Střípky ze života - adventismus
V devadesátých letech jsem chodil na angličtinu k jednomu v dobrém slova smyslu intelektuálovi, který byl laickým kazatelem u adventistů. Angličtiny jsem se zrovna moc nenaučil, ale zato jsem získal dobrou průpravu z biblistiky a amerikanistiky. Tento člověk byl velkým kritikem adventismu a spoustu doktrín popíral. Věnoval mi kilogramy adventistické literatury. Naše diskuse končily někdy pozdě v noci a odnášel jsem si i spoustu znalostí.
Toho roku jsem se jel s jedním bratrem ze staršovstva na prodloužený víkend modlit na sborovou chatu v Milovech, aby náš sbor vystoupil z KMS, k čemuž pak skutečně došlo, což jsme považovali za zázrak. S sebou jsem měl jednu adventistickou knihu, kterou jsem po cestě zpět začal číst. Jednalo se o kritiku charismatického hnutí s názvem „Chvála Pánu“. Nějak vnitřně jsem cítil, že bych knihu neměl začít číst jen tak, bez modlitby, ale udělal jsem to. Po pár stránkách, které pojednávaly o sobotě, jsem ucítil myšlenku, která mě zasáhla jako šíp, a to: „nectíš Boha ve správný den“. Udivilo mě to, protože jsem si myslel, že v tom mám jasno, ale bylo to jako síť, do které jsem se zamotal. Modlil jsem se, ale cítil jsem se spoután a nesvobodný. Nemohl jsem to se sebe setřást. Ptal jsem se na to několika lidí, ale jejich odpovědi mě neuspokojily. Proto jsem vzal Bibli a konkordanci a začal jsem celou věc studovat podrobněji. Našel jsem si k tomu na internetu i nějaké studie. Když to nepomáhalo, začal jsem vyznávat hlasitě jednotlivé verše. S vyznáváním Božího slova a Božích pravd jsem měl při démonických útocích zásadní zkušenost již z dřívějška. Časem sevření povolilo a já jsem měl jasno. Pocítil jsem obrovskou úlevu a zároveň jsem poznal, že jsem měl co do činění s temnou silou, která za tímto učením stále.
Když už jsem měl věc pročtenou, zjistil jsem, že CASD začala pořádat kurzy NET 1998, na které zvala křesťany z ostatních církví. Jeden mládežník si do sboru přivedl dívku, která se do adventismu zapletla a začal s tím být problém. Začal jsem tedy ty adventistické knihy studovat a všiml jsem si, že učení tvoří uzavřený, neprůstřelný systém, který ovšem popírá implicitně Kristovo božství, dokonalou a okamžitou spásu Kristovy oběti, a dostává člověka po zákon. Ve chvíli, kdy jsem to měl zevrubně prostudované, nechal se Rudek slyšet, že se modlil za adventismus a obdržel od Boha obraz hada. Hledal, v čem spočívá podstata adventistického bludu. Měl jsem v té době rozepsanou studii o adventismu, a tak jsem mu ji poslal. Byl jsem záhy pověřen, abych studii dopsal, že poslouží pastorům sborů, neboť NET 98 začal nést své ovoce. Psal jsem tedy studii, ale stále mi chyběla zásadní kniha „Adventisté sedmého dne věří…“.
V té době jsem ještě občasně navštěvoval svůj původní sbor v Českých Budějovicích, kde se stal kazatelem Petr Škopek. Navštívil jsem ho, a i on začal náhle mluvit o adventismu. Úplně mimoděk mi zrak spočinul na jednom hřbetu knihy v jeho knihovně. Vůbec nevím proč, ukázal jsem na ni, aniž bych věděl oč jde, a řekl: „Petře, co je toto za knihu?“. On se zvedl a podal mi ji. Byla to kniha Adventisté sedmého dne věří. Byla to další konkrétní zkušenost s vedením Duchem. Pokud mne On k něčemu volá, vždy mi dá dostatek potřebné literatury i argumentů. Ale nebude to bez duchovní konfrontace. Nyní jsem měl vše kompletní. Ještě jsem ale toužil po knize Folkenberga, Stále věříme.
V té době jsem ještě jezdil na semináře Společnosti pro studium sekt, kterých se účastnil i jeden zapálený adventista. Když jsme jeli domů, bavili jsme se o adventismu. Zeptal jsem se ho, zda mu nevadí, že Ellen Whiteová popírá Kristovo božství. Řekl mi, že o tom neví. Vysvětlil jsem mu, že pokud nechá Krista zemřít a ten přestane na tři dny existovat, pak jako věčné Slovo nemůže být Bohem, protože Bůh je život věčný. Velice zbledl a udělalo se mu viditelně nevolno. Když vystupoval, požádal jsem ho, aby nehledal odpověď v adventistické literatuře, ale v Bibli. Za čas jsem ho opět potkal rozesmátého. Našel odpověď v adventistické literatuře… ale přinesl mi Folkenberga.
Nakonec jsem knížku dopsal. Církev ji ovšem nevytiskla jako knížku, ale vytiskla ji na tiskárně a byla z toho skripta, která se prodávala na pastorálce. Měl jsem z toho divný pocit, protože mi zprvu přislíbili vydat knížku, a studii jsem zveřejnil na svých stránkách. Zde si ji našel jeden religionista a poukázal na ni jednomu svému studentovi. Záhy dostal dopis z vedení CASD, kde jej žádali o vysvětlení, proč tuto knihu doporučuje studentům. Zjistil jsem, že knížka měla mezi adventisty velký ohlas a znepokojovala jejich členy. Rozebíral jsem v ní aspekty, které se běžně adventistům nevytýkají, jako právě aspekt Kristovy smrti.
Knihu jsem později přepracoval a použil jsem ji jako seminární práci při studiu na KETM, a nakonec jsem ji podstatněji rozšířil, vycizeloval a odevzdal jsem ji jako diplomovou práci. Posléze jsem knihu ještě jednou rozšířil a nabídl ji Poutníkově četbě, která ji v roce 2016, po dlouhém zdráhání, vydala. Reakce adventistů na sebe nenechala dlouho čekat. Útočili na školu, vedoucího práce i na knihu. Škoda jen, že si přečetli diplomku a kritizovali knihu, kterou vlastně nečetli. Vůbec nevěděli, že kniha je podstatně rozšířenou a v mnohém restrukturalizovanou verzí diplomky. Nikdy jsem však neměl potřebu reagovat. Dodnes je nejstahovanějším dokumentem z mých stránek.
Jedno jsem si přitom uvědomil. Za různými bludy a hnutími stojí temné duchovní síly, se kterými není radno si zahrávat. Obvykle se tedy nepouštím do kritik učení, pokud nepocítím Boží vedení nebo alespoň nemám pokoj. Jsou ale období v mém životě, kdy si na něco takového vůbec netroufnu. Mnohem více než věroučné literatury, mám respekt před beletrií, kde daná svědectví není za co chytit a přesto mohou člověka ovlivnit. Na druhou stranu křesťan vedený Duchem nemusí mít strach číst cokoliv. Vše je mu dovoleno, ale ne všechno mu prospívá. Viděl jsem až příliš karambolů, vzniklých ze čtení knížek, které pastoři šířili ve sborech.