Tři způsoby hereze
Herezi lze definovat různě, ale v podstatě se jedná o blud, který je v rozporu s všeobecně a historicky přijímanou křesťanskou vírou. Sémanticky slovo haeresis (αἵρεσις) znamená výběr a značí skutečnost, že každý heretický směr si vybere některé důrazy a ty jiné potlačí. Jde často o aplikaci mystické (ukázal mi to Bůh) nebo naopak racionální (říká to přece Boží slovo) úvahy z hlediska biblické reflexe. Kolem důrazu pak postupně vzniká teologický systém na principu eisegeze, který všechna související a protiřečící místa vyloží tak, aby idea (ospravedlněná selektivním výběrem) zůstala zachována. Jelikož hereze má poněkud pejorativní nádech, budu dále mluvit o výběru. Je nutné si zde uvědomit, že důrazy mohou být správné, ale nesmí zůstat izolované, jinak se výběr stane exkluzivním, heretickým.
Výběr může být otevřený, kdy dotyčný pevně a viditelně stojí na tomto učení a otevřeně je hájí. Může na něj být dokonce hrdý a předkládat jej jako jediný správný výklad (což bývá většina) nebo jej naopak může hájit tajně a nechce na něj otevřeně ukázat (příkladem jsou anonymní adventistické křesťanské stránky). Někdy je výběr ovšem skrytý a člověk ani neví, že jej hájí. Zde je výběr člověku nejprve podsunován „přimíšen do stravy“ a dotyčný jej přijímá mimoděk, zpočátku nevědomky. Třetí skupinou může být výběr etický. Někdo se například domnívá, že má výjimečné Boží povolání (samovýběr), případně je i je nositelem exkluzivní doktríny, což ti druzí - podle něho - obvykle nedokážou zatím rozpoznat. Takový člověk proto vystupuje skrytě a snaží se nejprve navázat přátelství a postupně zjevuje své poslání a učení. Takto někdy jednají tzv. noví apoštolové. Pokusme se nyní demonstrovat tyto tři typy:
Otevřený výběr
Uvedu zde dva příklady. Pokud ustanovíme výběr predestinace, je třeba zcela potlačit úlohu možnosti lidské volby, jelikož vše je předurčeno. Člověk se tak stal křesťanem proti své hříchem zotročené a porušené vůli a nemůže tudíž ani svým volním jednáním odpadnout. Všechna místa, která křesťany před odpadnutím varují nebo je dokonce popisují, je proto třeba vyložit tak, aby volba predestinace byla zachována. To znamená, že všichni věřící, kteří odpadli, ve skutečnosti pravými věřícími nikdy nebyli. Pokud zastánce predestinace narazí na místa v Písmu, která svědčí o opaku, napne veškeré své úsilí a intelekt k tomu, aby objasnil, že Bible v této věci říká vlastně něco úplně jiného, než je zřejmé na první pohled.
Druhým příkladem je tvrzení, že se Ježíš vrátí nejprve neviditelně, a poté viditelně, tedy nadvakrát. Kdo věří tomuto výběru, pak musí vynaložit velké úsilí, aby na základě dedukce podporující dvojí příchod, například vysvětlil, že den Páně, který bývá v Bibli popsán jako doba jeho návratu i u míst, která se zde vykládají jako „tajný příchod“, není dnem Hospodinovým nebo dnem Kristovým. Neboli, že je několik dnů Páně. Pro stoupence této teorie je pak typické, že na základě různých úhlů pohledu na jednu věc rozpoznávají věci dvě. Názorným příkladem je tento obrázek:
Dispenzacionalista zde bude vidět dva rozdílné příchody Krista, symbolizované kolečkem a čtvercem, zatímco jde pouze o projekci jediného válce, který komplexně představuje Kristův příchod. Jinými slovy, pokud je na dvou místech Písma popsán rozdílný úhel pohledu na Kristův příchod, dispenzacionalista usoudí, že jde o dva časově oddělené příchody, ačkoliv půjde o dva pohledy na jediný Kristův návrat.
