F. A. Mesmer, magnetismus a hypnóza
Doktrinální část
Princip a účel
Cílem hypnózy je uvedení člověka do změněného stavu vědomí, ve kterém je schopen koncentrovaně a selektivně reagovat na podněty hypnotizéra a ve svém podvědomí je přijímat jako realitu. Zjednodušeně by se dalo říci, že jde o to, aby člověk vykonal přání druhého bez toho, aby o vykonávaném přemýšlel. Tedy vyřadil kritickou, rozumovou a také volní složku svého vnímání, aby o informacích nepřemýšlel, ale uvěřil jim a konal podle nich. Neboli, aby byl vykonavatelem vůle jiného člověka. Zhypnotizovaný člověk je ve změněném stavu vědomí schopen přijímat i takové informace, které se nezakládají na skutečnosti a reagovat na ně, jako by byly pravdivé. Hypnotické techniky proto bývají často používány kulty k ovládání svých členů.32 Tímto způsobem lze dokonce např. dotyčnému na základě pouhé zvukové informace navodit pocit chladu, včetně fyzických projevů, i přes to, že je v místnosti s vysokou teplotou.33
Odblokováním kritického myšlení a smyslového vnímání člověk není s to dát do souladu své smyslové počitky, jež prostřednictvím jeho termoreceptorů signalizují centrálnímu nervovému systému teplotu okolí. Dalo by se říci, že v tomto případě není schopen rozhodovat mezi dvěma smyslovými informacemi -citem a sluchem, jsou-li v rozporu- a adekvátně na ně reagovat. Hypnotizér pracuje zpravidla na základě upřednostnění sluchu, kdy za souhlasu a s přispěním svého objektu „vyřadí“ z funkce ostatní smysly a hypnotizovaná osoba, jež dobrovolně rezignuje na své přemýšlení a vůli, reaguje pouze na zvukové informace, jejichž pravdivost se vzdala posuzovat a nyní na ně reaguje např. husí kůží a třesem. Může však být upřednostněn i jiný smysl. U již zmíněného případu mnichů koncentrovaný zrakový vjem snížil vnímání bolesti.
Každý člověk dodržuje jistou „smyslovou hierarchii,“ na jejímž základě analyzuje podněty svého okolí a dle situace na ně reaguje. Pokud svýma očima uvidím ženu, která mluví hlasem muže nebo uvidím flétnu, která vydává hlas varhan, v obou případech budu přesvědčen, že se jedná o ženu a flétnu, nikoliv o muže a varhany. V tomto případě tedy preferuji zrak před sluchem a má mysl mi bude signalizovat, že zde něco nehraje, což za normálních okolností zbystří moji pozornost. Pokud bych však měl zavázané oči, uvěřil bych svému sluchu, i když by má mysl byla v pořádku. Díky absenci zrakového vjemu by se signály z okolí nedostaly do rozporu a já bych usedl k flétně a hledal klávesnici. Pokud bych zároveň rezignoval na svou mysl (v tomto případě zkušenost), mohl bych se na ni jako na varhany snažit hrát. Pak už zbývá jen uvěřit, že skutečně hraji. Cílem hypnotického stavu je tedy preferovat vnímání izolovaným smyslem a současně obejít přemýšlení a vlastní vůli.
Jak přiznávají odborníci, „mechanismus účinku,“ v tomto případě samotná reakce u hypnózy, resp. to, jak je možné, že organismus dokáže bez hmotného vlivu fyzikálně reagovat na pouhé slovní příkazy, není zatím dostatečně znám. Avšak bývá přirovnáván k mechanismu podmíněného reflexu. Např. pes reaguje už na podnět, který bývá spojený s přísunem stravy zvýšenou tvorbou slin, i když potravu nedostane. Podobně člověk fyzicky reaguje na slovní informaci, která fyzický projev provází, i když ten může chybět.
Velmi podobný je v tomto směru i tzv. placebový efekt, kdy pacient vykazuje známky uzdravení i při podání léčivého přípravku, který neobsahuje žádnou účinnou látku. Na tomto principu pracoval i lékárník Coué, který si všiml, že pacienti reagují pozitivně na lékovou formu, neobsahující účinnou látku a na tomto příkladu rozvinul metodu autosugesce. Tvrdil, že sice není možné organismus fyzicky přinutit, aby reagoval podle naší vůle, avšak můžeme jej donutit, aby reagoval podle naší představy. Nemůžeme se přinutit, abychom slinili, avšak sliny se nám začnou tvořit, jakmile si představíme chutné jídlo. Proto neustále opakoval: „Hlavně vůle nesmí zasahovat do praxe autosugesce…na čem musíme pracovat, je výchova k představivosti.“34 Coué si byl dobře vědom kultického pozadí své nauky, není divu, že jako prostředek tohoto „učení se“ navrhoval jógu. V podstatě jde o autohypnózu.
