Co je „hnutí židovských kořenů“?
Předpokladem hnutí židovských kořenů je přesvědčení, že církev odbočila od pravého učení a hebrejského pojetí Bible. Hnutí tvrdí, že křesťanství bylo naroubováno do kultury a věrouky řecké a římské filozofie a že v konečném důsledku bylo biblické křesťanství, které se zastává v dnešních církvích, poškozeno pohanskou imitací evangelií Nového zákona.
Někteří z tohoto hnutí učí, že Kristova smrt na kříži nebyla skončením Zákona, ale naopak jeho obnovou, rozšířením jeho poselství a vepsáním do srdcí pravým následovníkům. Učí, že správné pochopení Nového zákona může vycházet jen z hebrejského pohledu a že učení apoštola Pavla není správně interpretováno současnými křesťanskými duchovními. Mnozí věří, že původním jazykem Nového Zákona je hebrejština a v některých případech znevažují novozákonní text psaný v řečtině. Toto prohlášení se stalo záludným útokem na spolehlivost textu naší Bible. Pokud je řecké znění nespolehlivé a zkorumpované z důvodu, že jej někteří pozměnili, církev pak již nemá pravdivý standard.
I když v tomto hnutí existuje mnoho různých a rozmanitých společenství s různou věroukou, všichni se drží společného důrazu obnovy „původního“ židovského počátku křesťanství. Vycházejí z předpokladu, že církev ztratila své židovské kořeny a neví, že Ježíš a jeho učedníci byli Židé a žili v poslušnosti Tóře. Pro většinu, která toto učení sdílí, to znamená, že každý věřící by měl žít životem naplňujícím Tóru.
To znamená, že obřady Mojžíšova Zákona musí být v centru pozornosti života věřících dnes, stejně jako tomu bylo v životě starozákonních Židů. Plnění Tóry zahrnuje dodržování sabatu jako sedmého dne v týdnu (sobota), slavení židovských svátků a slavností, dodržování nauky o pokrmech, vystříhání se "zpohanštělého " křesťanství (Vánoce, Velikonoce, atd.), a naučení se rozumět Písmu z pohledu hebrejského myšlení. Učí, že křesťané z pohanů byli naroubováni do Izraele, a to je i jeden z důvodů, proč je každý znovuzrozený a věřící v Ježíše jako Mesiáše veden k účasti na těchto obřadech. Je zde vyjádřeno, že nejde o zákonický požadavek, ale o postoj lásky ze srdce a z poslušnosti. Nicméně rovněž učí, že žít život, který je příjemný Bohu, musí vycházet z plnění Tóry.
Sbory v tomto hnutí jsou tvořeny většinou věřícími z pohanů, včetně pohanských rabínů. Obvykle tyto sbory preferují název „mesiánští křesťané.“ Mnozí z nich dospěli k závěru, že Bůh je „povolal“, aby se stali Židy a přijali věroučný postoj, že Tóra (Starý zákon zákon), je stejně závazný jak pro pohany, tak pro Židy. Často tito věřící nosí předměty tradičního židovského oblečení, praktikují Davidův tanec a začleňují hebrejská jména a fráze do svého mluveného i písemného projevu. Většinou odmítají používat jméno „Ježíš“ a upřednostňují název Ješua nebo JHVH, přičemž tvrdí, že to jsou „pravá“ jména, které si Bůh pro své oslovení vyhrazuje. Ve většině případů pak povyšují Tóru jako prazákladní učení církve, což s sebou přináší snížení Nového zákona, který se tím stává druhotným a je třeba jej chápat jen ve světle Starého zákona. Představa, že Nový zákon je invalidní, a relevantní pouze ve světle Starého zákona, také přivedla učení o Trojici pod útok mnoha stoupenců tohoto hnutí.
