Budoucnost (patří) charismatismu..?
Při svém vzniku v 70. letech minulého století bylo hlavním důrazem charismatického hnutí uzdravování a jednota. Zatímco jednota zůstala v hnutí evergreenem, v další dekádě nahradila u části hnutí uzdravování prosperita. Po prosperitě mnozí nadšeně přivítali vlnu tělesných manifestací a později v hlavním proudu hnutí převládl důraz na ovlivňování společnosti skrze sjednocenou církev poslední doby, sjednocující se pod vládou novodobých apoštolů s důrazem na autoritu a poslušnost. Po celou dobu existence hnutí očekávalo probuzení a vytvářelo snad stovky datovaných, falešných proroctví. Hnutí se dále rozrostlo a zejména skrze aktivity paracírkevních organizací a skrze šíření pojetí křesťanské hudby formou tzv. „chval a uctívání“ zakotvilo v hlavním proudu evangelikalismu.
Je snad celosvětovým trendem, že vůdčími osobnostmi současného evangelikalismu jsou charismatici, kteří se nezřídka označení „charismatik“ brání. Je to ostatně pochopitelné, vždyť se nedávno objevila řada excesů, například alkoholismus, smilstvo a homosexualita mezi dříve široce vlivnými Kansaskými proroky, finanční skandály na nejslavnější charismatické Oral Roberts University a rovněž nedávná vlna probuzení v Lakelandu propadla kvůli závažnému morálnímu pochybení hlavního protagonisty. Dokonce jeden z nejvlivnějších charismatických publicistů, kontributor časopisu Charisma, odsoudil excesy v Lakelandu a kaceřoval různá setkání charismatických proroků se zemřelými, zjevování andělů, zlatého prachu a stavy duchovní opilosti. Dříve bylo možné přešlapy charismatických proudů jako Pastýřského hnutí nebo hnutí Víry smést se stolu s tím, že vše jsou převážně jen lži a pomluvy kritiků, ale dnes se stopy zahlazují mnohem obtížněji. Například portál Youtube nabízí k nahlédnutí škálu štěkajících, vyjících a v tranzu ducha Torontského požehnání se nekontrolovatelně zmítajících prominentních charismatických společenství. To se již nedá oddiskutovat jako zaujatost kritiků. Zdálo by se, že hnutí bude oslabeno. Tomu ovšem nevěřím. Hnutí dnes, skrze pozice v evangelikálních institucích a skrze semináře o růstu a zakládání sborů, dále šíří své myšlenky o transformaci církve na hierarchický, apoštolsko-prorocký mutant, jen pod jinou hlavičkou. Dá se nějak odhadnout další vývoj? Ačkoliv si netroufnu, jako mnozí, vynášet proroctví, nabízím zde „střízlivý“ odhad.
Při čtení různých oběžníků, zpráv a časopisů, je vidno, že už charismatické hnutí ustoupilo od důrazu na probuzení a bude se spíše snažit šířit termíny jako „ovlivnění společnosti“, „vláda Království“ apod. Zpočátku se může vše dít pod líbivými hesly jako „dosáhněme schválení těch správných zákonů“ nebo „zvolme ty pravé politiky“. Postupně se bude tento důraz stále posouvat a namísto zvolení „správných politiků“ se bude pozvolna prosazovat důraz „staňme se těmi správnými politiky“. To se ostatně děje již nyní. A tak zatímco církve procházejí krizí, což nikdo nepopírá, ti, kteří na tomto poli neuspěli, se budou domnívat, že uspějí v politice. Je to samozřejmě krátkozraké. S trochou licence si dovolím parafrázovat apoštola Pavla: „kdo nedovede správně vést místní sbor, jak může vést celý stát“?
V této souvislosti je dobré si povšimnout, jak se v charismatismu stále více klade důraz na termín „Boží království“. Nejprve se zdůrazní aspekty království v pohledu na církev s tím, že království přece není demokracie, a proto není možné své autority zvolit ani legitimně odvolat „zdola“. Poté se důraz na království postupně přesouvá v pohledu na společnost a evangelium království je stále zřetelněji shledáváno jako ustanovení principů Boží vlády v sekulární společnosti. Nakonec, logicky, nastane situace, kdy církev bude ztotožněna s Božím královstvím s tím, že království má opanovat a podrobit si sekulární společnost a uvést ji tak k poslušnosti Bohu. A kdo jiný by se toho měl ujmout než novodobí, vyvolení nevolení apoštolové, jejichž mandát, jakožto zástupců Krista, je udělen doživotně pro vládu nad celou zemí. A vskutku, hnutí Nové apoštolské reformace chápe jako apoštola i vlivně postaveného podnikatele. Že to zní podivně? Pohled na historii dává tomuto vývoji za pravdu. Forma klerikalismu zde byla několik století a „zástupce Krista na zemi“ si právo dosazovat světské krále zcela bezostyšně nárokoval.
Co nás tedy bezprostředně může čekat? Jsem přesvědčen, že důraz na politiku bude mezi evangelikály, rozuměj charismatiky, stále více převládat. Nakonec nebude stačit jen správně volit a modlit se, ale jistě se najdou ti, kteří, „pod tlakem odpovědnosti a Božího volání“, na sebe vezmou břemeno a obětují se proto, aby byli zvoleni do politiky a uskutečnili tak Velké poslání cestou Království. Je nasnadě, že tito lidé budou přesvědčeni, že ne volba, ale Boží povolání (rozuměj bez možnosti veřejné kontroly) je zde tím rozhodujícím. Stejně tak jako v církvích, ze kterých pocházejí, je volba nahlížena jako neposlušnost, může tomu tak být i v politice. Je samozřejmé, že člověk bude uskutečňovat jen to, čemu věří. Představa, že by se občanská svoboda měla zúžit na princip poslušnosti charismatickým apoštolům v charismatických společenstvích, kteří takřka neomylně uskutečňují své představy podle momentální duchovní módní vlny vanoucí církví, není zrovna příjemnou představou. Bude dobré sledovat, zda dojde k jednotné frontě s římskými katolíky, pro které je politika rovněž prvořadou sférou uskutečňování jejich vlivu na společnost. Pravděpodobně nás bude čekat doba hledání mezikonfesijní jednoty pod líbivými hesly podpory resp. prosazení a vynucení konzervativních hodnot ve společnosti.
Moc bych si přál, aby se nic takového nestalo, přestože věřím, že kniha Zjevení na budoucí klerikalismus ukazuje. Modlitba a obezřetnost může být tím, co tuto věc zastaví. Pokud ne, bude možné se nadít, že první, po čem klerikalismus obvykle sahá, je umlčení kritiků, byť násilnou cestou. Chápání „Joelovy armády“ kobylek, jakožto Kristova vojska poslední doby, ničícího nepřátele, se jeví jako vhodný exegetický nonsens. Když proto uslyšíme líbivá hesla o Království, odpovědnosti za politiku, principech křesťanské vlády apod., udělejme si čas na to zjistit, kdo tato hesla propaguje, jak jim rozumí a jak se v jeho církvi a životě naplňují. Myslím, že si ušetříme mnohá zklamání.