Tři postupná stádia
Lékařská psychologie co do intenzity a hloubky rozeznává u hypnózy tři stádia změněného stavu vědomí.35
- stádium somnolence – hypnotizovaný je utlumený, ale může ještě ovládat své pohyby vlastní vůlí
- stádium hypotaxie – motorické ochrnutí, někdy spojené s analgezií a jinými fenomény
- stádium somnambulismu – pohyby se dějí pouze na pokyny hypnotizéra, prožívání hypnotických iluzí a halucinací s možností ztráty paměti na věci a události v tomto stavu prožívané
Pohled experta na kulty
Hank Hanegraaff, prezident Ústavu křesťanských studií (Christian Research Institut), který se zabývá srovnávací religionistikou, uvádí, jak je možné hypnotickou manipulaci, zhusta se v náboženských kultech vyskytující, rozeznat dle čtyř znaků: 1. změněného stavu vědomí, 2. tlaku okolí na přizpůsobení se, 3. silného očekávání a 4. sugesce.36 Zatímco se Hanegraaff zabývá metodami dosažení kýženého stavu, jiný specialista na kultickou manipulaci – Steven Hassan – celý proces a jeho následné využití resp. zneužití popisuje z hlediska jeho průběhu jako rozmrazení, změnu a opětovné zamrazení.37 Samotnou techniku, kterou se změněného stavu vědomí dosahuje, zahrnuje pod pojem „rozmrazení.“
Lidská psychika je velmi rozmanitá a individuální, a proto reakce člověka může být případ od případu různá. Proto také existuje tolik psychologických škol a tolik přístupů. V exaktních vědách je to jednodušší; rovnice může mít pouze omezený počet způsobů řešení a délka mezi dvěma body může mít pouze jednu hodnotu; ale i zde existují různé systémy třídění. Přes nemožnost postupovat u lidské psychiky takto do detailu jsem přesvědčen, že existují rámcové vzory chování a že i lidská psychika podléhá obecným zákonitostem. Pokusil bych se proto podstatu mesmerismu a jemu podobných hypnotických technik popsat na Hanegraaffem navrženém schématu.
1. Změněný stav vědomí
Hypnoticky změněný stav vědomí není např. v náboženství věcí samoúčelnou. Hassan uvádí:
„Hypnotizovaní se dostávají do stavu, který se zásadně liší od normálního stavu vědomí.… Být v transu je většinou příjemný zážitek, při kterém se člověk uvolní, takže si přeje tento stav co nejčastěji opakovat. Důležité je, jak bylo zjištěno klinickým psychologem, že v transu klesají psychické schopnosti.“38
Autor píše, že těchto stavů se v kultech užívá proto, aby lidé mohli přijmout něco, co by za bdělého stavu, při zachování kritického myšlení, nikdy nepřijali.
Prostředky k dosažení změněného stavu vědomí
Techniky k dosažení změněného stavu vědomí byly rozpracovány zejm. v totalitních, diktátorských režimech za účelem ovládání mas a dnes je ze stejného důvodu rozvíjejí náboženské kulty.
Hudba
Hanegraaff sem řadí např. až několikahodinový zpěv náboženských písní. Tyto písně mohou být značně hlasité a obvykle se vytváří povědomí, že chvalozpěvy zprostředkují zážitek božské přítomnosti. Zpěv může být doprovázen zvýšenou fyzickou aktivitou, poskoky, máváním končetinami, tleskáním. Písně bývají rytmické, do značné míry jednoduché, zpravidla s nekonečnými, opakujícími se refrény. Monotónní, opakující se rytmus bývá proto využíván šamany a strokery k tomu, aby svá společenství uvedli do náboženské extáze. Hassan uvádí, že dotyčný je zahlcen projevy emocionality.
