Hnutí Víry v Čechách a na Slovensku je výrazně zahraničním
importem. Zatímco probuzenecké, letniční a charismatické skupiny vznikaly
na našem území spontánně, často bez přímého zahraničního vlivu,
sbory hnutí Víry jsou výsledkem zjevného působení zahraničních
kazatelů a misionářů, kteří pracovali právě s těmito
probuzeneckých skupinami. Zmíněné skupiny většinou existovaly samostatně
a misionáři hnutí jim kromě zastřešení poskytli i podstatný
věroučný systém. Tak se zde projevuje vliv německého, skandinávského,
amerického a maďarského hnutí Víry.
Zatímco pro prvotní letniční sbory na našem území hrála podstatnou
roli zkušenost s Duchem svatým a hledání bližšího vztahu
s Bohem, pro sbory hnutí Víry hraje důležitou roli systém učení,
které po osvojení člověku nabízí vítězný a úspěšný život. Jinými
slovy, pro letniční byla prvotním důrazem hlubší zbožnost, pro hnutí
Víry je podstatné získání autority nad okolnostmi a uplatnění Boží
moci v celém životě věřícího.
Vliv německého hnutí Víry
Vliv sboru Gemeinde auf dem Weg
Snad prvním seskupením, otevřeným v době totality vlivu hnutí
Víry, byl evangelický sbor na Maninách, který ovlivnila zejména jeho
německá větev. Byla to pak především Křesťanská misijní společnost,
vzniklá hlavně z iniciativy Křesťanských společenství, jíž
vydavatelství Logos a později Altak vydaly množství titulů Kennetha Hagina
a Wolfharda Margiesa.
Jedním z významných učitelů hnutí, který výrazněji formoval
věrouku a praxi charismatiků v tehdejším Československu, byl Wolfhard
Margies ze sboru Gemeinde auf dem Weg v Berlíně. Dalším mužem, který
pochází z Margiesova okruhu, byl Hartwig Henkel, který se
v Československu zasloužil zejména o tzv. „agresivní“
pojetí duchovního boje. Biblickou školu tohoto berlínského sboru vedl
Čech, Pavel Neústupný, který ovlivnil teologii uzdravování sboru
Českobratrské církve evangelické na Maninách, ze kterého později vznikla
církev Křesťanská společenství. Neústupný byl také první, kdo do
Československa přivezl Margiesovy knížky, což je v intencích
poslání tohoto berlínského sboru, který si stanovil za cíl naplnit svým
učením nejen celé Německo, ale i země východní Evropy. Margiesův
sbor pomohl místním charismatikům i materiálně.
Margies sám opakovaně navštívil Československou republiku, poprvé
v roce 1985, kde vedl tajný seminář. Byl také mužem, který ovlivnil
učení o rozvodech a nových sňatcích. Tato nová praxe pak byla ve
svém konkrétním důsledku důvodem, pro který se Křesťanská
společenství nepřipojila k Apoštolské církvi, jak to měla
v plánu. Šlo o nový sňatek vedoucího, který se před tím
rozvedl, což ho v očích Apoštolské církve diskvalifikovalo
v úřadu vedoucího církve.
Pavel Neústupný napomohl také formování praxe „zástupného
vyznávání hříchů“ uplatňující se často na tzv. Konferencích
smíření, jejichž cílem je smiřovat národy. Jejich podstatnou náplní je
i usmířit křivdy na odsunutých sudetských Němcích. Z těchto
kruhů vychází i kritika Benešových dekretů a poválečného odsunu.
Na oblasti odsunu se nahlíží jako na území, na něž doléhá kletba,
kterou je třeba prostřednictvím zástupného vyznávání hříchů Čechů
na Němcích zlomit. Učení o zástupném vyznávání hříchů, které
je součástí duchovního boje, pak vedlo Křesťanskou misijní společnost
k žádosti například o omluvu za husitské války, kterou
Československá církev husitská ignorovala. V pozadí této praxe
stojí představa, že každá zeměpisná oblast je osídlena
„teritoriálními duchy“ – padlými anděly, kteří přes
různé prokletí mají možnost ovlivňovat dané území. Zástupné
vyznávání hříchů spolu se slovním atakem daných mocností je podstatou
takto pojatého duchovního boje, který má otevírat dveře
k evangelizaci.
Kritika z řady církve i společnosti
Je však třeba poznamenat, že ačkoli je bývalý představitel
Křesťanských společenství Dan Drápal Margiesovým přítelem, vystoupil
i proti některým důrazům v hnutí Víry (i když ne
v souvislosti s jeho německou větví) a otevřeně kritizoval
například „nárok“ na božské zdraví. Na některé nesprávné
aspekty Margiesova učení, na základě kritického článku překladatele
Nové smlouvy Křesťanské misijní společnosti Pavla Jartyma, velmi
umírněně upozornil i šéfredaktor Života víry Tomáš Dittrich.
