Biblická Apologetika

Dějiny Apoštolské církve - 2. díl: 1998-2004: Proroci, proroctví a nástup prorocké éry

Motto:

Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.

1. list Janův, 4. kapitola, verš 1.

Proroci, proroctví a nástup prorocké éry

Proroctví, ačkoliv bylo vždy mezi letničními bráno vážně, mělo mezi českými pentekostalisty zvláštní váhu. Vždyť předpověď zničení oblasti Těšínska vedla v 60. letech k vystěhování několika set letničních, kteří poté, za podpory polské vlády, osídlili oblast Bieszcad[1]. Tento monumentální exodus se podobal exodu letničních Arménců, kteří odešli na prorocký pokyn před blížící se genocidou do USA. Ačkoliv toto proroctví zachránilo život množství lidí, je s podivem, že podle Shakariana stejný prorok sepsal i instrukce pro další etapu, které ovšem pod pohrůžkou smrti zapečetil a zakázal číst nepovolaným lidem[2]. Taktéž proroctví, které v Kanadě oznamovalo propuknutí probuzení „pozdního deště“, na které později navázalo nezávislé charismatické hnutí, nařizovalo nesdělovat podrobnosti probuzení a poslušnost proroctví pod pohrůžkou smrti[3]. Ačkoliv nelze zpochybnit proroctví i pro dnešní dobu, jak činí ustanisté, je třeba je rozsuzovat celým tělem Kristovým. Slovo poznání nebo dar rozeznávání duchů, které se zde mohou uplatnit, nejsou rezervovány pouze církevním autoritám. V souvislosti s učením o delegované autoritě, která je prakticky nekritizovatelná, může pak nastat nerovnováha ohledně duchovních darů. Proto poselství proroka stojícího v autoritě, který se v minulosti osvědčil, si pak málokdo troufl rozsuzovat.

Hned vedle prorockého očekávání probuzení bylo v AC zažito prorocké očekávání blížícího se soudu. Zatímco očekávání probuzení bývalo synergií zahraniční i domácí provenience, negativní proroctví vycházela spíše z domácích kruhů. Výjimkou byl například David Wilkerson, který již v 70. letech prorokoval globální ekonomickou krizi, odpadlictví v církvi a pronásledování křesťanů v celosvětovém měřítku, a později zánik USA po ekonomickém a následně i nukleárním holokaustu v důsledku ruského napadení[4].

Domácí provenience

Vedle již zmíněného prorokování probuzení bylo častým tématem, zejména biskupa, i proroctví o přicházejícím soudu, který měl následovat bezprostředně za probuzením. Bubik opakovaně prohlašoval, čímž ovšem nijak nevybočoval ze strany teologických dispenzacionalistů či historických premilénialistů, následující:

„Svět se připravuje na příchod antikrista. Zajisté antikrist se blíží. Drahý čtenáři, vstoupili jsme do poslední etapy života v této podobě. Dle Písma je před námi údobí vlády Krista a pak tisícileté království. Vstupujeme do těžké doby“[5].

Na druhou stranu se biskup jasně vymezil proti různým studiím, které předpokládaly při přechodu z roku 1999 na rok 2000 kolaps počítačové sítě. Jedna z nich pocházela z okruhu AC a její sugestivní forma se dostala do širokého povědomí[6]. Byla psána ve formě proroctví a připomínala pozdější astrologické predikce vytržení do roku 2024 od Sergeje Miháľa.

Počátkem roku 2001 Rudolf Bubik opět své proroctví zopakoval, když předpověděl těžkou dobu, která přináší „větší problémy, chaos a zmatek“[7]. Ale i očekávání Božího soudu ve formě přicházejícího zmatku a chaosu mělo nakonec vyústit k probuzení[8]. Chaos tedy měl zřejmě probuzení předcházet, a poté jej zřejmě i následovat. Měl spočívat v tom, že lidé sice budou mluvit ve stejných pojmech, ale každý tomu bude rozumět jinak. Bubik pak viděl východisko v podřízení se hierarchické autoritě[9].

