F. A. Mesmer, magnetismus a hypnóza
Souhrn kapitoly
Hypnóza není pouze lékařským fenoménem. Má čistě kultické pozadí. Její mechanismy se uplatňují jak v náboženském, tak společenském životě, kde těží z náhlé potřeby lidí a z absence jejich morálně podmíněného duchovního života. Používala se již ve starověku, avšak jejím modernizátorem byl švýcarský lékař Anton Mesmer, přítel Mozarta, Hahnemanna, ale i Marie Antoinetty, který svoji metodu rozvinul ve Vídni a později v Paříži, kde byla oficiálně odmítnuta Akademií věd. Z mesmerismu vznikla nejen moderní hypnoterapie, ale mesmerismus položil teoretický základ pro učení sekt jako je Křesťanská věda a Nové myšlení. Mesmerismus dal podnět ke vzniku psychoanalýzy a inspiroval literární styl hororu. Rovněž usnadnil vznik theosofie a antroposofie a pomohl připravit půdu pro nástup francouzské revoluce.
Mesmerismus, potažmo hypnóza, pracuje na základě sníženého vnímání, manipulace, očekávání a sugesce a ve své kultické podobě a v davovém měřítku se může manifestovat křečemi, záchvaty smíchu a pláče, ojediněle zvířecími zvuky doprovázející stav selektivní vnímavosti, která se může projevit malátností, sníženou pohyblivostí až spánkem, ve kterém člověk dokáže nekriticky přijímat pokyny a reagovat na ně. Někdy se běhen transu mohou dostavit zjevení, věštby či jiné okultní projevy. Hypnóza následně vede ke změně celé osobnosti. Samotný akt hypnotického transu poskytuje radostné pocity, pro které bývá znovu a znovu vyhledáván a změna osobnosti může být subjektivně vnímána jak uvolnění, uzdravení a pocit harmonie, které později vedou k závislosti na ní. V důsledku pak vede k excitaci a později může vést ke kolapsu jedince i celé skupiny lidí.