Je hnutí Víry démonické?
Úvaha z roku 1995
Úvod
Tento článek je starý 15 let a zatím nebyl zveřejněn. Jedná se o apologetickou prvotinu. Napsal jsem jej jako člen sboru Apoštolské církve v Brně. Tento sbor byl učení hnutí Víry často vystaven a právě učení hnutí Víry zde v roce 1992 značně přispělo k prvnímu rozdělení. Článek není zatížen jakoukoliv „teologií“. Přestože informace v něm jsou již zastaralé, Slovo života a charismatické hnutí toto učení veřejně (až na výjimky – např. odvolání Kristovy duchovní smrti v pekle v Uppsale) nerevidovalo a knihy citovaných autorů se dále těší v hnutí velké úctě. Za rok po napsání tohoto článku květy hnutí Víry přinesly své ovoce ve formě Torontského požehnání, které těžce poznamenalo charismatické a později i letniční hnutí. Tato deformace, spolu s kultickým zbytněním nekritizovatelné autority sborům neodpovědných vůdců, trvá dodnes a je příčinou krize mnoha církví s touto orientací.
Co je ďábelské učení?
Prohlásit o nějakém učení, že je démonické, je jistě závažný soud, který nelze beztrestně vyřknout bezdůvodně. Kdo si osobuje právo takto jednat, nesmí mít ve věci svého úsudku nejmenších pochyb a musí své stanovisko jasně biblicky i literárně doložit. Tvrdím, že učení hnutí Víry je učením pocházejícím z ďábla, které je mistrným dílem říše temnosti k oklamání probuzených křesťanů. Nejprve je nutné definovat, co to vlastně ďábelské učení je, jak vzniká a jaké jsou jeho důsledky a jak s ním máme zacházet. Při pozorném čtení Písma se až budeme divit, jak obrovské množství statí varuje křesťany před falešným učením.
Ďábelské učení pochází z démonické inspirace. Ďábelskou taktiku, s kterou přichází za člověkem, lze vystopovat už v Genesis. Satan, had, byl nejzchytralejší z polní zvěře. „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Předkládá zde člověku jeho omezení. Člověče, ty něco nesmíš, Bůh ti to zakázal? Že zemřeš? Nikoliv, dosáhneš poznání a budeš jako Bůh. Satan tedy nabízí člověku bohorovnost skrze poznání. Když uděláš tu nebo onu věc (i když je to hřích, který plodí smrt), budeš jako Bůh! Ďábelské učení tedy nabízí především poznání a to takové, které Bůh nikdy člověku neslíbil. Varujme se před učiteli, kteří nám slibují poznání na základě zjevení, které nelze doložit Písmem.
I hnutí Víry nám nabízí Boží přirozenost na základě zjeveného poznání. „Jsme jedno s Kristem, jsme Kristus“, říká Hagin ve své knize „Autorita věřícího“, „ve svém duchu jsi stejný jako Bůh sám. Ty jsi to, co je Ježíš“, říká Ekman v knize „Moc nového stvoření“. „I my jsme oživujícím duchem,“ tvrdí Margies v „Dědictví dospělých.“ „(Bůh)do nás vložil svou vlastní přirozenost“, hlásá Osteen v knize „Co věřící nejvíc potřebuje“ a mohli bychom pokračovat…
J. Stetz v knize „Svrablavé uši“ uvádí pět důvodů, kdy může dojít k tomu, že se opravdový křesťan nechal svést:
1. Bylo to proto, že „nové zjevení“ se zamlouvalo jejich „já“, a to způsobilo, že se začali cítit nadřazeni nad ostatními křesťany? (1 Tim 1,5–7, 6,3–4)
2. Bylo to proto, že byli nezralí a neznali dostatečně Písma? (Mt 22, 29)
3. Bylo to ze sobeckých důvodů? (Sk 20, 29–30, Ga 4, 17, 1, Tim 6, 5–10)
4. Bylo to proto, že dobrovolně zavrhli některý aspekt pravdy, a tak Bůh v konečném důsledku dopustil, aby byli svedeni? (2 Tes 2, 10–11, 2 Tim 3, 8, 4,3)
5. Nebo to bylo proto, že se odmítli podřídit autoritě církve a starších a chtěli být nezávislí? (2. Tes 3, 14, Žd 13, 17)
Apoštol Jan viděl ďábelské vnuknutí jednoznačně. Bylo takové, že popíralo Ježíše Krista přišlého v těle. Tzn., že popíralo,že by Ježíš (Bůh Spasitel) se stal a byl zároveň člověkem. Jak se pokusím načrtnout v jedné jediné i když podstatné doktríně celého hnutí Víry, tato Haginovi zjevená doktrína, Ježíšovo Božství popírá.