Proslovy
Účinné mohou být i proslovy, které bývají často extatické, přerušované výkřiky a zvoláními (viz projevy Adolfa Hitlera), nebo jsou naopak velmi monotónní a dlouhé (viz několikahodinové projevy Mao Ce-tunga). Obojí dokáže mistrně spojit Fidel Castro. Člověk však dokáže vnímat pouze ohraničený časový úsek, nejčastěji nepřesahující čtyřicet pět minut (viz koncepce vyučovací hodiny na školách), a po delší době již není schopen kritického zvažování slyšeného.
Když je člověk vystaven dlouhým proslovům, obvykle to zpočátku vnímá jako něco velmi nepříjemného až bolestivého, avšak po čase se jeho mysl změní a je připravena k tomu, aby přijala věci, které by za normálního stavu nemohla strávit. Náboženské proslovy mohou při tom být provázeny větami typu: „zavři rozum a otevři srdce,“ případně kázání napadá lidské myšlení jako takové: „budeš-li poslouchat svůj rozum, nikdy nepřijmeš duchovní moc“ a vzhledem k výše popsaným principům uvedení do hypnotického stádia, kdy přemýšlení působí jako účinná bariéra, je to celkem pochopitelné. Zpočátku nepříjemný pocit nakonec povolí, ustoupí do pozadí, a člověk je pozvolna přiváděn ke své náboženské zkušenosti.
Praxe
Další účinnou metodou je vyžadování, aby posluchači slepě opakovali určité úkony, či vyslovovali určité věty. Typické je iracionální opakování úkonů v zenovém buddhismu nebo nekonečné opakování manter u hnutí Hare Krišna.
Souhrnem těchto postřehů lze říci, že ke změněnému stavu vědomí bývá použito: extatického, či monotónního, velmi dlouhého mluveného slova (kázání u moonistů), dlouhá, hlasitá a rytmická hudba s opakujícími se refrény (shromáždění vedená šamany), bezmyšlenkovité opakování úkonů (buddhismus) a zvýšená pohyblivost, např. rychlý tanec, tleskání, výskoky (Transcendentální meditace, indický guruismus) atd. Jde o klasické techniky, které Hassan zahrnuje pod pojmem „rozmrazení.“
Enorth např. u změněného stavu vědomí, dosaženého při praktikování Transcendentální meditace, uvádí, že: „rozum je odmítnut ve prospěch mystické zkušenosti jako prostředku pro rozlišení konečné pravdy od skutečnosti.“39
Srovnejme výše uvedené s několika citáty ze Zweigovy knihy, kde autor popsal některé Mesmerovy praktiky:
„Jako dobrý znalec duše ví [Mesmer], že každá léčba vírou potřebuje k posílení svého účinku jistý magnetický nebo náboženský obřad… zvyšuje svou autoritu tajuplností…V hlubokém mlčení, jako v kostele sedí nemocní bez dechu kolem tohoto oltáře magnetismu, nikdo se nesmí pohnout, ani slovíčko se nesmí ozvat, aby se nenarušilo napjaté chvění z prostoru… Do tohoto zhluboka oddychujícího mlčení, nerušeného žádným slovem, nejvýš občas lehkým vzdechem, zaznívají ze sousední místnosti akordy neviditelného klavíru nebo něžné sborové zpěvy, někdy hraje dokonce Mesmer sám na svou skleněnou harmoniku, aby pomalými rytmy uklidnil vzrušení nebo naopak vystupňoval rytmy naléhavějšími. Tak se po celou hodinu organismus nabíjí magnetickou energií.“40
Toto stádium lze k přihlédnutím k výše uvedenému členění lékařské psychologie popsat jako stadium somnolence.
Projevy změněného stavu vědomí
Hanegraaff ve své knize „Padělaná obnova“41 popisuje shromáždění Rajneeshe a projevy lidí, kteří se psychickou, manipulační technikou dostali do stavu, kdy se lámali v pase, mávali končetinami, upadali do křečových stavů a záchvatů nekontrolovatelného smíchu a pláče. Tedy prakticky totéž, čímž se projevovali zmagnetizovaní lidé na Mesmerových seancích.