V rámci názorového spektra je třeba uvést i článek lékařky
Hany Zvolské, zveřejněný v časopise Dingir pod názvem Osvobození a
zatracení. Zde autorka popisuje anonymní případy pacientů psychiatrické
kliniky, kteří se dostali do styku se skupinou vyznávající učení hnutí
Víry. Tito členové se, podle Zvolské, z obavy báli uvést své
indicie. Zvolská uvádí jednotlivé kazuistiky tří dívek, které se vzdaly
vysokoškolského studia, aby se mohly více věnovat dané skupině.
Z obsahu článku vyplývá, že otec jedné z dívek potvrdil
informace, že šest členů daného společenství spáchalo sebevraždu.
Zvolská nachází přímou souvislost mezi učením Wolfharda Margiese, jehož
knihu o uzdravení vedoucí této skupiny šířil a doporučoval členům
skupiny, a stavem pacientek.
Tato kniha většinu nemocí, s nimiž se člověk běžně setkává,
včetně mnoha civilizačních onemocnění jako je senná rýma, vidí jako
působení démonů.
Ukázka z knihy Osvobození, strana 53
Vliv skandinávského hnutí Víry
Vznik Vody života
První denominací hnutí Víry, která vznikla na území Československa,
je dnes již legendární církev Voda života, z níž se postupem času
stala nyní v srpnu registrovaná církev Slovo života. Její historie
začala v roce 1987, kdy v tehdejším Československu vznikla malá
skupina křesťanů, která se formovala kolem zambijského studenta Henryho
Kashweky, který v roce 1985 přišel do Československa. Skupina se
brzy stala předmětem intenzivního zájmu Státní bezpečnosti a připojila
se k tehdy ještě ilegální Apoštolské církvi. Podle jednoho
z jejích členů, který se stal později ředitelem biblické školy
Apoštolské církve, se skupina začala od církve oddělovat. Kashweka se pak
rozhodl vedení církve napomenout z tělesnosti, ale po rozhovoru
s finským letničním misionářem Manninenem sám přijal od Rady
Apoštolské církve žehnající modlitbu.
Roku 1988 byl Kashweka vyhoštěn z Československa a skupina se
začala profilovat sama. Na setkání s misionáři uppsalského sboru
Ulfa Ekmana, Benghtem Wedemalmem a Micaelem Lundinem, které organizoval
pozdější biskup Jednoty bratrské Jaroslav Pleva, se skupinka dostala pod
vliv sboru v Uppsale. Tito misionáři skupinku povzbudili
k založení nového díla. Krátce po této zkušenosti se do čela
skupiny, podle Bubana, začínal prosazovat Alexandr Flek. Flek sám píše o
„změně atmosféry“ v Apoštolské církvi, pro kterou, podle
něj, byla skupinka nebezpečná, neboť mohla přitáhnout pozornost Státní
bezpečnosti. Situaci se ještě snažila zachránit návštěva dánského
letničního pastora Paula Conrada, ale roku 1989 byla ustanovena církev,
která přijala jméno Voda života, což bylo v roce 1990 završeno
její registrací na Ministerstvu kultury ČR. Skupina následně navázala
kontakty s Křesťanskou misijní společností, jejíž první předseda
Oldřich Kadlec vidí vznik skupiny jako předvoj samé Křesťanské misijní
společnosti.
Období růstu
Česká republika
Roku 1990 se v Praze konala konference s misionářkou hnutí
Víry Mary-Alice Isleib a v témže roce i Středoevropská
konference Víry s Ulfem Ekmanem. O rok později organizovala Voda
života velkou týdenní evangelizaci s evangelistou, jehož služba měla
být doprovázena divy a zázraky, Petrem Youngrenem, na níž se údajně
zúčastnilo až 20 000 lidí. Podle odhadu Života víry šlo však
maximálně o 3 000 osob. Voda života vstoupila i do dalších
aktivit spojených s hnutím Víry, jako je iniciativa Lestera Sumralla
Krmte hladové o jejiž jedné eticky sporné aktivitě referoval
hostující švédský letniční teolog na semináři před konferencí
o tzv. hnutí Víry. Voda života též podpořila akci Operace Jabotinski
Ulfa Ekmana, která spočívala v pomoci židům z bývalého SSSR
při návratu do Izraele.
V letech 1991 – 1994 skupina vydávala časopis Voda života
s podtitulem Revue pro božský život, který v letech 1995 –
1997 nahradil Magazín pro vítězný život, vydávaný již Slovem
života.
