Sedm slibů Promise Keepers
V době socialistického školství jsem studoval střední odbornou školu, kde se „ukrývali“ velmi zajímaví lidé, např. bývalí vysokoškolští učitelé, kteří byli tehdejšímu režimu nepohodlní, a tak skončili právě zde. Někteří přímo, jiní mezi řádky, dávali nám, stejně smýšlejícím studentům, najevo svoji „loajalitu“ k reálnému socialismu. Mezi jinými vynikal profesor češtiny, který rád ztvárňoval budovatelské bonmoty. Např. pro prodejnu zeleniny vymyslel heslo: „Máme pomeranče – další rána válečným štváčům“ apod. A nejen to, neskrýval se ani kritikou stupidity hesel stávajících. Při jedné hodině literatury prohlásil, že jedné brigádě socialistické práce by strhnul prémie za veřejný závazek: „Zavazujeme se dodržovat pracovní dobu“ s odůvodněním, že pokud se někdo takto zaváže, mimoděk tím sděluje, že do této doby pracovní dobu nedodržoval a porušoval tím Zákoník práce. Člověk se přeci nemůže dobrovolně zavázat k tomu, k čemu je již zavázán ze zákona.
Při jedné příležitosti jsem si na tuto epizodu vzpomněl. Nedávno jsem totiž četl prohlášení, ve kterém se křesťané v hnutí Promise Keepers zavazují „dodržovat sexuální čistotu“ – a nejen to, následují ještě další sliby, v nichž se zavazují plnit to, co má pro každého křesťana být naprostou samozřejmostí. Pokud by si jejich prohlášení přečetl náš milý pan profesor, hádejte, co by si o těchto křesťanech pomyslel? Ano, do této doby to s nimi v těchto věcech bylo asi naštíru. Příp., pokud by tento pan profesor neznal Bibli, o čemž pochybuji, mohl by se právem domnívat, že Pán Bůh po křesťanech takovéto věci nepožaduje, a že jde pouze o dobrovolný závazek křesťanů, kteří nyní tyto smlouvy uzavírají. V obou případech jde o hrozné svědectví pro nevěřící i pro věřící.
Při koncipování podobných dokumentů jako křesťané někdy rezignujeme na logiku. Náš Bůh je však také Bohem smlouvy. Jako potvrzení této Nové smlouvy, kterou nám Pán Bůh nabízí, vidí apoštol Petr z naší strany křest. „To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje nás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme…“ (1 Pt 3,21). Toto dobré svědomí je podmíněno i čistotou (Tit 1,15). Např. přikázání nesmilnit (pornea) – tedy dodržovat sexuální čistotu – je jasně doloženo i usnesením Jeruzalémského koncilu (Sk 15,20). Tuto smlouvu jsme tedy již každý s Bohem uzavřeli při našem novém narození a stvrdili ji při našem křtu. Pokud znovu cítím potřebu tuto smlouvu uzavřít, nacházím sám sebe jako přestupníka původní smlouvy a dosvědčuji, že v uzavřeném dosud nestojím. Jinými slovy: i kdybych v ní před tím věrně stál, jejím následným uzavřením se stavím do stejné role, jako kdybych byl smilníkem. Případně ukazuji, že vůbec nevím, že jsem se k něčemu takovému zavázal již svým obrácením, a matu lidi, jímž jsem povolán být svědkem.
Znázorním to ještě příkladem. Je to podobné, jakoby provdaná sestra při pokušení či po manželské hádce vzala svého muže a poprosila pastora, aby je znovu sezdal nebo kdyby bratr po každém selhání žádat nový křest. Co myslíte, vyhoví jim onen pastor? Není to podobné i s Bohem? Přijme Pán takovéto opakované uzavření, či potvrzení smlouvy?
Biblicky však existuje tzv. obnovení smlouvy. Ale to opět platí jen v případě, že tato smlouva je uzavřena na dobu určitou, či je vázána na určité podmínky, které se nyní změnily. V naší firmě uzavíráme smlouvy s výrobci např. na pět let. Tyto smlouvy mají jasně definované podmínky pro obě strany, a proto není po vypršení lhůty vždy nutné uzavírat smlouvy nové a definovat nové podmínky, ale smlouvy stačí pouze prodloužit. Jestliže by např. nějaký manželský pár chtěl „obnovit“ svoji smlouvu manželství, mimoděk tím říká, že tu svoji původní manželskou smlouvu nemyslel až tak vážně, a vůbec ne na trvalo. Avšak analogicky, smlouva manželská, podobně jako smlouva Krista s církví, je trvalá. Nelze ji promlčet, a proto jí není třeba zajišťovat dalšími smlouvami. Rovněž jí nelze měnit. Jediné co lze, je vypovědět ji, a to není bez trvalých následků. Obnovit můžeme pouze plnění této smlouvy, ovšem pouze z naší strany, a v tomto případě tehdy, přestáváme-li jí naplňovat. Neměníme ani obsah smlouvy, ani její podmínky. Tímto aktem tedy dokládáme, že jsme jí neplnili. Písemně, navíc veřejně, se zavázat, že obnovuji svoji smlouvu sexuální čistoty je podobné, jako vyznávat své hříchy na náměstí nevěřícím. Tedy opět vydáváme jakési svědectví.
Biblicky lze uzavřít smlouvu dodatkovou. Jejím obsahem je např. dodatečný závazek, který nebyl v původní smlouvě zahrnut. Např. se můžeme Bohu zavázat k doživotnímu, či časově omezenému celibátu, nebo k nepití alkoholu (viz Nazírové). Avšak pamatujme, není pak zrovna snadné od těchto slibů ustupovat (Kaz 5,5n). Kdo by nemohl později dodržet, ať raději neslibuje.
Už vidím některé bratry, kteří budou nad tímto článkem, bude-li
otištěn, kroutit hlavou a říkat: ale bratře, důležité je přeci ovoce.
Nebo: ten a ten služebník to ve svém sboru činí atd. Avšak uvědomme si,
že existuje i Boží zákon, který má svá pravidla, a nemohu je
libovolně natahovat tak, abych dosahoval dobrých výsledků. Spousta herezí
byla motivována dobrými pohnutkami. Na námitku o ovoci odpovídám:
nemusím čekat zda vyrostou z trní fíky.
Jestliže církev ztratila svatost, nalezne ji opět skrze kříž
v krvi Kristově. Když budu milovat Pána, nemusím uzavírat speciálně
duchovní smlouvy na to, že neukradnu v samoobsluze rohlík. A pokud
jej milovat nebudu, nenapraví mě ani sedmdesát separátně uzavřených
duchovních smluv. Zůstanu přestupníkem nejvyššího přikázání lásky,
neboť milovat Boha znamená dodržovat jeho přikázání.
Z přikázání lásky, dle Kristových slov, vycházejí
i přikázání ostatní, tedy i „nepokradeš“ a
„nesesmilníš“.