Jedním z center nejen proroctví o probuzení, ale prorockých předpovědí obecně, se stal olomoucký sbor. Jeho pastor, Aleš Navrátil, referoval, že přijali slovo, které se nevztahovalo jen na místní sbor, ale i na celou ČR. Jednalo se o útoky, které mají přijít na křesťany ze strana ďábla. Na toto proroctví navazovalo slovo biskupa, které pak vedlo křesťany k budování vzájemných vztahů, které budou ohroženy následným chaosem, přicházejícím do naší republiky[10].

Poté, co 11. září 2001 došlo k ataku Dvojčat v New Yorku, objevila se zveřejněná řada biskupových proroctví o přicházejícím a blížícím se soudu, které biskup přijal již před lety. Prohlašuje zde, že mu Bůh sdělil, že otřese světem, začne v USA a dotkne se všech sfér života. Třetí vlna zasáhne i ČR. Dojde k tomu po prezidentských volbách v USA, které těsně vyhraje G. Bush, pro kterého by jako pro člověka bylo lépe, aby nezvítězil[11].

V Životě v Kristu pak došlo ke shrnutí proroctví za poslední čtyři roky, skrze které Bůh k AC mluvil. Mělo se jednat o následující, resp. předcházející: Bůh otřese ČR, zlomí pýchu národa a zároveň vylije požehnání, kdy se lidé začnou obracet ke Kristu. Je proto třeba začít pracovat na duchovní žni, která dozrála. Na základě proroctví byl sestaven i celonárodní modlitební řetěz. Církev měla být sjednocena na celé úrovni, i na mezidenominačním poli, se všemi znovuzrozenými křesťany a za respektování autorit. Proti přicházejícímu probuzení se postaví stejné síly, které se postavily proti Kristu. Bůh dopustí v našem národě chaos, během kterého budou lidé nalézat cestu k Bohu. Potřeby církve budou zabezpečeny z Boží strany, přičemž se církev nemá nechat zatáhnout do vztahů s těmi, kdo nejdou za pravdou evangelia[12].

Někdy docházelo k průniku zahraniční a domácí provenience. Například pensacolské probuzení, které se manifestovalo modlitebním probuzením na VOŠMT, bylo na základě proroctví Dany Navrátilové převáženo jednotlivými služebníky do svých sborů poté, co měli navštívit modlitební probuzení na VOŠMT. Na základě proroctví Aleše Navrátila se i celá středomoravská oblast začala shromažďovat k modlitbám, což bylo potažmo určeno celé církvi[13]. Navrátil rovněž opakovaně mluvil o prorockém daru své manželky a například zdůrazňoval, že na letniční konferenci v Jönköpingu v roce 1991 byla jednou z pouhých dvou účastníků, kteří přijali prorocké slovo[14].

Zahraniční provenience

Apoštolská církev byla vždy otevřena směřovat své konání i na základě přijatých proroctví ze zahraničí. Tři proroci pak ovlivnili AC jako málokdo. Byl to David Sherman, o kterém bylo pojednáno v prvním díle, dále Fergus McIntyre, který se těšil sluchu zejména v CBH, a konečně Eduard Traut, jehož proroctví se meteoricky prohnala napříč celou AC.

