Zlatý prach z pohledu historie
Nedávno byl v ŽvK zveřejněn článek, který potvrzoval pravost zlatého prachu z Argentiny, který bratr biskup poskytl k fyzikálně chemické analýze. Podle výsledků rozboru lze usuzovat, že se vskutku jednalo o zlatý prach. To mne vedlo k hlubšímu zamyšlení nad celou záležitostí. Jedno je nyní jisté. Pokud byl zlatý prach vskutku posbírán na křesťanských shromážděních, nejedná se o imitaci, natož o podvod, jak se snažili dokázat odpůrci Torontského požehnání. Je tedy nutné přistoupit nejen k chemické, ale i k duchovní analýze. Předně, Bible nám neříká, že „po zázracích poznáte je“. Písmo nikterak nezpochybňuje zázraky. Ani pravé, ani falešné. Proto jsem se rozhodl prozkoumat věci i z duchovní, tedy biblické a historické stránky a trochu přepracovat svoji pět let starou studii, kde jsem se nad onou věcí zamýšlel.
V biblických dobách řekl apoštol Petr chromému: “zlata ani stříbra nemám”. Dnes ovšem, jak se zdá, jsou děti Boží zasypávány zlatým prachem. Pán Ježíš nedával chromým zlaté protézy, uzdravoval zcela. Dnes však, zřejmě, jsou Boží děti obdarovávány zlatými zubními korunkami – imitacemi resp. náhradami biologického materiálu. Co je však na celé věci podivné, že se to děje v kruzích, v kterých je brána Bible velmi vážně. S většinou stoupenců těchto hnutí nebudeme mít problém v pohledu na verbální inspiraci Písma. Problém nastane tehdy, když budeme chtít Písmo použít k rozsouzení oněch jevů. To podle nich nelze. Duch přeci vane kam chce a dělá naprosto nepředvídatelné a nerozsuzovatelné věci. Nicméně Ježíš nečinil eskamotérské kousky, netahal králíky z klobouku. Jeho činy měly dva aspekty: demonstrovat jeho Božství (“věřte alespoň pro ty skutky”) a ukázat na jeho milosrdenství (vzkříšení syna vdovy, či Lazara). Dnes se však mění rtuťové plomby na zlaté a na davy se snáší zlatý prach. Jde zde o demonstraci mesiášských skutků, či soucitu s trpícími? Sotva! V následující studii se proto pokouším nalézt, kde mají ony fenomény skutečný původ.
V pozadí většiny těchto jevů stojí domněnka, že Adam byl bohem tohoto světa ve stejné míře, v jaké je jím dnes satan. Adam tuto autoritu obdržel od Boha, avšak právě satanu ji údajně předal. Ten proto nyní legálně vládne lidstvu. Aby bylo možné přivést nevěřící ke Kristu, je tuto autoritu třeba opět od satana převzít a lidi z jeho vlivu osvobodit. Tak se svazují teritoriální duchové, služebníci slovně atakují satana ať propustí národy atd. Toto satanocentrické evangelium tak činí z Krista někoho, kdo je povinován satanovu autoritu nejen neomezit, ale dokonce respektovat. Pokud věřící nepřevezmou od satana autoritu nad zemí nazpět, nedojde k celosvětovému probuzení a lid bude hynout pro svou neznalost. Samotné evangelium je takto degradováno na osvojení si určité techniky a poznání skrytých zákonitostí. V posledku pak snižuje Boží moc a vyzvedá lidskou úlohu a potažmo moc satanskou. Ve velké míře bývá toto učení doplněno doktrínou o pěti služebnostech, které musí, napříč denominacemi, povstat a církev sjednotit k tomu, aby dorostla do Kristovy plnosti, přisvojila si jeho plnou autoritu a svázala satana i s jeho lokálně působícími anděly. Takto obnovená církev se pak stane nejmocnější organizací světa, působící divy a zázraky, které nemají v církevní historii obdoby.
Vedle různých krátkodobých tranzů, projevujících se křikem, křečemi, ztrátou sebeovládání, ne nepodobným záchvatům epilepsie, které se dostavují v reakci na dlouhá a dynamická kázání a manipulativní výzvy, s hlasitostí na prahu bolestivosti a hudbou o stejné zvukové intenzitě, se údajně projevuje i výskyt zlatého prachu event. zlatých zubních plomb. Hromadný a opakovaný výskyt zlatého prachu však nemá v církevní historii obdoby. Zato se s ním lze velmi často a opakovaně setkat v jiných náboženstvích. Např. Zeus sestoupil na obnaženou Danae, aby ji svedl, ve formě zlaté pěny. Zeus byl též uctíván v Babylonii jako Beltis. V Hinduismu, v raných spisech Rigved, se taktéž bohové lidí dotýkali ve formě zlatého prachu. Např. v józe, v pozici Vijana, má spirituální duchovní zlatý prach ve formě deště moc transformovat lidské buňky. Magický zlatý prach se rovněž objevoval při alchymistických seancích a není bez zajímavosti, že transmutací rtuti ve zlato se pyšnil např. slavný alchymista Joseph Balzamo. Dnes se rtuťové plomby údajně též mění ve zlato na křesťanských shromážděních. Dále se zlatý prach objevuje v ódě satanisty Aliestera Crowleyho nazvané “Hymna Luciferovi”. V roce 1993 měla dívka Nancy ve Fatimě vidění, že Matka rozhazuje zlatý prach jako znamení požehnání. V hororové klasice se např. na místě působení Draculy taktéž objevoval zlatý prach. Nejznámější zjevení zlatého prachu pochází z Kolumbie a Brazílie, kde indiánský náčelník Eldorado byl pokryt zlatým prachem a hrsti zlatého prachu vyhazoval směrem ke slunci. Tento rituál přejali indiánští náčelníci a v zemích Jižní Ameriky je tato báje dodnes velmi populární. Pokud přijmeme tezi, že tyto legendy jsou pravdivé, pak Hospodin zřejmě kopíruje cizí bohy.
