceptovat genderismus, vedoucí k jakési univerzální, bezpohlavní bytosti, když mnohé ženy svědčí o bití a jejich tržní cena je někde na úrovni velblouda? A co homosexualita, za kterou jsou velmi tvrdé, někde dokonce tělesné tresty a kterou otevřeně podporuje i prezident USA? A multikulturalismus? Muslimové přeci vytvářejí velmi rigidní monokultury, kde často otevřeně uplatňují právo Šarí'a nebo jej otevřeně touží zavést, jak jsme se mohli nedávno dozvěděl z televizní debaty od jejich představitele. A co mezináboženský dialog…? V muslimských zemích musí platit křesťané vysoké daně (přinejlepším) nebo jsou podrobováni skutečně genocidě. Není nekorektní to jen zmiňovat?

Boží soud

Jsem přesvědčen, že současná imigrační vlna může být počátkem pádu západní civilizace v jejím dnešním pojetí. Stačí se podívat na vzestup Osmanské říše na Balkáně ve středověku i novověku. Věřím, že je Božím soudem a že bez pokání a navrácení k Bohu (stačí jen křesťanů, kteří jsou solí a světlem světa) ji nelze zastavit. Zatím vidím soud i v tom, že zřejmě může napomoci k vymýcení výše uvedených femin, LBGT, gender…-ismů a možná smete ty, kdo podobné ideologie zastávají a nyní si pilně a důsledně podřezávají pod sebou větev. To by byla ta pozitivnější varianta. Avšak nejprve, věřím, soud začne od církve a myslím, že to bude brzy.