Souhrn falešných učení, ohrožujících dnešní evangelikální církve
Nabízím kde pouze kratičce definovaný souhn učení, která se dnes vtírají do církví. Kdo by měl hlubší zájem o danou problematiku, její podrobnější rozbor může nalézt zde
Nauky, které ohrožují současné sbory, zejména letniční profilace
1. Dominionismus
Iluze: Toto učení zhruba praví, že Adam byl stvořen jako vládce nad Zemí. Satan jej však obelstil, sám tak získal právní nárok vládnout nad Zemí a stal se tímto „bohem tohoto světa“. Kristus ďábla porazil a křesťané mají převzít zemi od ďábla zpět a ovládnout ji.
Skutečnost: Pravda je ovšem taková, že člověk nikdy, ani po svém pádu, neztratil odpovědnost spravovat Zemi (Lv 25,10). Ďábel sice člověka obelstil, nicméně nyní na Zemi uplatňuje svoji moc lží, mocí smrti a strachem ze smrti (Žd 2,14), nikoliv právem. Takto lstí získaná království pak nabízí Kristu (Mt 4,9). Lže o tom, že mu patří, stejně jako lhal Adamovi v ráji. Svět totiž nadále patří Bohu (Ž 89,12) a nikdy nepatřil ďáblu.
2. Teorie výkupného ďáblovi
Iluze: Protože ďábel vlastní člověka legálně, Kristus se sám za člověka ďáblu nabídl. Nicméně Kristus poté ďábla v pekle přemohl a získal nám tím vykoupení.
Skutečnost: Kristus se sám stal obětním Beránkem, který byl obětován Bohu (1 Pe 1,19), nikoliv ďáblu. Kristus usmířil Boží hněv, nikoliv satanovy „právoplatné“ nároky na člověka.
3. Kenosis
Iluze: Kristus nečinil zázraky jako Boží Syn, ale jako člověk naplněný Duchem svatým.
Skutečnost: Kristus sice uplatňoval moc Ducha svatého, ale zároveň demonstroval své božství (J 4,11).
4. Učení o Trojici
Iluze: Jednotlivé osoby Trojice spolu volně diskutují, radí se a hledají společnou vůli. Je zde latentní triteismus.
Skutečnost: V Božství existuje jediná a neměnná Boží vůle. Pouze v Kristově lidství se Ježíš jako člověk podřídil vůli Boží. Existuje zde tedy trojjedinost.
5. Učení o božské přirozenosti člověka
Iluze: Člověk po obrácení získává Boží přirozenost. Jedná se o trojjedinost.
Skutečnost: Člověk má pouze „účast“ na Boží přirozenosti (2 Pe 1,4). Jediným člověkem, který měl Boží přirozenost byl Kristus.
6. Extrémní trichotomismus
Iluze: Pravým člověkem je duch, který má duši a žije v lidském těle.
Skutečnost: člověk je jedinečnou bytostí ducha, duše a těla (1 Tes 5,23).
7. Teritoriální duchové
Iluze: Nad každou zemí, institucí nebo významnou lokalitou je specifický démon, který zde vládne. Při misii je nutné tohoto ducha odhalit a přemoci.
Skutečnost: Je možné, že zlí duchové jsou nad určitým územím, ale nelze to generalizovat. Nikde ovšem není v Bibli zmíněno, že by křesťané měli jakkoliv tyto duchy rozpoznávat a napadat nebo dokonce přemáhat.
8. Učení o posedlosti křesťanů
Iluze: Křesťan může být obsazen nečistým duchem, a ten by měl být vyhnán.
Skutečnost: Křesťan je chrámem Ducha svatého (1 K 6,19) a nikde v Písmu není zmínky, že by démoni byli vyháněni z křesťanů.
9. Učení o apoštolském základu
Iluze: Toto učení praví, že současní apoštolové a proroci tvoří biblický základ církve.
Skutečnost: Byli to bibličtí apoštolé a proroci, kteří skrze svatá Písma položili biblický základ církve (Ef,2,20).
10. Delegovaná autorita
Iluze: Společenství jsou obvykle vedena v jednom čase jedním mužem, který dostal plnou správní autoritu, kterou poté deleguje na své podřízené.
Skutečnost: Kristus plnou autoritu nikomu neudělil, ale jenom On ji delegoval na více křesťanů, kteří ji mají uplatňovat ve vzájemné poddanosti (Ef 5,21).
11. Tzv. učednictví
Iluze: Každý vedoucí by si měl vychovávat své učedníky, kteří by se od něho učili, a každý z těchto učedníků by se měl věnovat zase svým učedníkům.
Skutečnost: Všichni křesťané jsou učedníky (což je v Písmu synonymum pro kristovce) Pána Ježíše Krista a k jejich vyučení dochází komplexně v rámci místního společenství. Žádný učedník nemá jiného mistra, než Pána Ježíše (Mt 23,8).