Na rozdíl od toho, co toto hnutí tvrdí, je novozákonní učení apoštola Pavla v tomto zcela srozumitelné a pochopitelné. Koloským 2: 16,17 říká: „Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus“. Římanům 14: 5 říká: "Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí.“. Písmo jasně ukazuje, že tyto otázky jsou předmětem osobní volby. Tyto verše a mnoho dalších podávají přesvědčivý důkaz, že zákony a nařízení Mojžíšova zákona pozbyly platnosti. I přesto nadále učí, že Stará smlouva je stále v platnosti bez ohledu na to, co o tom učí Nový zákon, nebo překrucují Nový zákon tak, aby souhlasil s učením tohoto hnutí, které je falešné.
Existují ovšem i aspekty, které mohou být prospěšné. Ti, kteří se chtějí seznámit s židovskou kulturu a pohledem, z něhož byla většina z Bible napsána, otevírají a obohacují naše chápání Písma a dodávají vhled a hloubku mnoho pasážím, podobenství m a idiomům. Není nic špatného na tom, když pohané a Židé společně slaví svátky a radují se z Mesiánského uctívání. Účastí na těchto akcích a učením se, jakým způsobem Židé pochopili učení našeho Pána, může být nástrojem, který nám dává větší účinnost při oslovení nevěřících Židů dobrou zprávou. Pro pohany v Těle Kristově je v našem společenství užitečné identifikovat se s Izraelem. Nicméně, identifikovat se s Izraelem neznamená být „jako“ Izrael.
Věřící pohané nejsou naroubováni do judaismu Mojžíšova zákona; byli naroubováni do semene Abrahamovy víry, která předchází Zákon a židovské zvyky. Jsou spoluobčané svatých (Efezským 2:19), ale nejsou Židy. Pavel to vysvětluje jasně, když říká, že ti, kteří byli obřezáni (Židé) „nemají zatajovat obřízku“ a ti, kteří nebyli obřezaní (pohané) se „nemají nechat obřezat“ (1 Korintským 7:18). Žádná skupina nesmí mít pocit, že se musí stát tím, čím není. Místo toho Bůh učinil z Židů i pohanů „jednoho nového člověka“ v Kristu Ježíši (Ef 2:15). Tento „nový člověk“ se týká církve, Kristova těla, které se neskládá ani z Židů ani z pohanů (Galatským 3: 27–29). Pro Židy i pohany je důležité zůstat autentickými ve své vlastní identitě. V tomto směru je jasný obraz jednoty těla Kristova, který je zřejmý v tom, že Židy a pohany spojuje jeden Pán, jedna víra a jeden křest. Jsou-li pohané naroubováni do Izraele a stávají-li se z nich Židé, pak účel obrazu Židů a pohanů, kteří se společně stávají novým člověkem, je ztracen. Bůh nikdy nezamýšlel, aby se pohané stali jedno v Izraeli, ale jedno v Kristu.
Vliv tohoto hnutí si nachází cestu do našich církví a seminářů. Je to nebezpečné v implikaci, že dodržování zákona Staré smlouvy je „vyšší cestou“ a jediným způsob, jak potěšit Boha a přijímat Jeho požehnání. Nikde v Bibli nenajdeme, že věřící z pohanů jsou instruováni k tomu, aby následovali levitské zákony nebo židovské zvyky; ve skutečnosti se zde učí opaku. Římanům 7: 6 říká: „Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.“ Kristus skrze konečné zúčtování dokonale naplnil každý požadavek smlouvy. Stejně tak dokonale naplnil každý požadavek zákona za nás a ukončil tak její platnost.
Je to Bůh sám, kdo stvořil svět lidí s různými kulturami, jazyky a tradicemi. Bůh je oslaven, když se přijímáme navzájem v lásce a jsme spolu v jednotě jako „jedno“ v Kristu Ježíši. Je důležité si uvědomit, že neexistuje žádná přednost v tom narodit se jako Žid nebo pohan. My, kteří jsme Kristovi následovníci, skládající se z mnoha různých kultur a zvyklostí, jsme všichni hodnotní a velice milovaní, protože jsme vstoupili do Boží rodiny.
Přeloženo z článku: What is the Hebrew Roots Movement?