Střípky ze života - příchod do Brna
Snad každý (i když jistě ne všichni) křesťan má zkušenost, že když se obrátí k Pánu, že vše jde snadno a že snad ani nemá nepřátele. Toto je krátké svědectví z počátku mého života víry, kdy jsem se přestěhoval do Brna, kde jsem neměl kde bydlet, a kde jsem začal pracovat ve farmaceutickém výzkumu. Získal jsem tehdy nejen byt, ale prožil jsem i verš, že Bůh někdy obrací k věřícím i srdce jejich nepřátel. Snad by tento krátký příběh někoho mohl povzbudit ve víře.
Během své služby v Prachaticích jsem požádal o místo v brněnské firmě Lachema, které bylo zveřejněno na inzerát, a byl jsem přijat. Než jsem stačil nastoupit, musel jsem odejít na vojnu, kde jsem uvěřil a odevzdal svůj život Pánu Ježíši Kristu. Během své vojenské služby ve vojenské nemocnici v Českých Budějovicích jsem četl knížky Davida Wilkersona, které mě hluboce ovlivnily a ovlivňují dodnes. V jedné z nich autor popisoval, že mu Bůh položil na srdce, že se má předně starat o své příbuzné (svého bratra) než o cizí.
Uvědomil jsem si, že mám v Kolíně babičku, o kterou se nemá kdo starat. Proto jsem dal s těžkým srdcem výpověď a nastoupil do lékárny v Praze, odkud jsem chtěl do Kolína za babičkou dojíždět. Ovšem po odpoledních službách to nebylo tak samozřejmé. Navíc jsem věřil sotva rok a dnes pochybuji, že to byla Boží vůle. Dával jsem si – po vzoru Wilkersona - rouna jako Gedeon – ve formě kapesníku na dvorek a nebyl jsem schopen zjistit, zda je kapesník suchý nebo mokrý, protože byl, vlivem sněhu, navlhlý vždy.
Do Kolína jsem se dostal jen jednou a zastihl jsem babičku ve zbědovaném stavu. Protože jsem nevěděl, jak se o ní postarat, začal jsem úpěnlivě volat k Bohu, ať něco udělá. Po chvíli zazvonila nějaká žena, která se představila jako babiččina spolužačka, kterou už neviděla mnoho let. Je zázrak, že babičku, která se nedávno přestěhovala, vůbec našla. Nicméně vzala si babičku domů s tím, že kontaktovala rodiče, kteří si babičku vzali k sobě a později ji sehnali penzion pro důchodce nedaleko jejich bytu v Českých Budějovicích. Babička po několika letech zemřela a Pána Ježíše, vždy, když jsem jí svědčil, odmítla. Necítila se hříšná.
Zatoužil jsem ovšem znovu nastoupit do Brna, do vysněného výzkumáku, a tak jsem tam napsal ženě, která byla vedoucím oddělení, kam jsem chtěl nastoupit. Kupodivu mě přijali, protože nemohli nikoho sehnat. Farmaceutických technologů bylo, stejně jako dnes, naprosté minimum. Ovšem neměl jsem kde bydlet. Jeden můj kolega měl byt od zaměstnavatele, který obdržel nedávno. Když jsem se modlil za bydlení, dostal jsem zvláštní, věřil jsem, že Bohem vnuknutou myšlenku. A to modlit se za toho kolegu, aby dostal ještě jeden byt a tento mi přenechal. Taková hloupost! No, ale vzal jsem to vážně a začal jsem se vskutku takto modlit. Za nějaký čas přišel kolega s tím, že jeho manželka dostala od lékárenské služby byt, a že je ochoten mi jeho byt od Lachemy přenechat. Ovšem snad každý krátce věřící zažívá zázraky, a tak to pro mě nebylo až tak zvláštní. Nicméně po letech jsem toto svědectví onomu kolegovi sdělil. Velmi se podivil, ale za svědectví mi radostně poděkoval, protože manželčin byt opravdu považovali za zázrak.
Nicméně žena, které jsem napsal a která zajistila mé přijetí, ke mně náhle změnila chování a zdálo se mi, že mi začala být nepřátelská. Později jsem zjistil, že se zabývala mnoha druhy okultismu. Jednou se mi ale svěřila s jedním problémem, který zůstane mezi mnou a ní. Ten problém spočíval ve věci, kterou měla ve svém pracovním stole, což mi ovšem neřekla. Nabídl jsem jí modlitbu, s čímž souhlasila, ale byla překvapena, když jsem se vzápětí začal modlit nahlas již v její přítomnosti. Poté odešla, a od té doby se její vztah ke mně proměnil, že mi až začala stranit. Po letech mi pak sdělila důvod. Zda byl pravdivý, nemohu nijak ověřit. Když se po rozhovoru vrátila do své kanceláře, měla ve stole onu věc, ke které se chtěla dostat, ale kterou věděla, že si nemá vzít. Když se o to pokusila, zazvonil telefon, poté druhý. Když telefonáty skončily, náhle zjistila, že mezi ní a tím stolem je neviditelná stěna, přes kterou nemůže proniknout. V tu chvíli pocítila velký strach a vzpomněla si, že jsem se za ní před časem modlil.
Po letech, když mi tato žena danou příhodu sdělovala, řekla, že si uvědomila, že síla, která ji v tu chvíli bránila (je-li zážitek autentický), byl výsledek mé modlitby. Sdělila mi, že obdržela poselství, že tato síla patří tomu, kdo mě chrání a že pokud by byla proti mně, bude mít co do činění s tím, kdo tuto sílu má. Pocítila obavy a její vztah ke mně se proměnil.
Tuto milou paní jsem se snažil vést ke Kristu, navštívila se mnou bohoslužbu (já jsem na oplátku navštívil seanci se Širjajevem, kde jsem se vytrvale modlil v duchu proti jeho praktikám), kde byla dotčena kázáním Rudka Bubika, a toužila si jej vždy znovu poslechnout. Pokud je mi známo, ani ona nikdy svůj život Kristu nesvěřila.