Vliv Torontského požehnání na směřování Apoštolské církve
Motto:
„Torontské požehnání naši církev nikdy výrazněji neovlivnilo a nepředpokládám, že k tomu případně dojde v budoucnu. Pokud by tomu bylo jinak, zajisté bychom se torontským událostem věnovali hlouběji a potažmo i odpovědi na vaši otázku.“
Rudolf Bubik, rozhovor pro portál Echo, 15. 9. 2005
„I řekl Bůh“
Rudolf Bubik
"…Dám této zemi ještě jedno velké probuzení. Bude krátké, ale velké. Ještě ty uvidíš, že v tvé církvi bude 100 000 členů.” Takže krize být nemůže, i kdyby Bůh chtěl, no a co s tím probuzením? Nemá už to ďábel taky tak pojištěné, že už to nejde?
Pak z ničeho nic vzniklo 13. listopadu 1996 na biblické škole modlitební probuzení. Nebylo připravováno, nijak jsem to modlitebně „nenapumpoval”, neměli jsme zvláštní druh hudby, zkrátka jsme seděli v kanceláři, čtyři studenti, kteří měli těžké srdce pro národ, pro to, co se děje, a právě se k nám dostala zpráva, že se to hýbe v Pensacole. Probírali jsme to, a já jsem se toužil začít modlit. A jeden z těch studentů začal mluvit a nedomluvil. Říkal: „Bratře biskupe, my bychom se měli…” tečka. Já jsem se vzpamatoval, až když jsem s křikem seděl na židli, modlil jsem se a díval se po studentech, a oni leželi rozhozeni po mé kanceláři a dělali totéž. Škola se seběhla, nevím, kdo je informoval, a pak jedna sestra řekla: „Když jsem tam vstoupila, dostala jsem zezadu ránu pod kolena a šla jsem k zemi.” Všichni tam leželi. Začalo probuzení v modlitbách. Po dnešní den se tam studenti modlí každý den, sice už ne večer ale ráno.
Jenže, asi po roce, kdy modlitby už trošku ochladly, nás navštívili tři muži z Norska. Přišli na základě proroctví, které obdrželi a řekli nám: „Přijali jsme proroctví. Bůh řekl skrze jednoho svého služebníka, že v Česku se narodilo probuzení. Že je malé, nepatrné, ale že to probuzení, které se teď narodilo, zapálí Českou republiku a ta zapálí celou Evropu. My jsme byli Bohem vysláni najít místo, kde máme proroctví předat.” „Jak jste nás tady v Kolíně našli, přece v Praze, tam jsou velikáni, ale my?” Odpověděli: „Bůh nás poslal hledat sem. Našli jsme vás, takže proroctví je pravdivé.” Jak přišli, tak odešli. Už to je pomalu třináct let, co odešli. Míváme jeden problém. Když se proroctví nenaplní na druhý den ráno, padá vše.
Tu noc jsme já i Maňka měli zvláštní zážitek. Znáte to, když člověk ještě spí, ale už je probuzený. Tak se probouzím a na mé posteli sedí muž, má v ruce Bibli a čte: Nato Hospodinův posel zvolal: „Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad judskými městy, jimž dáváš pociťovat svůj hrozný hněv již po sedmdesát let?”… Posel, který se mnou mluvil, mi nato řekl: „Provolej, že toto praví Hospodin zástupů: »Horlím pro Jeruzalém a Sijón velkou horlivostí…” (Za 1,12.14) Vzpamatoval jsem se, a on už tam neseděl. Říkám to Maňce a ona říkala: „Za mnou byl taky a vysvětloval mi, že tak, jako Áron a Chur pozvedávali ruce Mojžíšovi, tak i já se mám modlit a pozvedávat ruce. A ještě mě vzal za ruce a ukazoval: ‚Tak to budeš dělat.‘„ A život šel dál. Přišel bratr Freidzon, a při společné modlitbě u Františka Cupala v rohu jeho obýváku najednou stojí anděl:, má v ruce meč, který nahoře hořel ohněm, a ten meč vhodil a říká: „Vem si meč Ducha, v něm je Boží slovo.” Ten meč šel vzduchem ke mně. A znovu, život šel dál.
