Kdo dnes sedí na stolici Mojžíšově?
Matouš 23:2–4 "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.“
V těchto verších Ježíš poukazuje na dobu platnosti Mojžíšova zákona před svým ukřižováním a vzkříšením a na dobu levitárního kněžství pod úřadem áronovského velekněžství. On sám byl až do své smrti poddán Zákonu (Ga 4,4), své učedníky formoval po rabínském vzoru, když se věnoval svým dvanácti (Mt 10,1 a např. L 18,31) a třem (L 8,51; Mt 17,1), a některé uzdravené vedl k chrámové oběti na svědectví farizeům (Mt 5,4), usedlým na Mojžíšově stolici podle Mojžíšova zákona (L 5,14).
Mojžíš jako prostředník
Co to ovšem je Mojžíšův stolec? V době Mojžíšova života hrál on, adoptivní syn faraonovy dcery, úlohu vysvoboditele izraelského národa. Vedl Boží lid, byl jeho přímluvcem a dokonce prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Byl to on, kdo si ve stanu setkávání vyprošoval Boží vůli, kterou pak sděloval lidu. Lid však nezřídka jeho úlohu odmítal. Například Mirjam s Áronem:
Numeri 12:1–2 Mirjam s Áronem mluvila proti Mojžíšovi kvůli kúšské ženě, kterou si vzal; pojal totiž za ženu Kúšanku. Říkali: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?“ Hospodin to slyšel.
Bůh pak trestá Mirjam ani ne tolik za to, že Mojžíše kritizovala, ale spíše za to, že si přisvojila obdobnou úlohu a vysvětluje, že úloha proroků je odlišná od role prostředníka:
Numeri 12:5 Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu. Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili. Řekl: „Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu. Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem. Má trvalé místo v celém mém domě. S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách; smí patřit na zjev Hospodinův. Jak to, že se tedy nebojíte mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?“
I pro časté vzpoury Bůh mocným způsobem Mojžíšův úřad, chcete-li stolici, potvrdil, když mu byl, jako prostředníkovi, předán Boží zákon:
Exodus 20:18–21 Všechen lid pozoroval hřmění a blýskání, zvuk polnice a kouřící se horu. Lid to pozoroval, chvěl se a zůstal stát opodál. Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.“ Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se! Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel, aby bylo zřejmé, že se ho budete bát a přestanete hřešit.“ Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh.
Nyní lid uznal Mojžíšovu úlohu a pochopil, že není možné, aby Bůh mluvil přímo k lidem. O Mojžíšově prostřednické roli ve vztahu k udílení Zákona svědčí i apoštol Pavel:
Galatským 3:19 Jak je to potom se Zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku.
Krtistus jako prostředník
Mojžíš tak byl ve svém životě, službě i úřadu předobrazem Krista. Když Mojžíš, na sklonku života, prorokuje o Kristu, uvozuje tak jeho budoucí obdobnou úlohu prostředníka mezi Bohem a lidmi. Odvolává se přitom právě na zmíněnou událost, kdy lidu sděloval Boží zákon:
Deuteronomium 18:15–19 Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“ Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.
Je to tedy Kristus, kdo usedl na Mojžíšově stolici. Jasně o tom svědčí i Petr při svém kázání v Šalamounově sloupoví:
Skutky apoštolské 3:22–23 Mojžíš řekl: `Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.´ A `každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.´
Kristovu prostřednickou roli pak explicitně formuluje Pavel:
1 Timoteovi 2:5,6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
V životě Krista můžeme vidět i další shodné prvky, jako v životě i službě Mojžíšově. Stejně jako Mojžíš udělil Božímu lidu Zákon na hoře, i Ježíš při horském kázání udílí svá přikázání, přičemž staví své slovo nad slova resp. přikázání sdělená skrze Mojžíše:
Matouš 5:38–29 Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub´. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou…
Teologové se obecně shodují, že Kristus zde nejen opakuje Mojžíšova slova, ale i rozšiřuje a s definitivní platností s odkazem na svoji autoritu Božského Zákonodárce i prostředníka je prohlubuje a zpřísňuje.
Protože Kristus usedl na stolici Mojžíšově, nemusíme již přicházet k lidským prostředníkům, kněžím, ani s obětí ani pro autoritativní radu. Roztržením chrámové opony máme všichni v jednom Duchu přístup ke Kristu.
Židům 4:15–16 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Kristus nahrazuje Mojžíše
Žádný člověk, žádná církevní autorita, si proto z principu nemůže nárokovat poslušnost na základě Mojžíšovy kněžské, prostřednické služby, kromě Krista. Nikdo již nestojí mezi Bohem a námi. Jasně to svým učedníkům prokázal Kristus na hoře proměnění, kde se vedle něho zjevil sám, zřejmě již vzkříšený Mojžíš, protože se jeho tělo nenašlo (Dt 34,6) a o jeho tělesný vstup do nebe měl zřejmě při Michael se satanem (Ju 1,9).