Fergus McIntyre

Brzy po otevření se AC Torontskému požehnání se do církve začali sjíždět i charismatičtí proroci, kteří měli za úkol rozproudit probuzení, rozpoznávat nové služebnosti, a inspirovat prorockou službu. Prim zde opět hrála CBH, v jejichž kruzích se začal projevovat australský prorok Fergus McIntyre. Jednalo se o člena sboru Christian City Church International v Sydney, což bylo společenství 80 sborů, do jehož služby byl McIntyre po návštěvě Ducha svatého uvolněn na celý úvazek. Restauracionističtí proroci, kam lze zařadit i jeho, obvykle měli schopnost nahlížet minulost člověka. McIntyre v ČR sloužil i tzv. „prognostickým darem“ a jeho posláním bylo „uvolňováním potenciálu v lidech“. Stejně jako ostatní restauracionisté byl na základě biblického textu Sk 3,21 přesvědčen, že Ježíš se navrátí do obnovené církve, což je církev založená na současných apoštolech a prorocích, resp. pěti služebnostech. Sám pak sponzoroval jednoho z misionářů CBH[15].

Ve stejném čísle Překročit hranice byl otištěn i článek otce tzv. Prorockého hnutí, Mika Bickleho, který zde zcela v duchu CBH vyhlašoval „žádnou toleranci tradičnímu křesťanství“[16]. Bickle obhajoval nové křesťanství, kterým budou lidé fascinováni, jelikož Ježíš se chce „oženit“ s každým členem církve, což povede k prožívání „nádherné romance“, to pak změní „citovou chemii“, křesťanská srdce vzplanou a na církev po celém světě bude vylito „nové pomazání“. Křesťané jsou totiž vdaní do „nepopsatelné síly a bohatství“ a jsou tak „součástí aristokracie věčnosti“[17]. Tito noví křesťané budou „transformovaní“, což má dopad i na jejich „emoční a chemické vlastnosti“[18].

Zatímco McIntyre přímo a Bickle zprostředkovaně měli silný vliv spíše na okruh CBH, objevuje se zde další prorok, který je nadšeně vítán celou AC. Je jím Eduard (Ed) Traut. Nicméně podle Rudolfa Bubika panovala mezi těmito proroky zřejmě jistá nevraživost[19].

Eduard Traut

Ve chvíli, když již bylo mnohým zřejmé, že probuzení minimálně mešká, přišla další vzpruha právě ve formě restauracionistického charismatického proroka s kořeny v hnutí Pozdního deště, Eduarda Trauta z Jihoafrické republiky. Ten opět vyhlásil doktrínu probuzení a navíc pomohl objasnit důvod, proč se proroctví nenaplnila. Ozřejmil totiž, že proroctví se naplnit nemusí, když se lidé málo snaží[20]. Zároveň zdůrazňoval učení o delegované autoritě s tím, že proroci nesmí autority kritizovat. Dá se říct, že Traut byl, po celé řadě argentinských revivalistů, správným mužem se správným učením ve správném čase na správném místě.

Snad vůbec poprvé se s Trautovým jménem můžeme setkat v dubnovém čísle Života v Kristu z roku 1999. Když byl hostem na německé konferenci BFP v říjnu 1998 v Kircheimu, všimli si jej pozvaní hosté z AC, Stanislav Cichy a Stanislav Bocek a podali o tom doma zprávu. Tématem konference byl úřad proroka. Traut sám ve svém sboru vedl prorockou školu[21]. Nicméně prorocké školy byly něčím, co biskup AC kritizoval, avšak jeho torontská transformace jej směřovala stále blíže charismatickému učení, takže nyní byl v AC pro podobné experimenty prostor. Traut ve svém německém vyučování přišel s myšlenkou, že přílišná znalost Písma škodí. To by nebylo nic nového, jelikož torontští proroci často před důrazem na Písmo varovali. Důvodem obvykle bývalo, že křesťané odmítali jejich projevy, které se nedaly v Bibli nalézt. Traut však varoval i před plností Ducha svatého, přičemž jak Písmo, tak plnost Ducha, mohou bránit přijetí patřičného zjevení. Proto formuloval specifickou podmínku, jak zjevení obdržet. V podstatě se to s Písmem ani Duchem svatým nemá přehánět, ale obojí musí být v rovnováze:

„Prorockým klíčem je Boží zjevení. Nezáleží na tom, kolik známe teologie, potřebujeme také ducha. Příliš mnoho Božího slova nás vysuší a příliš mnoho Ducha nás nafoukne jako balon. Jestliže chceme duchovně růst, potřebujeme zachovávat rovnováhu mezi Božím slovem a Duchem. Ke každému dalšímu kroku potřebujeme dospět. Ježíš, řekl, že se vrátí pro neposkvrněnou nevěstu. Ve Sk 3,21 čteme, že náš Spasitel zůstane v nebi až do chvíle, než bude všechno nové.“  Než odtud odejdeme, potřebujeme k tomu dospět“[22].

Zřejmě se tedy nejedná o synergii Slova a Ducha, ale o antagonismus, a jedno by vyrušilo druhé. Traut zde, podobně jako McIntyre, učil i letničními odmítanou, ale charismatiky přijímanou  restrauracionistickou doktrínu, kterou kritizoval např. Ulonska, že se Sk 3,21 týkají obnovené církve, nikoliv přicházejícího eschatologického království. Navíc se do této chvíle mělo i za to, že čím více je člověk ponořen do Písma, tím více se otevírá Duchu. A naopak, pokud se otevírá Duchu, ten oživuje Písmo v mysli člověka. Torontské zkušenosti ovšem tyto věci staví proti sobě, a proto vedly k podobným revolučním závěrům. Nějakou dobu se ovšem nedařilo Trauta pozvat, jelikož byl dán do kázně svým pastorem pro blíže nespecifikované problémy v manželství. Rudolf Bubik v tom, minimálně zpočátku, viděl, že Bůh nechce Trautovi službu v ČR umožnit[23].

Nástup prorockých let

O doslova prorockých letech můžeme mluvit od roku 2002, kdy Navrátil oznámil, že spolu s Rudolfem a Stanislavem Bubikovými a Radkem Smetanou navštívil prominentní sbor hnutí Víry Wolfharda Margiese „Gemeinde auf dem Weg“, kde se opět setkali s  Trautem. Tento německý sbor hnutí Víry má proto pro letniční hnutí v ČR klíčový význam. Čeští charismatici odsud importovali hnutí Víry a Margiesův sbor se tak stal branou vstupu do někdejších KS a JB, resp. KMS, která pak masivně vydávala jeho knihy. Později právě tento sbor sloužil i jako brána charismatického učení do AC. Skrze ní prošel do AC Freidzon, Scataglini a nyní i Traut. Ten v Berlíně o sobě prohlašoval, že jeho proroctví jsou z 95 % přesná, což Navrátil na základě svého svědectví označil jako nepřehnané, jelikož se prorokováním konkrétních událostí v životech delegátů trefoval „do černého“[24]. Jak již bylo řečeno, přesně takto sloužila i řada restauracionistických proroků včetně jejich archetypálního pionýra, Williama Branhama. Ovšem budoucnost se ani Branhamovi, stejně jako Trautovi, odhadovat nedařilo, což se mělo v několika následujících letech prokázat. Ovšem v danou chvíli, když Argentinci již nepřitahovali davy, nasedl Traut na novou vlnu očekávání probuzení. Jeho služba pak nebyla provázená divokými manifestacemi, pády, smíchem ani zvířecími zvuky. Traut jednoduše dokázal uhádnout detailní podrobnosti v životě jedinců, a poté jim prorokoval velké věci, která je mají v budoucnu potkat. Na německé konferenci pak Traut přijal pozvání do Břeclavi na dny 5 - 7. prosince 2002 a Břeclav se stala i v budoucnu místem jeho návštěv[25].

O proroku Eduardu Trautovi a jeho vlivu na AC i o jeho nenaplněných proroctvích bude podrobněji pojednáno v dalším díle. Jeho učení a službě se pak podrobně věnoval bývalý člen AC, Josef Marván, ve své práci „Ed Traut, prorok poslední doby?“[26].