Celý článek zde
Modlitby na biblické škole v Kolíně
Marie Bibiková
„…Bylo to odpoledne. David a jeho kamarádi Jirka, Láďa a Petr se sešli s biskupem v kanceláři, aby si mohli pohovořit také o probuzení v Pensacole, jelikož slyšeli, že biskupa ráno navštívil jeden bratr z Kanady, který mu o tomto probuzení vyprávěl a dokonce mu zanechal videozáznam z Pensacoly. Chlapci se vyptávali, nedávalo jim to pokoj, měli hodně otázek, měli touhu a žízeň: „Pane, dej to i nám. Čechy potřebují milost, probuzení.” Najednou, aniž by někdo co řekl, všichni byli na zemi na kolenou a v pláči činili pokání, volali k Bohu Otci a Ježíši Kristu. Všichni se nahlas modlili a ozývalo se: „Pane, odpusť hříchy našemu národu a dej ještě milost. Pane, odpusť hříchy našeho národa a odvrať planoucí hněv, který visí nad naším národem.” Byl to velký hluk a studenti, kteří byli v patře, se šli podívat, co se děje, odkud se to ozývá. A tak každý, kdo tam vešel, padl na kolena a modlil se. I mě manžel zavolal. Duch svatý toto setkání úplně převzal. On sám byl mezi námi a dával nám, jak se máme modlit. On je Přímluvce a my jsme cítili tíhu, bolest za náš národ, za lidi, kteří jdou do pekla. Nevím, jak dlouho jsme se modlili, ale věděli jsme, že On je s námi a že nás slyšel. Cítili jsme vůči němu velikou vděčnost a měli jsme pokoj ve svých srdcích, ale také nám zůstalo břemeno za náš národ a za církev. Biskup se ptal, co budeme dělat dál? Všichni byli zajedno, že se budeme dál modlit. A tak od toho dne jsme se všichni scházeli večer v sedm hodin na modlitby.“
Celý článek zde
Svatost. Seminář emeritního biskupa Rudolfa Bubika z duchovního soustředění v Novém Hrozenkově
Jsem velmi vděčný Bohu, že můžu být mezi vámi. Především vám děkuji za vaše modlitby, zjistil jsem, že jsem skutečně těžce nemocen, ale že mě současně Bůh podepírá. To, o čem budu kázat, jsem přijal od svého drahého Pána v době, kdy mi v nemocnici bylo nejhůř. Tím, že mi dával slovo, tak mi jasně dával na vědomí, že tady budu. Když jsem se připravoval na slovo o svatosti, přiznám se vám, že jsem se modlil: ”Otče, víš, chtělo by to v tom týdnu takovou menší Pensacolu. Trošku něco takového, abychom se pohnuli z místa.” Žijeme ve strašně těžké době. Ve vašich sborech jsem kázal před lety na téma svatost očí, uší, úst. Ale Duch svatý mi hned v nemocnici řekl, že tentokrát se na to podíváme z jiné strany.
Celý článek zde
Rudolf Bubik v čele církve 1976–2008
1. března 1989. Byl jsem církví placen, ale z církevního fondu. Koupili jsme budovu v Kolíně, to bylo ještě v roce 1989, před revolucí. Začali jsme bez peněz, ale Bůh se přiznal, nakonec jsme po dlouhých bojích dostali nějaké finance od státu. A já jsem pokračoval a bojoval za financování celé církve. Mnozí, dokonce i z církevních kruhů, se postavili proti mně, ale Bůh mi na příkladu Nehemjáše a Ezdráše potvrdil, že je to v pořádku. Po plné registraci, od roku 1993, se církev rozrůstala a rostly problémy. Dalším zlomem byly mé návštěvy v zahraničí. Bůh začal na mně znovu intenzivně pracovat, nejdříve to byl Singapur, Soul, Pensacola, až to vyvrcholilo Argentinou. A tím, jak církev rostla, rostly i problémy. Určitým mezníkem v životě církve byla celoevropská letniční konference v roku 1997 ve Frýdku-Místku, kterou mají mnozí v dobré paměti. A pak v roce 2001 po celocírkevní konferenci v Nymburce mi Bůh ukázal mého nástupce. Šest let jsem na něm pracoval a teď na nadcházející konferenci mu budu předávat úřad biskupa.
Celý článek zde
Tak jak?