Na videokazetě „Bohové New Age,“ která zachycuje shromáždění Transcendentální meditace, je zachycena davová psychóza, na které se lidé dostávají do transu, křičí, zmítají se v křečích, pláčí nebo propadají záchvatům hysterického křiku, padají na zem a zůstávají dlouhé minuty nepohnutě ležet.42 Huima uvádí seznam projevů Kundalini jógy, ke kterým patří: radost, vlny blaženosti, vydávání zvířecích zvuků, třes a chvění, zaujímání strnulých jogínských pozic, bolestivost43 a Mookerjee tento seznam ještě doplňuje o pláč, křik a hlasité záchvaty smíchu.44 Tyto stavy nakonec vyústí v celkový útlum, kdy již zúčastnění nereagují na své na své okolí a setrvávají bez pohybu v různých pozicích. Zde, jak je vidět, již nastupuje stádium hypotaxie.
Nahlédněme opět do několika citátů popisujících Mesmerova shromáždění.
„Rozpoutá se davová psychóza, druhý, třetí pacient upadne do křečí a náhle propukne dokonalý tanec čarodějnic. Někteří se válí s vypoulenýma očima v záškubech po podlaze, jiní se začnou ječivě smát, křičet, polykat naprázdno, vzdychat, mnozí jako ďáblové poskakují sem a tam, smýkáni nervovými křečemi, jiní upadají pod vlivem magnetické hůlky nebo pod pronikavým pohledem Mesmerovým do bezvědomí nebo do hypnotického spánku – všechna tato zobrazení jsou zobrazena na tehdejších rytinách. S klidným, němým úsměvem na rtech leží bez zájmu v kataleptické strnulosti a k tomu dál zní hudba ze sousední místnosti, aby ještě víc vyhrotila stavy napětí…“45
2. Tlak okolí na přizpůsobení
Jedná se zde nejen o psychologický, ale též sociální instinkt vycházející ze skutečnosti, že člověk v davu podléhá jiným vzorcům lidského chování než jako izolované individuum. Tlak na „přizpůsobení se“ bývá popisován jako silná, podvědomá tendence člověka přizpůsobit se svému okolí a nevybočovat z řady, příp. získat to, co nyní mají ostatní. Hanegraaff popisuje některá shromáždění, kde bylo tohoto fenoménu použito k dosažení plánovaných cílů. Jejich průběh byl následný: Lidé, kteří již určitou zkušeností prošli, chodili na pódium sálu, kde se shromáždění konalo, a jejich svědectví bylo asi takovéto: „dříve jsem byl skeptickým a kritickým, nevěřil jsem tomu co se zde děje a odmítal jsem to. Avšak poté jsem to vyzkoušel a vidím, že je to skvělé. Vřele vám proto doporučuji, abyste to vyzkoušeli také.“
Této taktiky využívají např. multilevel marketingové organizace slibující zdraví a obrovské zisky tomu, kdo se stane konzumentem a distributorem jejich výrobků. Např. na náborových shromážděních Herbalife svědčí „konvertité“ o tom, že přes svoji počáteční nedůvěru zakoupili na zkoušku několik málo výrobků a jejich zdravotní stav se výrazně zlepšil nebo že dokonce byli uzdraveni z dlouho neléčitelné a úmorně se vlekoucí choroby. A nejen to, nyní jsou z nich boháči; a tak z původně pochybujících Tomášů se – po vlastní zkušenosti – sami stali horliví distributoři výrobků „léčebné“ výživy. Lidé okolo nich mohou nadšeně přikyvovat, že skutečně tomu tak je a každé svědectví vítat např. potleskem, souhlasnými výkřiky a ovacemi.
V první části svědectví těchto konvertitů bývají dokonale popsané pocity skeptika, se kterými se – jedná-li se o nějakou naprosto bizarní, či dokonce odpornou záležitost – návštěvník nebo člen kultu, který zatím neprošel danou zkušeností, nutně musí ztotožnit. Člověk na pódiu praví, že i on pochyboval, i on nevěřil, i jemu se zdálo vše nesmyslné, nelogické, až příliš pozitivní; i on měl pocit, že ostatní svoji radost pouze předstírají nebo dokonce blázní a jeho se snaží svést, a proto mu maží med kolem úst. I on nevěřil, že by vše bylo tak jednoduché nebo že by za tím mohlo být něco víc… Nyní návštěvník slyší, že ty samé pochybnosti, na které se možná bál jenom pomyslet, nyní někdo říká naprosto otevřeně; někdo, kdo však již překročil jakousi pomyslnou, magickou hranici a nyní je radostný, úspěšný, osvícený…
Protože návštěvník, či začátečník prožívá to samé, co nyní popisuje „svědčící“ (zejm. pochybnosti), je na základě stejného prožitku přesvědčen, že svědek mluví pravdu. Téměř ani nepostřehne, že se tak pro něho svědek podvědomě stává věrohodným, a že je bezděky tlačen k tomu, aby uvěřil i druhé části svědectví (pozitivní zkušenosti), která jej nyní vyzývá k nějaké akci slibující mu něco stejně pozitivního, avšak která mu ještě před chvílí připadala bizarní. V dané chvíli stačí už jen říci „proroctví“ typu: „Je tu někdo, kdo pochybuje, ale vykroč a neposlouchej hlas svého smýšlení.“ Opět je zde – jak mistrně – postavena zkušenost nad rozum a člověk je vlastně veden k napodobování. Tento tlak úměrně narůstá s množstvím opakujících se svědectví a postupně vytváří na dotyčného tlak přizpůsobit se a nakonec kopírovat.
