Střípky ze života - hřích
Když jsem nastoupil do brněnské firmy Lachema, pravidelně jsem jezdil za svými rodiči. Nejprve autobusem a později starou, generálkovanou škodovkou 105 s asi 300 000 ujetými kilometry. Nebylo to ještě tak dlouho po revoluci, internet byla vzácnost a v Českých Budějovicích se běžně chytala rakouská televize. To bylo kdysi komunisty tolerováno, ale nerado viděno. Například společná anténa na chytání rakouské televize bylo něco jako číst stránky Zdravého fóra nebo Žlutého špendlíku. Zakázané to sice nebylo, ale všichni věděli, že rakouské zprávy jsou plné dezinformací o socialistickém táboře a že myslet si něco jiného je zavrženíhodné. Některé imperialistické pořady byly sice přebírány i Českou televizí, ale vždy k tomu musel být dán patřičný komentář, ostatně stejně jako například ke srovnání nakažených vakcinovaných s těmi, kdo prodělali Covid. Mezi právem závadné pořady patřily i erotické filmy, které byly každý pátek večer na dvojce. Jako nevěřící jsem je sledoval. Ovšem když jsem uvěřil, nikdo mi nemusel vysvětlovat nebo kázat o tom, že je to hřích. Bylo mi to zcela jasné. Ostatně myslím, že i nekřesťané vědí, že to není správné.
Jenže mně ještě nebylo snad ani třicet, byl jsem svobodný a nikdy jsem žádnou ženu nepoznal. Boje v této oblasti jsem prožíval opravdu silné. Věděl jsem, že v pátek večer je pro mě televize nebezpečná, jenže u nás se trávily večery u ní. Po revoluci nahradily rakouskou televizi plně české programy, včetně erotických pořadů a filmů. Večerní rodinný program býval vždy obdobný, Nejprve šla spát maminka, pak tatínek. Přemlouval jsem sám sebe, že se ještě podívám na noční zprávy a pak se ujistím, jestli na náhodou takové filmy nedávají. Namlouval jsem si, že to jen přepnu, abych zjistil, zda tam náhodou něco takového není. Film tam jako na potvoru byl a akorát začaly nabíhat titulky a zněla podmanivá hudba. Pomalu jsem zjišťoval, že se mi nějak nechce přepnout zpátky a nějak mi „zchromla“ ruka. Jednoduše jsem věděl, že už to zpátky nepřepnu. Bylo to silnější než já. Přitom stačilo jediné stlačení tlačítka.
Zoufale jsem se začal modlit. Rovnou jsem Bohu vyznal, že pokud něco neučiní, že jsem ztracen a že se budu dívat. Nikdy jsem ještě nezažil, že Pán tak rychle vyslechne upřímnou modlitbu. V tu chvíli nastal venku křik a někdo zazvonil. Najednou jsem rychle našel sílu televizi vypnout. Stála tam bývalá správcová našeho domu a sdělila mi, že se mi někdo vloupává do auta. Ten někdo vytrhal dráty, chtěl nastartovat a odjet. Měl smůlu, protože jsem vynadal baterii, kterou jsem odnesl do bytu nabít. Viděl jsem jen z okna, jak vztekle kopnul do dveří a rychle utekl. Má škodovka byla asi jednoznačně nejhorší auto na parkovišti a nechápu, proč si vybral zrovna ji. Snad proto, že se dala tak lehce otevřít.
Já jsem ovšem věděl své. Musel jsem pak nechat vyměnit dráty, protože byly poničené spoje, ale jedno mi došlo. Dívat se na nečisté věci je vážný hřích a Bohu to není jedno.