12. Učení o prosperitě
Iluze: Křesťani jsou dědicové Abrahamova požehnání. Protože byl Abraham bohatý, i oni si mohou ve svém životě nárokovat blahobyt.
Skutečnost: Abrahamovo požehnání se týká v plnosti až vzkříšení na nové Zemi (Žd 11,16). Zatím máme pouze závdavek, a to je Duch svatý, kterého jsme obdrželi skrze víru (Ga 3,14).
13. Učení o uzdravení
Iluze: Protože Kristus nesl nejen naše hříchy, ale i nemoci, pak uzdravení je součástí spasení, které zakoušíme již nyní a můžeme je kdykoliv přijmout skrze víru.
Skutečnost: Je pravda, že Kristus nesl naše nemoci, ale stejně jako k naší spáse dojde při našem vzkříšení, zatím jsme spaseni v naději (Ř 8,24), i k našemu plnému tělesnému uzdravení dojde při vzkříšení (Ř 8,23). Žijeme v nevykouleném těle, které spěje k smrti. Zatím zakoušíme závdavky, které se samozřejmě mohou projevit jako tělesné uzdravení.
14. Učení o Kristu a církvi
Iluze: Církev zastupuje na Zemi Krista a tudíž Církev je Kristem.
Skutečnost: Církev je Tělem Krista stejně, jako je žena tělem muže. Muž ale přece není ženou?
15. Poslední doba
Iluze: Poslední doba je dobou divů a zázraků, kdy dojde k obrácení celých národů ke Kristu.
Skutečnost: Probuzení může proběhnout v každé době, ale poslední doba nemá zaslíbeno probuzení, ale spíše vychladnutí víry a úpadek morálky ve světě (1 Tim 4,1).
16. Politika
Iluze: Křesťani by se měli více zaměřit na politiku, aby ovlivňovali společnost.
Skutečnost: Křesťani ovlivňují společnost tím, když se více zaměří na Krista. Bůh jistě povolává jedince do politiky, ale není to cílem církve ani hromadného úsilí křesťanů. Cílem je spása, nikoliv christianizace.
17. Rodová prokletí
Iluze: Křesťani musí pykat za hříchy svých předků, protože Bůh trestá až do 3. a 4. pokolení (Ex 20,5).
Skutečnost: V Kristu je kletba Zákona zlomena (Ga 3,13). Rodové prokletí se navíc týká jen těch, kteří ho nenávidí (Ex 20,5).
18. Zástupné vyznávání hříchů
Iluze: Křesťani se musí zástupně, jako Daniel a Nehemjáš, ztotožnit s hříchy svého národa a vyznat je, aby mohlo přijít probuzení.
Skutečnost: Ježíš napomínal farizeje, protože se nazývali syny vrahů proroků (L 11,47–48). Od bezbožnosti je třeba se oddělit, nikoliv se s ní ztotožňovat. Ztotožnění s hříchem světa učinil Ježíš a k jeho dílu není třeba nic přidávat. Navíc ani Daniel ani Nehemjáš nevyznávali hříchy nevěřících.
19. Žehnání etnickému Izraeli
Iluze: Pokud budeme žehnat etnickému Izraeli, budeme sami požehnáni.
Skutečnost: Etnický Izrael je duchovně mrtev a Abrahamovo požehnání se týká těch, kdo mají Ducha svatého (Ga 3,14). Abrahamovo požehnání přešlo skrze Krista na jeho následovníky bez etnického rozdílu.
20. Naplnění Duchem svatým
Iluze: Pokud se nevěřící obrátí s prosbou za naplnění Duchem, stane se tak.
Skutečnost: Naplněn Duchem může být jen ten, kdo skrze Krista uvěřil neboť Duch je dáván skrze víru (Ef 1,13).
21. Jeden sbor v jednom městě
Iluze: V každém městě má existovat jen jeden sbor, protože v Bibli jsou také sbory dle jednotlivých měst. Proto je třeba vytvořit instituční jednotu na základě městského principu.
Skutečnost: Jednota v Písmu nevzniká na základě území, ale na základě jednoty v Duchu (Ef4,3). Vždy budou existovat různé skupiny ať vlivem rozdílné osvědčenosti (1 K 1,19), učení (Ř 14,3–4) či oddělení se na základě hříchu (Sk 20,30 a Ga 4,17). Navíc Galacie, kam psal Pavel svůj dopis, také nebyla městem.
22. Prorocká zjevení na základě chvály
Iluze: Někteří učí, že pokud se lidé ponoří do atmosféry uctívání, obdrží proroctví.
Skutečnost: Biblické proroctví přichází spíše v reakci na mluvené slovo, než hudební produkci (1K 14,30).