Hassan tento fenomén popisuje následovně:
„Zhoubný kult… inscenuje kolem nových členů záhadný proces, jehož cílem je změna chování, a tito lidé nemají tušení, oč jde. Působivé jsou nejen tyto metody způsobující změnu chování, ale i vlivy, jež vedou k souhlasu a poslušností vůči nadřízeným. Dr. Solomon Ash dokázal v známém pokuse, že člověk nevěří vlastnímu vnímání, octne-li se v situaci, kdy důvěryhodní lidé dávají na určitou otázku nesprávnou odpověď. Jiný psycholog, Stanley Milgram, zkoumal poslušnost vůči autoritě a zjistil, že 90 procent vyšetřených by splnilo rozkaz, i kdyby věděli, že tím způsobí utrpení druhým. Milgram napsal: „Podstata poslušnosti spočívá v tom, že se člověk považuje za nástroj někoho jiného, a proto si nepřipouští zodpovědnost za vlastní činy.“46
Souhrnem tedy lze říci, že na podlehnutí tlaku okolí se zde uplatňuje několik faktorů: snaha nevybočovat z řady, důvěra v iracionální, ale pozitivní zkušenost druhých a poslušnost autoritě i proti svému svědomí, které nakonec vedou k napodobování. Opět bude užitečné sledovat tento fenomén na starém známém mesmerismu.
„Když komisaři vyšetřili, že fluidum animálního magnetismu nemůže být zjištěno žádným z našich smyslů, neboť nevykonává vliv ani na ně samotné, ani na nemocné, které mu vystavili, protože zjistili, že dotyk a přejíždění jen zřídka vyvolává příznivé změny tělesného stavu, vždy však nebezpečné poruchy představivosti, protože dokázali i jiným způsobem, že představivost může vyvolat křeče i bez magnetismu, že však magnetismus bez představivosti nepůsobí, jednomyslně se usnesli, že nic nepřináší důkaz o existenci nějakého magneticky animálního fluida a že v důsledku toho není prokazatelné fluidum ku prospěchu, že násilné účinky, jež byly při veřejném ošetřování pozorovány, jsou z části způsobeny dotykem, tímto dotykem vzbuzenou fantazií a automatickou představou, abychom opakovali pochody, jenž působí na naše smysly. Zároveň se komisaři cítí být povinni připojit, že tyto dotyky, to neustálé opakované vyvolávání krizí může být škodlivé a že pohled na takové krize, protože probouzí pud k napodobování, který je nám dán od přírody, a že každá léčba musí mít v důsledku jen škodlivé následky.“47
3. Silné očekávání
Dalo by se říci, že se jedná o jeden z prvků, který nakonec vede ke konverzi nejen vnější, tj. přizpůsobení se okolnímu tlaku, nýbrž i konverzi vnitřní, kdy sám sebe potřebuji přesvědčit o pravdivosti věcí, kterým se otvírám. Vždyť překonám-li svůj kritický postoj a otevřu se neznámému a napodobuji-li určité praktiky, které mají vést k předpokládanému výsledku, nutně musím očekávat efekt, který je inzerován. Tím jsem si de fakto ušil bič sám na sebe. Když už ze sebe dělám blázna a napodobuji ostatní, musím přece dospět k nějakému výsledku. Nehledě k tomu, že mé počínání je mnohdy sledováno stejnými skeptiky, jejichž posměchu bych se, v případě selhání funkčnosti věci, vystavil. Příp. nepovažovali by absenci prožitku moji souvěrci jako nedostatek víry?