Naopak kalvinista ve všech místech Písma, kde se popisují zatracení, bude vidět popis lidí, kteří nikdy nebyli znovuzrozenými věřícími. Bude tvrdit, že pouze kolečko věrně odráží skutečnost a čtvereček bude odmítat. Ve skutečnosti však v dané analogii kolečko popisuje zatracené nevěřící a čtvereček odpadlé věřící, pro které by bylo lepší, kdyby nikdy nepoznali pravdu.
Bible je ovšem knihou dialektickou, která nabízí různé pohledy a aspekty jediné věci, často v protikladech. Zatímco stoupence predestinace jeden úhel zcela pomine nebo se jej bude snažit vyložit jako úhel jediný, stoupenec dvojího příchodu bude postupovat zcela opačně. Z protichůdných úhlů pohledu vyvodí, že se jedná o dva zcela odlišné předměty pozorování. Počátek je ovšem v obou případech stejný. Dotyčný je přesvědčen, že zastává zcela správný výklad a tomu pak, dle daného výběru, bude podřizovat ostatní pohledy. Stane se tak v podstatě otrokem svého, nebo spíše převzatého teologického systému, který mu nedovolí vidět, a hlavně správně vyhodnotit, pohledy odlišné.
Stoupenci otevřeného výběru bývají upřímní křesťané, se kterými je možné mít otevřený a bratrský vztah. Vždy je třeba si při styku s nimi uvědomit, že sami často zastáváme jistou preferenci, či výběr, který můžeme i srdnatě hájit. Pokud máme na prvním místě Krista a jeho slovo, nikoliv exkluzivní a jedině správný výklad včetně podružností, můžeme být dokonce obohaceni. Ačkoliv jsem mnohokrát vedl disputace se stoupenci vytrvalosti svatých a dispenzacionalismu, tito bratři se nikdy vůči mně neprojevili jako nepřátelé. Málokdy ovšem připouštěli, že by se mohli sami mýlit. A protože jsem před mnoha lety sám věřil neviditelnému a viditelnému Kristovu příchodu, ani ve snu by mě nenapadlo stoupence tohoto systému odsuzovat. Pokud bych měl tendenci to dělat, odsuzoval bych sám sebe. Bojujeme proti výběru, nikoliv proti lidem. Sami se totiž velmi často mýlíme. Je proto nutné dodat, že nikdo z lidí není schopen dokonale plastického a správného vidění. Vždy bychom proto měli být schopni připustit možnost svého omylu.
Pokud ovšem někdo postaví svůj teologický systém na stejné místo jako Písmo nebo dokonce nad ně, bude se cítit odlišným výkladem velmi ohrožen. Padne-li jedna kostka domina, zhroutí se dotyčnému jeho víra. Často se ale stává, že člověk projeví až nezdravou rezistenci a jeden exkluzivní systém pak nahradí druhým exkluzivním systémem. Některé lidi totiž exkluzivní extrémy neodolatelně přitahují.
Skrytý výběr
Skrytý výběr nebývá vyučován přímo. Bývá volně roztroušen v různých knížkách, které se ve skutečnosti zabývají něčím jiným. Vypomohu si zde obrázkem z biologie. Když virus napadne buňku, zašle svoji informaci do ribozomů (továrny na výrobu součástek), kde se pak podle předlohy začnou syntetizovat jednotlivé části viru, které samotný virus moc nepřipomínají. Mají však schopnost se posléze samy poskládat a vytvořit tisíce kopií viru původního, které napadnou organismus, aniž by si toho infikovaný (indoktrinovaný) zpočátku všimnul. Tímto způsobem se šíří například charismatická učení, složená z fragmentů, které zpočátku nejsou podobné kýžené doktríně, nicméně se naskládají do její konečné podoby. Pro mnoho křesťanů je proto charismatická nauka neuchopitelná a často jsou samotní charismatici indoktrinováni, aniž by o tom věděli. Někteří dokonce budou tvrdit, že žádné charismatické učení neexistuje. Na podobném principu slouží tzv subliminály, což jsou krátká písemná sdělení, která se po dobu zlomků sekund objevují například ve filmech či reklamách (součástky viru). Člověk si jich sice vědomě nevšimne, ale lidské oko je zachytí a signál se přenese do mozku, kde vznikne informace (virus), který pak ovlivňuje a podvědomě řídí chování jedince v souladu s přijatým poselstvím.
