Čeká nás náročný rok 2013
Ač zatím za malé pozornosti křesťanských médií, čeká nás rok 2013, který by mohl rozhodnout o směřování křesťanství v naší zemi. Může určit, jakou cestou se vydají církve v ČR. Již dlouhou dobu v naší zemi sleduji, že o ovlivňování a sjednocování církve se snaží dva proudy. Jeden je tradičně představován římskými katolíky, kteří využívají svého vlivu a vnitřně i navenek, formou různých encyklik, direktářů a dalších dokumentů, jistého politického vlivu a patrně i ekumenické charty ad., se snaží o sjednocení církve prostřednictvím eucharistie a úřadu římského biskupa.
Na straně protestantů je to charismatické hnutí, které vyhlíží vládu apoštolů s podporou proroků, kteří mají rovněž sjednocovat a transformovat církve, nejprve skrze vizi jednotných, městských církví, a později skrze jednotné Tělo Kristovo – zřejmě v celé zemi. Charismatici se sice – zřejmě po kritice z konce devadesátých let a možná i kvůli schizmatu v Jednotě bratrské – od dříve proklamované vize „instituční církve“ jejich apoštolů prostřednictvím KMS, distancovali. Nicméně stále na své konference zvou stoupence Nové apoštolské reformace, kteří brojí proti denominacím. Píše se o potřebě jejich proklínaní a sjednocování pod „apoštolským úřadem“ nebo se skrze různé iniciativy, jako jsou Kurzy Alfa – slovy jejich bývalého koordinátora – vytváří síť „obecné církve“. Jiní zase nabízejí různé „asociační smlouvy“ sborům z jiných denominací.
V roce 2013 by se tato dvojí snaha snad mohla spojit v jedno. Jednak skrze pozvání národa na večeři Kurzů Alfa prostřednictvím charismatického hnutí, které svůj záměr uskutečňuje skrze ČEA. A zároveň se očekává příjezd papeže, který by mohl tyto kurzy přímo, či nepřímo podpořit. Vždyť v rané verzi popularizačního videa o Kurzech Alfa mluvil i kardinál Vlk o potřebě být jedno. Možná zde bude i snaha dát jako dárek papeži ratifikovaný konkordát, který donedávna odmítala snad jen Apoštolská církev a prezident ČR, ale kterému již asi ze strany církví, parlamentu a prezidenta nestojí nic v cestě. Ruku v ruce s tím by mohlo dojít i k předání majetku katolické církvi a možná i ke schválení nového církevního zákona, který by nemusel být již tak nestranný a demokratický.
Obávám se, že výročí příchodu Cyrila a Metoděje, kteří paradoxně měli se západními biskupy tolik problémů, by mohlo být využito právě k těmto snahám. Zřejmě v ČR již není ani náboženská ani politická síla, která by mohla na tato případná nebezpečí upozornit nebo před tím, bude-li to hrozit, dokonce varovat. Ti, kteří si toho jsou snad ještě alespoň z části vědomi, jsou zřejmě „politicky korektní“ a obávám se, že se mohou třeba obávat ztráty státních dotací resp. budoucí formy finančního příjmu, nebo mohou mít snad strach, a další tyto snahy nepokrytě a možná naivně vítají. Na druhou stranu i Bůh může touto formou soudit církev a naši zemi a dopustit realizaci těchto snah.
Je zde ale stále svrchovaný, suverénní a milující Bůh, který rád vyslýchá modlitby svého lidu. Věřím proto, že je třeba se modlit, aby:
- Nedošlo k poškození a zesvětštění církve a zkreslení evangelia skrze národní iniciativu pozvání národa na Kurzy Alfa a lidem v ČR tak nebyla uzavřena cesta k pokání skrze oběť našeho Pána Ježíše Krista.
- Aby nedošlo k ratifikaci mezinárodní smlouvy – konkordátu – a privilegování římsko-katolické církve na úkor rovností všech církví před zákonem a na úkor naší vlasti.
- Nedošlo k navrácení majetku římsko-katolické církvi, který ji zřejmě exkluzivně nepatří a skrze který by se na státních dotacích již tak závislé církve staly i duchovně závislými na římsko-katolické církvi.
- Nebyl schválen případný nový církevní zákon, který by byl horší, než ten předchozí.
Nedělám si o budoucnosti iluze. Ostatně, ani Písmo nemluví o eschatologickém horizontu – akceptujeme-li dnes všeobecně přijímané učení o době konce – v superlativech. Tuším tedy, že velká část církve bude nadále ztrácet svůj duchovní vliv, ale bude zároveň nabývat vlivu politického, a že poslední doba bude dobou náboženství zbaveného Kristova kříže. Tento svět zajisté není naším domovem, leží ve zlém a neodvratně spěje k soudu. Nicméně věřím, že je třeba využít čas ke zvěstování evangelia a bránit jeho vyprázdnění entusiasmem bez Krista a politizací církve. Neboť mnoho zmůže modlitba spravedlivého. Závěrem bych podotkl, že neodsuzuji charismatické hnutí, o kterém jsem přesvědčen, že vzniklo z Boží iniciativy. Jsem ovšem již léta svědkem, že se stále více a více propadá do extrémů Nové apoštolské reformace, heterodoxních učeních novodobých proroků a odcizuje se etickým standardům. Jeho snad nejextrémnější větev, hnutí Víry, se stává motorem téměř všech stěžejních charismatických iniciativ.