Velký ohlas vyvolala snaha o založení dnes klíčového sboru Slova
života v Brně, která brzy, podle Dittricha, skončila jeho atomizací.
Ze zbytku vznikly dvě společenství: Křesťanská společenství pastora Oty
Pinknera a sbor Ježíš přijde pastora Richarda Brunclíka. Avšak ani druhý
pokus o založení sboru nebyl úspěšný. Na třetím pokusu v roce
1992 se již podíleli misionáři z Uppsaly. Členskou základnou
nově zřízeného sboru se stala původně samostatná skupina Nebeská
stanice a její značnou část vytvořila i skupina lidí, která se
oddělila od druhého sboru Apoštolské církve. Tento druhý sbor, vedený
bývalým pastorem Pavlem Marvanem, byl již při svém odchodu
z Apoštolské církve hnutím Víry ovlivněn a později se připojil ke
Křesťanským společenstvím.
Vedení brněnského sboru Slova života se po jeho založení věnoval
Micael Lundin a Brno se místo Prahy stalo centrem skandinávské větve hnutí
Víry nejen v Československu, ale prakticky v celé východní
Evropě. Sbory Slova života vznikly i na Slovensku, v Bratislavě a
v Košicích. Od roku 1994 se druhým pastorem v Brně stal
Jiří Zdráhal, který se po odchodu Lundina do Švédska v roce
1996 stal i hlavním pastorem. Na jaře roku 2003 se do Brna
přestěhoval Michal Vaněk, který Zdráhala v jeho roli vystřídal.
Alexandr Flek, který se v roce 1989 oženil, odcestoval na
svatební cestu do Uppsaly, kam se v letech 1991 –
1992 vrátil, aby zde studoval biblickou školu. Po svém návratu do
Československa založil obdobnou biblickou školu i v Praze. Tato škola
byla brzy, v letech 1994 – 1999, přeložena do Brna. Studovalo na
ní 700 studentů, zejména ze zemí východní Evropy.
Jedno z prvních oznámení s informací o založení
biblické školy a dotazník doporučitele za budoucího žáka
Flek ale už v roce 1994 pociťoval odklon od původní vize,
v církvi byl kritizován a v roce 1995 odešel studovat do
Uppsaly teologii. Když se v roce 1998 vrátil zpět, do Slova
života už nechodil a věnoval se překladu Bible z původních jazyků.
Své magisterské studium dokončil na Mezinárodním baptistickém semináři
v Praze. Později se stal vedoucím překladatelského týmu Nové Bible
kralické (NBK), což je dílo, které vzniklo v úzkém spojení se
Slovem života a které podporoval Nadační fond Nové Bible kralické. Tato
dlouholetá Flekova snaha vyvrcholila v roce 2009 vydáním
komerčně velmi úspěšného překladu Bible – překlad 21. století,
který již ovšem nemá s původním záměrem revize Bible kralické
mnoho společného. Na jeho propagaci se uspořádalo čtení ve velkých
městech České republiky, jehož se zúčastnili i populární osobnosti
české kultury, jako jsou herci.
Alexandr Flek káže specifické učení hnutí Víry o Kristu
v pekle a moci církve:
Na Slovensku lze počátek Slova života nalézt na podzim 1989, když
Bratislavu navštívil misijní tým z církve Slovo života
v Uppsale a kde konvertovala skupina lidí. Doba těsně po revoluci je
Slovem života považována za čas, kdy se obrátilo mnoho lidí, ale
nedostatek poznání živého Boha jim bránil v růstu. Mezníkem
v nastalé situaci byl „festival Danube“ v roce 1993, kdy
Bratislavu navštívil Ulf Ekman. Jeho návštěva byla podle Slova života
provázena mocným poselstvím plného evangelia a prorockým hlasem pro
Slovensko, které zaslechlo tisíce lidí. Během modliteb byla dvěma mladým
mužům, Petrovi Čuříkovi a Martinu Hunčárovi, dána vize založit
v Bratislavě novou církev. Skupina konvertitů se dále rozrůstala a
v roce 1995 byla zaregistrovaná jako občanské sdružení.