Jedním z atributů Boží přirozenosti je všemohoucnost. Tu však Hagin jasně popírá a přisvojuje si ji sám. Je jasné, že v Písmu by se ničeho podobného nedopídil a proto mluví o osobním zjevení. V roce 1952 se mu, jako mnohokrát, zjevila duchovní bytost, která jej vyučovala. Sám o tom píše: „V roce 1952 se mi Pán Ježíš Kristus zjevil ve vizi a mluvil ke mně asi hodinu a půl o ďáblu, démonech a posedlosti ďáblem“ (Autorita věřícího, Logos, str. 32)
Haginova zjevení
Mimochodem, tato vize je mezi učiteli Víry velice známá a zmiňuje ji i W. Margies: „…Jiní zase říkají, že nejvyšší ze čtyř vyjmenovaných autorit jsou "pánové světa tohoto“. K zastáncům tohoto pojetí patří Kenneth Hagin, který došel k tomuto názoru na základě osobně přijatého obsáhlého vidění, při němž mu Pán zjevil kompetence těchto mocností velice detailně."(Osvobození, str. 76 – 77). Co tedy bytost Haginovi sdělila?
„Ke konci vize vběhl mezi Ježíše a mne zlý duch v podobě opičky nebo skřítka a rozptýlil něco jako kouřovou clonu nebo mrak. Pak začal tento démon vyskakovat a přitom křičel vysokým ječivým hlasem tak, že jsem Ježíše neviděl a ani neslyšel, co mi říká. Bylo mi divné, že Ježíš dovolí démonovi, dělat takový rámus, že démona nezažene, abych slyšel, co mi říká. Chvíli jsem čekal, ale Ježíš proti démonovi nic nepodnikal. Mluvil dál, ale já jsem mu nerozuměl ani slovo – a potřeboval jsem to, protože mi dával instrukce, které se týkaly ďábla, démonů a jak je třeba uplatňovat autoritu. Pomyslil jsem si: "Copak neví, že neslyším, co mi říká? Potřebuji to slyšet a neslyším nic!“ Zmocňovala se mne panika. Byl jsem tak zoufalý, že jsem vykřikl: „V Ježíšově jménu ti poroučím ty bídný duchu, abys přestal!“ Ve chvíli, kdy jsem to řekl, padl malý démon na zem, jako pytel brambor a černý oblak zmizel. Démon ležel na zemi, celý se třásl, skučel a naříkal jako spráskané štěně. Na mě se ani nepodíval. „Musíš být nejen zticha, ale musíš i odtud pryč, ve jménu Ježíše.“ Poručil jsem a on odběhl. Pán přesně věděl, co jsem si myslel. Napadlo mě: „Proč neudělal něco sám, proč to dopustil?“ Ježíš se na mne podíval a řekl: „Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty.“ To mě opravdu šokovalo – nechtěl jsem věřit vlastním uším. Namítl jsem: „Pane, vím, že jsem neslyšel dobře! Řekl jsi přece, že jsi nechtěl, ne?“ Odpověděl: „Byl bych nemohl nic udělat, kdybys nezasáhl ty.“ To se opakovalo čtyřikrát. Opakoval však velice důrazně: „Ne neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem nemohl.“
Zde bych si dovolil tento napínavý a jistě ilustrativní příběh přerušit. Povšimněme si, že dle Haginovy interpretace měl nejmenší autoritu Ježíš. Nemohl dělat nic. Mnohem větší autoritu měl démon, který mohl rozhovor Hagina s „Ježíšem“ ukončit, avšak „Ježíš“ přerušit demonickou produkci moc neměl. Nejvyšší autoritu měl Hagin, který mohl démona odstranit. Haginův „Ježíš“ má tedy menší pravomoc než malý démonek a samozřejmě než Hagin, jenž má přeci Boží přirozenost a autoritu! Ale nechme opět pokračovat učitele Víry.