Uveďme příklad z již zmíněného Herbalife. Jestliže se nechám přesvědčit a za velkou sumu nakoupím „zdravítvorné potraviny“ nebo zakoupím-li si v lékárně drahý homeopatický lék, který neobsahuje nic než vodu, a protože jsem dříve na něco podobného nevěřil, bude již moji podvědomou touhou neshodit se sám před sebou i před ostatními a silně očekávat, že se daný efekt projeví.
Navíc jsou v brožurách různých hnutí donekonečna citovány případy nadpřirozeného uzdravení, úspěchu, nabytí majetku a získání slibné kariéry. Mnohdy je očekáván příjezd velmi slavného uzdravovatele, na každém nároží bývají plakáty a v televizi běží reklamní šoty a jsou nabízeny knihy a audio a videokazety. Zde můžeme zmínit nedávné působení dvou ruských léčitelů Širjajeva a Kašpirovského. Vyvolání aspektu očekávání je silně přítomno i v seminářích pořádaných hnutími New Age. Nabízeno bývá: snížení stresu, změna života, zvýšení inteligence…48, 49
Nemalou měrou je očekávání vypůsobeno i způsobem prezentace kultovního představitele a jeho vystupování během seance. Sri Mataji se prohlašuje bohyní, Moon za pravého otce… Prvek silného očekávání je tedy vzbuzován jednak velkolepou pověstí protagonistů metody a jednak průběhem samotného kultického aktu. Jedná se o mocný prvek uplatňující se při „rozmrazení.“
Jinou, zhusta užívanou technikou, ve které se vyrábí atmosféra očekávání přímo na místě je, že řečník opakovaně vyhlašuje, že dnes se bude dít něco mimořádného, např. zázraky nebo uzdravení. Velmi účinné je při tom jmenovat např. civilizační onemocnění jako je neplodnost, nespavost, stres nebo psychické problémy jako komplex méněcennosti, pocit křivdy nebo odmítnutí, vnitřní prázdnotu, stísněnost, vnitřní tlak atd., a poté nabídnout okamžité řešení. Téměř každý sugestibilní člověk má pocit, že řečník nyní mluví právě o něm. Zvlášť silně reagují ženy, a to tehdy, mluví-li se o neschopnosti odpustit, pocitu nepřijetí, nemilování, citové prázdnoty, komplexu méněcennosti… Opakovaným ujišťováním, že právě nyní! teď! dnes! v tuto hodinu! v tuto minutu! … je možné být uzdraven, proměněn, osvobozen… a opakováním řečeného znovu a znovu, jsou doslova vybičovány nervy účastníků a očekávání by se dalo krájet.
U mesmerismu zde hraje velkou roli Mesmerova pověst. Vždyť léčil Mozarta, dvořany Ludvíka Šestnáctého, přátelil se s vlivnými šlechtici. Rovněž jeho vystupování během seance je dosti vypovídající.
„Kráčí rozvážně, pomalu, s povzneseným výrazem, vyzařuje z něho klid do vzrušeného prostředí, proběhne hned řetězem tiché chvění jako závan větru. Má na sobě dlouhý fialový šat z hedvábí… a vážně, zcela soustředěn, jako krotitel, který s malinkým bičíkem v ruce zastaví pouhou silou vůle zvíře v rozběhu, kráčí se svou hůlkou od jednoho nemocného k druhému.. Během takovéto procedury zadržují ostatní pokorně dech…“ 50
4. Sugesce
Ve stadiu sugesce je již dotyčný natolik sám přesvědčen o realitě prožívaného, příp. pravdivosti sdělovaných informací, že jeho tělo i mysl skutečně adekvátně reaguje, jako by se jednalo o skutečnost. Stadium imitace tak přechází do skutečně „žitého.“ Mohou sem patřit jogínské zkušenosti znovuzrození, transcendentní pocity levitace, pocity blaha, ale i halucinace, vize, zjevení a věštby. Typickým příkladem jsou vizualizační techniky New Age, kdy člověk tvoří skrze „mysl nad hmotou“ tvoří „vlastní realitu.“51
I když se zde nejedná o cílenou hypnotickou techniku, příkladem dokonalé sugesce je případ ženy, o které nám referoval jistý docent anatomie, a která, protože byla přesvědčena, že otěhotněla, přestala mít cyklus a později očekávala porod. Již dříve zmíněný člověk sedící v přetopené místnosti, podaří-li se mu vsugerovat, že je tam nesnesitelný chlad, se začne třást a naskakuje mu husí kůže.