Poprvé se s novodobými zlatým prachem a tělesnými manifestacemi Torontského typu setkáme u Franklina Halla, činovníka hnutí Pozdního deště. Jeho společník, Dr. Waltrip, se rozvedl, aby se mohl oženit s evangelistkou Kathryn Kuhlmanovou. Ta však po několika letech Waltripa opustila a tak se rozvedl znovu. Poté se u Kuhlmanové začala objevovat zázračná moc k uzdravování a manifestace, které ona považovala za důsledek správné volby – rozvodu. O stejnou moc, jako měla Kuhlmanová, se modlil C. Annacondia a B. Hinn (tomu se mnohokrát zjevila i po své smrti). Oba měli vliv na C. Freidzona, který zasvětil J. Arnotta, který roznítil probuzení v Torontu. Zlaté zázraky se objevovaly u všech zúčastněných. Z Toronta se probuzení převezlo přes oceán do Anglie, přes E. Mumfordovou, a tam jej prožil i Steve Hill, který je přivezl do Pensacoly, kde zatím již členové sboru, včetně manželky J. Kilpatricka, jezdili na zkušenou do Toronta. Sám Hill byl již ovlivněn službou Annacondii, jehož tažení se účastnil.
Když jsem se snažil na tyto věci již v devadesátých letech poukazovat, obvykle jsem byl odkázán na dobré ovoce a subjektivní duchovní prožitky, které se těm, kdo je prožili, zdály být dostatečným důkazem, že vše je v pořádku. Nyní bych chtěl poukázat na tři země, které se probuzení dokořán otevřely, a to Argentinu, USA a Anglii. Všem bylo prorokováno probuzení a hmotná prosperita. Annacondiova tažení byla údajně podporována z vládních kruhů a přenášela je televize. Probuzení bořilo denominační bariéry a doktrína satanocentrického evangelia změnila tvář konzervativních evangelikálů. Annacondia a později Freidzon prorokovali Argentině mocné probuzení. Ta však vyhlásila státní bankrot, lidé rabovali obchody a místní Židé utíkali do Izralele, neboť tamní teroristické útoky považovali za menší zlo, než nebezpečné ulice v Buenos Aires – města, které se v plné míře otevřelo probuzení. Také služebníci sboru v Pensacole kázali před televizními kamerami, když se jednalo o zachování Desatera ve státních budovách v Alabama a slibovali USA největší probuzení v dějinách USA. 11. září 2001 a léto 2005 jsou však mnohými považovány za počátek božích soudů, dolar klesá a ve sboru v Pensacole dochází k finančním machinacím a rozdělení a nakonec budova, o které její pastor prorokoval, že je chráněna Boží mocí, shořela po zásahu kulovým bleskem. Před tím je však z kongregace Vinice vyloučen Torontský sbor pro nebiblické učení. V době, kdy Anglie prožívala Torontské požehnání – statistiky uvádějí až desetitisícové davy v církvích – propuká v zemi nesmyslná hysterie BSE (přenos na člověka nebyl zřetelně potvrzen) a zcela zbytečně jsou vybíjena stáda zdravých krav. Nakonec jsou utráceny (opět zbytečně neboť EU zakázala vakcinaci) tisíce kusů dobytka pro kulhavku a slintavku. V Životě víry se křesťané diví, že vše vypadá jako boží soudy, a jak je to možné, když v zemi je probuzení. V České republice, rok po prvním příjezdu Freidzona a nové vlny, propuká vládní krize, dochází k záplavám a předčasným volbám. Nevidím v tom přímou souvislost, jen poukazuji, jakým způsobem se proroctví naplňují.
Vím, že tímto bodem se pouštím na tenký led. Do této chvíle jsem se snažil držet faktů (možná subjektivně podaných). Nyní se pokusím sdělit, co jsem sám v této věci prožil. V době prvního příjezdu Freidzona do Příbrami jsem měl sen. Stál jsem v zástupu křesťanů a mnozí měli zavázané oči. Bylo to v tělocvičně a někdo zde velmi hlasitě a dynamicky kázal. Z nějakého důvodu jsem pásku na očích neměl a postřehl jsem, že vše kolem je zinscenované, a že místo kazatelů zde mluví nějací sportovci. Když jsem odešel ven, představili se mi jako příslušníci Rodiny lásky. Poté se mi dostal do ruky Život víry, kde jeden kritik přirovnal právě Freidzonovo působení k praktikám Rodiny lásky. Při četbě Písma jsem měl pak intenzivní zážitek. Četl jsem, jak Áronovi synové přinesli do chrámu cizí oheň. Podle výkladu W. Nee se tito synové postavili na místo svého otce, což jim nepřináleželo. Jiné výklady ukazují, že nepoužili čistý zdroj. Později jsem pochopil, že přijde doba, kdy lidé, kteří zastávají určité důrazy, se budou snažit postavit na místo vůdců církve. Je to již řada let, ale od té doby se pravidelně za tyto věci modlím. Předpokládám, že i v naší zemi budou stoupenci bojovat o pozice v církvi a dojde k mnoha rozkolům a na mnohých církvích – které se tomuto otevřely – bude zřetelně rozpoznatelné ovoce.
Doplněk z března 2009: po nějakém čase jsem svůj pohled na cizí oheň poopravil. Nejedná se podle mne o sáhnutí na autoritu kněze, ale na použití ohně, který nepochází od Boha. Více o tom zde