„Pak jsem ještě řekl Pánu, bez ohledu na to, kolikrát jsem ho ve vizi viděl, že mi to bude muset dokázat alespoň na třech místech v novém Zákoně. Ježíš se mile usmál a řekl, že mi to ukáže na čtyřech místech. Řekl jsem: "Přečetl jsem nový Zákon 150 krát a mnohé části ještě vícekrát. Jestli to tam je, já o tom nevím!“ Ježíš odpověděl: „Synu, tam je mnoho věcí, o kterých ty nevíš.“ Pokračoval: „V novém Zákoně není ani jedno místo, které by vybízelo církev k modlitbě za to, aby Bůh Otec nebo Ježíš něco podnikli proti ďáblovi. Když se ale přes to modlí, plýtvá vlastně časem. Věřícímu se však říká, aby on sám něco s ďáblem dělal. To proto, že potřebnou autoritu k tomu máš ty. Církev se nemá modlit k Bohu ohledně ďábla, Církev má uplatňovat autoritu, která jí náleží. Nový Zákon nevybízí věřící, aby oni něco s ďáblem udělali. Ten nejposlednější člen Těla Kristova má stejnou moc nad ďáblem jako každý jiný, a jestliže věřící sami něco s ďáblem neudělají, nebude se v celé řadě oblastí nic dít.“
Toliko Haginův „Ježíš“. Dále tento „Ježíš“ cituje Haginovi čtyři místa v Písmu, která údajně dokládají to, že Ježíš nemá moc vyhánět démony. Jsou to Mk 16, 15–18, Mt 28,18, Jk 4,7 a 1 Pt 5,8. Poslechněme si tedy již naposledy, jak „Ježíš“ některá tato místa vyložil Haginovi.
„Řekl: "A teď ti ukážu ta čtyři místa, která to dokazují. Především: když jsem vstal z mrtvých, řekl jsem, že je mi dána veškerá moc (autorita) na nebi i na zemi (Mt 28,18). Slovo moc, znamená autoritu. Svou autoritu jsem ale ihned udělil Církvi na zemi a mohu působit jen prostřednictvím Církve, protože já jsme Hlava Církve.“ (Tvá hlava nemůže uplatnit autoritu jinak než prostřednictvím tvého těla)".
Zde bych tento příběh ukončil. Když jsem ho četl, nevěřil jsem, že by mu mohl skutečně někdo věřit. Ne snad, že by Hagin lhal, podle jeho projevu a vizí a ovoce jeho služby věřím, že přijímá instrukce od duchovních mocností. Zaráží mne jen, že z tohoto výkladu vznikla eklesiologie Víry obludných rozměrů, a co na základě tohoto svědectví učí ostatní učitelé Víry.
Vliv Haginových vidění na charismatické hnutí
Jak je možné, že tento výklad přijímá tolik křesťanů. Opravdu měl Ježíš autoritu jen pár minut po svém zmrtvýchvstání, než ji údajně předal církvi? Tedy, dle Hagina, Ježíš tuto autoritu neměl před svým vzkříšením, poté ji měl jen pár minut po vzkříšení a dnes ji opět nemá, neboť veškerou moc na nebi i na zemi předal Církvi. Znovu opakuji. Podle Haginova osobního zjevení má veškerou moc na nebi i na zemi Církev!
Aby si někdo nemyslel, že se jedná pouze o okrajový názor Hagina, podívejme, co k tomu říkají ostatní učitelé Víry.
„Má-li autoritu Ježíš máme ji i my, protože jsme Jeho částí a on je částí nás. Ježíš tvoří společně s církví jeden organismus, On je hlava, my jsme tělo a údy… Bůh neučinil Ježíše hlavou církve. Bůh neustanovil Ježíše vládcem nade vším. Jeho vláda nade vším co existuje je spojena s církví tak těsně, že tyto tři myšlenky jsou tu vyjádřeny jakoby jedním dechem…Vše, co se má na této zemi dít, musí být vykonáno jeho tělem, Boží církví… Pán tebe a mne opravdu potřebuje. Bez nás a nezávisle na nás prosadit nemůže a nechce.“ Píše W. Margies na str. 39 v knize: „Jak zacházet s poraženým nepřítelem“.