Peter Čuřík, který se později stal pastorem sboru, se narodil
v roce 1971 v Banské Bystrici a je absolventem Stavební
fakulty Slovenské technické univerzity. Během svého studia
v Bratislavě se setkal s křesťany, v roce 1990 se
obrátil a v letech 1991 – 1992 se stal vedoucím skupiny,
která se vytvořila na vysokoškolském internátě. V této skupině,
podle Čuříkových slov, „zažili veľa zázrakov“. Po studiích, mezi
roky 1994 – 1995, nastoupil na rok a půl do Biblického centra Slovo
života v Brně. Spolu s ním a osmi dalšími, odešel do Brna
studovat i Hunčár. Před svým odchodem dotyční požádali Slovo
života v Uppsale, aby jim poslali misionáře, který by v jejich
nepřítomnosti pomohl vybudovat základy sboru. Tímto mužem byl
v letech 1994 – 1997 německý misionář Christian Heim,
který církev v Bratislavě vedl. V roce 1995 pak byla
oficiálně vyhlášena církev „Slovo života International“ a v roce
1997 se jejím pastorem stal Martin Hunčár.
Po návratu ze studia se Čuřík oženil s absolventkou biblické
školy a po vojně a ročním civilním zaměstnání v pozici obchodního
manažera pak v roce 1999 nastoupil na plný úvazek již jako druhý
pastor. Od roku 2002, po potvrzení vůdci Slova života z Uppsaly, se
stal prvním pastorem sboru v Bratislavě a je rovněž zodpovědným
redaktorem časopisu Víťazný život. Jeho vizí je „vybudovať a
vytrénovať veriacich, aby zasiahli a zmenili svet.“ Svoji službu Čuřík
přirovnává k reformátorovi Nehemjášovi a cítí se povolán ke
službě „celému tělu Kristovu“, které – zdá se – shledává
v krizi, když říká: „Som ako Nehemiáš, ktorý obchádzal múry
Jeruzalema, ktoré boli zborené a spálené ohňom… Opravujeme bránu za
bránou. Najprv v životoch služobníkov evanjelia, potom
v miestnych zboroch a hnutiach a nakoniec aj v celom tele
Kristovom.“
Stejně jako v České republice i na Slovensku se Slovo života,
navzdory své teologii hnutí Víry, prohlašuje za „evanjelikálnu a
charizmaticko-letničnú cirkev“. Ačkoliv má sbor Slova života
v Bratislavě samostatnou právní subjektivitu, respektuje kazateľov a
vedúcich Slova života v Uppsale. Sbor má i mezinárodní biblickou
školu, která byla založena podle vzoru kontroverzní biblické školy
v Uppsale. Na základě rozhovorů s bývalými studenty této školy
v Uppsale vznikla i známá studie manželů Swartlingových
o psychiatrických problémech a sebevraždách. Závěry této studie
zejména vedoucí a stoupenci hnutí intenzívně zpochybňují, zatímco řada
kvalifikovaných vedoucích a odborníků ji cituje. Všechny mezinárodní
biblické školy Slova života byly založeny na základě vize, se kterou Ulf
Ekman v roce 1983 založil církevní sbor Slovo života a Biblické
centrum Slova života v Uppsale. Svědčí o tom i slova Martina
Hunčára, který při představení bratislavské biblické školy, které je
děkanem, prohlásil, že „touto biblickou školou prošlo za 26 roků
v celém světě téměř 30 000 studentů“.
Video je možné spustit v následujícím odkazu:
Kritika z řad letničních a charismatiků
Letniční reakce
Voda života a pod vlivem švédských misionářů vznikající Slovo
života však vyvolaly negativní ohlas v řadách českých církví,
zvláště mezi samotnými charismatiky. Způsob práce při zakládání
brněnského sboru vyvrcholil v roce 1993 Otevřeným dopisem
brněnských křesťanů Ulfu Ekmanovi. Tento dopis byl podepsán staršími
prvního sboru Apoštolské církve v Brně a upozorňoval Ekmana na
etické přestupky, jako je nábor křesťanů z jiných církví, kteří
mají problémy ve vlastních sborech. Jeden sbor, který Flekovi pomáhal
s evangelizací, podle zpráv uvedených v dopise, zcela zanikl a
druhý ztratil 25 lidí. Dále jsou zde uvedeny „bombastické
reklamy“ a nepravdivé zprávy o uzdravení deseti hluchých a dvou
slepých uvedených v časopisech, kterých je Ekman šéfredaktorem. Flek
na evangelizaci, kde se snažil založit sbor, podle dopisu, na adresu církví
v Brně řekl, že svým členům dávají „odpadky“ a že
„teď tu bude církev“, což je označeno jako shazování jiných
církví, exkluzivita a zveličování. Dopis nebyl původně otevřeným. Stal
se jím až poté, kdy Ekman po více než měsíci na dopis neodpověděl a
Micael Lundin, který spolu s Alexandrem Flek dostal kopii, poznamenal,
že Ekman na odpověď zřejmě nebude mít čas. Nato byl dopis zveřejněn
v časopise Život víry.