Text přednášky o charismatickém hnutí z teologické konference ECAV 2011
Církev by měla své členy, kteří prožili charismatickou zkušenost, před heterodoxními vlivy chránit a nestavět se k nim nepřátelsky. Láska přikývá mnoho hříchů. Člověk, který se necítí svoji církví přijat a která jeho zkušenosti nerozumí, nalezne porozumění jinde a je pak ochoten přijmout i další učení a stínovou autoritu naddenominačních apoštolů nebo koučů resp. mentorů, kteří s oblibou mluví o vztazích, nabízejí lákavá, atraktivní a možná i nákladná školení, a vytváří si v církvích – podle učednických modelů skupinek – své učedníky. Zde by církev naopak měla být nekompromisní. Nikoliv ovšem vůči svým členům, ale vůči těmto vnějším vlivům. Mládež je obzvláště zranitelná a některé paracírkve nabízí emotivní přímočarost, na kterou mladý člověk slyší.