I jeho „Ježíš“ se bez nás neobejde. I Ulf Ekman věří, že máme moc na nebi, cituji „Když Ježíš přinesl tuto oběť, usedl po pravici Otce a dal nám k dispozici své jméno. Pokaždé, když ho používáš, celá nebesa tě musí poslouchat.“ (Autorita ve jménu Ježíše Krista)
Obraz hlavy a těla je vskutku symbolem duchovní autority. Bůh je hlavou Krista a Kristus svědčí „Syn nemůže sám od sebe činit, leč to, co činí Otec“ (J 5, 19). Kristus je hlavou muže a o člověku je psáno „…beze mne nemůžete nic učinit“ (J 15,5). Taktéž muž je hlavou ženy a ženy mají poslouchat své muže. Kristus ovšem není fyzickou, organickou hlavou církve, vždyť Pavel v K 12 kapitole zmiňuje v souvislosti s tělem Kristovým i údy jako je oko, které patří k hlavě, ba dokonce hlavu samotnou (1 K 12, 21). Hlava je tedy obrazem duchovní autority. Pavel pro vztah Krista a církve volí přirovnání muže a ženy (Ef 5, 29–32). Haginova doktrína o hlavě by znamenala, že muž (hlava) nemůže nic vykonat, leda prostřednictvím své ženy (těla). Oba, muž i žena, ale mají svoji hlavu pevně na krku a ačkoliv tvoří i tělesnou jednotu, jedná se o dvě volní osoby.
Je až s podivem, jak se teorie fyzické jednoty s Kristem ujala mezi charismatiky. Kolikrát můžeme zaslechnout: vkládá-li církev ruce, jsou to ruce Krista, my jsme viditelnou částí Krista atd. Nejde zde o duchovní obrazy, ale jak bylo již uvedeno, o „fyzickou realitu“. Podobně jako katolíci věří, že v hostii přebývá Kristus fyzicky, tak i učitelé Víry prohlašují, že v nich Kristus přebývá fyzicky.
D. R. Mc Conell píše: „Bylo by nádherné představit si, že by kontroverze s hnutím Víry a s Pastýřským hnutím byly brzy vyřešeny. Nezávislé charismatické hnutí by se vrátilo ke zdravým normám učení a praxe. To je vskutku krásná, leč nerealistická vyhlídka. Avšak kdyby měla tato kontroverze kouzelně zmizet, bylo by pravděpodobně jen otázkou času, než by nezávislé charismatické hnutí opět upadlo do dalšího biblicky nezdravého učení. Historie nás učí, že brzy mezi námi opět povstane další "prorok“, který vyhlásí charismatikům nejnovější „Nyní máme to pravé“, ti se pak semknou do nového hnutí, které se jako bouře přežene našimi řadami. Hlavní příčina těchto chronických doktrinálních odchylek je ihned zjevná. Od svého počátku až do současnosti má nezávislé charismatické hnutí chybnou nauku zjevení. My charismatikové nejsme náležitě věrni principu, že jediným neomylným pravidlem víry a praxe je Bible. Správné učení pochází z jediného zdroje: apoštolského učení, jak je vyjádřeno a uchováváno v Svatých Písmech. Zjevovatelské dary Ducha – proroctví, slovo moudrosti a slovo poznání – mohou a měly by mít v církvi své místo, ale Bůh nikdy nechtěl, aby tyto dary se staly alternativním zdrojem učení, a tak podkopávaly učení Pána Ježíše Krista a jeho apoštolů"(Jiné evangelium).
