Vláda schválila konkordát

Podle dostupných informací se současná vláda rozhodla uzavřít konkordát s římskokatolickou církví, což bylo již dříve avizováno v jejím programovém prohlášení. "Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem, podnikneme kroky ke sjednání nové smluvní úpravy vzájemných vztahů a zasadíme se o její ratifikaci.“ Dohoda nemá upravovat majetkové nároky, ale chránit svobodu vyznání občanů a právně ukotvit například duchovní služby v sociálních a zdravotnických zařízeních nebo ve vězeních a v armádě. Poté, co římskokatolická církev velkoryse věnovala část svých finančních prostředků, získaných restitucemi i nekatolickým církvím, nabízí i současná podoba konkordátu ochranu všem ostatním církvím a náboženstvím, která lidé praktikují na území Česka. Jakým způsobem to chce učinit, není ovšem zatím zveřejněno.
Jako argument pro přijetí konkordátu se opakovaně uvádí, že se tak Česká republika připojí k většině států světa, které mají podobná ujednání s Vatikánem. Avšak tvrzení o tom, že většina zemí světa a Evropy má s Vatikánem uzavřený konkordát neodpovídá skutečnosti. Z dostupných údajů vyplývá, že konkordát má uzavřený méně než polovina evropských států a přibližně třetina všech zemí světa. Tento fakt zpochybňuje platnost argumentu o přizpůsobení se mezinárodnímu trendu. Přijetí konkordátu vládou ČR však není podle právního pořádku dostatečné, neboť konkordát ještě musí ratifikovat Parlament ČR.
Církevní restituce a konkordát jsou pak dvě věci, které si římskokatolická církev vytkla docílit již od 90. let a mají i svojí politickou historii. Vedle toho se mluvilo i o obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který byl většinou historiků chápán za symbol porážky reformace, přičemž petice za jeho obnovu byla sepsána již v roce 1988. V roce 1993 mělo dojít k zasvěcení národa Panně Marii, které premiér Václav Klaus odmítl respektovat a prohlásil, že římskokatolická církev začíná hrát roli, která je naprosto neadekvátní jejímu postavení v této zemi. ODS pak dále odmítala podporovat další církevní restituce a kardinál Vlk konstatoval, že Václav Klaus na úkor duchovních hodnot preferuje ekonomické zájmy. V roce 1997 Ivan Pilip, původně Křesťanský demokrat, a ministr vnitra Jan Ruml, praktikující římský katolík, v součinnosti s předsedou lidovců Josefem Luxem a s mediální podporou pana kardinála Vlka, vyzvali k pádu kabinetu. První podali demisi ministři KDU-ČSL a kardinál Vlk požádal Rumla o podporu vzniku středolevé koalice.
V roce 2000 se pak objevil i návrh na vypracování konkordátu, který Václav Klaus později odmítl jako jednostranný ve prospěch Vatikánu. Podle zprávy ČBK z roku 2001 mělo řešení záležitostí ohledně římskokatolických nároků vůči ČR spočívat v tom, že nejprve dojde k majetkovému narovnání, a pak dojde k i k řešení konkordátu. Vedle toho se připravovala reinstalace sloupu, ke které se přihlásil kardinál Dominik Duka. Tento scénář se v podstatě v různých obdobách opakoval. V roce 2003 byl text konkordátu hotov a přijat vládou, ale poslanci jej odmítli ratifikovat, jelikož narušoval rovnost mezi církvemi v ČR. Proto lidovecký ministr a místopředseda vlády Cyril Svoboda nabízel církvím parciální smlouvy se státem ohledně jejich majetkových nároků. Chtěl tak docílit zdání rovnoprávného postavení církví v ČR. To ovšem minimálně Apoštolská církev, které to bylo nabídnuto, odmítla na základě argumentu, že mezinárodní smlouva, kterou je konkordát, má mnohem větší právní váhu, než smlouvy se státem.
V roce 2004 se pak některé ekumenické církve zavázaly v Ekumenické chartě k budování „eucharistického společenství“ s římskokatolickou církví, přičemž dogma eucharistie je dle římskokatolické nauky neměnné, a je s protestantkou večeří Páně neslučitelné, z čehož lze usuzovat, že šlo o jednostranný závazek protestantů. V roce 2012 byl překonán i odpor z církevních kruhů proti restitucím, kdy čtyři ekumenické církve odmítly jejich podobu již v roce 2001. Také Václav Klaus se zavázal, že církevní restituce již nebude kritizovat. Po bouřlivé diskusi a veřejných demonstracích vyjadřujících lidový odpor, na výročí bitvy na Bílé hoře, došlo 8. listopadu ke schválení zákona o církevních restitucích. V roce 2021, po revokaci zamítavého stanoviska se v lednu 2020 podařilo znovu vztyčit Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Nyní zbýval konkordát.
V roce 2022 byl vypracován nový návrh textu konkordátu v podobě 16 článků, který byl 16. 10. 2024 přijat vládou ČR. Nyní zbývá dokončit legislativní proces ve formě ratifikace parlamentem. Otázkou je, zda se podaří zajistit potřebnou většinu hlasů napříč politickým spektrem a zda budou i progresivní strany, jako jsou Piráti a minimálně část TOP 09, trvat na podpoře programového prohlášení. Otázkou je samozřejmě i opozice. Konkordát je často chápán jako ukotvení konzervativních katolických hodnot ve společnosti, které jsou v rozporu s těmi progresivními. Piráti navíc odcházejí z vlády a progresivní část TOP09 je kritizována svým zakladatelem, který zakládá novou stranu a otevřeně se hlásí k římskokatolickému vyznání a v minulosti se zasazoval například o schválení zákona o církevních restitucích.
Ať už to dopadne jakkoliv, je to snad poprvé v historii české státnosti, kdy chce římskokatolická církev z vlastní iniciativy zaručit svobodu vyznání reformačním církvím. Historie nás ale učí, že i tam, kde k tomu vlivem okolností došlo, jako byla Jihlavská kompaktáta nebo Rudolfův Majestát, římskokatolická církev později využila příležitost, aby tyto záruky nedodržovala a zrušila. Je třeba si rovněž uvědomit, že nadále platí kánony Tridentského koncilu, které vyšly z iniciativy kardinála Duky nedávno i v češtině, a které anathematizují (proklínají) zastánce učení reformovaných církví. Katechismus římskokatolické církve pak pokládá za neplatnou Večeři Páně vysluhovanou v církvích vzešlých z reformace 16. století. Nicméně řada protestantských církví se zavázala v Ekumenické chartě usilovat o eucharistické společenství a římskokatolická církev se chápe jako univerzální s tím, že usiluje o návrat odloučených bratří pod zprávu římského biskupa. Zda ji v tom vyjde vstříc i konkordát ukáže budoucnost.