Nověapoštolskoprorockoreformační rýmovačka
Chcete být jedno, Duch prý že nevystačí,
proroky vaše, tak máme poslouchat.
Nauky smělé však ohlušují uši,
unitu ničí, kdo nechce vyznávat.
Volby se boje, církve hlas nemá váhu,
apoštol směle, zas povolal se sám.
Pastýři s vizí, poroučí mdlému davu,
jak je to k smíchu, když můžeš říci – „znám“.
Mocnosti v větru a z písku hrady víry,
namísto Kristu, modlitba k ďáblu zní.
Že je to cool, tak obnova že vchází?
Lavice však zas prázdnotou se skví.
Mávaje meči a troubí na šofary,
a hudba tvrdá v refrénech stále tklí.
Tu a tam smích a v křečích trochu slzí,
žehnání ruky vložením přijmout smí.
Bláznova zvěst pak nahrazena kurzy,
a místo moci, hypnóza sálem čpí.
Dary a sny, teď předmětem jsou burzy,
a kněz tu v transu, budoucnost svoji bdí.
Rozvody, smilství, pomluvy hřích se kupí,
že recept máš a dát jej znovu chceš?
Charisma své, chceš dáti společnosti,
k proměně jí, teď otevřeně zveš…
Sesedni z trůnu, není ukován tobě,
tvá vize z brožur vyčtena zjevnak jest.
Ty nejsi nic a z falše ukuls sítě,
k Kristu se vrať, tvůj dar nesnese test.
Písmem se broď a noc tu v slzách probdi!
Modlitba tvá, ať jenom k Kristu ční.
Milost je tu a je jí stále dosti,
oleje do ran ovcím pak nalévej.
Pomazaným, kterýms tak snadno věřil,
karabáč Písma směle přivonět dej.
Na skále slova, místa je stále dosti,
úctu i slávu jen Jedinému vzdej.