F. Woodworth a D. D. Duncan píší: „Nyní, když už je Písmo kompletní, nemůžeme k němu nic přidávat ani ubírat. Bůh postupně, v průběhu 1600 let zjevil svou vůli a záměr. Víc již nepotřebujeme. Bůh řekl všechno, co chtěl o sobě a svém plánu s námi říci. To znamená, že ona zvláštní inspirace, díky které dnes máme Slovo Boží v psané formě, nám dnes již není dostupná. Byla určena výlučně pisatelům Písma. Proroctví….není náhražka za zjevení, které bylo dáno v době apoštolů k všeobecnému vedení církve, a v žádném případě nesmí být s tímto všeobecným zjevením v rozporu“(Kameny pravdy, str. 199 – 200)
K. Hagin i jeho žáci dodnes staví své učení na osobním zjevení. Rovněž ostatní charismatici jsou k možnosti doktrinálního mimobiblického zjevování otevřeni. Derek Prince tvrdí, že Bůh mu zjevil, že Ježíšův duch bloudil po pustých místech šeolu, jako kozel Azazel po poušti. Podobných spekulací se dopouští ve své knize Základů, kapitole o Vzkříšení z mrtvých. „Z "ráje“ Kristus pokračoval dolů do oblasti šeólu, vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě tento jeho sestup do tohoto místa muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské hříchy, protože musel plně vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu". (str. 21) Prince jde ve své teologii až tak daleko, že svému zjevení dává soteriologický podtext. Podle jeho teorie Kristus trpěl dvakrát. Jednou na kříži, pak odešel do ráje a poté trpěl ještě v pekle.
Kristus však trpěl za naše hříchy, které vnesl na kříž.„On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.“ (1 Pe 2,34). Kristus trpěl, protože nesl naše hříchy. Kristovo smrtelné utrpení je pouze a výhradně způsobeno pro náš hřích, který nesl. Další utrpení, které by následovalo po kříži, by znamenalo, že kříž nezlomil kletbu našich hříchů a Kristus s našimi a za naše hříchy odchází trpět ještě do pekla. Zřetelněji o tom mluví epištola Židům, která ztotožňuje oběť a utrpení (Žd 9,25–26) a dále říká: Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých (Žd 9,28). Tedy hřích, oběť-utrpení. Jen jednou byl obětován, jen jednou trpěl! Ne dvakrát s malou přestávkou v ráji.
Kritická pozice
Jako letniční tedy věříme, že po uzavření kánonu již nedisponujeme „věroučným zjevováním“. Nebiblické učení je takové, které není v Bibli a o čem Bible buď přímo, tematicky nebo principielně nemluví. Charismatická doktrína však říká, že nebiblické není to o čem Bible nemluví. Mohlo by se to zdát jako slovíčkaření, ale v důsledku vzato by to mohlo znamenat: věříme, že Bůh dnes může zjevit učení, které zatím v Bibli není, což se stalo v případě Hagina i Prince. Avšak zatím se ještě nestalo, že by takto vzniklé zjevení nakonec skutečně v rozporu s Biblí nebylo. Nejde zde přeci o žádnou maličkost, když někdo tvrdí, že Ježíš není všemohoucí nebo že na kříži nebylo utrpení dokonáno.
V těchto několika málo ukázkách jsem chtěl poukázat, že:
1) Hlavní doktríny Kennetha Hagina jsou získány jeho osobními zjeveními duchovní bytostí, kterou Hagin považuje za Ježíše Krista.
2) Tyto doktríny jsou obecně přijímány v celém hnutí Víry a některými charismatiky.
3) Tyto doktríny popírají Kristovo Božství.
4) Zjevení mají věroučný charakter.
ad 1) Pokud mluví Hagin pravdu, nemohl se mu takto zjevit nikdo jiný, než osoba z říše temnosti – démon, chcete-li – satan.
ad 2) Pokud je z těchto zjevení vyvozena obecná doktrína, jedná se o ďábelská učení.
ad 3) Duch, který nevede k vyznání Ježíše přišlého v těle je duch antikrista.
ad 4) Duch svatý dnes neinspiruje nová Písma a proto to nemohl být On, kdo by takto Hagina vedl.
Trochu historie závěrem
Hnutí víry, známé též pod názvy: Evangelium prosperity, Kázání víry a na ně navazující Slovo života je hnutí, které vzniklo na půdě křesťanské církve. Za zakladatele je obecně považován americký kazatel Kenneth E. Hagin. Jeho učení inspirovalo „hnutí Víry“ s množstvím vedlejších odnoží. Nejvýznamnějšímí jsou „hnutí obnovy“ (Restauration Movement), „Zjevení Božích synů“ (Manifestation of the Sons of God), „hnutí slova víry“ (Word of FaithMmovement), „Nejvyšší království“ (The Ultimate Kkingdom) a další.