Když jsem před časem studoval knížky Wolfharda Margiese a Kennetha Hagina, které ve velkém v 90. letech vydávala i distribuovala KMS, byl zde výběr volně roztroušen v textu, který se primárně zabýval něčím jiným. Byla zde skryta Kristova duchovní smrt v pekle, mrtvý duch člověka, byl zde skryt stvořený Adam jako bůh tohoto světa, byla zde doktrína o Boží moci omezené člověkem apod. Tyto jednotlivé informace pak dohromady poskládaly učení, o kterém zpočátku čtenář neměl tušení, ale věřil mu a postupem je začínal i hájit. Tuto skutečnost dobře dokresluje následující obrázek:
Na první pohled vidíme na obrázku hlavu starce s rukou na prsou. Ale jde o iluzi. Ve skutečnosti jde o bránu, kde se míjejí stařec s kloboukem a žena s dítětem, přičemž na silnici leží pes. Jde tudíž o fragmenty, tvořící celek. Jenže to člověk obvykle zpočátku nevidí. Když budete popisovat skutečné poselství obrázku, bude mít svedený člověk pocit, že lžete, vymýšlíte si apod. Proto je při kritice charismatického učení nutné citovat a kontextualizovat celé pasáže. Zde sice indoktrinovaný člověk uzná, že citujete pravdivě, ale bude mít pocit, že je to vytrhané z kontextu, různě účelově pospojované a bude se mu zdát, že záměrně dezinterpretujete poselství knihy. Potíž je ale v tom, že mozek indoktrinovaného bude zároveň zpracovávat skutečně poselství obrazu, a to je stařec, žena a pes, přičemž bude přesvědčen, že je to pouze hlava starce s rukou na prsou.
Zatímco stoupenci otevřeného výběru mohou zůstat srdeční a přátelští a můžete rytířsky bojovat s jasně definovaným učením, zde je to nemožné. Stoupenec skrytého výběru sám příliš neví, čemu má vlastně věřit a vašimi citacemi se bude cítit zmaten a ohrožen. Sám bude mít pocit, že bojujete s něčím, co neexistuje. Zároveň bude k věcem, které kritizujete, mít jaksi velmi blízko, aniž by je vlastně kdykoliv sám formuloval. Jeho jediná možná obrana bude do omezení opakovat, že mu předkládáte buď své výmysly nebo dokonce lži, případně citáty vytrhané z kontextu. Jenže ony to nejsou citáty vytrhané z kontextu, ale naopak citáty do kontextu uvedené. Na obrázku je prostě stařec, žena a pes a torzo muže s rukou na prsou je jen iluze. Stejně tak jednotlivé součástky viru, které buňka syntetizuje, se nakonec samy poskládají, tak i jednotlivé citáty tvoří ucelený výběr. Ten nakonec indoktrinovaného zcela pohltí a ten jej začne vědomě a otevřeně zastávat, i když půjde o blud (iluzi). Příkladem jsou například různé christologické a trojiční fragmenty (výběr), které vytvoří prakticky neuchopitelný blud. Proto má tolik charismatiků problém s trojiční naukou a s chalcedonickou christologií.
Etický výběr
Zde jsem přesvědčen, že jde o nejzákeřnější typ, jelikož ho člověk zastává uvědoměle, ale přesto jej před ostatními, kteří „zatím nevyzráli“, skrývá. Zatímco otevřené výběry se dají obrousit konfrontací, skryté často letitým a opakovaným vysvětlováním, a hlavně osobní zkušeností těch, kdo je sdílejí, tento druh je rezistentní. Jeho stoupenec má o sobě vysoké smýšlení a svoje domnělé poslání se snaží nabídnout druhým. Nejde tak primárně o výběr učení, ale o výběr sebe sama. Často se jedná o velmi obdarované křesťany, kteří jsou ovšem natolik přesvědčeni o své výlučnosti, že ti „prostí křesťané“ okolo nich nejsou jejich genialitu a v posledku i zastávaný výběr schopni adekvátně posoudit. Dotyční proto své uplatnění nezřídka hledají jinde, někdy v paracírkevních organizacích, kde na ně prakticky neexistuje zpětná vazba. Velikášství dotyčných může dosáhnout až gigantických rozměrů. Někdo může získat přesvědčení, že je povolán jako apoštol, který má sjednotit církev poslední doby, nebo že je koordinátorem kurzů, které mají sjednotit církev po celém světě, případně že je super-koučem, určeným k trénování všech církevních představitelů. Případně může jít o proroka, jehož výběr má probudit celosvětovou církev.