Matouš 17:1–5 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“
V tomto příběhu je skryta symbolika. Když Mojžíš na hoře mluvil s Bohem, jeho tvář zářila (2 K 3,7). Stejně tak nyní i Kristus září. Ale Kristus zde není sám, jako byl Mojžíš; učedníci sem již mají přístup. A i Mojžíš je zde znovu a zářící. Do této chvíle navíc platilo áronovské velekněžství podle Mojžíšova zákona. Učedníci jsou nadšeni a chtějí zůstat na hoře a pro Mojžíše (představitele Zákona) a Eliáše (představitele proroků) postavit stany, jako by snad chtěli zachovat status quo. Chtějí se radovat spolu se svatými, ale Bůh jim v tom zabránil a autoritativně oznámil, že nyní mají poslouchat Božího Syna, nikoliv snad Mojžíše. Je třeba vykročit dál.
S tímto příběhem se pojí i dvě tajemství, jimž je možné porozumět jen z pohledu změny kněžství. Proroci zaslibovali příchod Božího království v moci Ducha svatého. Například Jóel uvedl, že přijde doba, kdy Duch nebude zmocňovat jen kněží, krále a proroky, ale že bude vylit na celé tělo a běžní věřící, muži i ženy, budou prorokovat (Jl 3,1). A přesně to se stalo o letnicích, jak potvrdil Petr ve svém slavném letničním kázání (Sk 2,18). Prorocké jazyky pak potvrdily, že se jedná nejen o příslušníky Izraele, ale o Kristovy následovníky ze všech kmenů, jazyků, národů a ras (Sk 2,5–11).
Podobně Kristus těsně před zkušeností na hoře proměnění pravil, že mnozí, kteří s ním právě jsou, nezemřou, dokud neuvidí království Boží přicházející v moci (Mk 9,1). Petr, Jakub a Jan tak mohli zřejmě prožít toto zaslíbení již na hoře proměnění, a tento závdavek se pak plněji projevil o letnicích, kdy byl seslán Duch svatý. K úplnému naplnění dojde při vzkříšení a druhém Kristově příchodu. Ale protože Ježíš ještě nebyl v době horské zkušenosti obětován a vzkříšen, bylo učedníkům zakázáno o této události mluvit. Obsažené poselství prožitku z hory proměnění totiž ukazovalo až na brzkou budoucnost podmíněnou změnou kněžství při vzkříšení. Kristus svojí obětí naplní Mojžíšův zákon a nahradí jej vládou svého Slova v moci Ducha. Od té doby již ne Mojžíš, ale Kristus.
Marek 9:8–9 Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
Kristova stolice převýšila Mojžíšovu
Nikde v Novém zákoně od doby letnic se již nemluví o přítomné „stolici Mojžíšově“, ale principiálně je možné mluvit o stolci Kristově. Do této doby však platila slova „na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové", a teprve s Kristovým vzkříšením došlo ke změně kněžství pro Boží lid. Proto věta: „čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou“, jeho smrtí a vzkříšením definitivně pozbyla platnosti. Důkazem toho je, že po letnicích učedníci přímo farizeům odmítli poslušnost. Dnes, jako kdysi učedníci, již nevidíme než Ježíše samotného.
Kristova stolice v posledku ovšem převyšuje stolici Mojžíšovu, neboť Mojžíš měl – jak sdělil Hospodin Marii – trvalé místo v Božím domě, ale Kristus je ustaven nad celým domem.
Židům 3:1–6 Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i `Mojžíš byl věrný v celém Božím domě´. Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.
Ježíš ne César
A tak, jestliže nějaký pastor, farář, kněz nebo biskup bude tvrdit, že je třeba ho poslouchat, i když je farizeus, protože usedl na Mojžíšově stolici, můžete mu směle odvětit, že by si měl doplnit biblické vzdělání. Mojžíš byl překonán Kristem k němuž netřeba prostředníků. Autorita soudobých pastýřů není prostřednická ani zákonodárná, navíc je podmíněná charakterem a životem. Je správcovská, učitelská a dohlížitelská a je podmíněna morální, duchovní i věroučnou vyspělostí (1 Tim 3,2–16 a Tit 1,7–9). Autority je třeba prověřovat (Sk 17,11) a falešné autoritě (Zj 2,2), autoritě v bludu (Ga 1,9) nebo autoritě eticky kolísající (Ga 2,11) je třeba se vzepřít a poslušnost v dané věci odmítnout.