Teologie
V jakého Krista věříš?
A tak, nabídne-li nám někdo tato hezky znějící učení, ptejme se skrze to, jak to vykresluje Krista? Otázka nezní „jakému učení věříš“, ale v „jakého Krista věříš“? Je to skutečně suverén? Je spravedlivý nebo odsuzuje nevinné? Je centrem života nebo jen zdrojem, ke kterému se dostáváme skrze ta správná vyznání svých úst? Připravil nám nebe nebo bezbolestný život na zemi propadlé klatbě?
Generační prokletí?
Derek Prince říká: „V našich životech mohou existovat síly, které mají svůj původ v předchozích generacích. V důsledku toho můžeme být konfrontováni s opakujícími se situacemi nebo vzorci chování, které nelze vysvětlit tím, co jsme v životě prožili nebo osobní zkušeností. Příčina nás může vrátit hodně zpátky v čase, dokonce i tisíce let."
Co je pelagianismus
historická zkušenost s pelagianismem nás vede k závěru, že pokud ve svých sborech nebudeme jasně a pravidelně vyučovat o hříchu a jeho mnohočetných důsledcích, bude se v nich pelagianismus šířit. Proč? Protože člověk je ve své přirozenosti pyšný a pýcha jej vede přímo do Pelagiovy náruče. Proto tvrdíme, že pelagianismus je výchozí náboženství lidstva.
Církev není Kristus!
Pokud navíc budeme tvrdit, že Bůh je na nás závislý, a že bez nás nemůže učinit, budeme samolibými, namyšlenými lidmi, kteří svoji identitu budou zakládat na svém úspěchu a měřit ji množstvím vykonaného díla. Když to svět nedocení, budeme jako děti na tržišti, kteří si budou stále stěžovat: „pískali jsme, ale vy jste netancovali“. Dovršíme pak pocit vlastní „důležitosti“ tím, že prohlásíme, že dokonce sám Bůh je na nás odkázán a že bez nás nemůže učinit?
Zástupné vyznávání hříchů
Ti, kteří tato učení propagují, sedli však na lep lákavé představě, která je údajným náhledem do duchovního zákulisí svádí k domněnce, že nalezli „duchovní mechanismus“, jehož aktivací zahájí konečně očekávané „probuzení poslední doby“. Avšak lékem na vysvobození lidí z důsledků okultismu, modlářství a prokletí je modlitba a trpělivé zvěstování evangelia.
Ovoce Ducha svatého
Jednou jsem v zahradě viděl starou jabloň. Nebyla nijak velká, její sadař jí patrně nedovolil růst do závratných výšin. Její větve nebyly košaté, zdály se mi drobné a slabé, ale byly obsypány nádhernými, velkými, červenými a zralými jablky. Co mne nejvíce udivilo, že se tyto větve pod tíhou ovoce skláněly k zemi. Duch svatý mi tím něco ukázal. Čím je křesťan zralejší, čím více ovoce nese, tím hlouběji se před svým Pánem sklání.
Apoštol jako biblický pojem
Poprvé se se slovem apoštol setkáváme v Novém Zákoně v Matoušově evangeliu, kde Ježíš ustanovil dvanáct apoštolů, které vyzbrojil charismaty uzdravování a vymítání démonů, a které, takto vyzbrojené, poslal kázat. Českému ekvivalentu slova apoštol odpovídá řecké substantivum apostolos, což se obligátně překládá jako poslaný. Ačkoliv je slovo apoštol v Novém Zákoně pojmem novým, v Septuagintě, řeckém překladu Starého Zákona, se hebrejské slovo poslaný – šalach
Letniční a charismatici: podobnosti a rozdíly
Tato studie, psaná v angličtině, se snaží o přiblížení historie a teologie letničního a charismatického hnutí v jejich podobnostech a odlišnostech.Je psána kriticky a pozitivně, s ohledem na české čtenáře.
Otázka pojetí církevní autority. Aneb od Večeře Páně k eucharistii
V této studii se pokusím o historickou reflexi dogmatické otázky Večeře Páně. Jelikož se jedná o jeden z podstatných fundamentů křesťanské dogmatiky, není divu, že výklad závisí na aktuální sebereflexi církve, a z toho vyplývajícího širokého spektra jednotlivých dílčích teologických oborů eklesiologií počínaje a soteriologií konče.
Úloha a meze autority v církvi
Diverzifikaci, nebo-li dělbu moci, můžeme vysledovat již v řeckém textu Nového Zákona. Vedle pojmů, které jsou spojeny s vykonáváním autority, jako “presbyteros” (starší), “episkopos” (strážce dohlížitel) nebo “poimén” (pastýř), je slovesem pro vykonávání pravomoci ve smyslu “pást, starat se o stádo, vládnout” sloveso “poimainein”.