Mistrnou manipulaci s davem popsal George Orwel ve svém románu „1984,“ kdy lidé po snížení přídělu čokolády ve smyšleném totalitním režimu děkovali imperátorům za zkvalitnění života. Orwel tento fenomén popsal jako dvojitou mysl (double mind). Jiný příklad uvádí farář a lékař K. Thomas, vedoucí Schultzova ústavu pro psychoterapii, autogenní trénink a hypnózu, podle něhož přes 75% účastníků autogenního tréninku dospěje k obrazovým zážitkům a vidí ryby, draky, nestvůry, ale také kosti mrtvých tak, jak je viděl prorok Ezechiel. Toto poslední vidění zažívají i lidé, kteří prý nikdy nečetli Starý zákon.52
Sugestivní zážitek, který odstartoval skutečnou a nepředstíranou tělesnou manifestaci bývá mnohdy vyprovokován až jistou iniciací. Např. vložení rukou magnetizéra, po které následuje mdloba a spánek nebo alespoň vrávorává chůze náměsíčných, zásvětný obřad (šamani, mormoni), hlasitý příkaz vnucující prožitek, např. „přijmi to teď“ atd. Mesmer často ukazoval, že hypnotické manifestace dokáže vyprovokovat pouhým mávnutím ruky: „Mesmer často předváděl, že může ovládat pohyby pacientů pouhými gesty, ale zřejmě to vše dělal hlavně proto, aby ukázal, jak se „živočišný magnetismus“ přenáší přes něj na pacienty.“53 Toto je klasická ukázka již třetího stádia hypnózy- somnambulismu. Tento výčet opět zakončeme ukázkou z magnetických kreací.
„Přepjatí hlasatelé mesmerismu doslova proklamují, že ve stavu krize mohou náměsíční vidět do budoucnosti, jejich smysly se mohou dorozumívat všemi směry na libovolnou vzdálenost. Dovedou prý předpovídat, prorokovat, intrespekcí (to je zvláštní způsob nahlížení do vlastního nitra) v tomto stavu probádat nitro vlastního a každého cizího těla a tak neomylně diagnostikovat nemoci. Mohou v transu hovořit bez učení latinsky, hebrejsky, aramejsky a řecky, mohou vyslovit jména, která nikdy nezaslechli, mohou hravě vyřešit nejobtížnější početní úkoly; hodí-li náměsíčné do vody, pak prý se neutopí… “54
Praktické důsledky
Jen ztěží by lidé podstupovali davovou manipulaci, zvláště tehdy, pokud by byli vyzývání k iracionálním úkonům, které by pro ně byly nesmyslné, nepříjemné nebo dokonce ponižující, pokud by při tom neočekávali nějaký pozitivní efekt. Člověk je ochoten zaplatit cenu, podstoupit nepříjemný proslov, vykonat úkon snižující lidskou důstojnost, je-li přesvědčen, že mu z toho kyne následný užitek. Podobně člověk rád podstoupí bolestivý vpich injekce, či spolkne hořkou pilulku, je-li přesvědčen, že se mu po tom uleví. Ve stavu, kdy cítí nesnesitelnou bolest, např. při obstrukci močových cest, překoná stud i bolest a v očekávání následné úlevy dobrovolně podstoupí i vycévkování. Nezaměstnaný člověk, kterému se příčí obcházet dveře dům od domu a nabízet produkty „zdravé výživy,“ ve finanční tísni rád místo dealera v síti „multilevel marketing“ přijme.
Stejně tak lidé – bývalí skeptici – kteří masové kůry podstoupili, svědčí o psychických krizích, od kterých jim už nic nepomohlo, a proto se rádi stali součástí davu, kde prováděli úkony, při kterých by se jim ještě dříve zpěnila krev v žilách a naskakovala husí kůže.
Na celé situaci zdánlivě není nic tak hrozného, vždyť pokud injekce skutečně pomůže, není důvod se injekcím vyhýbat a pokud je tento stav trvalý, je samozřejmé, že člověk bude tuto praxi nabízet i dalším lidem. To, zda organické onemocnění zmizelo nebo ne, může však posoudit nejen sám pacient, ale i jeho okolí. U hypnózy tomu tak není. U hypnotické kůry jde o něco, co lze s okamžitou platností obtížně posoudit a co bývá většinou pozitivně vnímáno jen po určitou dobu. Může dokonce nastat případ, kdy se člověk cítí naprosto skvěle, zatímco jeho okolí svědčí o jeho podrážděnosti a nesnášenlivosti nebo naopak o apatii dotyčného k věcem, které by ho dříve nenechaly chladným (jakási duševní analgesie) .
