Víra v tvrdého Boha činí zatvrzelé srdce
Ultimátum evangelia
Jsou křesťané, kteří mají velký problém s knihou Jób a s učením o ohnivém pekle. Jejich pohled je asi takový: Narodili se do světa, aniž by potom sami toužili, a nyní je jim předloženo ultimátum evangelia. Buď poslechneš a odevzdáš Bohu svůj život nebo skončíš v pekle. Když se podívají do Bible, uvidí zde Boha, který je schopen vyhladit celé lidstvo potopou, seslat oheň z nebe na celá města, pokud si žijí po svém, trápit lidi žízní na poušti a pokud se vzbouří, vyhladit je...
Dobře, to se týká některých lidí, kteří se vzbouřili, byli schopni zabíjet své děti, vraždit se a sexuálně zneužívat muže i ženy. Ale což se tito lidé nenarodili v hříchu? Mohou snad za to, že zdědili Adamův hřích? Ale to se dá ještě pochopit, ale co spravedliví? Vezměte si například Jóba, stačilo, aby si jeho spravedlnosti všiml nepřítel, a už jej Bůh vydává do jeho moci a nebohý Jób přichází o majetek, rodinu a své zdraví. Dobře, dejme tomu, že jde o Starý zákon, ale Jób je nám v Novém Zákoně dán za příklad. Křesťanům je pak zaslíbeno soužení a celá země zanikne v hrozném kataklysmatu. Inu, evangelium se těmto lidem jeví jako „zobej ptáčku zobej nebo chcípneš“.
Rozdílné pohledy na Boha
Jiní lidé zdůrazňují, že Bůh je láska, Ježíš chce, abychom žili v hojnosti, byli zdraví, silní a úspěšní. Další tvrdí, že pro své spasení nemůžeme vůbec nic udělat, vše je dávno rozhodnuto bez nás, a nikdy nemůžeme skončit v pekle, když nás jednou Bůh proti naší vůli donutil uvěřit. Oba tyto „pozitivní břehy“ mají k sobě velmi blízko.
Ale vraťme se k prvnímu typu křesťanů, vyznavačů přísného a krutého Boha. Jejich pohled je podobný, jako bychom pohlédli do věznice, kde jsou lidé nedobrovolně, někdy v okovech, omezeni na svých právech, bez možnosti volného pohybu, kvalitní stravy apod. Přitom bychom si neuvědomili, že jde o těžké a nenapravitelné zločince, kteří jsou nebezpeční svému okolí. Viděli bychom jen zlé bachaře, nekvalitní stravu a soužení vězňů. Nebo pohled na rozbombardované Německo, kde hynou mladí lidé a děti. Ještě před pár lety zde byly pogromy na Židy a lidé freneticky skandovali obdiv svému Vůdci. Pohled na krutého Boha notně přehlíží lidský hřích.
Utrpení jako Boží rozmar?
Pohled na Jóba jistě není optimistický, stejně jako bolestivý porod ženy, který Bůh dopustil jako kletbu za hřích. Pokud nebudeme v utrpení vidět smysl a věřit, že jej dopouští ten, kdo trpěl za nás, a kdo s tím vším má svůj záměr, budeme skutečně otroky zlého pána, který se svévolně kochá na našich bědách. Jakoby je nenesl s námi na kříži a neměl s námi soucit.
Navíc, představte si, že byste si koupili domácího mazlíčka, kterého byste hýčkali, krmili a starali se o něho, a který by vám trhal závěsy, ničil vybavení bytu, pokousal a poškrabal vás apod. Vím, je to možná nesouměrné, ale Bůh nás stvořil ke chvále své slávy, pro sebe, dal nám život ze svého Ducha, odkázal nám zemi a přírodu a uvedl nás do společenství dalších lidí. My však začneme přírodu ničit, další lidi deptat a svého Pána nejen poškrabeme, ale i bolestivě umučíme. A co On na to? Modlí se za nás, odpouští nám a ještě své umučení lidmi používá k naší záchraně. No, a pokud to odmítáme, chceme si žít po svém a otáčíme se zády nejen k jeho dílu, ale k němu samotnému, nemá právo nás trestat a nechat nás na věčnosti daleko od své slávy?
Je Bůh tvrdý?
Kde se tedy bere náš pohled na Pána, jako tvrdého? V Bibli je popsán příběh muže, který se tak bál svého Pána, že raději ani nic nedělal a skryl jeho dary, aby mu je mohl jednou vrátit. Doslova se zde píše:
Přišel další a řekl: „Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.“ Zde služebník vidí svého Pána, který mu dal hřivnu, jako přísného, v jiném evangeliu dokonce tvrdého, který bere, co nedal a sklízí, co nezasel. Proč služebník takto Boha viděl? Napadl mne jeden příběh z dětství mého syna. Když jsme se modlili a děkovali za oběd, on sdělil: „Mojí rodiče děkují Pánu Ježíši a netuší, že to uvařila babička“. A takto ten služebník zřejmě viděl i svého Pána. Lidé mu dávali „ze svého“, jako by to bylo „jeho“. Dávali mu na jeho dílo peníze, čas i jiné výdaje. No řekněte, není to tvrdé, když Pán pak přijímal to, na co evidentně neměl nárok? Před takovým Bohem je třeba mít se na pozoru a vrátit mu přesně to, co nám dal. Vše ostatní je naše a přeci se nenecháme okrádat!
Inu, tento služebník si neuvědomil, že nepatří sám sobě, že za něho bylo zaplaceno výkupné ve formě ceny nejvyšší. Že tento samotný Pán za něho dal svůj život.
Reakce Pána však byla udivující, nehájil se a rovnou přiznal: „Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel“. Jinými slovy, i když si tento služebník nebyl vědom, že Pán má na vše nárok, služebníkem se stal na základě dobrovolné smlouvy, kdy svůj život poručil jemu. Měl tedy dostát svému slovu. A to není vše, jeho skutečným motivem byla lenost.
Co stojí za tímto pohledem?
Když máme tedy dojem, že je Bůh krutý, zabavuje vše a mluví do všeho, bere nám náš čas, zboží, peníze a někdy nás navštíví třeba nemocí pro naše dobro, může to mít jediný důvod. Nejprve se nám nechce dostát svých závazků a začneme přemýšlet, jak je Bůh vlastně tvrdý a zlý, když si nárokuje náš čas, vlastně celý náš život. Nechceme, aby nad námi kraloval, a tak jej v podstatě vidíme jako zloděje, který si přivlastňuje, co mu nepatří. Důsledkem pak je, že žijeme dvojí život. Důsledně oddělujeme to, co patří Bohu a to, co patří nám. O Boží věci se sice staráme, ale tak, že je dobře ukryjeme, nesdílíme se s evangeliem s ostatními, nepracujeme pro jeho lid a nevěnujeme čas dílu na jeho vinici, ale "víru" si "pevně zachováme, ukrytou v šátku a zakopanou, abychom pak mohli Pánu sdělit, že jsme jeho hřivnu zachovali netknutou. Jenže pak uslyšíme následující slova, která jsou hned za tímto příběhem: Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“ Stáváme se totiž Božími nepřáteli.
Jinak řečeno, víra v tvrdého Boha nás činí tvrdými lidmi se zatvrzelým srdcem.