23. Sebeúcta
Iluze: Křesťané by měli projevovat vysokou sebeúctu.
Skutečnost: Křesťan by měl mít o sobě nízké smýšlení, umět se ponížit (F 2,5) a smýšlet o sobě jako o neužitečném služebníku (L 17,10) a druhého mít za přednějšího sebe (F 2,3).
23. Sebeláska
Iluze: Aby křesťan mohl milovat bližního, musí se naučit milovat sám sebe.
Skutečnost: Nikdo nemá v nenávisti sám sebe (Ef 5,29) a za sebe je člověk obvykle ochoten dát vše (Jób 2,4). Proto má člověk milovat druhého jako sám sebe.
24. Management
Iluze: Křesťansští vedoucí by se měli učit o manažerů velkých korporací, kteří vedou prosperující firmy.
Skutečnost: Manažeři se obklopují zdravými a úspěšnými, kteří přinášejí zisk, kdežto v církvi jsme povinni se ujímat slabých (1 Tes 5,14) a nést jejich břemena (Ga 6,2). Křesťanství není sport ani soutěž, ale sounáležitost.
25. Vize
Iluze: Vedoucí sboru by měl mít od Boha vizi a tu učinit závaznou zbytku společenství.
Skutečnost: Vize v Novém Zákoně není záležitostí jednoho člověka. Např. Pavlův misijní plán byl rozpoznán ostatními (Sk 16,9–10). Z vize též nemůže být učiněn zákon.
26. Impartace
Iluze: Vzkládáním rukou lze předávat konkrétní Duchovní dar.
Skutečnost: I když Timoteus získal duchovní dar skrze vzkládání rukou, nejednalo se o předávání konkrétního duchovního daru „na objednávku“ (1 Tim 4,14).
27. Davidův stánek
Iluze: Bůh obnovuje prorocké uctívání na hudební nástroje, protože se má naplnit obnova Davidova stánku (Sk 15,16), kde bylo rovněž prorocké uctívání.
Skutečnost: Novozákonní uctívání má být v Duchu a v pravdě (J 4,24) ne v návratu ke starozákonnímu, kněžskému uctívání. Obnova Davidova stánku spočívá v misii mezi pohany (Sk 15,1–18 srv. Am 9,11), nikoliv v hudební produkci.
28. Dary uzdravování
Iluze: Protože se v seznamu duchovních darů mluví a „darech uzdravování“ (1 K 2,28) v množném čísle, zamená to, že někdo má dar uzdravovat určité nemoci a nekdo zase jiné. (Nejčastěji se prodlužují nohy)
Skutečnost: Mluví se zde v množném čísle o „darech“ nikoliv o „nemocech“. Množné číslo zřejmě ukazuje, že tento dar nefunguje u každého člověka stejně, ale vždy je charismatikovi „nově darován“. Petr jednou uzdravoval stínem, ale jindy se modlil. Pavel jednou používal šátky, jindy vzkládal ruce.
29. Učení o Království
Iluze: Křesťani mají ovládnout svět a uvést na Zemi Boží království ve formě proměněné společnosti.
Skutečnost: Boží království není z tohoto světa. Svět spěje do záhuby, a i když křesťané nemají ze světa utéct, mají se oddělit od jeho způsobů. Věčné království přijde skrze soud při Kristově příchodu (Da 2,35).
30. Učení o pozdním dešti
Iluze: Déšť symbolicky znamená vylití Ducha. Prvním deštěm byly letnice a pozdním deštěm je vznik letničního hnutí, které vyústí do probuzení podsední doby.
Skutečnost: Bible letnice nepřirovnává k dešti. Déšť o žních je naopak známkou soudu (Př 26,1 a 1 S 12,17). Prorok Jóel mluví o vylití Ducha (Jl 3,1) až poté, co země obdrží deště (Jl 2,23) a nevidí zde stejnou událost.
31. Vnitřní uzdravení
Iluze: Za současné potíže mohou některé věci, získané např. v dětství. Například vztah muže k nebeskému Otci ovlivňuje vztah k tělesnému otci.
Skutečnost: I když na daném konceptu je mnoho pravdy, koncept „vnitřního uzdravení“ má kořeny v psychoanalýze. Nezdravé návyky či stereotypy je třeba překonat v odpuštění, pokání a učednictví, nikoliv hledáním kořenů v chybách druhých.
32. Obnova všech věcí
Iluze: V církvi má dojít před příchodem Krista k obnově všech věcí (Sk 3,21), čehož součástí je návrat k věcem Starého zákona, jako jsou různé druhy uctívání, mazání olejem ke službě, zástupné vyznávání hříchů, prorocké chvály, prorocké školy apod.
Skutečnost: Součástí obnovy není návrat ke Starému Zákonu, ale náznak, že Kristus přijde k obnovení všech věcí (bude v nebi až do obnovy), což zahrnuje i přírodu. Kristu s nepřijde poté, kdy bude vše nové, ale bude v nebi do chvíle, než bude vše nové.
