Rytířem v boji s pavědou
Jsou lidé, kteří se programově vymezují jako ateisté, a přesto jejich morální integrita možná přesahuje kredit leckterého křesťana. Někdy dokonce takoví lidé přispějí věci evangelia mnohem více, než řada křesťanských služebníků, kteří spolehlivě diskreditují křesťanství v očích sekulární veřejnosti.
Jednou z osobností, které bezpochyby mají tuto morální integritu, je prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc., neúnavný bojovník proti bludům a klamům v oblasti poskytování lékařské péče a rovněž autor mnoha monografií a odborných článků ohledně této tématiky. Není proto divu, že pan profesor je snad nejvíce citovanou osobností v českých křesťanských publikacích, zabývajících se alternativní medicínou. Za svoji vědeckou činnost byl i v loňském roce oceněn nejprestižnější cenou České lékařské komory „Rytíř českého lékařského stavu“ za dosavadní vědeckou práci i morální integritu.
Nebudu zde mluvit o životopise ani o jeho dalších odborných zásluhách. Ostatně, každý se o nich může snadno dočíst na internetu. Měl jsem ale tu čest poznat jej osobně, i když pouze během krátké doby. Bylo to v polovině devadesátých let, kdy jsem byl na doporučení svého kamaráda a bratra Vladimíra Bíby přizván do autorského kolektivu k sepsání kritické monografie o homeopatii a poté ještě do televizní Arény, kde jsme oponovali nestorovi české homeopatie Dr. Rýci. Později jsem pomáhal zprostředkovat panu profesorovi několik přednášek na Farmaceutické fakultě v Brně. I když to jistě nebylo mým cílem, zjistil jsem, že někdy je vskutku pokušením přihřát se ve výsluní osobnosti, jakou profesor Heřt bezpochyby je. Udivoval mne totiž nejen znalostmi z medicíny, což se u profesora lékařských věd jaksi očekává, ale i svými důkladnými vědomostmi z dalších přírodních věd nebo z filozofie a náboženství.
Rád bych ovšem zmínil jinou úsměvnou věc, na kterou dodnes rád vzpomínám. Pan profesor Vláďovi i mně udělil velice zvláštní pochvalu, která by mohla být zároveň interpretována jako naše největší křesťanské selhání. Řekl nám, že ačkoliv jsme věřící, cení si, že to na našem životě není nijak poznat a že si nenecháme svojí víru nikterak zasahovat do života. V jeho podání to mělo znamenat pochvalu za to, že z jeho pohledu zřejmě dokážeme střízlivě a logicky uvažovat a nepodléháme iracionálním myšlenkovým schématům. Snad mohu jen neformálně dodat, že tím vlastně vyslovil našemu křesťanství pochvalu, protože kriticky myslet mne naučila až četba Bible. Nebýt toho, byl bych dnes homeopatem a pana profesora bych považoval za svého úhlavního odpůrce.
Přeji dodatečně panu profesorovi mnoho zdaru do další tvůrčí činnosti a čtenáře tohoto článku prosím o modlitby za něho. Ze srdce bych mu totiž přál, aby i on mohl poznat Pána Ježíše Krista, protože – ač nevěda – posloužil českým křesťanům jako málokdo. I pro něho ovšem platí Ř 3,23. Uznávám, nelze se k tomu dobrat lidským rozumem :-)
Díky, pane profesore!