Církev a politika
Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí. (2Tm 2,4)
Křesťan a politická angažovanost
V této krátké reflexi článku ze sekulárního tisku bych se krátce pokusil o věcnou polemiku s politologem, který se ve své úvaze zabývá vymezením dvou sfér, a to oblasti religiózní a oblasti sekulární, při formování státní legislativy. Předesílám, že mluvím-li zde o polemice, pak to v žádném případě neznamená, že s autorem v mnoha podstatných věcech nesouhlasím. Naopak. Dělba moci, které se autor dovolává, je spolehlivou demokratickou pojistkou proti zneužití autority již po staletí.
Měla by církev usilovat o politický vliv?
V této studii bych se rád na základě srovnání s konkordantními místy Nového Zákona a komparací s pracemi teologů, či originálních postřehů praktických kazatelů, pokusil o výklad perikopy z epištoly apoštola Pavla Římanům. Jako výchozí látku jsem si zvolil text Ř 13,1–7. Tento text bych dále rád stručně zasadil do historického a politického kontextu, který by reflektoval dané poselství z pohledu adresátů dopisu a zároveň bych se pokusil o vymezení nadčasového přesahu daného poselství pro církev dnešní doby.
Smlouva s Vatikánem je zbytečná
Ačkoli by uzavření konkordátu vytvořilo zásadní právní nerovnost mezi církvemi, představitelé katolické církve, a dnes již i řady ostatních církví, přitom hovoří o „spravedlivém uspořádání vztahů mezi církví a státem“. Je však třeba upozornit na to, že uzavřením této smlouvy by se vytvořila pro nekatolické církve značná rizika.