Tito lidé však mají velký problém. Pokud by se svým posláním a v posledku i výběrem přišli příliš brzy, vědí, že by zřejmě byli odmítnuti, a proto zpočátku jen různě, a někdy i dvojsmyslně, naznačují. Nakonec se ovšem přeci jen někde přímo svěří nebo odhalí. Když je na to poukázáno, snaží se své výroky nějak marginalizovat nebo dvojznačně vyložit. Pokud někdo doloží jejich vlastní a jasná slova, chápou to jako pomluvu a dehonestaci a obvykle se brání tím, že to přece mysleli dobře, mají dobré motivy, které se jejich kritici snaží zpochybnit. Příště se pak snaží dát si lepší pozor nebo svůj výběr sebe sama uplatńují na jiném místě nebo v jiné oblasti (nebo obojí). Jejich počínání mi připomíná obrázek známe Schrödingerovy kočky.
Popis tohoto stavu je natolik složitý, že se jej nyní nebudu snažit popsat, ale princip spočívá v tom, že není možné s určitostí říct, zda je kočka v krabici živá nebo mrtvá. Statisticky se totiž může nacházet v tzv. „suprapozici“, kdy je z 50 % mrtvá nebo živá. Když však krabici otevřeme, zjistíme, že je mrtvá nebo živá, a žádná suprapozice neexistuje. Podíváme-li se z tohoto úhlu pohledu na osobu v postavení etického výběru, pak jeho nositel sice o sobě tvrdí, že je výjimečným a zvláštním poslem v národní či nadnárodní působností (živá kočka), ale pokud ho na základě jeho slov konfrontujete, bude se snažit navodit pocit, že tomu tak vlastně vůbec není (mrtvá kočka), i když na druhou stranu tomu tak zároveň je, protože dotyčný je o tom přesvědčen (suprapozice).
Každý, kdo je přesvědčen, že zastává nějaký úřad, musí mít vnitřní svědectví a do tohoto úřadu musí být rozpoznán, potvrzen a ustanoven církví. Vstupovat do jakékoliv služby bez tohoto mandátu obvykle nekončí dobře. Paracírkev ovšem může vskutku nabízet jakousi alternativu, ale Bůh dal mandát církvi. Církevní úřady, které visí ve vzduchoprázdnu, nemohou působit bez vědomého souhlasu těch, kterým slouží a jejichž jménem pak jednají. Paracírkve (resp. jejich protagonisté) mluví za církve velmi rády, ale církve z toho nebývají často nadšené. O těch, kteří se nějak oklikou snaží tyto úřady získat a neprojdou rozeznáním církve potvrzené volbou, přelézají ohrady a Pán Ježíš je nazývá zloději a lupiči. Jelikož tito lidé dobře vědí, čeho chtějí dosáhnout a domnívají se, že mají povolání, které jednoduše jejich bezprostřední okolí sboru není s to docenit, nedají se ani nijak konfrontovat. Jediným možným způsobem je buď před nimi varovat nebo počkat, až je sám čas prověří, přičemž ovšem mohou napáchat nedozírné škody.
Závěr
Ať už se jedná a kterýkoliv z typů výběru, pamatujme, že jeho nositelé nejsou našimi nepřáteli. Na druhé straně si musíme být vědomi, že při kritice výběru se můžeme pro jejich stoupence nepřáteli stát. V prvním případě je to málo pravděpodobné, ve druhém spíše možné a ve třetím takřka jisté. To ovšem neznamená, že budeme oplácet stejnou mincí a mám zkušenost, že jakýkoliv zápas s výběrem bez přímluvné modlitby za jeho stoupence není možné vyhrát. Nebojujeme s lidmi, ale s omyly. Také si buďme vědomi, že naše kritika obvykle nemá šanci zviklat rozhodnuté, ale především informovat nerozhodnuté či hledající. Může se nám ovšem stát, že při svém hledání sami změníme stanovisko a svůj pohled, což ovšem není prohra, ale jednoznačná výhra.