Jiří Bartík
Pořád se mi do mysli vkrádala otázka: Tak jak, Pane? Jak to máme dělat? Jako v Torontu nebo v Preinově sboru? Dělá to špatně ten nebo onen? Asi ne, protože ovoce je viditelné u obou proudů. Přišel jsem na to, co možná již všichni víte, ale pro mě to bylo osobním potvrzením něčeho, co jsem tušil: Naše cesta byla, je a bude jiná. Ano, vždy se můžeme něčím inspirovat, něco převzít, být povzbuzeni a někdy i varováni. Avšak naše cesta je prostě jiná. Pán Bůh se rozhodne, kde bude jednat tak, a jinde zase jinak. Neexistuje nějaký recept, který když „přivezu”, tak to tady rozjedu. Jistě, existují obecně platné principy, viděli jsme tam spoustu pro nás užitečných nápadů, je dobré se nechat povzbudit a vidět, že to jde. Argentina má s námi mnoho společných věcí: totalitní minulost, silný vliv kléru apod. Ale ten recept tam prostě neseženete. Ani v Torontu, ani Buenos Aires. Jsem moc vděčný, že jsme tam mohli být. Pobyt výrazně posloužil také k tomu, aby se utužila i jednota v našem českém týmu. Viděl jsem, že všude je chleba o dvou kůrkách, a byl jsem vděčný za všechny zápasící argentinské bratry a sestry. Ať jim i nám Bůh bohatě žehná.
Celý článek zde
Rozhovor s Josefem Kajfoszem
Nedávno jsme v našem časopise uveřejnili tvůj článek o zkoumání „zlatého prachu” pocházejícího z Argentiny (viz Život v Kristu 1/2006). Jak ses k tomuto dostal?
O tom, že se na některých shromážděních „třetí vlny” objevuje „zlatý prach”, jsem věděl již dlouho předtím. Jednou při rozhovoru mi bratr biskup Bubik sdělil, že během jeho pobytu v Argentině mu tamější bratři dali vzorek toho materiálu. Zase uběhlo trochu času, než mě zvědavost přiměla k tomu, že jsem ho požádal, aby mi trochu poslal. V listopadu 2004 jsem pak dostal poštou obálku s troškou toho „prachu” a začal výzkumy. Jen lituji, že se dosud nepodařilo provést pořádnou analýzu a tak spolehlivě identifikovat ten průhledný materiál, který je toho základem. Také by bylo žádoucí spojit se s nějakými experty od zlacení a zjistit, zda je pokrytí tak malých zrníček dielektrického materiálu poloprůhlednou monomolekulární vrstvou kovu proveditelné. Konec konců nemáme dosud ani důkaz, že ta povrchová vrstva je zlatá. Vycházím z toho, že je-li výskyt toho materiálu tak neobvyklý a tajuplný, měla by být snad také neobvyklá a tajuplná některá jeho vlastnost. Byl bych rád, kdyby se našel někdo, kdo by tento výzkum dokončil.
Celý článek zde
Celocírkevní konference Apoštolské církve s Guillermo H. Preinem
Téma konference: evangelizace, pastorace a duchovní boj: V měsíci říjnu bude ve dvou městech probíhat konference s bratrem G. Preinem z Argentiny o duchovním boji. Kromě uzavřených shromáždění budou probíhat též otevřená shromáždění, na která jsou všichni zváni. První část konference bude v Brně a druhá v Kutné Hoře.
Celý článek zde
Argentina viděná českýma očima
Jiří Sedláček
Jak to vlastně začalo? Za vše „může” (v tom dobrém slova smyslu) bratr biskup, který se jednou vrátil z Argentiny, zavolal mi a řekl, připrav se na to, že někdy v příštím roce pojedeš do Argentiny. Ty a Mirek Papež. Mluvil jsem s bratrem Preinem, vyprávěl mu o vás a místech, kde pracujete, a on souhlasí, abyste se přijeli do jeho sboru podívat. Když se sešel rok s rokem a nic se v té věci nedělo, mávnul jsem nad tím rukou a řekl si, že je dobře, že nikam nemusím. A potom přijel bratr Prein sem do Čech. Na jednom setkání mi bratr Rudek oznámil, že až bratr Prein přijede, musím být připraven na to, že přijede i do Lysé nad Labem. A to se také stalo. Prein v Lysé, nikdy jsem tu žádnou zahraniční návštěvu neměl, vždy jsem si říkal, že na to, aby někdo do Lysé přijel, je náš sbor příliš malý a bezvýznamný. Nejprve jsem měl možnost s bratrem Preinem mluvit po konferenci v Kutné Hoře a pak byl celý den v Lysé nad Labem, kde se uskutečnilo setkání oblasti a sboru Lysá s bratrem Preinem. Po obědě se bratr Prein postavil a začal k nám mluvit a přiznám se, že to bylo to nejlepší vyučování, které jsem na všech konferencích, které tu s ním proběhly, slyšel.