K. E. Hagin a USA
Kenneth Erwin Hagin byl původně baptistickým chlapcem, který v sedmnácti letech, dle svého svědectví byl zázračně Bohem uzdraven z těžké srdeční choroby a nevyléčitelné krevní choroby na základě uvěření Kristovým slovům z Mk 11,23–24. Později se stal baptistickým kazatelem. V roce 1937 byl podle svého svědectví pokřtěn Duchem svatým a v roce 1938 se stal kazatelem Assemblies of God, kde v roce 1947 přijal úřad evangelisty. V padesátých letech, po nástupu tzv. vlny uzdravování, se řadil mezi evangelisty, kteří k uzdravení sloužili. Tito evangelisté se často dostávali do opozice vůči svým církvím a zakládali paracírkevní organizace. Hagin si byl dobře vědom toho, že jeho denominace není takovéto službě příliš nakloněna, ale na zásah jeho manželky nakonec do této služby vstoupil.
V roce 1962 založil Hagin společnost K. Hagina a ztratil pověření duchovní služby od AoG. V roce 1966 se Hagin usadil v Tulze v Oklahomě v tzv. jižním biblickém pásmu, kde se již usadilo několik dalších evangelistů, jako např. Oral Roberts. Později Hagin prožil povolání proroka a vizi svého povolání uveřejňuje v článku, který byl vytištěn v novinách, které vydávalo „hnutí Pozdního deště.“ V roce 1967 prožívá Hagin rozkvět a v roce 1973 má již 17 zaměstnanců na plný úvazek. Publikuje, šíří kazety, a podílí se na rozhlasovém vysílání. Vydává noviny „Word of Faith“. V roce 73–74 zavádí korespondenční kurz a později zakládá školící středisko Rhema. Dále dochází k založení sboru Rhema a Hagin začíná působit na mezinárodní úrovni. V r. 1986 se pod řízením Orala Robertse spojuje s charismatiky, kde dochází k tzv. „spojení vůdců“. Denominace je chápána jako znamení šelmy. Tito vůdcové, kteří sami kdysi jednotu svým odchodem narušili, nyní bojují proti denominacím s poukazem na jednotu, aby je po letech znovu zakládali.
K. E. Hagin stál od počátku 70. let i jako vedoucí osobnost biblického studijního střediska zvaného „Rhema“, které je rozsáhlým vzdělávacím institutem a Biblickou školou v Tulse, Oklahoma USA. Jeho učení bylo rozšiřováno časopisem „Slovo víry“ (The Word of Faith) a jinými publikacemi. K dalším význačným kazatelům tohoto hnutí patří Kenneth Copeland, Jim Kaseman, John Brandström, Keneeth Cowan, Lester Sumrall, Benny Hinn, Charles Capps ad. Učitelé tohoto hnutí vytvořili v r. 1979 „Mezinárodní společenství křesťanské víry“.
Dnes působí služba Kenneth Hagin Ministries po celém světě. Rozhlasové vysílání této služby, „Rozhlasový seminář o víře“, můžeme slyšet po celém území USA. Mezi dalšími misijními prostředky jsou: „The Word od Faith“, bezplatný, měsíčně vycházející časopis; „Tažení všech vyznání“ pořádající kampaně s celonárodním obsahem a korespondenční biblická škola Rhema. Dále jsou zde provozovány aktivity jako „Rhema Alumni Assotiation“ (Sdružení absolventů Rhemy) a „Rhema Ministerial Assoiciation Intrnational“ (Mezinárodní associace pastorů Rhema), dále misijní služba ve věznicích aj.
Ulf Ekman a Skandinávie
V roce 1983 vznikla ve Švédské Uppsale nadace (středisko) zvané „Slovo života“ v jehož čele stojí od počátku švédský kazatel Ulf Ekman, vůdčí osobnost teologie prosperity v celé Skandinávii se svou manželkou. Druhým pastorem sboru je Ekmanův tchán, bývalý metodista. V letech 1981 – 1982 studoval Ekman na Haginově biblické škole v USA. Po návratu do Švédska si najal skladovací halu, kterou proměnil v modlitebnu. Nadace Slovo života je soukromou organizací, která je legálním vlastníkem všeho, co Slovo života má. Jejím jménem je vyvíjena řada různých aktivit: řídí shromáždění (sbor) věřících, biblickou školu, mateřskou školu, střední školu a nakladatelství. Sám Ulf Ekman je ředitelem biblické školy, ředitelem křesťanské školy Slovo života a je též šéfredaktorem časopisů zvaných „Časopis pro vítězný život“ a „Slovo života“.
