Halík nebo Koniáš?
V současné době hýbe společností srovnání dvou římskokatolických kněží. Pátera Koniáše a pátera Halíka. Nerad se vyjadřuji k celospolečenským záležitostem, na to je zde – zdá se – mnohem více povolanějších. Nicméně tato věc se určitým způsobem dotýká i církve obecně. Začnu tedy poněkud zeširoka.
V nedávné i dávnější době jsem se setkal s tím, že někteří křesťané ostrakizovali demokracii, denunciovali teorii lidských práv a obdivně hleděli k pozdnímu středověku, kdy lidé jednoduše neměli na výběr a museli praktikovat křesťanskou víru, kdy hereze byly zakázány a oni mohli diskutovat a přemýšlet toliko o spáse. Západní demokracie a idea lidských práv je v tomto nazírání světa shledána jako proticírkevní relikt z doby Velké francouzské revoluce.
Krátce bych se proto nejprve zmínil, z čeho teorie lidských práv a západní demokracie vychází. Lidská práva v sobě zahrnují teorii rodičovského lidského páru Adama a Evy, ze kterých vzniklo veškeré lidstvo. Všichni lidé jsou si tedy rovni, nelze ospravedlnit rasovou diskriminaci, nelze vystát žádnou teorii nadčlověka, nelze ospravedlnit ani „darwinistickou“ diktaturu proletariátu pramenící z teorie přirozného výběru apod. Proto veškeré diktátorské režimy, které zpravidla privilegují určitou skupinu lidí, ideu lidských práv – ať otevřeně, či skrytě – zavrhují. Práva člověka jsou zde totiž nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a jsou pod ochranou soudní moci. Nelze je člověku přidělit ani odebrat, nelze o ně přijít a ani člověk sám se jich nemůže zříci. Prostě mu jednoznačně a neoddiskutovatelně patří. To se jeví diktaturám jako fatální, protože tyto zpravidla zdůrazňují pouze povinnosti lidí a hrozí se toho, že by se lidé mohli svých práv domáhat.
Vedle ideje lidských práv je zde pak západní demokracie, která má několik základních pilířů, a to: vládu práva, dělbu moci a například autonomii. Diktátor ovšem uznává jen autoritu vlastní a tu zpravidla deleguje komu chce. Neuznává, že by i nad ním bylo nějaké „vyšší právo“, ale uznává jen to své právo. Jeho moc tudíž není omezena nějakým právem, ale naopak, on sám rozhoduje o tom, co je a co není dovoleno, přičemž se vyhýbá tomu, aby zde byla jasná definice. Jeho moc je absolutní a nehodlá se o ní s nikým dělit. Zatímco v demokracii existuje nezávislý soud, v totalitě právo vykládá ten, kdo ho vytváří. V demokracii je možné zachovat svobodu svědomí a vyznání, v totalitě je třeba bezpodmínečně věřit tomu, co učí vůdce. Zatímco v demokracii existuje svoboda projevu, v totalitě není možné projevit nesouhlas bez nesení sankce. V demokracii je i idea nekonfesního státu, zatímco teokracie má svoji ideologii, kterou vynucuje u svých občanů.
Jak to souvisí s oběma pátery? Kdyby se mně někdo zeptal, zda chci Halíka nebo Koniáše, odpovím, že Husa. Nicméně pokud bych musel volit z těchto dvou variant, jednoznačně zvolím Koniáše. Proč? Žijeme stále ještě, díky Bohu, v demokracii. V současné společnosti by byl tudíž Koniáš prakticky bez šance. Nemohl by pálit knihy, protože by byl obžalován z poškozování cizího majetku. Nemohl by vydávat křesťany světské moci, protože je zde odluka a kanonické právo přísluší pouze a jen katolické církvi. Nemohl by konat domovní prohlídky, protože by nedostal soudní povolení a pokud by se někam vloupal, bylo by namístě vyprovodit ho s policejní asistencí.
Pokud by si pan páter Koniáš zachoval svůj naturel do dnešní doby, mohl by se připojit k některé radikální katolické komunitě, nadávat na ekumenismus (nebo se naopak postavit do jeho čela jako aktivista Ekumenické charty) nebo následovat kardinála Lefebvra. Pokud by se nechtěl po vzoru muslimských radikálů opásat výbušninou a skočit do nějakého evangelického nakladatelství, byl by se svými tehdejšími způsoby jen neškodnou figurkou.
Pokud bych však žil v pobělohorských Čechách, v každém případě bych volil pátera Halíka. Se svými názory by neměl šanci zviklat ortodoxii těch několika statečných bratří ve východočeských slujích a nejspíše by se stal pro své neortodoxní názory sám objektem intenzivního zájmu pátera Koniáše.
Pokud bych se tedy musel v této době rozhodnout (což naštěstí nemusím), hlasuji pro Koniáše.