Zatímco injekce barbiturátů může odstranit bolestivou křeč nebo skalpel může jednou provždy zbavit žlučového kamene, o posthypnotických stavech to jednoznačně říci nelze. Manfréd Hyde, křesťanský lékař, sledující účinky alternativních metod (kam řadí i hypnózu) na lidský organismus uvádí, že hypnóza může ničit celé národy a cituje z Bäznerovy knihy o hypnóze.
„…rozumem se nedá změřit, kolik utrpení lidstvu přinesla hypnóza… Následky hypnózy jsou těžší než všechny nemoci, utrpení a neduhy, které na světě existují, neboť hypnosa olupuje člověka o rozum, svobodnou vůli a mravní odpovědnost. Bere mu jeho svobodu, jeho štěstí, jeho klid, ničí jeho pokoj a přináší nesmírné utrpení… Kdo se dá dobrovolně hypnotizovat, páchá bezpráví sám na sobě…“55
Závislost
Hypnóza se tak sama dokonce již nestává prostředkem, ale cílem, neboť jediné, co nebohému zprostředkovává další příjemné prožitky, je pak už sám jen hypnotický trans. Člověk podléhá klamu, že od dalších problémů už mu teď pomůže zas jenom to, co mu pomohlo dříve a není schopen uvidět, že se dostal do pasti, do smyčky, jež ho náhle pohlcuje hlouběji a hlouběji. Sám akt (rituál, cvičení nebo manifestace) se již samy o osobě stávají slastí, kterou nebohý vyhledává stále častěji, a jeho apoštolství se již neopírá o zvěstování „reálného“ nýbrž o zvěstování pocitů, které se dají posoudit jen tehdy, podstoupí-li adept danou proceduru.
Dobře to pochopil i Timothy Learry, novodobý průkopník změněných stavů vědomí a experimentátor s LSD a psilocybinem, který, přestože jeho život byl plný výstředností a později i zločinů, dokola říkal: „vyzkoušej a uvidíš“ a nacházel při tom četné následovníky. Spolu se svými přáteli, též výtečníky své doby, filosofem a spisovatelem Aldousem Haxleym a homosexuálním básníkem Allenem Ginsbergem tak chtěli „osvítit příslušníky americké elity.“56 Tato taktika byla natolik úspěšná, že nakonec vedla prezidenta Nixona k výroku, v němž označil Learyho jako nejnebezpečnějšího muže Ameriky.“57 Podobně Mesmer, stíhán mravnostní policií, získával stále nové přívržence z řady vládních kruhů nebo Adolf Hitler, žalářovaný za pokus o státní převrat, také díky svým hypnotizujícím projevům k masám později zavařil celému světu.
Výsledkem hypnotické manipulace je, že zkušenost je postavena mnohem výše než uvažování, příp. se praxe oprošťuje od doktríny nebo ještě lépe: účel světí prostředky. J. W. Goethe, jehož naturfilosofické ideje motivovaly i jeho současníka Franze Mesmera a patrně i Adolfa Hitlera, vyslovil zásadu, která situaci dokonale vykresluje: „Nejvyšším poznatkem je, že již všechna fakta jsou teorií. Není třeba něco hledat za jevy, ony samy jsou již ponaučením.“ 58
Smutné je, že výsledky jsou mnohdy krátkodobé, klamné a mohou vést do gigantických katastrof; vždyť to byl mesmerismus, jenž pomohl připravit půdu psychoanalýze a byly to do jisté míry hypnotizující projevy Adolfa Hitlera, které nakonec napomohly nástupu fašismu. A bylo to LSD, které usnadnilo nastartovat sexuální revoluci v USA.
Jak ale říká klasik, štěstí přeje připraveným. Mesmer by nikdy nemohl být úspěšný nebýt ve Francii duchovního hladu způsobeného osvícenstvím; Hitler by nikdy nemohl v krátké době tak triumfovat nebýt hospodářské krize a německého nacionalismu a Leary by nikdy nemohl ohrozit Ameriku nebýt morální a duchovní krize způsobené materialismem a absencí duchovních hodnot. Ve všech případech dotyční naprogramovali masy ke svému obrazu.