Kromě toho vede i soukromou střední školu, která vznikla v srpnu 1990. V současné době je hnutí Víry úspěšnější ve Švédsku než v Dánsku. Ve Švédsku má časopis „Slovo Života“ 35 000 odběratelů a celé hnutí čítá ve Švédsku 200 odboček. V Dánsku se toto hnutí nazvývá buď „Severojuntské biblické středisko“, jehož sídlem je Hjörring nebo nese jméno „Biblické středisko Rhema v Hoursenu“ nebo „Biblické vzdělávací středisko v Kodani"". Toto středisko vede kazatel John Jens Garndfelt. Kromě toho je v Dánsku i několik malých skupin, které se nazývají buď "Strom života“ nebo „Středisko evangelia“. Všechny tyto skupiny navazují na teologii prosperity.
W. Margies a Německo a KMS
V Německu je hnutí Víry zastoupeno Berlínským sborem Philadelphia, nyní Gemainde auf dem Weg, který vede Dr.Med. Wolfhard Margies a jeho blízký spolupracovník Hartwig Henkel. Biblickou školu vede Čech, Pavel Neústupný. Tento sbor si klade za cíl prostřednictvím kazet a videokazet zaplavit Německo,(jak říká sám Margies), „dobrým učením“. Německá větev hnutí Víry hraje klíčovou roli při narození počátků charismatického hnutí v Čechách. Tehdy se bývalý vikář ČCE Maniny, Dan Drápal, setkává s Čechem, Pavlem Neústupným, který poté formuje i Maninskou teologii uzdravování a duchovních darů. Stál též při zrodu dnešních Křesťanských společenství. Německá „Philadelphia“, dnes „Auf dem Weg“,což je sbor, v jehož čele stojí W. Margies, je v úzkém kontaktu s českou mezidenominační společností „KMS“, která se snaží zastřešovat platformu spolupráce jednotlivých denominací a pořádá společné akce pro české církve.
Skrze KMS, která spolupracovala s Německou větví hnutí Víry a o spolupráci s Americkou větví zatím uvažuje, hnutí Víry dobývá svoje pozice i v Čechách. Nyní se tedy v Čechách prolínají tři větve. Německá – skrze knihy W. Margiese, které přeložilo bývalé nakladatelství KMS „Logos“ a společné akce pro české církve, které pořádá KMS, kde slouží němečtí kazatelé z této církve. Americká, která se prosazuje zejm. knihami K. Hagina, které rovněž vydával „Logos“ a knihami J. Osteena, L. Sumralla, R. Liardona z nakladatelství „Voda živoat“ nyní „Dynamis“ a biblickou školu „Domata“, která byla založena v r 1993 v Praze a jenž je de fakto pobočkou biblického střediska „Rhema“ v Tulse, a kterou vede blízký Haginův spolupracovník L. Keeton. Skandinávská větev zde založila vlastní sbory Vody života a v r 1993 biblickou školu v Praze, která je nyní přesunuta do Brna, kde založila středoevropskou univerzitu. Sbory Vody života a Cesty života, které byly založeny dle švédských vzorů nyní nesou název „Slovo života“ a tím vlastně demonstrují poddanost švédskému centru.
Ve světovém měřítku dnes existují tři velká centra hnutí Víry – Tulsa, Johanesburg a Uppsala. Známé jsou rovněž přátelské vztahy mezi evangelistou R. Bonkem a K. Copelandem, který v r. 1986 zve K. Copelanda na konferenci a patrně to byl i Bonke, kdo pozval jihoafrické hnutí Víry do Evropy. Učitelé Víry káží v letničních sborech vůdců zvučných jmen a knihy těchto autorů se zde prodávají. Známá je též spolupráce mezi skandinávským vůdcem Víry Ulfem Ekmanem a jihokorejským letničním pastorem Y. Cho.