Celý článek zde
Duchovní boj
Rudolf Bubik
Ve vězení
…Můj drahý Pán však se mnou začal mluvit způsobem, jako bych nebyl ve vězení, ale někde na dovolené. Vůbec si nevšímal nové situace: „Na tvém povolání se nic nemění, jsi stále ve vedení církve. Ale máš tu nový úkol – každé ráno se budeš modlit a budeš přinášet oběti jako Áron za lid. Nejdříve se budeš stavět proti knížeti tohoto národa a jmenovitě se přimlouvat za každého člena církve. Nesmíš jít do boje bez mého svolení. Pokaždé si ho u mne vyprosíš. Můžeš stát nebo klečet. Ne sedět nebo ležet.” Zeptal jsem se, proč bych měl klečet nebo stát před satanem. Bůh mi odpověděl, že jednám v autoritě, kterou mi dal on sám, a právě kvůli úctě k té autoritě jsem dostal tento pokyn.
Vše, co mi Bůh ukazoval, mělo svůj výklad. V prvních zhruba třech týdnech, vždy když jsem se začínal modlit, jsem měl stejné vidění. Ocitl jsem se v krajině, která byla mrtvá. Tam, kde je ďábel, je i smrt. Viděl jsem krajinu, v ní hlubokou propast a klec otevřenou směrem k propasti. Klec symbolizovala, že satanova moc je omezená. Přistoupily ke mně čtyři bytosti. Když mě dvě z nich vzaly za ruce, připadal jsem si jako pětileté dítě mezi dospělými – tak velkou moc představovaly. Dvě z těch bytostí mne tedy vzaly za ruce a dvě šly před námi. Otevřely mříž a společně jsme vešli dovnitř. Proti mně stála velká bytost podobná žábě černohnědé barvy. Měl jsem ji v autoritě jména Ježíš přikazovat, aby pustila náš národ ze svého otroctví. Věřím, že jsem se tehdy setkal s démonem komunismu. Zprvu nereagoval, ale posléze se na mne chtěl vrhnout. V tu chvíli se dva z andělů se postavili přede mne, takže jsem neviděl, co se dělo, protože druzí dva andělé mne vyváděli již ven.
Kde je to v Bibli?
Když se mnou Bůh v Argentině hovořil o této záležitosti, uvědomil jsem si, že jednou z příčin, proč jsem přestal, byl tvrdý tlak opozice. Mnozí bratři z různých stran po mně chtěli, abych to dokázal z Písma. Tuto otázku jsem svému drahému Pánu předložil i já. Jeho odpovědí byla protiotázka: „Už ses zamyslel, kolik je v Bibli celkem modliteb?” Odpověděl jsem po zvažování, že asi tři, Otčenáš, Velekněžská modlitba a modlitba apoštolů v knize Skutků, páté nebo šesté kapitole. Kromě těch třech v Bibli není citována jiná modlitba. Bůh pokračoval: „Duchovní boj je součástí modlitby. Pán Ježíš se mnohokrát modlil celé noci. Ty víš, jaká slova používal? Víš, jaká slova používal apoštol Pavel i ostatní apoštolové, když se modlili? I ty předkládáš mnohé prosby a oslovuješ mě. Teď v mé autoritě přikazuj démonickým silám! V 70. a 80. letech jsi ode mne přijal, že máš vyučovat o desátcích. Ani v tomto případně nenajdeš v Novém zákoně přesný návod, ale celý Nový zákon hovoří o desátcích. Musel jsi ovšem použít celý kontext Nového zákona. Tak je potřebné i v této věci použít celý kontext Písma, Starého i Nového zákona.”
Celý článek zde
Ukázky projevů probuzení v Pensacole
http://www.youtube.com/watch?…
http://www.youtube.com/watch?…
http://www.youtube.com/watch?…