Kalvinismus
Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů. (2 Tim 2, 14)
Věčná jistota
Ve světle biblického učení, že jistota spásy věřícího závisí na jeho živém vztahu s Kristem (J 15:6), s ohledem na biblické volání k životu ve svatosti (1 Pe 1:16; Žd 2: 4), s ohledem na jasné učení, že člověk může být vymazán z knihy života (Zj 22:19), a vzhledem k tomu, že ten, kdo uvěřil, může odpadnout (L 8:13), Generální rada Assemblies of God nesouhlasí s pohledem na bezpodmínečnou jistotu spásy.
Jednou spasen, navždy spasen?
Díky většímu poznání, které přišlo se vzkříšením Krista,autor listu Židům křesťany nabádá: „Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ (Žd 2,1). Do tohoto varování před opuštěním cesty spásy pisatel zahrnul i sám sebe. A následně vznesl řečnickou otázku: „Jak bychom mohli uniknout my [rozsudku, srov. verš 2], pohrdneme-li tak slavným spasením?“ (verš 3).
Kalvinismus jako ideový předchůdce teonomismu?
Dnes na Kalvínův posmillenialismus navazují američtí teonomisté, kteří vidí jádro křesťanské zvěsti v osvojování si sekulární společnosti církevních principů, což teonomisté chápou jako evangelizaci světa. Ta se v důsledku uskutečňuje například skrze christianizaci politického spektra, resp. vzestupem a početním růstem politicky angažovaných křesťanů. Tato christianizace má vyvrcholit druhým příchodem Krista. Teonomismus dnes dochází odezvy zejm. v charismatickém a neoevangelikálním hnutí a ve svém důsledku se hlásí ke kalvinismu.