33. Kristova duchovní smrt
Iluze: Věří se zde, že Adam po svém pádu „duchovně zemřel“, což je chápáno jako odumření jeho ducha. Aby Kristus nesel hřích člověka, musel i on duchovně zemřít tím, že se stal odděleným od Boha.
Skutečnost: Člověk po svém pádu propadl smrti jako takové, nejen duchovní. Kristus pak nesl zástupně trest, nikoliv stav člověka. On hříchu nepoznal, proto nemohl být ve stavu hříšného člověka ani být oddělen od Boha. Navíc Bůh v Kristu smířil svět se sebou samotným (Kol 1,19–20). Tedy Bůh byl v době smířeni v Kristu. Bůh nemůže „duchovně“ zemřít neboť smrti podlehla jen Kristova lidská, nikoliv Boží přirozenost.
34. Volba vedoucích v církvi
Iluze: Každý nový vedoucí by měl být povolán na základě zjevení a rozhodnutí pouze vyšších církevních autorit formou kooptace.
Skutečnost: Každý nový vedoucí by měl být rozpoznán celým sborem na základě jeho kvalifikace (požadavky v 1 Tim 3,2–7 a Tt 1,7–9) a uveden do odpovědnosti způsobem obvyklým v daném společenství.
35. Rozvod
Iluze: Pavel uznává, že křesťan má právo se rozvést dle 1 K 7,11.
Skutečnost: Pavel rozvod zakazuje 1 K 7,10 a v dalším verši (11) pouze uvádí sankci, která za porušením tohoto příkazu následuje (doživotní celibát nebo smír).
36. Stvoření
Iluze: Prvních 11 kapitol knihy Genesis je pouze obraz. Adam není historická postava ale archetyp.
Skutečnost: Písmo učí, že skrze Adama vešel do světa hřích (Ř 5,21–22), že od Adamama a Evy pochází monogamní manželství (Mt 15,4–5) a poukazuje na rozdílnou úlohu muže a ženy při pádu (1 Tim 2,8–15). Ježíš i apoštolové pak na Adama poukazují v Písmu jako na historickou postavu.
37. Učení o vymizení zázračných charismat
Iluze: Nebo-li též cessationismus. Učí, že zázračné dary a dar jazyků vymizely na základě verše, že až přijde plnost, pak jazyky ustanou (1 K 13,8). Touto plností je myšlen Kánon Nového Zákona.
Skutečnost: Ježíš zaslíbil dary a zázračná znamení až do jeho příchodu, jako poznávací znamení těch, kdo uvěří (Mk 16,15–20). Plností a vyvrcholením následnosti duchovních darů, o čemž mluví cessationisté, je myšlen příchod Kristův (1 K 1,7).
38. Jednou spasen, navždy spasen
Iluze: Toto učení na základě nejrůznějších veršů (např. 1 J 2,25, J 10,28) tvrdí, že kdo jednou patřil Kristu, už nemůže o svoji spásu nikdy přijít.
Skutečnost: Věčný život je pouze v Kristu (1 J 5,11), v němž musíme zůstávat, což je podmínkou spásy (1 J 2,24). Bible zná vyvolené osoby, které spásu ztratily (Dátan a Chóre, král Saul ad.). Proto i my jsme varování před možností ztráty spasení (Ŕ 11,22, Ž 6,6).
39. Učení o omezeném smíření
Iluze: Toto učení praví, že Ježíš zemřel pouze za úzkou skupinu vyvolených, zatímco ostatním lidem nezbývá, než jít do záhuby. Tato argumnentace je založena převážně na 9. kapitole listu Římanům nebo na Iz 53,12 vs. Mt 1,21 apod.
Skutečnost: Kristus nesl hříchy celého světa (J 1,29) a svět smířil s Bohem (1 Kol 1,20). Jako vešel hřích skrze Adama na všechy, tak je nyní pro všechny možnost spásy (Ř 5,18). Každý, kdo věří, pak vstupuje do tohoto dokonaného díla spásy a bude mít věčný život (J 3,16).
K formulaci „skutečnosti“ bylo použito publikací:
Reinhold Ulonkska, Duchovní dary.
Reibhold Ulonska, Úřady v církvi.
Stanley Horton, Systematická teologie.
Studijní Bible s výkladovými poznámkami.
John Stetz, Svrablavé uši.
Daniel R. McConnell, Jiné evangelium.
Assemblies of God, Position papers.
Assemblies of God, Enrichment journal.
Kay Antturi, referát o hnutí Víry
William P Atkinson, The ‚Spiritual Death‘ of Jesus:
A Pentecostal Investigation
Jacob Prasch, Morriel Ministry